Úvaha o realitě v počítačových hrách

Přidat další názor  |  řadit od nejstarších Komentáře nyní řadíme od nejnovějších.
Tímto odkazem můžete řazení změnit.
 |  zobrazit bez stromu  |  nových příspěvků: 17

Diskuze k článku

chumbaba  |  20. 03. 2003 11:08

Já si myslím, že počítačové hry jsou v zásadě pořád stejné hračky, jako dřevění panáci ve středověku a kamínky a kosti v pravěku. Hra je hračka a je na hráči, jak hračku chápe a co k ní cítí. Pračlověk, který si v pravěku představoval, že bílé oblázky jsou jeho tlupa a hnědé jsou nepřátelská tlupa si mohl s kamínky prožívat podobně živé a reálné zážitky, jako my dneska u Flashpointu. Mrkev může být rytíř a celer drak, knoflíky armáda - zkrátka hračka jako hračka. Zahrajem si na vojáky a je jedno, jestli máme flinty a bodáky z vařeček, cínové vojáčky nebo Athlon 2000+ Prostě - sound the charge, we go to war! jak se praví ve Warhammeru.

Počítačové hry nejsou vůbec reálné - jsou placaté, jsou na monitoru, miniaturní, není na nich nic skutečného a člověk her neznalých v nich nevidí nic živého, stejně, jako není nic živého v pračce nebo kuchyňském robotu. Skutečný, živý, lidský rozměr dodává hrám hráč sám (a pochopitelně také rafinovaný autor, který hráčův prožitek předpokládá a vychází mu vstříc).

Je na hráči, jestli bude hru prožívat víceméně reálně, nebo jestli se chce u her "jenom bavit". Lidé, kteří tvrdí, že se u her "jenom baví" by klidně mohli hrát celý život tetris. Jakmile už je důležitý obsah hry - střílení, plížení, diplomacie, příběh, emoce atd., dostává se do herního světa cosi reálného, z duše hráče. A v tom je potom hra reálná, pro hráče důležitá, a skutečně živá. Hráč do hry vkládá něco ze svého skutečného života a "vdechuje jí život", hra se stává do určité míry realitou.

V tomto ohledu je celkem jedno, kolik má hra barev, rozlišení atd. Já sám jsem například horlivý hráč RPG, ale nikdy jsem si nepřipadal v počítačové hře víc jako hrdina z temného dávnověku v opravdickém mýtu, než v Dungeon Masterovi a Wizardry 7. Obojí hry z počátku devadesátých let. Z obou dýchá prastará síla a pravěký prožitek světa, se kterým jsem se od té doby ve hře nesetkal.

Ve mně je realita, ve mně je skutečnost, skrze mě se počítačová hra stává realitou.

Já sám jsem svět. Selbst bin ich die Welt! (aneb kdy už bude ta Xenosaga?!! )

 |   |  Odpovědět
lummox  |  20. 03. 2003 00:14

musim rict, ze pokud jde o me, tak by se tvurci mohli na celou realitu vykaslat. reality mam dost v normalnim zivote, pri hrani se chci hlavne bavit! to, jestli ta zabava je nebo neni realisticka, je zcela vedlejsi.

 |   |  Odpovědět
karaya1  |  20. 03. 2003 13:05

Mno, ale potom třeba když v PanzerGeneral,... máš Koenigstiger nebo Jaegdtiger, tak seš bůh a nikdo na tebe nemůže a to je o ničem (pokud hraješ proti nim)

 |   |  Odpovědět
ccerv  |  19. 03. 2003 19:16

Zminovanych 44 kHz je vzorkovaci frekvence, ne maximalni frekvence zvuku ktery leze ze zvukovky. Podle Nyquistova teoremu je to nejmensi mozna vzorkovaci frekvence potrebna k vyjadreni tonu o 22 kHz (protoze na periodu jsou potreba aspon dva vzorky) - coz je prave ten prah slysitelnosti. Takze je to prave tak akorat, ne jak se pise v clanku.

 |   |  Odpovědět
wanven  |  19. 03. 2003 19:30

Hned se mě to zdálo divné.Měl sem tuchu,že je tomu poněkud jinak.A už vím.Dík

 |   |  Odpovědět
Vita  |  23. 03. 2003 14:30

Jo, ten manik co to psal je asi totalni pablb. Fakt ze hra pouziva 32 bitovou hloubku i kdyz on tvrdi ze oko rozpozna jen 2 miliony... bla bla. Blbost. Fakt ze hra pouziva 32 bitu neznamena ze jsou ty barvy optimalne rozlozeny.

