Train Simulator: s párou i bez ní

Přiznám se a nečiním tak poprvé, že na tuto hru jsem se velmi těšil. Pln netrpělivosti jsem vyzkoušel kdejaký amatérský simulátor vlaku a musím říci, že mě to kupodivu docela bavilo. Brzy následovalo milé zjištění, že podobně postižených je víc, ale na druhou stranu existuje i stejně zarputilá skupina odpůrců.
Žánr: simulace
Minimální konfigurace: Pentium 400, 128 MB RAM, 3D grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium 600, 256 MB RAM, GeForce 2
3D: ano
Multiplayer: ne
Výrobce: Kuju Entertainment
Distributor: Microsoft

Přiznám se a nečiním tak poprvé, že na tuto hru jsem se velmi těšil. Pln netrpělivosti jsem vyzkoušel kdejaký amatérský simulátor vlaku a musím říci, že mě to kupodivu docela bavilo. Brzy následovalo milé zjištění, že podobně postižených je víc, ale na druhou stranu existuje i stejně zarputilá skupina odpůrců. V jednom diskusním foru jsem se dočetl hloubavou myšlenku: s čím Microsoft přijde příště? Se simulátorem tající kostky ledu?

Když jsem před několika dny MSTS získal, samou nedočkavostí se mi třásly ruce. Instalace ze dvou CD si z disku uzmula okolo 1,8 GB místa, což je poměrně dost, ale na druhou stranu nesmíme zapomínat, že žijeme v roce 2001 a doba her, které se vešly na disketu je už dávno pryč.

Po nainstalování a spuštění hry se zobrazí menu se čtyřmi základními volbami: „Introduce Train Ride“, „Tutorials“, „Drive a Train“ a „Load Saved Activity“. Poslední zmíněnou volbu patrně není třeba vysvětlovat – některé úkoly (kterým se zde říká aktivity) zaberou více času (často přes hodinu) a proto je tu možnost uložit hru, později ji znovu nahrát a pokračovat tak v rozpracovaném snažení.

Train SimulatorTrain Simulator

Train SimulatorTrain Simulator

V Introduce Train Ride se můžete seznámit s každou ze šesti tras. Z našich preview (o hře jsme psali poměrně vydatně) možná víte, že dvě trati jsou na severoamerickém kontinentu (expres Acela a nákladní vlak BNSF), dvě v Japonsku (kde je obliba podobných simulátorů opravdu velmi vysoká) a zbývající dvě na starém kontinentu, přesněji – po jedné z tras jezdil legendární létající skot a druhou trasu využíval snad ještě slavnější Orient Express. Jak je patrné, obě evropské trasy jsou primárně určené pro parní mašinky, ale to neznamená, že po nich nemůžete jezdit i s dalšími vlaky (to platí u všech tras).

Během jízdy slyšíte komentář, kterému ale stejně nebudete věnovat příliš pozornosti, protože tu vám zaměstná pozorování okolní krajiny. Pokud budete hrát s plnými detaily, je opravdu na co se dívat. Ostatně, i podle autorů je vizuální stránka hry jednou z jejích nejpodstatnějších složek. V tomto nastavení řídí vlak počítač, vy můžete pouze přepínat mezi různými pohledy a kochat se tak krásou okolní krajiny. Doba jízdy vlaku je samozřejmě závislá na jeho rychlosti a délce trati, pokud byste trať chtěli projet celou (resp. nechat ji projet počítačem), počítejte minimálně s několika hodinami čistého času. Stejně jako v reálném světě se ovšem pohled z okna rychle omrzí a krajina po nějakých 50 kilometrech začne vypadat jednotvárně.

