PC

TriPlane Turmoil – báječná vzpomínka

Představte si Worms v reálném čase s dvojplošníky první světové války v grafice plně využívají výhod VESA 2.0 standartu – což znamená až 800x600 při 256 barvách – s chytlavou hratelností a podporou až čtyř hráčů na jednom stroji. Teď ještě přidejte dlouhé zimní/parné letní večery a partu kamarádů. Máte? Nemusím ani hádat a je jasné, že vznikl pekelně dobrý mix zábavy a legrace bez velkých nároků na přemýšlení (zato s značnou spotřebou klávesnic a gamapadů...). To vše a ještě něco navíc je TriPlane.

Obvyklou náplň této rubriky – tedy staré hry – dělíme na dvě hlavní kategorie. Jednou jsou hry, které není třeba představovat, protože je každý zná alespoň z doslechu a už ve své době představovaly něco jako kultovní záležitost. Sem patří například Dungeon Master, Dune2, Lands of Lore nebo geniální Pool of Radiance (tedy první díl). Pak jsou tu ale hry, o kterých tenkrát skoro nikdo nevěděl a až teď, po letech, s hrůzou zjišťujeme o co že jsme to vlastně přišli. Do této kategorie patří i dnešní muzejní exponát – Freeplane.

Nedávno jsem při svých toulkách po abondonware serveru narazil na zajímavou alternativu her typu Worms a bez nějakého zvláštního očekávání jsem se dal do hry. Když po několika hodinách hektické pařby začalo za oknem svítat, zamáčkl jsem slzu nostalgie a únavy a rozhodnut napsat krátkou recenzi, šel spát.

Koncept této hry je až podezřele jednoduchý, ale zvládnutí všech principů dá velice zabrat. Hra nabízí dva módy z nichž jeden lze hrát ve více lidech - první je postupová záležitost, kde na každou mapu (nebo spíše pozadí) máte k dispozici několik životů a předepsané maximální naložení letadla zbraněmi. Objevíte se na letišti obklopeném vojáky a dvěma kulometnými hnízdy a vaším úkolem je probít se přes celou délku bojiště a zničit vše, co po vás střílí – nic, co by znělo zajímavě, ale v kombinaci s fyzikálním modelem popsaným dále se jedná o dlouhodobou záležitost. V druhém módu si zahrajete multiplayer až pro 4 hráče z nichž libovolný počet může ovládat počítač. Obrazovka se tentokrát rozdělí na tři pruhy a přepne do 800x600 pro lepší přehled. Pruhy představují bojiště zleva doprava a vaším cílem je naprostá likvidace protivníkovy základny a všeho okolo (vojáci, kulometná hnízda a stožár s vlajkou). Pokud v tomto módu přijdete o letadlo, je vám vždy přiděleno nové a to poněkud kazí celkový význam deathmatche – skóre se zde ale počítá, takže hra na body je velice zábavná, ale vyhlazení protivníků zkrátka není možné. Ale co, jde o zábavu. Vzhledem k tomu, že přistát na vlastním letišti pro opravu letadla a doplnění munice je záležitost několika hodin tréninku, tak tento rychlý způsob výměny strojů spíše hratelnost podporuje, než aby ji kazil.

K ovládání svého malinkého letadélka „Káně“ stačí dvě klávesy pro kontrolu výšky letu, dvě pro akceleraci a brždění (aby mne nekamenovali zastánci leteckých simulátorů – akceleraci a klapky), jeden knoflík pro loping a pochopitelně další dva kousky pro střelbu. Zatím pravděpodobně nic světoborného, jenže. Jenže létáte s dvojplošníkem, který se drží fyzikálních zákonů se stejnou vehemencí jako Karel Gott showbyznysu. Nelze jen tak náhodně zvolit směr vzhůru a akcelerovat na mach 3. Naopak, nejprve musíte pomalu nabrat výšku a teprve potom lze vhodnou kombinací klesání a stoupání dosáhnout rychlosti potřebné pro další akrobacii. Tím hra dostává strategický prvek ve využívání výškových rozdílů k útokům na nepřítele (ať už jím je poměrně inteligentní počítač, či náhodně inteligentní spoluhráč). Aby toho nebylo málo, lze před startem vybrat zásoby pohonných hmot, bomb a munice a tím zcela změnit chování a rychlost letadla – s poloprázdnou nádrží, minimem munice a jednou bombou sice můžete hned po startu zapomenout na klidný návrat na základnu, ale díky nově získané hbitosti se pomalu letící protihráči stanou snadným cílem. Naopak maximálně naložené letadlo sice bude mít problémy se dostat do vzduchu, ale na druhé straně jeho střemhlavý nálet na nepřátelskou základnu bude podoben dopadu meteoritu – jak rychlostí, tak ničivostí (a možná dokonce to zvládnete těsně nad zemí vybrat a vyhoupnout se na optimální letovou hladinu). Neříkám, že se jedná o model maximálně realistický, ale mým rámcovým znalostem fyziky odpovídá a hlavně je velice zábavný.

Co se technického zpracování týče, zcela odpovídá době,ve které hra vyšla. Single player mód se odehrává v archaickém 320x200 a teprve deathmatch jej zvedne na použitelných 800x600. Zde je zase vše tak titěrné, že i na 15“ monitoru asi bude problém s rozpoznáním cílů. Ale nemůžeme chtít vše. Dle mého osobního názoru je grafika– co se týká prokreslení a celkového dojmu – asi tak dvakrát lepší než u prvních dvou Worms a ani zvuky nezaostávají. Freeplane je zkrátka stařičká pohodová blbinka na dlouhé večery pro šikovné ruce a nezmlsané oči uvyklé DOSovské grafice. Za vyzkoušení nic nedáte a myslím, že litovat rozhodně nebudete. Klasika, která se do hitparád dostane mnoho let po svém vzniku – zajímavé.

Malé varování na závěr – nehrát s cholerickým strýčkem se zálibou v leteckých simulátorech. Tito lidé nedokáží pochopit, že s letadly se dá hrát i arkáda a mají tendenci při prohrách ničit klávesnice.

Link - http://cs.ektaco.ee/~mart-k/triplane.htm
Minimum - 486sx-25MHz, Myš, 4MB RAM
Doporučeno - 486sx-33MHz

Diskuze (1) Další článek: Ohlášen titul Project BG&E

Témata článku: , , , , , ,