Nechat nás čekat takovou dobu je prostě hřích. Copak nikdo nemyslel na chudáky fanoušky? Nikdo nemyslel na bloumající zoufalce překotně vykřikující slova: KDY UŽ?! PROČ JÁ? ZA CO!!! Naštěstí čekání definitivně skončilo a první dojmy vám nabízí alespoň částečnou útěchu před přicházející recenzí. Varování: autor je skalní fanoušek série UFO.
Mám po včerejší noci zarudlé oči a v nohách ještě cítím svižný sprint, kterým jsem se řítil domů s dvěma CD v ruce. Začalo to asi takhle: Nemám zrovna nic na práci, právě jsem se vrátil ze školy a drobně dezorientovaný z poslední přednášky, uvažuji do čeho píchnout. Zapnout či nezapnout to PC pod stolem. Z ničeho nic vřeští mobil, že mám novou SMS. A hle, Martin Zavřel sděluje mi: „MAM PRO TEBE UFO!“.
Následuje chvilka ticha, neurony v mozku přeskakují a odstraňují poslední zbytky lehké dezorientace způsobené docentem matematiky. „Blbost, to nemůže být pravda,“ sepne mi po chvíli. Překvapení se dostavuje až v momentě, kdy se krátkým telefonátem vše potvrzuje. Start! Běžím k Martinovi, vezmu CD, zahýkám: „díky“ a pak zase zpátky domů. Nadechl jsem se až v průběhu instalace.
Úplně první kontakt
Je až k neuvěření, jak prudce mohou ožít vzpomínky na jednu z nejlepších tahových strategií všech dob, UFO: Enemy Unknow. Po krátkém uvítacím intru, které má k optimizmu zatraceně daleko, na mne ze tmy kouká Země. Ta stejná Země jako před deseti lety, jen její obrys je o poznání hladší a povrch kryje reálná textura. I samotný úvod do Aftermath je až nebezpečně shodný se starším bratrem. Nevíme odkud přišli, nevíme proč přišli a už vůbec nevíme proč vyhladili téměř veškerou populaci Země.
Území se mi utěšeně rozrůstá * Rejstřík, dříve ufopedie
Krom krátkého úvodního textíku, který mne vítá v pekle roku 2004, dostávám nabídku vrhnout se na tutoriál. Přijímám a po následujícím loadingu se přede mnou otevírá post apokalyptický pohled na mrtvé město. V tutoriálu jsem dostal jediného vojáka, který se snaží dostat do relativního bezpečí vojenské základny, jedné z mála posledních nadějí lidstva. Průvodce tutoriálu podrobně vysvětluje možnosti, kterými mne nové prostředí zahrnuje a já stále ještě koukám na přesvědčivý chaos okolo osamělého bojovníka.
Týmová spolupráce je naprosto zásadní * Odnést živého ufona k LZ je docela dřina
Zbytečná auta odpočívají na silnicích, náhodně rozházené odpadky se válí snad všude kolem, popelnice ještě hoří a v tom všem leží na zemi mlčenliví svědci katastrofy. Někdy jsou mrtvoly ještě identifikovatelné, jindy jsou plně pohlceny toxickými sporami a přeměněny. Nelze si představit lepší kulisy pro mimozemskou invazi.
Krátce o misi
Později, dávno mimo tutorial, se mi jednotka rozšířila na pět vojáků a já jsem konečně začínal nasávat atmosféru Aftermath. Schopnosti vojáka jsou popsány šesti vlastnostmi, které rozhodují, jakým způsobem umí dotyčný voják likvidovat vetřelce. Zda je pro vojáka výhodnější užít lehkou zbraň nebo raketomet atd. Ihned je také zřejmé, že Aftermath nabízí velkou svobodu v počínání s herním časem.
Za určitých okolností by se dal soubojový systém ve hře označit za real timový. Avšak děj se automaticky zastaví při jakékoli z mnoha předdefinovaných situací a umožní znovu vydat vojákům rozkazy v reakci na nově vzniklou situaci. Mezi stop situace patří objevení ufona, konec jednoho definovaného plánu, vážné zranění jednoho z vojáků apod. Přerušovaný real-time (velmi podobný Baldur`s Gate a spol) vtahuje hráče víc do děje a zachovává propracovanost tahové strategie.