Train SimulatorTrain Simulator

Train SimulatorTrain Simulator

O něco zajímavější je volba Tutorials, která vás seznámí se základními prvky ovládání každého typu lokomotivy. V rozhovorech, které tvůrci hry poskytovali herním médiím před uvedením hry, se velmi halekalo o reálnosti, možná až složitosti, která bude svazovat a prostupovat celou hru. Skutečnost je trochu jiná, tutorials si určitě zajeďte, protože ovládání každé lokomotivy vám tak přejde do „ruky“ daleko rychleji, ale není pravda, že byste bez vysvětlujících pokynů nedokázali rozjet lokomotivu. K tomu vám stačí tři páčky, podobně jako u auta (plyn, ruční brzda, spojka) nebo u letadla (brzda, plyn, směrovky). V tomto bodě autoři tedy velice přeháněli, což bude znamenat zklamání pro mnoho hráčů, kteří se těšili na onu složitost, se kterou byla hra spojována. Alespoň špetka z původních slibů zbyla u parních lokomotiv. Pokud si vypnete automatického přikladače uhlí, rázem se budete muset starat o dalších deset páček, což už je znát. Tento krok doporučuji realizovat teprve ve chvíli, když se s mašinou opravdu sžijete a naučíte se ji dokonale ovládat (na milimetr přesné brždění apod.), protože jinak se dříve či později (spíše dříve) setkáme s nějakou technickou obtíží, která vám znemožní další cestu – výbuch kotle a podobné lapálie.

Pokud mám mluvit o samotném rozpohybování jednotlivých strojů, nejlépe jsou na tom elektrické lokomotivy následovány v těsném závěsu lokomotivami dieselovými. O parních strojích jsem mluvil v předcházejícím odstavci a opravdu, v porovnání s ostatními dvěma typy lokomotiv vychází jejich ovládání jako nejsložitější. Ze začátku vám tedy budou nejsympatičtější patrně elektrické a dieselové lokomotivy, ale ten pravý požitek přichází teprve s párou a složitějším ovládáním.

Train SimulatorTrain Simulator

Train SimulatorTrain Simulator

Nejvíce času strávíte u volby Drive a Train. Nejprve si vyberete trasu, kterou chcete jet a následně můžete volit „úkol“, který musíte zvládnout. V podstatě máte u každé z tras na výběr mezi klasickými úkoly a tzv. „exploring route“, což znamená volné projíždění po dané trase. Pokud nastavíte volnou jízdu, můžete svobodně měnit atributy jízdy – lokomotivu, počet vagónů, čas, počasí a roční období. V případě, že vyberete některý z předdefinovaných úkolů, nic měnit nemůžete. Úkoly jsou rozděleny do tří obtížností (easy, medium, hard) a mimo krátkého popisu je u každého z nich i odhadovaný čas dokončení.

Stejně jako já se teď asi ptáte jaké mise mohou být vymyšleny u pojíždění vlakem. Pokud tušíte, že se na nic extra oslnivého přijít nedá, máte pravdu. V zásadě není možné vymyslet nic jiného než to, že díky různým omezením rychlosti vás program dostane do časového presu a pak je už jenom na vaší šikovnosti, jak rychle dokážete ztrátu dohnat. K tomu se v několika misích přidávají další úkoly, jako např. rozpojení vlaku, přibrání nových vagónů, ale to není nic, co by hru dělalo o sto nebo alespoň padesát procent zajímavější. Trochu jiná situace nastává u nočních misí, zvlášť, pokud je nepříznivé počasí, pak si můžete připadat jako opravdoví dobrodruzi, na jejichž konání visí tenké nitky lidských osudů nebo bezpečná doprava zboží v hodnotě milionů dolarů. Bohužel, i tak se musím ptát – je tohle skutečně to, co jsme od Train Simulatoru očekávali? Pokud bych byl vlakový fanda až fanatik (jakože tím fandou jsem a ne zrovna malým), tak bych z této hry musel skákat nadšením, ale přesto tak nečiním. Proč například hra neumožňuje změnu počasí či času v průběhu jízdy? V takovém případě musíte stávající hru ukončit, vyskočit z ní a spustit novou s odlišnými podmínkami. Proč tohle v Train Simulatoru nejde, když ve Flight Simulatoru, ze kterého tato hra vychází, to šlo? Podobných otázek si v průběhu hraní budete klást velmi mnoho, protože záhy zjistíte, že není co dělat – u hry se budete nudit. Těch několik předdefinovaných aktivit (ke každé trase je jich zhruba 8-10) projedete během několika málo dní a co pak? Jet je znova? Nebuďte bláhoví, o tomhle hraní her přece není.

