Total War: Shogun 2 – zpátky pod sakury (recenze)

Strategická série Total War se vrací zpátky ke kořenům. Nezbývá než popadnout katany a vyrazit dobývat, protože šógun může být jen jeden.
Kapitoly článku

Kruh se uzavírá, chtělo by se napsat při pomyšlení o návratu k bezmála jedenáct let starému prvnímu dílu strategicko-taktické série Total War. Zasazení hry se opět vrací do starověkého Japonska, plného rozkvetlých sakur, čajových obřadů, tančících gejš, ale i zabijáckých ninjů a ctnostných samurajů. Pokud vás tato éra zajímá, nenajdete její lepší herní zpracování než v Total War: Shogun 2. Deset let zkušeností se prostě neztratí.

 

Dlouhá cesta k moci

Fandové série nebudou při pohledu do menu hry asi příliš překvapeni. Shogun 2 nabízí pro jednoho hráče možnost si projít některou z historických bitev (například bitva u Sekigahary), případně není problém si bitvu upravit podle svého – vybrat bojiště, počasí, jednotky a tak dále.

Kampaň jako obvykle kombinuje strategickou tahovou část a taktickými bitvami

Základ pro pravidelné dlouhodobé zírání do monitoru však představuje kampaň, ve které se zmocníte jednoho z devíti klanů a vyrazíte za ultimátním cílem v podobě postu šóguna. Jednotlivé klany mají různě obtížné startovací podmínky (začínat na menším ostrově Kjúšú je snazší, než když do vás tepou klany ze tří stran na Hokkaidó), preferují jiné jednotky a třeba i jinou víru.

Shogun 2 Total War 04.jpg Shogun 2 Total War 14.jpg

Kampaň jako obvykle kombinuje strategickou tahovou část, kde se na mapě Japonska (nově je mapa pěkně celá vymodelovaná a lze si ji prohlížet ze všech stran) staráte o své provincie, budujete ekonomické i válečné stavby a přesouváte své armády, které si následně mohou dát s těmi cizími přes čumák v realtimových taktických bitvách. A jako obvykle se lze na taktickou část klidně vykašlat, výsledky bitev nechat spočítat počítač a vládu nad Japonskem získat jen prostřednictvím dumání nad strategickou mapou.

Cesta meče i cesta ducha

Tvůrci nijak zásadně nepřekopávali kritické prvky, takže pokud jste hráli některý z předchozích dílů, budete v uživatelském rozhraní po chvilce jako doma. Spíš než o velké novinky jde o balancování funkčních a osekávání nefunkčních nápadů z předchozích her. Jádro všeho opět představují jednotlivé provincie, které kromě hlavního města často nabízí i nezávislé strategické body jako přístav, doly, pastviny koní a tak podobně. Pokud o ně přijdete, ztratíte přístup i ke specifickým jednotkám (pokud přijdete o stáje, nemůžete trénovat jezdectvo), čehož můžete využívat jak vy, tak pohříchu i váš protivník.

VIDEO: 3960 'Shogun 2 - Gameplay Trailer'

Důležité je udržet rovnováhu mezi civilní a válečnou sférou – bez silné ekonomiky a dostatečných zásob rýže nevybudujete silnou armádu, ale jen s obrovskou bandou základních jednotek zase na bojišti neuspějete. Budovy jsou stejně jako výzkum důsledně odděleny na válečné (Bushido) a civilní (Chi), jednotlivých typů je spousta, záleží jen na vás, jakým směrem budete chtít svůj klan směřovat. Váleční mniši? Ninjové? Nebo snad zkusíte experimentovat se střelnými zbraněmi? Je to jen na vás. 

Shogun 2 Total War 03.jpg Shogun 2 Total War 12.jpg

Velkou změnu v Shogun 2 představuje konkretizování RPG prvků. I v předchozích dílech se vaši generálové, pomocníci, členové rodiny atd. zlepšovali, ale automaticky. Nově má každá takováto postava vlastní strom s dovednostmi, mezi nimiž vybíráte a upravujete si postavy k obrazu svému. Generál se například může věnovat bojovým vlastnostem svým a svých bodyguardů, případně se orientovat na zvyšování morálky armády.

Z ninji lze vychovat experta na sabotáže, nebo nebezpečného zabijáka

Z ninji lze vychovat experta na sabotáže, nebo nebezpečného zabijáka. A podobně se dá pracovat s buddhistickými mnichy, strážci metsuke (ekvivalent tajné policie), či gejšami. Ostatně, rozhodně doporučuji pomocníky často využívat, takové vhodně vyvolané povstání v nepřátelském městě či podříznutý krk generálovi dokáže hodně ovlivnit situaci.

Umělé neurony

Shogun 2 sice povzoru předchozích dílů některé prvky zjednodušuje (např. jednotky se na vlastním území automaticky doplňují), ale stále je velmi komplexní hrou – dobyté provincie se vám budou bouřit, protože vyznávají jinou víru, generálové mají ukazatel loajality a klidně se vzepřou, pokud se jim něco nebude líbit. Starosti můžete mít i se svojí rodinou, koho provdat, koho určit jako nástupce… Umně je třeba se i proplétat diplomatickými nástrahami, pokud nedržíte slovo a bez varování útočíte na sousedy, nikdo se s vámi bavit nebude a sami proti zbytku Japonska se dlouho neudržíte.

Dostupné pro: PC
Žánr: Strategie | Mix tahové a real-time strategie
Výrobce: Creative Assembly | Webové stránky hry
Začátek prodeje: 15. března 2011
  • Skvělá atmosféra feudálního Japonska
  • Epické bitvy
  • RPG prvky
  • Osekání zbytečných prvků
  • I zlepšená AI dělá chyby
  • Dlouhé nahrávání
  • Nudné námořní bitvy

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,