Total War Warhammer: do víru boje (recenze)

Nikdy jsem nebyl velkým fandou počítačových válečných strategií. Když už jsem si zahrál nějaký ten Warcarft, bylo to více kvůli tématu nebo charakteristickým jednotkám, příběhu. A jak jistě chápete, jednalo se převážně o fantasy záležitost. Jednou z výjimek byl Shogun: Total War a Total War: Shogun 2, protože mi bylo blízké středověké Japonsko. No a po dlouhých měsících, kdy se objevily zajímavé trailery, zde máme dokončený produkt kombinující Total War strategii a krásný surový svět Warhammeru (jen malinká škoda, že ne toho z budoucnosti…).

Je to vůbec poprvé, co nám představilo studio Creative Assembly strategii ze světa bez reálné historické předlohy. Bude se to hrát stejně dobře a s puncem novosti a originality? Nebo to vše byl omyl a licence Warhammeru byla promarněná? Předem asi nikdo nečeká, že se bude jednat o totálně špatnou hru a to je pravda. Ovšem něco by mohlo být i o chlup lepší.

Když bych měl něco tvrdit o Creative Assembly, řekl bych, že série Total War je takové jejich dítě. Spíše se jedná o zatraceně velkou rodinu, kde jsou některá děcka krásná a chytrá a jiná… no... spíše naopak. Je to rodina her vycházejících od roku 2000. Studio je ale aktivní již od roku 1989 a má toho na kontě mnohem více. Poslední roky však solí primárně strategie série Total War z různých historických dob. Tento reálný základ se však mnohým začínal už tak trošku zajídat. Třeba i proto, že ke hraní nových her vám stačil podobný, ne-li shodný přístup.

Navíc takový Rome 2 měl velké problémy při vydání a byl prakticky nehratelný, obsahoval tunu bugů a byl to takový krok vedle. Poslední díl s podtitulem Attila zase nepřinesl až tak novátorské a originální téma a na vrcholu série stál, a dost možná stále stojí úžasný a krásný Total War: Shogun 2. Ten asi jen tak něco nepřekoná. Ani u nejčerstvějšího počinu to nevadí, protože Total War: Warhammer je po čertech skvělým titulem s mnoha novými prvky a myšlenkami.  Působí jako čerstvý letní vánek na poli strategií.

Začneme novinkami. Obecným charakteristickým prvkem série jsou gigantické bitvy armád v reálném čase (můžete měnit rychlost průběhu), pokud neřešíte management v tahovém režimu (o tom později). Na bojištích se řežou tisíce až desetitisíce jednotek a je to nehorázný mazec. Hráč se tedy musí hodně dobře otáčet, aby stačil celý tento chaos rozumně ukočírovat. Warhammer je mnohem náročnější na mikro management ve srovnání s předchozími tituly. Někdo to může považovat za negativum.

Platí to samozřejmě i zde a navíc trojnásob. Stačí chvilenka nepozornosti, ignorace dění na malé části bojiště a zdánlivě vyhraná bitva se promění ve zdrcující porážku. Stačí kus prolomené, rozervané formace a jednotky zdrhají z boje, protože jejich morálka je na úrovni absolutní nuly a tento stav vesele přenáší na vaše další členy jako smrtící domino. Jestli jste si mysleli, že už nemůžete prohrát, protože se vám tak dobře daří, zde často narazíte jako já. O to více v multiplayeru, kde můžete hrát se svým kamarádem (kamarády) za jeden tým.

Umělá inteligence není úplně hloupá, ba naopak. Máte na výběr čtyři stupně obtížnosti, takže si své závity můžou adekvátně zavařit jak strategičtí panicové jako já a kámoš, tak i ostřílení supermani, kteří dávají sto akcí za minutu. Žádné vítězství zde není jisté na sto procent. To je velký rozdíl oproti předchozím dílům a prvek, který dělá hru napínavou od začátku do konce.

Svou velkolepou armádu má pod křídly hlavní hrdina a někteří pomocní menší páni, či agenti, chcete-li. Hrdinové nejsou jen nafintění a načinčaní panáci s honosným jménem, ale zatracené bestie, které samotné dokáží skolit celé oddíly nepřátelských jednotek, třeba díky svojí síle jako Ungrim Ironfist – trpasličí král, který je nejraději veprostřed bitevní vřavy spolu se svými podpůrnými schopnostmi, protože se v jeho případě nejedná o kouzla jako taková. Nezřídka se mi stalo, že zatímco mi v prohrané bitvě utekly nebo padly ostatní jednotky, on sám stále statečně mlátil sekerou na bojišti a držel se. Bylo to až skoro tragikomické. 

