Tropico – v kůži vládce karibského ostrůvku

Budovatelské strategie patří mezi nejoblíbenější herní žánry. Aby ne, vždyť touha budovat a něco vytvářet je ukryta snad v každém z nás a pokud se nám to nepovede ve skutečném světe, zkoušíme to alespoň v tom virtuálním. Hra Tropico přesně zapadá do tohoto scénáře, navíc pak přináší několik zvláštností, které z ní dělají jednu z nejlepších her tohoto roku.

Stejně jako my víme o své touze budovat, vycítili to samé i mnozí herní vývojáři. V posledních měsících si nás zvykli zásobovat opravdu slušným množstvím budovatelských strategií, které jsou si vesměs podobné jako vejce vejci a vycházejí ze stejného vzoru a proto také sklízejí úspěch. Největší šanci uspět však mají bezpochyby ty, které se nějak významně odlišují – a to je případ hry Tropico. Na tento titul jsem se opravdu velice těšil a i v řadách mých přátel měla chuť co nejdříve si ho zahrát. Teď, po několika desítkách hodin strávených u této hry už vím, že těšit se bylo opravdu na co.

Po instalaci, která si kupodivu nevyžádala ani mnoho místa na harddisku (asi 820 MB :-), vás hra přivítá velmi pěkně vytvořeným intrem, které zobrazuje nenápadnou vesničku a veškeré dění v ní. Z něho hned na první pohled vyplyne, kde se hra bude odehrávat – ano, jedná o malý karibský ostrůvek, který se snad dá trochu přirovnat k dnešní Kubě (představte si spoustu lehce oděných lidí s doutníky, starými americkými auty, + 35 stupňů ve stínu a slunce pražící všude okolo). Samotné intro plynule přejde v menu hry, které je vytvořeno interaktivně a samozřejmě v jihoamerickém nádechu – okolo se nachází stůl s kouřícím doutníkem, vlajky a mapy a vzadu za polootevřeným oknem nádherný výhled na slunnou pláž a moře. Samotné položky menu snad není třeba nijak zvlášť rozebírat, stojí za to upozornit snad jen na položku Extras, jejíž název sice navodí pocit něčeho speciálního, ale jedná se pouze o tabulku nejlepšího skóre a seznam všech autorů hry. Nejdůležitější je však samozřejmě položka Game, která vás přenese do samotné hry. Na výběr máte ze dvou herních módů, z nichž jeden znázorňuje scénáře hry a druhý obyčejnou hru. Začneme zcela netradičně právě obyčejnou hrou – ta má sice na první pohled opravdu vyhlížet obyčejně či jednoduše, ale opak je pravdou – na rozdíl od scénáře je vám totiž dána naprostá volnost při tvorbě ostrova, na kterém se bude vaše další hra odehrávat. Můžete nastavovat jeho velikost, stupeň vegetace či obsahu minerálů a již před začátkem samotného hraní si tak trochu přednastavit ekonomiku – rozumějte, chcete-li se zaměřit na těžbu a vytvořit těžařský stát, zvednete obsah minerálů na maximum a těžit se bude moci skoro na každém místečku celého ostrova. Budete-li chtít postavit zemědělsky vyspělý stát, zvednete úrodnost a zvýhodníte vegetaci. Jsou to věci, které vám zpočátku nebudou nic říkat, ale mají za následek to, že vás i tento mód bude neustále bavit. Zajímavé jsou však bezpochyby i scénáře, které tvoří hlavní část hry. Je jich tu hned několik (tuším, že kolem osmi) a každý se liší nejen svou obtížností, ale také úkolem, který musíte k jeho úspěšném dokončení splnit. Někdy máte za úkol znovu osídlit zničený ostrov, jindy zase proslavit svůj ostrůvek a jindy pro změnu vydělat dvě stě tisíc dolarů, které si zcela nenápadně převedete na svůj soukromý účet v jedné z renomovaných švýcarských bank. Úkoly jsou to sice z počátku celkem jednoduché, ale při hraní přijdete na to, že to zas tak jednoduché není. Například obnovit zničenou zemi si žádá obrovské finanční prostředky a vy se se svými deseti tisíci na začátku zmůžete leda tak na pár bungalovů pro své obyvatele a několik farem, které by vám měly zajistit alespoň částečnou samostatnost co se týče potravin. Ovšem svět není růžový a lidé se nespokojí jen s trochou jídla a podřadným ubytováním a tak časem nezbude než svou ekonomiku přeorientovat ze zemědělství na ziskovější odvětví. Plynule jsem přešel ke slovu značícímu, o co ve hře jde a co musíte vybudovat – ekonomiku. Na té je postaven celý váš stát. Bez produktivní ekonomiky se opravdu nikdy nestanete světovou velmocí či alespoň z části nezávislým státem. Možností jak toho dosáhnout je několik a já některé již nakousnul – můžete vybudovat zemědělské impérium, které bude vyvážet tabák či kávu do kapitalistických států světa – například tabák budete zprvu pouze pěstovat, ale časem přijdete na to, že je výhodnější vybudovat ještě továrnu, která ho bude zpracovávat do jednotlivých doutníků, a vyvážet již hotový tovar. Samozřejmé je, že káva se nedá pěstovat všude a třeba na skalách toho mnoho neporoste. A i na to je v Tropico pamatováno. Mimo všech ostatních voleb vám hra také ukazuje geologické průzkumy povrchu ostrova a pomocí barev odlišuje místa, která jsou vhodná respektive nevhodná k pěstování či těžení té oné plodiny či nerostu. Je to velice zajímavý koncept, který velmi přispívá k realismu. Stejná dávka reálného světa byla autory přimíchána i do problému nazvaného stavba budov – v Tropico nestačí kliknout na tlačítko či obrázek se jménem stavby, umístit ji na libovolné místo na ostrově a ejhle, budova je na světě. Ne, ne – tak to funguje v méně realistických hrách, ovšem autoři Tropica dali i realismu šanci a tak výstavba budovy si nějaký ten čas vyžádá – a co navíc, nepostaví se budova sama, ale je k tomu potřeba několik dělníků, jako ve skutečném světě. Někdy není problém je získat, někdy naopak ano a pokud se lidé lépe uživí jinou prací, na stavbu vám nepůjdou. I tento okamžik promysleli autoři nadmíru skvěle – vy, jako hlava celého státu rozhodujete o platech v jednotlivých ekonomických sektorech a proto můžete ovlivňovat i tímto způsobem svou ekonomiku. Chcete přejít ze zemědělství na těžbu a nemáte dostatek lidí, protože většině se život jako farmářům zdá lepší? Snižte jim platy, nebudou mít ani na základní lidské potřeby a hned půjdou raději těžit. Nastavování platů je ohromná zbraň, která vám ovšem může zároveň i zlikvidovat veškerý kapitál.

