Twin Mirror: maloměstská detektivka s uspěchaným vyvrcholením | Recenze

Studio Dontnod Entertainment za poslední roky oznámilo hned několik her, ale výsledky jejich práce se neustále odkládaly. Takovým případem byla právě i příběhová adventura Twin Mirror, která si během vývoje prošla spoustou problémů. Nakonec ji ale zvládli dát dohromady, takže už si příběh bývalého investigativního novináře Sama Higgse můžeme projít se vším všudy.  

Nešťastný návrat 

Po chvíli hraní vám bude naprosto jasné, že tohle je další dílo od tvůrců série Life is Strange. Jak styl vyprávění, tak typickou hratelnost zkrátka nemají šanci zapřít. Tentokrát si ale neprožíváme drama školaček ani příběh dvou bratrů na útěku. Podíváme se na příběh Sama, který se vrací do rodného města Basswood, aby se naposledy rozloučil se svým zemřelým nejlepším kamarádem.

S návratem se ale otevírá spousta starých ran. Basswood je typické malé americké městečko, kde lidé přežívají, jak mohou. Jeho atmosféra je ve hře zpracovaná na výbornou. Sam z něj neodešel zrovna v dobrém a spousta zdejších obyvatel mu jeho rozhodnutí a práci vyčítá. Sam totiž byl investigativním novinářem, který se zasloužil o zavření zdejšího dolu. Hlavní náplní příběhu je ale úplně něco jiného. Okolnosti smrti jeho kamaráda totiž úplně nesedí. 

Příběh je poutavý a zajímavý, i když lehce uspěchaný

Více vám z příběhu prozrazovat nebudu. Přeci jen je to prvek, na kterém Twin Mirror z velké části stojí. Můžu ale říct, že je to vcelku příjemná detektivka, kterou budete mít za jedno odpoledne za sebou. Postupně odkrýváte jak okolnosti toho, co se ve městě momentálně děje, tak Samovu minulost.  

Atmosféra městečka je zpracována výtečně

Vývojáři nedávno tvrdili, že nechtějí spadnout do stejného stereotypu jako Telltale Games a snaží se, aby se jejich nové projekty od sebe více odlišovaly. V případě Twin Mirror se ale stále drží starého přístupu. Na pohled jasně poznáte, že je to práce Dontnodu. Lehce stylizovaná grafika, horší textury a oproti konkurenčním adventurám tohoto typu nekvalitní zpracování obličejů.

V budoucnu by měli zapracovat hlavně na mimice. To, co předvádí postavy v Twin Mirror je v porovnání s ostatními velkými adventurami docela směšné. S tím jsem počítal už po pár minutách hraní, kdy proběhly první konverzace. I přes nižší grafické kvality se ale povedlo v některých částech vytvořit scenérie, na které je radost pohledět.  

Šablona Dontnodu 

To nicméně není jediné, v čem Twin Mirror perfektně zapadá do vzoru tvorby tohoto studia. V průběhu hraní vás čeká celá řada rozhodnutí v dialozích a většina z nich vede pouze k tomu, jak se k vám bude daná postava chovat. Důležitých rozhodnutí, které ovlivní závěr hry, je pomálu. Kromě toho je do vyprávění tentokrát zapracováno i pár nápaditých prvků.

Několikrát se podíváme do paláce mysli, který existuje v Samově hlavě. Tam se přehrávají vzpomínky a častokrát se tady musí sám se sebou vypořádat. Jeho osobnost totiž není úplně jednoduchá. Nejednou do příběhu zasahuje Samovo alter ego, o kterém se raději nebudu více rozepisovat, protože je to jedna z těch nejzajímavějších věcí ve hře a byla by škoda, abych vám to předem vyzradil.  

Sam ve své hlavě rozhodně není sám, problémy mu bude dělat jeho alter ego

Příběh má nicméně několik slabin. Jak jsem již zmiňoval, ani Twin Mirror se během vývoje nevyhnulo problémům. Původně měla být hra rozdělena na 3 epizody. U Dontnodu to dává smysl vzhledem k tomu, že s epizodickým vydáváním mají zkušenosti. Nakonec ale vyšlo vše najednou. Během hraní poznáte naprosto bez problému, kde jednotlivé epizody měly končit. Navíc mi přijde, jako by vývojáře tlačil čas, a tak museli přejít k osekávání příběhu.