A kdo neholduje síle, toho potěší další velmi silný a situaci měnící prvek – magie. Jiní hrdinové, ne tak odolní jako třeba Ungrim nebo Azhag, warlord u nepřátelských ale rozkošně brutálních orků, si zase pomáhají obřími kouzly, které také umí zamávat s celými pluky jednotek. Ať už ohrozí jejich morálku, nebo jim na férovku nabančí.

Další velkou novinkou jsou speciální, VELKÉ jednotky. Jsou drahé, ale velmi účinné a odolné. Některé mají zvláštní schopnosti a není radno je podceňovat, i když má protivník třeba jen, pfff, jednu. Při bojích často platí metoda kámen, nůžky, papír, kdy mají určité jednotky převahu nad jinými, ale jsou slabší proti dalším.

Celkově je situace exotičtější, protože proti sobě nehrají lidé, kteří jsou si tak nějak rovni, ale naprosto odlišné rasy. Rasa, jež si pomáhá rozumem a pílí představuje samotné lidské impérium. Rasa, která pociťuje absťák, když neválčí a má to v krvi, patří tvorům se zelenou kůží – tedy orkům. Temnými čárami a kouzly vládnou nekromanté, upíří páni a pradávnou zlou rasu představují jednotky chaosu. Ještě dodám, že jako hratelné jednotky je získali pouze ti, kteří si hru zakoupili před jejím vydáním. Neřekl bych, že se jedná o pěkný krok a doufám, že Creative Assembly jednotky uvolní i ostatním hráčům. Jinak by to byla ošklivá podpásovka, co naštve velké množství hráčů a velice zaslouženě.

Někomu tak bude vyhovovat vyrovnanost lidských zástupců a nejlepší diplomatické možnosti. Já si oblíbil houževnaté a odolné trpaslíky (asi proto, že mám sám skoro dva metry). U trpaslíků nenajdete takové jednotky jako je kavalérie, ale to dá rozum... Už jste viděli trpaslíka, jak leze na koně? Na poníky se tady nehraje. Za to se dobře ohání zbraněmi jak na blízko, tak i na dálku a fandí pevnému brnění. Ti kdo preferují temné neřády, budou využívat nekromantické magie a nemrtvých, (ne)živých štítů ze zombíků, zatímco hlavní jednotky budou rubat zastrašené nepřátelské oddíly z boku a zezadu.

Fandové zelených ninja želv anebo Uruk Hai rádi sáhnou po drsných a brutálních orcích. Zástupci chaosu jsou zvláštní. Někteří inklinují k určitému aspektu, například smrti, kovu, ohni. Prostě samé mírové symboly… znáte to. Navíc je tato rasa určena pouze k plundrování, nemohou standardně zabírat města. Nějaká bohatá diplomacie je u nich také prakticky vyloučená.

Představme si herní režimy. Určitě je na čase. Hlavním tahákem hry jednoho hráče je bezesporu kampaň. Kromě samotných bitev, u kterých můžete často o vítězi nechat rozhodnout počítač, vyplňuje velkou porci času management vašeho království. To probíhá v tahovém režimu a obsahuje získávání dalších lokalit, díky kterým můžete najímat nové jednotky, získávat suroviny pro výstavbu důležitých upgradů a nových důležitých objektů. Je malinko škoda, že se svou rasou můžete napadnout a dobývat jen svého hlavního nepřítele.

V rámci „role play“ to ale dává docela smysl a nestane se, že se s trpaslíky dostanete někam, kam prostě nemáte a co by ve světě Warhammeru nedávalo smysl. Tím, že managementová část probíhá v tahovém režimu, máte dostatek času si vše prohlédnout a rozmyslet. Samotné války buď můžete v podstatě řešit automatickým rozhodnutím počítače, nebo si užijete všechnu srandu na bojišti vy sami v reálném čase. To zabere více času, ale často to končí menšími ztrátami. Velkou roli hraje opět diplomacie. Někdy se můžete skamarádit s jinými skupinami a rasami a třeba z toho i něco získat. Ne vždy se ale jedná o kladný přínos. Někdy vás to může stát i mnoho jednotek, pokud podepíšete smlouvu s někým, kdo brzy dostane nabančeno nepřátelskou obří armádou.