Stejne ten zvuk (neni to nahodou Shannon-Kotelnikuv teorem?). 44 kHz vzorkovaci frekvence sice znamena ze maximalni vyska zvuku je 22 kHz, v realu je ale podstatne nizsi. Je potreba si uvedomit ze 'barvy' nastroju apod. jsou proste dusledkem toho ze na 'teoreticky' zakladni sinusovku musite neco pridat - a to je prave duvod proc vam nota C na kytare zni jinak nez na klaviru, oboji zni jinak nez na houslich, loutne nebo lyre. A vsechno jsou to pritom strunne nastroje.

Proto se take rika ze kvalita veci jako jsou koncerty na CD je jina a odbornik to pozna. Casto se tam ozyvaji tony pres 1, 2 nekdy i 3 nebo 4 kHz - a tam uz to muzete poznat. Na technu nebo nejake tucarne jen tezko.

 |   |  Odpovědět
Petr  |  19. 03. 2003 12:20

Například se běžně pracuje s dvaatřicetibitovou barevnou hloubkou

Opravdu se nekde pouziva 32 bitova barevna hloubka? Pro jakou barvu?
Cervena zabere 8 bitu (uroven 0-255)
Zelena zabere 8 bitu (uroven 0-255)
Modra zabere 8 bitu (uroven 0-255)

Me to vychazi jako 24 bitu, tzn. neco pres 16 milionu barev.
Nebo ze by autor clanku mel monitor ktery pracuje ne v RGB ale ve CMYK?

 |   |  Odpovědět
BlueBear  |  19. 03. 2003 12:59

32-bitová hloubka se opravdu běžně používá, někdy se používá i víc, kvůli přesnějšímu vyjádření barev při výpočtech (mám dojem, že některé nVidie vnitřně používají 16 bitů na každou barevnou složku).

Jedna z možností, jak využít ten čtvrtý bajt, je údaj o průhlednosti (RGBA formát). Teoreticky by šlo i rozložit ty barvy přes hranice bajtů, třeba R12:G12:B10, ale v praxi by to asi nemělo moc smysl.

 |   |  Odpovědět
Godvood  |  19. 03. 2003 13:36

Myslim ze tohle se pouziva a vychazi to z toho, ze lidske oko je ruzne citlive na ruzne barvy z RGB. (Jestli se nepletu, tak nejmin rozlisuje zelenych a nejvic cervenych), a timhle rozlozenim se to reflektuje.

 |   |  Odpovědět
lummox  |  20. 03. 2003 00:12

na zelenou barvu je lidske oko naopak nejcitlivejsi. proto mate pri 16-bitovych barvach rozlozeni RGB 5:6:5. jinak pri 32-bitove barevne hloubce se posledni bajt skutecne pouziva bud na pruhlednost, nebo se nepouziva vubec (a 32-bitove je to pak jenom kvuli zarovnani).

 |   |  Odpovědět
Dan  |  19. 03. 2003 10:03

A vite co je nejhorsi? Vzpomente si jakym zpusobem se zmenily kompy od 93 do 03 za poslednich deset let. Jak se zmenily hry, a jak se to porad vyviji rychleji a rychleji.

Bojim ze to lidi nezvladnou, a pozenou se za zvysovanim vykonu az dosahnou toho ze pocitac bude mit vlastni inteligenci, ale uvedomujete si ze jakmile si uvedomi sam sebe, tak je s nami konec? Jakmile si nekdo uveduje sam sebe, uvedomi si svou konecnost, smrtelnost a hlavne to chce oddalit, takze zacne premyslet jak by se nas zbavil, pripadne nas vyuzival pro sireni sebe sama, protoze to je druha zakladni vlastnost samostatnych organismu, rozsirovat se.