Stejně jako je důležitá ekonomická stránka hry, hraje velkou roli i politika. Ta přímo souvisí s ekonomickou situací vašeho státu a budete-li mít prosperující hospodářství, nemusíte se o politiku tolik zajímat, přesto je však velice zajímavým zpestřením hry. Ve hře na začátku vystupujete jako diktátor malého ostrůvku. Nikde však není napsáno, že se musíte držet cesty komunistického absolutistického vládce (takového malého Fidela) a že se nemůžete naopak stát demokratickým panovníkem, který bude mít velice dobré vztahy s kapitalistickými zeměmi v čele s USA. Právě naopak, hra vám dává neuvěřitelnou volnost a navíc vám také nabízí neuvěřitelné množství pomůcek, jak dosáhnout toho, po čem toužíte. Jak jsem již uvedl – pokud je vaše země hospodářsky silná a lidé jsou spokojeni, můžete si dovolit každý rok vyhlásit nové volby, protože se nemusíte obávat svrhnutí. Budete-li však chytřejší, budete si neustále něco ulévat z veřejných financí do své kapsy a lidé ať si říkají co chtějí. Stejně tak když budou nespokojení – vy jste vládcem a tak na vás přece záleží. Lidé sice mají možnost vás svrhnout, ale existuje několik účinných pomůcek, jak tomu zabránit a ukázat pravou diktátorskou tvář. Například já při své první hře založil celou zemi na turismu a během prvních deseti let se moje země ocitala na pokraji krize – lidé neustále žádali volby, teroristé vyhrožovali útokem na mou osobu a ani v armádě jsem neměl přílišnou podporu. Nakonec jsem byl nucen přistoupit na svobodné volby. Průzkumy zcela jednoznačně hovořili pro mého protivníka a tak jediným možným řešením bylo v tichosti se ho zbavit – rozkázal jsem armádě zlikvidovat ho a bylo po problémech. I když ne na dlouho :-). Volebního soupeře nemusíte zabít, ale třeba jen uvěznit a obvinit z nějakého trestného činu či v poslední chvíli před začátkem voleb podmáznout volební komisi, která pozmění výsledky ve váš prospěch. Můžete zvolit i formu tkz. prevence – o každém člověku máte ty nejlepší informace a víte, zda-li má nadání pro roli vůdce, zda je spokojen s vámi jako vládcem či zda nesympatizuje s nějakou z teroristických frakcí. Pokud se vám nebude líbit, prostě ho také zavřete. Do slova a do písmene si můžete na svém ostrůvku dělat co chcete, ovšem i diktátorské chování má své nevýhody a může mít až šeredné následky. Nejlepší je tedy cesta někde uprostřed – snažit se o spokojenost svých poddaných a mezitím si v klidu ulívat peníze na své konto. Na druhou stranu i na konci jedné cesty (myslím tím cesty demokracie či diktatury) je to velice zajímavé a hlavně pak balancování mezi úspěchem a neúspěchem může být dokonce zábavné (ono nejen že může, ale dokonce je :-). Kromě toho pak musíte také řešit své diplomatické vztahy se dvěma největšími světovými velmocemi – Spojenými Státy Americkými a Ruskem. Bude-li váš ostrůvek vzkvétat ve víru komunismu a diktatury, budou vás Rusové milovat. Naopak, budete-li všechny problémy řešit mírovým způsobem (nebo-li demokraticky), USA se vám zato mnohdy odvděčí (třeba nějakou pěkně tučnou sumičkou pro váš státeček či podporou turismus na vašem ostrově).

