Unravel Two: probuďte své vnitřní dítě (recenze)

Diskuze čtenářů k článku

Danoid  |  17. 06. 2018 09:08

Jsem moc rád, že se ve dvojce takhle zaměřili na coop

 |   |  Odpovědět
Potvora  |  17. 06. 2018 22:31

Jsem momentálně někde v pátém levelu a zatím jsou mé postřehy krajně pozitivní!
Když jsem se před pár dny dočetl, že bude Unravel 2, byl jsem z toho paf, vůbec jsem neměl o existenci dvojky tušení. A když jsem se na konci traileru dozvěděl, že hra je již k mání, dělilo mě od instalace hry na Originu v tu chvíli asi 5 minut.

Ve zkratce tedy - hra je pořád stejně koukatelná, pořád je skvělý vizuál doprovázen příjemnou hudbou, stále na pozadí probíhá v náznacích příběh, tentokrát chlapce a dívky na útěku, a stále jsou tu ty metry a metry příze.

Jednička byla ale taková "kouzelnější" (vím, že radioaktivní level nebo továrna nebyly zrovna dvakrát přívětivé levely, ale celkově mi jednička přišla taková mírně poetičtější. Hudba ve dvojce je stále příjemná (a stále ji má na svědomí tatáž Frida Johannson a Henrik Oja), ale jednička mě zkrátka vystřelila z bot a po několikerém poslechu na Spotify mi dvojka nepřijde hudebně tak úžasná. Jestli bych měl dvojce něco vytknout, pak poměrně nízkou obtížnost v základní hře - nápovědu jsem si hned při osahávání nastavení vypnul, stejně jako jsem dosud nepotřeboval hru zpomalit (a popravdě jsem na tu možnost i zapomněl). Bonusové výzvy, to je jiná - byť jsou často založené na hbitých prstech (sjezd na cihle po probíjející střeše), představují skutečně výzvu, zvlášť pokud se vydáte vstříc jednomu z achievementů.

Podtrženo sečteno, dvojka je stále stejně skvělá jako jednička, jen mě k ní nevážou tak nostalgické pocity jako k jejímu předchůdci, to je celé. Je to ostatně i jedna z mála her, které jsem si koupil prakticky hned po vydání (kam kromě U2 a U1 patří ještě GTAV). Doporučuji hru každému, kdo si chce na chvíli oddechnout a ještě se u toho pokochat krásným zpracováním, co pohladí po duši.

 |   |  Odpovědět
Zasílat názory e-mailem: Zasílat názory Můj názor