Takze uvidime jestli nas ceka nejaky SkyNet, Matrix, Red Queen nebo podobne "vymysly" ovsem pokud uz davno neni vse jinak...

BTW: Jeden muj znamy rekl pamatnou vetu, ktera me skutecne zaujala:
"To ze jsi paranoidni, neznamena ze po tobe nejdou..."

Dan

 |   |  Odpovědět
wanven  |  19. 03. 2003 19:28

Nedělej srandu.Asi trochu moc čteš sci-fi a koukáš na filmy.S tou umělou inteligencí to nebude až tak žhavý a i kdyby,kdo říkal,že by se měli stvoření s umělou inteligencí pohybovat.Pro začátek by stačil mozek s umělou inteligencí schovaný v krabičce,ne?Ten nám nemůže ublížit.

 |   |  Odpovědět
Dan  |  19. 03. 2003 23:16

Ja to napul myslel jako nadsazku, ale napul vazne... stejne jako klonovani je teoreticky mozny a ve vetsine statu zakazany tak se najdou lidi co jdou dal... treba tam kde to zakazany neni

Ale vsak uvidime sami

 |   |  Odpovědět
Pavel  |  19. 03. 2003 22:40

Mimochodem, neni pravda, ze se hry vyviji stale rychleji. Mam uz pres rok starej pocitac (Athlon XP 1500+) a (kdyz nepocitam alfa verzi Dooma 3) porad si zahraju bez problemu. To bylo pred par lety nemyslitelny (doba i386, 486 prvni Pentia). Po roce az roce a pul jsem proste nemel sanci.

 |   |  Odpovědět
Ladiz  |  22. 03. 2003 09:31

Zivotnost kompu je tak 2 roky. Pak uz nic skoro nic z novych pareb nefunguje (funguje, ale pomalu). Ja si muzu dovolit upgradovat tak za kazdych 4 - 5 let. Mam dva roky Durona 750Mhz a v te dobe jsem byl king a happy. Ale to jsem i dneska - hraju stary parby, ktery jsou v mnohych pripadech lepsi, nez dnesni komercni braky. No zkuste si dneska zahrat treba Simon The Sorcerera nebo Syndicate nebo ...  

 |   |  Odpovědět
smartmio  |  20. 03. 2003 15:06

Základ osobnosti a inteligencie ako takej je to, že se skladá z dvoch častí. Z hmotného tela a nehmotnej duše. Duša bude počítačom chýbať... navždy, forever. A preto nemôže z počítača vzniknúť inteligencia... osoba. U klonovania to je iné... ale myslím, že na to je ľudstvo ešto trošičku primladé.... (60 000 rokov od australophyteca nie je až tak veľa).

 |   |  Odpovědět
HerMgr  |  19. 03. 2003 09:33

Na zacatek mala vsuvka Internet je sice fajn, ale tyhle veci se spis daleko lepe probiraji v cajovne ci hospudce. A proto chci upozornit, ze co zde pisu nejsou moje kategoricke nazory, ale spise otevreni k diskuzi, ostatne jako cely clanek.

Realisticke hry nejsou zrovna moc v kurzu, ale opet s moji oblibenou vyjimkou A tou je simulace zabijeni a pripadne niceni. Velmi je vyzdvihovana moznost interakce s prostredim hry, zvlaste u FPS. Pritom je jasne o co jde, o moznost cokoliv znicit.

Vyuziti vsech peti smyslu ve hrach v dohledne dobe pomoci konvencnich technologii zrejme nehrozi. Spise bych do budoucna sazel na neuralni pripadne chemicko-neuralni propojeni. Ovsem kde to najde prvni uplatneni je jasne a i v clanku to bylo zmineno.

Stimulace bolesti si take jiste sve zastance najde (a imho nebude jich malo), pripadne i realna smrt. Treba pro pripady euthanasie, clovek dozije sve posledni hodiny ve 'hre'.

Myslici stroje, opete imho, jeste dlouho nebudou spis se vyuzije(ci zneuzije) uz jednou vymyslene v prirode pomoci genetickeho inzenyrstvi.

 |   |  Odpovědět
Zasílat názory e-mailem: Zasílat názory Můj názor