Train SimulatorTrain Simulator

Train SimulatorTrain Simulator

Přesto si myslím, že na úplné zatracení této hry je příliš brzy. Můj dojem z ní je takový, že autoři až příliš spoléhají na vestavěný editor a potají doufají, že co nejdříve se objeví doplňky vytvořené amatéry a nadšenci. O editoru a jeho možnostech vydáme v nejbližší době samostatný článek.

Tratě
O tratích bylo poměrně značné množství informací ještě před uvedením samotné hry.

Trať Hisatsu Line, která vede japonským venkovem, patří k těm pěknějším. Normálně po ní jezdí jakási obdoba motoráku, který velice nepěkně kouří. Trať není elektrifikovaná a proto se na ní nemůžete vydat s mašinkami poháněnými elektrickými motory. Jsou na ní poměrně pěkné kopečky, což je určitě dobře, protože cesta díky nim ubíhá rychleji, než když jedete po dokonalé rovince. Malá městečka a vesnice se pravidelně střídají s kopcovitou krajinou, která je prošpikována krátkými i delšími tunely.

Trať vedoucí z Innsbrucku do horského St. Antonu je myslím bez přehánění nejpěknější tratí v celé hře. Pokud si při volné jízdě změníte výchozí stanici z Innsbrucku na St. Anton, pojedete zpočátku v zasněžené krajině i uprostřed léta. Horské vesničky jsou velice malebné a pěkné pro oko, při jízdě z horní stanice na vás po nějakých pěti kilometrech čeká i jeden menší hrad :). Během jízdy po této trati budete muset překonat velké převýšení dvanácti set metrů. Proto je nejlepší vzít motorák, který není příliš náročný na řízení, nasednout v horní stanici a naplno ho nechat rozjet. Vidět projet motorák v rychlosti 150 km/h na horské trati plné zatáček a prudkých srázů je opravdu zážitek.

Další v pořadí je Marias Pass, trať vedoucí na středozápadě USA. Primárně po ní budete jezdit s velkou dieselovou lokomotivou. Tato trasa vede také především ve volné krajině a v reálu i v dozajista krásné přírodě, ale tady se poměrně rychle okouká, protože se neustále opakuje: les, louka, les, louka… silnice!… stádo krav, les, louka… nádraží!… les, louka apod. po celou dobu jízdy.

Northeast Corridor – tato trať je elektrifikovaná a jezdí po ní Acela Express. Vede mezi Philadelphií a Washingtonem a je to podobně nudná jako předcházející trať, jen se odehrává v jiných reáliích: město, les, město, farma, silnice, les, město, nádraží atd. Acela je ze všech vlaků přítomných ve hře nejrychlejší – bez problémů dosáhne rychlosti okolo 130 mil za hodinu.

Settle & Carlisle Line – po této trati jezdil legendární létající skot. Jeho legendárnost ovšem nemění nic na skutečnosti, že tato trať je podobně jako dvě předcházející nudná. Prakticky stále se opakující scenérie nemůže snad nikoho uspokojit a to ani v případě, že jedete tím opravdickým „létajícím skotem“.

Poslední tratí je trasa Tokyo – Hakone. Prakticky celá vede předměstskými čtvrtěmi japonského hlavního města, tudíž uvidíme bezpočet betonových krabic, ale tím veškerá zajímavost končí. Tato trasa se zalíbí především pravověrným příznivcům vlakové simulace, protože zastávky jsou zde na každém půl kilometru a tak je potřeba, abyste zvládali na metr přesně brždění a rozjíždění vlaku, protože za zastavení mimo nástupiště jste penalizováni dobou, která je nutná pro výstup a nástup cestujících.

