Chybělo vám utíkání před nákazou s charakteristickým znakem Made in Umbrella? Tak to běžte jinam, tady se střílí.
Operation Racoon City bylo něco tak hrozného, že mnoho hráčů vážně uvažovalo nad tím, jestli si z nich Capcom nedělá legraci. Zjevně nedělal, výsledek byl ovšem takový, jaký byl. Příklon k akčnějšímu stylu se v tomhle případě zvrhl a zůstal ležet. Dokáže ho Umbrella Corps zvednout na nohy?
Multiplayer zůstává (že by byl tak oblíbený?) a pryč je naopak prakticky všechno, co známe z Resident Evilu. Umbrella Corps patří do zombijského univerza, Capcom to ale nikam do názvu hry nedá. Tedy, kromě zcela jasně odkazujícího „Umbrella“, ale to už je téma na jiné večery.
Jde ale o zcela jinou hru. Žádný survival, prostě dostanete do rukou zbraň a vydáte se zabíjet. Živé lidi. Umbrella Corps je vpravdě jednoduchá lineární střílečka, tak trochu Doom s lákadlem „vycházíme z Resident Evil.“ Další lákadla jsou v podobě online multiplayeru, aneb nebudete se probojovávat pouze přes AI. Jenže si za něj zaplatíte, a to poměrně dost. Kolem 30 eur, no nekup to.
Hlavní dějová linka není žádná, k čemu taky, nějaké příběhové pozadí tu ale je. Což docela potěší, nejde jen o hození hráče někam s dárkem v podobě nějaké té výbavy a cedulkou „Bav se“. Svět je ve stavu, ve kterém jsme ho opustili po Resident Evilu 6. Společnost Umbrella je tedy minulostí, zanechala ale roztomilé dědictví v podobě vzorků T-viru, které byly prodány na černém trhu a pak je tu také pár uzavřených zón plných zombíků. Maličkosti.
Zamořené oblasti ale zjevně nejsou uzavřeny dostatečně důkladně, pravidelně se tam totiž prohání dosud živé lidé, kteří tam zdatně posilují zombie stavy, nebo je alespoň nakrmí svou prostřílenou mrtvolou. Po společnosti Umbrella nastoupili jiné společnosti s podobnou zálibou v biohazardu, které na černém trhu skupují T-virus a posílají najaté speciální jednotky do oněch zamořených oblastí, aby tam... ale to je fuk. Hráč jakožto součást těch speciálních jednotek prostě dostane do rukou zbraň, vytvoří tým a půjde do zombifikovaných oblastí zabít jiný tým. Důležité je hraní, čert vem´ příběh.
Co je další dost zásadní odklon od kánonu jsou samotní zombíci. Nebezpeční jsou asi jako sloupy elektrického vedení do doby, než na zem spadnou dráty. Většinu času tvoří možná tak kulisu. Nebezpečnější byli i v Dead Rising. A stejně jako kulisy je také bude možnost i použít, když je správně chytíte, docela se hodí jako štít. Zbytek času se ale budou jen tak motat kolem. Každý hráč má k dispozici zařízení s názvem Zombie Jammer, který zombíky odpuzuje, respektive, jste pro ně neviditelní. Tak trochu absurdní ve hře, která byla založená na boji proti nim.
Zombie Jammer se dá ovšem sabotovat a dost lehce se rozbije i sám. A takové rozbití uprostřed davu zombíků asi nebude nejpříjemnější věcí. Pořád ale máte v rukou zbraň, že. Jediné, s čím vám budou opravdu dělat problémy, je zaměření nepřítele. Na radaru živáky od mrtváků nerozeznáte a i při vizuálním kontaktu budete muset trochu brejlit. Samozřejmě, vždycky bude možnost prostě začít pálit a možná se trefíte i do těch, které trefit zamýšlíte. Ovšem když se zmýlíte, střelba oznámí nepřátelskému týmu vaši pozici lépe, než kdybyste si nad sebe pověsili neonovou ceduli s blikajícím nápisem „Tady jsem“.
Celá hra je ale postavená na akci, pořád se musí něco dít. Takže například o sabotáže Zombie Jammeru se bát nemusíte. Mnohem snazší je prostě poslat kulku do hlavy. Nebo zarazit cepín, na konkrétním vyřešení zabijácké otázky tak úplně nezáleží. Jakožto vojenská jednotka bude mít hráč k dispozici spoustu zbraní i granátů, přesné typy se dozvíme až ve hře.
Momentálně známe čtyři a fakt, že kromě střelných dostaneme i další. Místo nože se budete ohánět už zmíněným Lařiným cepínem, tedy pardon, Brainerem. O něco hezčí budou boty s bodáky, kterými se do nepřítele musí kopat jedna báseň. Asi není třeba zdůrazňovat, že na těchhle zbraních oceníte jejich tichost, která je občas v místě plném zombíků potřeba.
Dokonce se kromě klasických objeví i méně obvyklé obranné taktiky. Při používání jednoruční zbraně se hráči automaticky přidá jakýsi štít, který odolá i starému dobrému headshotu. Umřít sice můžete kdykoli, a také se o to bude vše kolem urputně snažit, alespoň proti nenáviděným (když trefí vás) střelám do hlavy se ale ubráníte. A štít také dobře účinkuje proti zombijským zubům.
Kromě zbraní a s nimi spojeného vymýšlení, jakými způsoby lze někoho zabít, vývojáři lákají na širokou škálu jedinečných online módů. Například, máte jen jeden život. Kulka do hlavy zabije na jednu ránu, podobně je na tom střela do srdce, i stehenní tepna dovede řádně pocuchat. A pro dané kolo jste ze hry. Žádná velká tragédie se ale zase nekoná, Umbrella Corps má být rychlé a svižné. Mrtvolit nebudete dlouho. Na další kolo jste zase živí a můžete jet dál.
Fanoušky herní série může potěšit návrat do podobných prostor, kde se odehrával první Resident. Z měst a světla se hráč vrátí do tmavých úzkých chodeb a postupovat dál bude možné leda tak směrem dolů. Klaustrofobie, vítej zpět, chodby jsou totiž dost úzké a všude bude něco, za co se bude dát krýt, zpoza jakého rohu vyskočit, případně si v širší ventilaci utvořit hnízdo pro číhání s ostřelovací puškou. Druhá věc je ta, že přesně to mají k dispozici i hráči druhého týmu. A oni toho využívat budou.
Není jasné, co Capcom vlastně sleduje. Přilákat nové fanoušky ne, Umbrella Corps se od klasických Resident Evilů podstatně liší. Vlastně je jiný úplně. Zaujmout už zaháčkované fanoušky asi také ne, opět, hra je úplně jiná. Jako jednoduchá střílečka by to možná fungovalo, i odpočinkové hry jsou fajn. Jenže to by nemohla zkoušet profitovat na značce. Na nic si ale zase nehraje, je multiplayerovou střílečkou, která o sobě prohlašuje, že je multiplayerová střílečka. Na rozsudek tedy nezbývá, než si počkat.