Úvod je rozsáhlý, všechno je vysvětleno tak, abyste pochopili všechny náležitosti. V polovině se to ale zlomí a vyprávění nabere obrovský spád. Než se rozkoukáte, tak sledujete závěrečné titulky. Měl jsem pocit, že tohle byl jen úvod a vyšetřování ještě pár hodin bude pokračovat. Bohužel se tak nestalo. Možná, že si to tvůrci schovávají pro případné pokračování, ale o tom zatím nebyla ani zmínka. 

Příběh v polovině nabere překvapivou rychlost a skončí dříve, než se nadějete

Pokud čekáte, že se postavy budou v průběhu hraní nějak zásadně rozvíjet, tak s tím rozhodně nepočítejte. Ani na to nemají moc času a u skoro každé z nich je na první pohled patrné, co je vlastně zač a k Samovi se většina z nich chová úplně jinak, než jsem zprvu čekal. I přes to, že se na začátku neustále opakuje, jak v Basswoodu nemají Sama rádi, tak ho valná většina obyvatel vítá s otevřenou náručí. Přijde mi to zvláštní, že i těm, kteří jsou na tom špatně právě kvůli němu, nevadí, že se potlouká kolem jejich domova.  

Konverzace a rozhodování nejsou jedinou náplní hry. Několikrát se dostanete do situace, kdy musíte projít místo, najít všechny podstatné prvky a z nich pak poskládat scénář toho, co se zde událo nebo se teprve stane. Je to zajímavý nápad, ale jeho provedení je až moc přímočaré. Abyste se do skládání mohli pustit, musíte nejprve najít všechny prvky. Nemůžete se nikdy splést, i když si v myšlenkovém paláci přehrajete různé varianty. Dokud nenajdete tu správnou kombinaci, hra vás nepustí dál. Mohla to být alespoň trochu výzva, ale vývojáři očividně nechtěli, abyste u řešení moc přemýšleli. Sam totiž často svými průpovídkami radí, jak máte celou situaci dát dohromady. 

Ještě kousek! Zase vedle... 

Nějakou chvíli také strávíte ve hře průzkumem věcí a prostředí. Je to naprostá klasika. Nepočítejte se sbíráním předmětů ani inventářem, kde by se daly kombinovat. Na hádanku jsem za celou hru narazil jednou. Zbytek situací se řeší skrz konverzace nebo prohlížení věcí. Interaktivní předměty jsou označeny, takže víte, kam se vydat.

Průzkum prostředí je tu opravdu minimální, stejně jako sbírání předmětů

Samotná interakce ale občas pokulhává. Musíte se k interaktivním prvkům natočit ve správném úhlu, aby se vám vůbec zobrazila nabídka možností, což občas znamená, že musíte postavu štelovat na několik pokusů, než udělá to, co byste od ní chtěli. Mnohem horší je to ale v případě, kdy jsou interaktivní prvky volně v prostředí. Aby se zobrazili, tak k nim musíte přijít ze správné strany. U jednoho vyšetřování jsem tak strávil více času jen kvůli tomu, že jsem na místo přišel od strouhy místo ze silnice.  

Jsou to sice drobnosti, ale u takto krátké hry, ve které tvoří docela značnou část hratelnosti, by si na ně vývojáři zkrátka měli dát pozor. Twin Mirror tak ve výsledku vypadá jako uspěchaný projekt, který vývojáři chtěli vydat za každou cenu. Ani s další nedávno vydanou adventurou Tell Me Why to Dontnodu moc nevyšlo. Doufám, že jejich nedávné sliby budou mít opravdu nějaké výsledky. Jejich hry by to totiž potřebovaly jako sůl. 

A na závěr se jistě sluší podotknout, že Twin Mirror neobsahuje český překlad. Pokud tedy nezvládáte angličtinu na dostatečné úrovni, tak si příběh novináře Sama Higgse moc neužijete.