Train SimulatorTrain Simulator

Train SimulatorTrain Simulator

Vlaky
Za malý handicap celé hry považuji měření rychlostí a vzdáleností. Pokud jedete vlakem, v jehož domovině se používají kilometry, všechny přístroje ukazují rychlost v těchto jednotkách, podobně je tomu i u vzdáleností (např. i u track monitoru). Naproti tomu u amerických vlaků je to přesně naopak – vzdálenosti i rychlost se zobrazuje v mílích. Určitě by nedalo příliš práce, kdyby v nastaveních bylo možné přepnout mezi US a EU verzí jednotek.

Světlé stránky hryTemné stránky hry
  • grafika
  • realita ovládání
  • skvělá zábava na prvních deset hodin
  • zvuky
  • realita ovládání
  • po deseti hodinách hraní přichází stále se stupňující nuda

Z řečí o naprosté realitě jsem měl pocit, že půjde do takových detailů, že bude možné ovládat úplně všechny kontrolky a přepínače na ovládací (či palubní?) desce každé lokomotivy. Bohužel, podobně jako ve Flight Simulatoru můžete ovládat pouze některé z nich. Počet ovládacích kláves (hra se nejlépe ovládá klávesnicí, ale můžete použít i myš) u elektrických a dieselových lokomotiv se tak blíží dvacítce, u parních strojů čtyřicítce.

Train SimulatorTrain Simulator

Train SimulatorTrain Simulator

HW nároky
Před vypuštěním hry autoři ujišťovali hráče, že hra nebude mít příliš velké HW nároky. Tato svá slova podepírali vcelku logickým tvrzením, že příznivci vlaků patrně nebudou patřit do skupiny zatvrzelých gamerů s nadupanými stroji. Tato slova jistě vyklovala jiskřičku naděje v nejednom z majitelů pomalejších počítačů. Bohužel, sliby se svého naplnění nedočkaly, alespoň ne úplně. Hru poměrně bez problémů spustíte i na slabší konfiguraci (počítač s procesorem na 400 MHz, 128 MB paměti a starší 3D grafickou kartou, ale pro plynulý běh je potřeba snížit detaily na minimum a to je u hry, která právě na detailním zpracování staví svůj úspěch trochu sázka do loterie. To mohu ostatně potvrdit ze své vlastní zkušenosti – jízda vlakem uprostřed ozobané krajiny je daleko méně zajímává než jízda tou samou krajinou při plných detailech. Pokud si hru chcete vychutnat při plných detailech a ve vyšším rozlišení, počítejte s minimálně 600 MHz procesorem, 256 MB paměti a grafickou kartou GeForce 2.

Grafika
Grafické zpracování hry je poměrně pěkné a při jízdě ve vyšším rozlišení a při plných detailech se nenajde nic, na co by bylo možné si stěžovat. Okolní screenshoty jsou ostatně více než výmluvné.

Train SimulatorTrain Simulator

Train SimulatorTrain Simulator

Zvuky
Zde hra ztrácí hodně bodů. Ozvučení je naprosto příšerné a absolutně nereálné. Pokud kolem vás projede vlak, zní jeho rachot spíše jako vzestupné (při přibližování) a sestupné (když se vzdaluje) do-re-mi atd. Dojmu ze zvuků nepomáhá ani houkačka, která zní stejně příšerně jako většina dalších zvuků ve hře.

Závěr
Co říci… Ptám se sám sebe, jakých podstatných vylepšení by se hra měla dočkat, aby splnila má očekávání, ale musím si odpovědět, že nevím. Pro vlakové fandy je i tak hra nezbytnou nutností, protože těm půjde o něco jiného než všem ostatním hráčům. Pokud jste si stavěli nebo ještě stavíte modely železnic, neváhejte – tahle hra je určena právě vám.

Grafika: 9/10
Zvuky: 5/10
Hudba: n/a/10
Hratelnost: 6/10
Pro "vláčkaře" nutnost, ale ne každý se mezi milovníky vlaků řadí a pokud hru hodnotíme v širších souvislostech, lepší hodnocení získat nemůže.
Celkové hodnocení: 6/10
Diskuze (20) Další článek: Drop-a-Golf – logická hra s autíčky

Témata článku: , , , , , , , , , , ,