Two Worlds II - podruhé a ještě lépe (recenze)

Pokračování dva roky starého RPG od Reality Pump začíná tam, kde jeho starší bratr skončil. Úvodní intro vás zanese do hradu císaře Gandohara, který jako každý pořádný záporák sedí na trůnu říše Antaloor, odkud může s arogancí a krutostí sobě vlastní páchat tolik zla, kolik sám bude chtít. Gandoharovi se podařilo zajmout vás a vaši sestru Kyru, do které navíc uzamkl veškerou moc ohnivého boha Aziraala. Zatímco se Kyra snaží vyrovnat s obrovským náporem magické moci, vy jste zavedeni do žaláře. Zde se situace nečekaně obrátí a i díky štěstí se vám podaří dostat z hradu s pomocí nových spojenců. Netradičně si roli „dobrých hochů“ střihnou Orkové, po prvotní nedůvěře ale zjistíte, že jsou to celkem pohodoví chlapíci.

Setkání se starými známými

Nicméně vaše záchrana nebyla myšlenka jen jako takový dobrý skutek pro nic za nic. Právě naopak se máte zhostit těžkého úkolu v podobě svrhnutí Gandohara (a vaše sestra vám samozřejmě také nebude úplně putna). Vedle hlavní příběhové linie nabízí Two Worlds II spoustu vedlejších questů, které s hlavní dějovou linkou sem tam nenásilně prolínají. V tom je jeden z nejsilnějších aspektů hry – v každém koutku Antalooru na vás čeká nějaké dobrodružství.

Orkové? Jo, to jsou docela fajn chlapíci

Zpočátku si sice budete muset projít trochu otravným tutoriálem, ale potom už vše závisí jen na vás. Úkoly jsou navíc hodně rozmanité, jednou si zahrajete na pošťáka a budete muset doručit useknutou hlavou, podruhé bude třeba ukrást lahvičku s léčebnou mastí a potřetí se vydáte zbavit několika pštrosů, kteří teorizují obyvatele jednoho malého domku ve městě. U většiny questů navíc máte více než jednu možnost, jak jej zdárně dokončit.

Co se týče samotné vaší postavy, svého avatara si před začátkem hry můžete upravit podle obrazu svého (je libo dvoumetrový hromotluk s dlouhými vlasy a zanedbanými vousy? Nebo byste se do boje raději vydali jako mladík na prahu dospělosti?), volba specializace postavy přijde na řadu až v průběhu hraní. Můžete se stát lučištníkem, mágem i obyčejným válečníkem a samozřejmě nechybí ani možnost kombinace všeho zmíněného. Naneštěstí jsou však jednotlivé specializace dost nevyvážené.

A nejlepším bojovníkem se stává…

Mnozí z vás jako první zavrhnou lučištníka; občas se taková dobře mířená střela z dálky hodí, ale kdybyste měli procházet hrou s lukem na zádech pořád, v jednom kuse byste umírali. Volba mága je už o něco lepší a co si budete povídat, pro značnou část hráčů i lákavější.

Problém zde nastává v tom, že si musíte neustále hlídat, na jaký typ kouzel (vodní, zemní, ohnivá, větrná a nekromantická) jsou vaši aktuální nepřátele citliví a podle potřeb si je v inventáři přehazovat. Pokud tedy potřebné kouzlo vůbec vlastníte v podobě kartičky, již lze koupit od obchodníků.

Pořádný železný meč se stane vaším nejvěrnějším společníkem

Nejlepší variantou se tak jeví pořádný železný meč, s nímž si budete razit cestu zástupy nepřátel. Soubojový systém je sice zpočátku trochu nemotorný, protože je občas těžké poznat, jestli se protivník brání nebo útočí, nicméně časem si na něj zvyknete. Své zbraně navíc můžete vylepšovat nejen různými krystaly a magickými předměty jak tomu bývá i u ostatních RPG, ale i železem, ocelí a dalšími materiály, které získáte buď obchodem, nebo rozebráním zbraní, jež se vám zbytečně povalují v inventáři.