A někdy se stane, že dostanete nabančeno třeba i vy, jelikož jste se zavázali pomoci. Mnoho hráčů by možná vidělo diplomatickou část mnohem propracovanější, ale jiným poměrně jednoduchý přístup bude vyhovovat. Stačí propracované stromy upgradů... Minimálně u trpaslíků z toho skoro přechází zrak. Zvyšovat úrovně budete také svým hrdinům za své úspěchy v bitvách. Po získání další úrovně dostanete bodík, který můžete narvat opět do stromu dovedností daného hrdiny.

Dalšími režimy jsou převážně rychlé bitvy. A to v několika provedení. Pro rozšíření příběhu jsou zde „quest battles“. Jak název napovídá, jsou to boje v konkrétních scénářích. Za jejich dokončení vás čeká malý bonus… Zcela typický je skirmish - potyčka, u které si nastavíte sami mapu, rasy, fondy pro zakoupení jednotek a hurá do bitvy. Toto je možné i v multiplayeru. Ať už hrajete proti lidem, nebo třeba s kamarádem proti počítači. Kooperativně můžete hrát i kampaň, což je vítaný prvek. Mnoho hráčů bude jistě trávit nejvíce času, až stovky hodin tvrdím si říct, právě v multiplayerové části a šplhat horoucně po online žebříčku.

Po grafické stránce hra vypadá solidně, byť se nedokážu zbavit dojmu, že třeba takový Shogun 2 vypadal lépe. Hezčí mi přišly zejména animace při blízkém přiblížení jednotek. Stejně ale jako ostatní díly, hra si umí říct o hrubý výkon vašeho počítače a jak to tak u strategie bývá, prim hraje procesor a grafická karta je až na druhém místě.  U bitev, kde se mlátí aliance čtyř hráčů proti dalším čtyřem s obrovskými armádami se snadno zapotí i dnešní nejvýkonnější mainstreamové procesory.

Naštěstí takové bitvy asi nebude preferovat velké množství hráčů. Při obvyklých scénářích, kde proti sobě stojí dva (1vs1) nebo čtyři (2x2) hráči, pokud přizvete třeba kamaráda, abyste byli parťáky, hra se hýbe docela rozumně a podle mnohých mnohem lépe, než takový Total War: Attila.

Pokud se vám titul nehýbe svižně na maximální detaily, kde hra vypadá velmi dobře, nic vám nebrání si je snížit, aby byl titul plynulý, byť se dost z onoho atmosférického kouzla vytratí. Sám jsem hrál hru na vysoké nastavení, ale protože mám nyní záložní grafickou kartu, hra nevypadá dokonale. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že se mnoho prvků nevykresluje tak, jak by skutečně mělo. Naštěstí mi poskytl snímky na maximální detaily kamarád ze sousedního Německa a tímto ho velice zdravím a děkuji. Ti hráče, kteří ale zajímá jen to, jak rozcupovat protivníka, grafická úroveň moc zajímat nejspíše nebude.

Pochvalu typicky zaslouží hudební zpracování, které si zaslouží jedničku s hvězdičkou za pompézní, majestátní hutné skladby plné různých bubnů, lesních rohů, smyčců, jež dokreslují atmosféru a ještě více ji zahušťují. Podobně je na tom i dabing hrdinů, jednotek či vypravěče. Prostě pecka.

Nikoho asi nepřekvapí, že je titul ovládaný klávesnicí a myškou a kromě nějakého VR konceptu snad lepší volby není. Potěší také česká lokalizace v podobě titulků.

Celkově jsem s titulem moc spokojený. Dostal jsem do spárů chytlavou strategii , kde boje čítají tisíce jednotek, jak už jsme u série Total War zvyklí a navíc z fantasy světa plného trpaslíků, orků a dalších exotických ras. Vše se dobře hraje i přes počáteční negativní situaci, kdy měly servery trošku problémy s náporem velkého množství hráčů. Jestli netrpíte fobií nebo odporem ke strategiím a jste znuděni všemi hrami na reálné historické bázi, Total War: Warhammer by mohl být titul, u kterého strávíte mnoho času, ať už sami, nebo třeba s kamarády, které můžete mít proti sobě i po svém boku.