Co se povedlo na obsahové stránce, povedlo se i na té technické. Grafika hry je opravdu velice detailní a vše ve vás navodí pocit, jako byste se opravdu ocitli na pláži malého karibského ostrůvku. I animace se autorům opravdu povedly a lidé opravdu chodí jako ve skutečnosti (tedy nějaký ten rozdíl poznáte, ale pokud to porovnám s hrou Golf Resort Tycoon, kterou jsem recenzoval naposledy, je to opravdu veliký rozdíl ve prospěch Tropica). Opravdu fantastická práce pak byla odvedena lidmi tvořícími hudbu. Ta naprosto přesně zapadá do prostředí hry a stejně jako grafika vás do ní ještě více vtahuje. Navíc latinskoamerické melodie opravdu málokdy omrzí a hra jich navíc obsahuje velké množství, a to jak pomalých, tak rychlých. Většinu z vás by zřejmě uspokojila i nějaká ta zmínka o nedostatcích hry – nad těmi jsem uvažoval snad hodinku a opravdu na nic významného (tedy toho, co by stálo za řeč) jsem nepřišel. Na druhou stranu však může být pro některé hráče hra velmi komplikovaná, protože celý systém funkce státu přesně takový je. Také hráči s pasivní angličtinou budou mít v některých okamžicích problémy (nepochybuji ovšem, že se v následujících několika měsících objeví nadšenec, který hru přeloží do češtiny).

Co říci závěrem? Tropico je asi nejlepší hrou, kterou jsem v poslední době hrál (a že jich bylo :-). Autorům se podařilo fantasticky vyvážit koncept ekonomiky, politiky a klasické budovatelské strategie a díky tomu je hra zábavná i po několika hodinách strávených u ní. Není pochyb o tom, že máme tu čest s jednou z nejlepších her tohoto roku, která má v tomto okamžiku jisté první místo v oblasti budovatelských strategií a její šance na vítězství v kategorii nejlepší hra roku rozhodně nejsou malé.

	Grafika: 9/10
	Zvuky: 9/10
	Hudba: 10/10
	Hratelnost: 9/10
Fantastická budovatelská strategie a adept na nejlepší hru tohoto roku. To je stručně Tropico.
Celkové hodnocení: 9/10