Pot perlící se na čele a ruce pevně svírající sekeru. Teď si představte, že hlavním hrdinou je hasič a sekerou se nikomu nesnaží rozrazit lebku.
Násilí, zabíjení a vybíjení agrese. Věci, bez nichž se neobejde téměř žádná počítačová hra stejně, jako se bez nich jen těžko obejde lidstvo. I když se člověk schovává za umění, obrovskou inteligenci a výdobytky techniky, stále má v sobě podvědomé instinkty. Instinkty, jež mu dávají schopnost a potřebu zabít, lovit. Někteří lidé je mají silnější, jiní slabší, ale jedno je jisté: bez takovýchto pudů by lidstvo jako celek nebylo schopno přežít. Ano, žvýkat kořínky se sice dá, ale býložravci je vždy nadřazen nějaký dravec.
Možností, jak si vybít agresivní náladu je spousta – zahrát si fotbal s přáteli, zanadávat pěkně od plic u piva a mlátit při tom pěstí do stolu či si zajít do posilovny a zmlátit tam do krychličky boxovací pytel.
Jedno rychlé kolo Unreal Tournament a svět je hned krásnější. A krvavější
Někomu však tyto způsoby nestačí nebo nevyhovují, a právě proto přinášejí odreagování od stresu a napětí i videohry. Takové, v nichž se převtělíte do superhrdiny, jenž jde nakopat pozadí buď Němcům do druhé světové nebo vetřelcům či ještě lépe populárním teroristům.
Ano, tento typ her je fajn, člověk u nich nemusí moc přemýšlet, vybije si zlost a je mu dobře. Jedno rychlé kolo Unreal Tournament a svět je hned krásnější a krvavější. Jenže co když dostanete chuť naopak lidem pomáhat a ne je vraždit? Jaké hry a jaká témata vám zůstávají na výběr? Nalijme si čistého vína, mnoho jich není. V podstatě se jedná pouze o sportovní a závodní hry, v ostatních žánrech se najdou ještě adventury a několik strategií a potom zůstává jen všeobjímající prázdnota. Jaký je důvod?
Nudná hra, těší mě
Obranou všech vývojářů i hráčů může být smutná skutečnost, že akční hra, v níž by se nezabíjelo, by byla nudná. No jen si to představte, hrát kupříkladu za toho v perexu zmíněného hasiče! Jaká by to byla nuda, pobíhat po hořícím domě a snažit se zachránit dvě osoby uvězněné plameny. K ruce byste samozřejmě dostali tým specialistů, jeden hasič by kupříkladu měl žáruvzdornou kombinézu, druhý zase rozbrušovačku na kovy, třetí by na zádech táhl motorovou pilu...
A vy, jako hlavní hrdina, byste byl nejdříve členem takového týmu, načež byste se s přibývajícími zkušenostmi postavili do jeho čela. Zní to opravdu jako taková nehratelná nuda? Ano, bylo by nutné vymyslet něco úplně odlišného od všech zažitých šablon a co hůř, vymyslet nové levely a jejich náplň.
Bylo by nutné vymyslet něco odlišného od všech šablon
Bylo by to nákladné, byl by to risk, ale mohlo by to být koneckonců i populární. 
Hardcore hráči přece pořád volají po originalitě, a někteří dokonce hořekují nad tím, jak vše bylo kdysi lepší, že se studia nebála zariskovat a přijít s něčím, co tu ještě nebylo.
Stvořit takovou akční hru, která by dala odpočinout všem zbraním a veškeré agresivitě; takovou, jež by bořila všechny zažité konvence, podobně jako umění. Pro jednou se nesnažit nabídnout hráči uvolnění agrese, ale spíše rozběhnout jeho mozkové závity a zaútočit na jiné emoce. Uznávám, možná chci po tvůrcích moc. Hry jsou mladé médium a přemíra násilných témat se nevyhýbá ani jiným odvětvím zábavního průmyslu. Nebo vy si snad vzpomínáte na nějakou knihu nebo film, kde by nebyla přítomna nějaká zbraň?
Adventury, inteligentův břeh
Tento problém se samozřejmě dotýká i tzv. „hraných knih“ – adventur. I jinak geniální Fahrenheit se zaobírá mystikou a tajemnými rituálními vraždami. Jeho síla však nespočívá v až obskurním příběhu, právě naopak. Na mě osobně nejvíce zapůsobila scéna odehrávající se v bytě hlavního hrdiny, kdy si pro své věci přijde jeho bývalá přítelkyně. Nepřevládá zlost z toho, že ho žena opustila. Naopak, místo agrese cítíte smutek a zároveň touhu aspoň se pokusit danou situaci změnit a získat svou dívku nazpět.
V této chvíli nemáte strach o život, jako v jiných hrách. Nebojíte se toho, že by se stalo něco, co by vám ubralo dvacet bodů zdraví. Naopak, bojíte se, že ztratíte lidskou bytost, část sebe sama, což je dle mého skromného názoru mnohem více, než nějaká herní odolnost. Hra tento pocit dokáže navodit jednoduše, lásku i rozchody či odmítání zažila spousta lidí. K navození vzpomínek zasunutých někde na dně mozku tak stačí tesklivá hudba a pár slov. Žádné vládní megakorporace a žádné zbraně nejsou potřeba, aby vás Fahrenheit dostal do kolen. Jeho okultní příběh je spíše na obtíž, mnohem působivější jsou pasáže ze života hlavního hrdiny, na což ostatně přišli i její autoři, kteří nyní tvoří zajímavé dílko Heavy Rain.
