Úvaha: Homo Technicus - nový článek v evoluci lidstva

Znáte je, vídáte je každý den, dokonce jste možná jedněmi z nich. Nemluví česky, spíš jakýmsi torzem naší řeči. Nepoužívají interpunkci, diakritiku... na co taky, v holých větách vlastně nejsou potřeba. Přečtěte si něco o tom, kam spějete - nebo možná kam už jste dospěli.
Poslední sluneční paprsek zmizel za obzorem před dobrou hodinou a půl a noc přikryla krajinu neprodyšným černým pytlem. Stál jsem tam sám. Sám na opuštěné zastávce uprostřed ničeho. Autobus tu měl být už před dvaceti minutami. Měsíc si vzal nejspíš dovolenou, protože jsem si neviděl ani na špičku nosu. Někdo přichází. Není sám – podle kroků bych řekl, že jsou dva. Zastavili se kousek ode mě. Asi o mně ani nevědí. Podle hlasu bych tipoval, že jsou to kluci okolo dvanácti let, ale ­– něco mi tu nehraje. Po zádech mi přejel mráz; zní to jako čeština, jenže já jim skoro nerozumím!

Matrix Davida Slámy

Když jsem pročítal Vítovu úvahu, vzpomněl jsem si na krátký text, ve kterém jsem se před časem snažil vystihnout podivnou závislost uživatelů internetu na tomto fenoménu. Zde text máte:

Blik. Něco se rozsvítilo, něco zhaslo. Dvě kliknutí myši zavřela nefunkční okno s ICQ. Náhle si uvědomila, jak je sama. Rozhlédla se po potemnělé místnosti. Světlu odvyklé oči viděly i místa, která neosvětlovala matná záře monitoru. Pohled se vrátil na obrazovku.

Connection failed.

Odvrátila hlavu. Menší pokoj byl neuspořádanou směsí věcí, co potřebovala. Na stole se starou lampičkou usínaly zaprášené knihy. Napůl otevřený šatník s nedbale odloženým zimním kabátem kontrastoval s horkým létem za okny. Ta však byla zakryta zašlými závěsy. Miska s napůl snězeným obsahem kočičí konzervy ležela vedle přeplněného odpadkového koše.

Trying to reconnect.

Sbírka cédéček prozrazovala dřívější dynamiku života. Laciný popík dnes už ale nikoho nebere. Někdo z poličky shodil školní fotku. Byla z páté třídy a ani jedna z tváří na ní se nepodobala obrazu, který zrcadlil monitor, pokud byl tmavší než zbytek pokoje. Váza na okně byla až na trochu vody na dně prázdná. Po hlíně v květináči se líně plazil drobný kaktus.

Logging in.

Poškrábala se na hlavě, zívla a pohladila kočku. Ta jen zamžourala a skočila ze stolu na plyšáka, jenž jen unaveně písknul. Ručičky hodin ukazovaly za pět tři čtvrtě na jedenáct. Netikaly. Talíře s několika zaschlými kapkami kečupu z toastů si nikdo nevšímal.

Loading new messages.

Tři kliknutí myši otevřela okno. Locky, taky ti spadlo ICQ?

„Kamo, sem vo víkendu surfnul net, čeknul sem ty pejdže, jax řikal...“
„Aploudnul‘s tam ten varéz?“
„Jasně, čekni to, je to tam, daunloudni si to na hadr a šérni to na habu...“

Jsou to vůbec Češi? Že by zběhlí chovanci nějakého ústavu? Mutanti? Mimozemšťané?! Naštěstí se zpoza zatáčky líně vynořil autobus (konečně!). Po prvotním oslepení světlomety se rozkoukávám a s úlevou zjišťuji, že jsou to lidé. Ale co ta mluva? Pomalu ale jistě mi dochází, že jsem zřejmě svědkem velkého okamžiku v historii existence člověka: pravděpodobně jsem se právě setkal s novým evolučním článkem, který si do vývojové řady našeho druhu zařazuji pod termínem „Homo Technicus“.

Najednou mi dochází, jak jsem byl slepý! Vždyť se s tímto druhem setkávám už dlouho, jen jsem si to nějak nepřipouštěl. Ale ano, znám jej, šíří okolo sebe ohavné zkratky (plz, np, omfg, mmt, sry...), kterými, aniž by kolikrát vůbec rozuměl původnímu významu, przní český jazyk a vytváří jakýsi vnitřní, šifrovaný jazyk vlastní subkultury, kterému nikdo z „vnějšího světa“ nerozumí. Proč píše „btw“, když lze použít „mimochodem“, kteréžto je stejného významu a rozumí mu i moje babička? Aha, už vím, ono je to „in“.

Nejvyšší hodnota v životě druhu Homo Technicus, jeho oltář a „personal jesus“ v jednom, je jeho počítač. Proč by o nějakém problému diskutoval s kamarády? Na „netu“ je přece fórum. Zahrát si s kamarády fotbal? Ale jistě! Je tu přece zbrusu nová FIFA. Homo Technicus rozumí počítačům lépe, než-li já, přestože jsem si s počítačem hrál už v době, kdy on ještě „na velkou“ nemusel nikam chodit. Není ale schopen napsat jednu větu bez gramatické chyby, není schopen souvislé, srozumitelné řeči, omezuje se na krátká sdělení, neumí psát v rozvitých větách, nepoužívá diakritiku, interpunkční znaménka... Ne proto, že to tak stačí, ale proto, že to jinak neumí. Homo Technicus je pobledlý, vyzáblý (později obtloustlý), se slabým imunitním systémem. Proč by chodil někam za sportem, když má čerstvě „apgrejdnutej komp“ a EA Sports chrlí jednu pecku za druhou?

Nedej bože, když dojde k dlouhodobějšímu výpadku proudu. Co teď? Na několik okamžiků se pozastaví veškerá virtuální realita, kterou si Homo Technicus mylně zaměňuje za tu skutečnou. Právě tato chvíle může být zlomová. Pokud našemu novému evolučnímu zázraku nehodí jeho mozek „error“, má chvíli na to, aby si všimnul, že venku, za okny, je skutečný svět. Příroda. Možná si taky všimne slečny procházející okolo a při pohledu na její lýtka se v něm probudí něco, co si nedokáže vysvětlit. Něco, co nebylo vytvořeno v žádném z programovacích jazyků, které tak dokonale ovládá. Při troše štěstí mu bleskne hlavou kacířská myšlenka; není přece jen lepší užívat si i reality hmotné, nikoli pouze té virtuální?

Možná, že potom vyjde na zápraží a něco v jeho životě se změní...

...Matrixovské procitnutí...

A možná, že před tím zlomovým okamžikem zapnou proud...

Diskuze (43) Další článek: Galerie: Bioshock

Témata článku: , , , , , , , , , ,