Týden s ArmA 2 - první dojmy – výstřely z lesa

Týden s ArmA 2

V mechanice se roztáčí kotouček, na kterém je napsáno ArmA 2, a instalace se pomalu rozbíhá. Já mezitím vzpomínám na předchozí díl, jemuž vděčím za celou mou herně novinářskou kariéru.

Usmál jsem se při vzpomínce na svůj první článek a hru se smíšenými očekáváními spustil. Na jednu stranu jsem se těšil na výbornou vojenskou simulaci, na níž si již fanoušci Bohemia Interactive zvykli, na stranu druhou nemohu zastírat, že jsem se obával chyb, zvláště když se jednalo o betaverzi.

Uvítalo mě jednoduché menu a po zběžném prohlédnutí nastavení spojeném s úpravou rozlišení jsem nedočkavě spustil výcvik. Už u něj mě začaly opouštět prvotní obavy – hra se ukázala jako velice dobře vyladěná a s plynulostí jsem neměl žádný problém.

Přibylo odtahování zraněných spolubojovníků do bezpečí

Tutoriál si mě také hned získal svým provedením a hezkými úkoly, kdy jsem se bez jakýchkoliv problémů prosvištěl ovládání a několik nových prvků hry; například odtahování zraněných spolubojovníků do bezpečí a jejich následné ošetření.

Po odehrání několika výukových misí nastal konečně ten správný čas pro započetí příběhové kampaně Harvest Red, kde jsem zkušenosti z tréninku chtěl využít v ostré akci. Před samotným výsadkem v Chernarusi mě však čekal řádný briefing – ten je zde proveden podobně, jak jsou již hráči OFP a ArmA zvyklí. V zásadě jde o textové menu s jednotlivými položkami, jež ukrývají kupříkladu detailní bitevní plán, situaci na ostrově, deník hrdiny a satelitní snímky, přičemž to vše je doplněno mapou s přehlednými značkami.

Vzhůru do boje

Po důkladném pročtení všech textů jsem přesunul kurzor na tlačítko Start, zmáčknul tlačítko a místo myši si představil imaginární pušku. Disk chvíli chroupal, načež jsem se objevil ve vrtulníku, který dopravoval mě a mou jednotku na místo určení.

AI se ukázala jako rovnocenný soupeř

Po chvilce siláckých řečí, a přetahování se o laserový značkovač, přistál Blackhawk na malé mýtince a naše hrdinná šestice se ocitla sama hluboko za nepřátelskými liniemi. Tedy, pokud se dalo hovořit o nějakých liniích – invaze amerických sil se teprve připravovala a úkolem našeho družstva bylo pro ni připravit terén.

Naším hlavním cílem bylo lokalizovat rádiový vysílač v jedné malé vesničce a zneškodnit jej. Jak už to ale ve válce i v lásce bývá, nic nešlo až tak jednoduše – už při přiblížení si nás bohužel všimla jedna z hlídek a začala tak krátkou přestřelku. Jakmile déšť kulek ukončil mrzké životy několika nepřátel, prohlédli jsme si trochu více vesnici a lokalizovali náš cíl. Bohužel se nacházel uprostřed vesnice, takže by plánovaný letecký úder nejspíše zlikvidoval i valnou většinu civilního obyvatelstva.

V interkomu tak zachrastilo a po krátké poradě se velení otázalo, zda dokážeme vysílač vyřadit pomocí výbušniny, či jestli máme i přes ztráty na civilním obyvatelstvu radši zvolit jistotu v podobě leteckého náletu. Jakožto člověk zodpovědný za případný úder jsem měl rozhodnout já. Má proslavená dobrosrdečnost se nezapřela, a tak jsem zvolil proplížení se do vesnice a odpálení daného vysílače ručně. Pomalu a hlavně potichu jsem se začal propracovávat celou vesnicí, ale i tak jsem se nevyhnul několika rychlým přestřelkám s nepřáteli.

Za dobrotu na žebrotu

Během tohoto laškování mi sice pomáhali parťáci z týmu Razor, ale i tak jsem se občas zapotil a několikrát dokonce zemřel. AI se totiž ukázala jako rovnocenný soupeř a já nezřídka zíral na svou mrtvolu, protože si mě komunikující skupinky obešly, zatímco mě zaměstnávala jedna, ta druhá mi vpadla do zad a vypálila rozhodující salvu. To samé naštěstí platilo i pro mé spolubojovníky, takže se celý boj o vesnici změnil ve vyrovnanou potyčku, kde se výhoda přesouvala ze strany na stranu.

Nejkrásnější na boji však bylo to, že se po každém nahrání pozice vyvíjel jinak a umělá inteligence se zcela autonomně rozhodovala, kde se bude krýt a kudy bude proti mně postupovat. Což, jak jistě uznáte, je narozdíl od naskriptovaných stříleček obdivuhodné, a pokud autoři dokáží naprogramovat AI, která zvládne bojovat na tak rozsáhlém prostoru, jaký Chernarus představuje, zaslouží si jen a jen slova chvály.