Maminkůůů... * Prostředí se mění podle zeměpisné polohy
Na začátku mise si většinou tým rozdělím na dvě skupinky a začnu pátrat po mutantech. Nevěřícný či horlivý hlas vojáka dřív nebo později oznamuje objevení vetřelce. Čas se zastavuje a já podrobně rozdělím rozkazy. Jeden voják doběhne k rohu budovy a bude pálit z pokleku. Druhý doběhne za něj a bude pálit ve stoje. Průzkumník, který monstrum objevil, vystřelí dvě dávky a pak se raději schová za roh, jelikož je příliš blízko k nepříteli. Takhle si akci v klidu připravím a pak sleduji manévry svých vojáků, které naštěstí dopadnou dobře a zrůda padá k zemi. V UFU není lepší odměna (z prvních dojmů) za dobře odvedenou práci, než pozorovat, úspěšně probíhající akci. Možnostmi, kterými vás zahrnuje herní systém, vás zahltím až v recenzi, teď vás ještě musím seznámit s ostatními částmi hry.
Hlavní mapa
Ač jsem se zpočátku rozepisoval v opačném duchu, na hlavní mapě se toho ve skutečnosti změnilo víc než dost. Především se na ní budete věnovat rozšiřování dobytého území. Zpočátku jsem měl na mapě dvě základny, které zabíraly rozlohu Německa a Francie. Věděl jsem, že mám možnost pronásledovat ufa, ale žádná se na mapě nevyskytovala. Až po chvilce jsem zjistil, že musím nejprve objevit způsob, jak biologické lodě cizáků detekovat.
Tak tenhle je hodně nechutnej * Ukázkové obklíčení končí smrtí nezvaného hosta
Začal jsem pátrat ve složce výzkum a vývoj, abych objevil další příjemnou novinku (omlouvám se, ale nemohu se stále ubránit srovnávání). Bádání po příčinách katastrofy a po nových technologiích je rozděleno na dvě části. Na část řekněme teoretickou a na část praktickou. Výzkum se zabývá teorií, pitvou všech různých hnusů a hledáním cesty, zatímco vývoj se zaměřuje na aplikaci poznatků výzkumu. Již v původním UFU sloužil především výzkum k odhalování zápletky konfliktu, ale v Aftermath jdou autoři ještě dál.
Výzkum vám postupně odkrývá nejen nové zbraně a technologie, on navíc obohacuje sortiment misí! Ale zpátky na mapu. Ufa tedy zatím nikde, přesto se na mapě začaly objevovat pozemní mise. Tu mám zajmout živého vetřelce, jinde mám zničit nějakou cizáckou strukturu. S úspěchy při misích se mi podařilo po chvíli obsadit další území (náhodou to bylo okolí Brna:-)). Na novém území buduji základnu a vybírám ze tří možností. Vědecká základna urychluje výzkum, inženýrská podporuje vývojovou činnost a vojenská základna funguje jako startovní pozice pro stíhačky nebo výsadkový vrtulník.
Víc hlav víc ví * Vzdušný souboj doprovází efektní animace
Základny jsou radikálně ořezány a není třeba starat se o místo ve skladech a explicitně o stavbu nových budov. Také problémy s ekonomikou jsou ty tam a tudíž vás nekomandují státní vlády, pokud se vám nedaří. Nicméně nemyslete si, že je Aftermath díky tomu procházka jarní zahrádkou nebo chudší o prvky strategie.
Shrnutí dojmů
Ještě jsem pořádně nevychladl a ani hru pořádně nerozehrál, nicméně včerejší probděná noc mne o UFU naučila několik věcí. Za prvé: vetřelců je v Aftermath jako smetí a jsou nejbizarnějších tvarů a nejodpudivějšího vzhledu. Za druhé: zbraní jsem už teď napočítal snad dvacet a jejich seznam teprve začíná (pistole, pušky, samopaly, těžké zbraně, cizácké zbraně). Hra nabízí různé typy misí, nejen klasické zabij a znič. Pokud vám nějaké ufo sestřelí stíhací peruť, jedete zachraňovat přeživšího pilota.
Prostý výčet veškerých možností by zabral několik stránek a už teď si lámu hlavu, jak to celé vtěsnat do recenze. Navíc mi manuál napověděl, že ještě spoustu věcí jsem neviděl a spoustu zábavy nehrál. Nerad se předbíhám se soudy her, ale v případě UFA to zatím podle nabytých dojmů vypadá zatraceně dobře. Tak nějak mám tušení, že stojím před hrou, ve které je více hratelnosti, než si zatím umím představit. Už kvůli Brnu na hlavní mapě doufám, že nebudu muset svůj postoj v recenzi měnit :-).
