Úvaha: Progaming = sport?

Sponzoři, prize-money, divácká popularita, vlastní TV kanály. Stačí to k uznání progamingu za sport? Proč ano, proč ne?

Jsou dobré důvody pro považování progamingu za sport, stejně tak dobré důvody proti. Sport, sport... člověk si hned vybaví zpocené svalovce, zlomené nohy, natažené svaly, davovou agresivitu, planoucí vášně a v případě naší fotbalové ligy i pověstné kapříky a samozřejmě milého Ivánka. Jenže když člověk slyší o pravidelných, štědře dotovaných turnajích, každodenním tréninku, vymýšlení taktiky, o profesionálních hráčích a o Českomoravském svazu progamingu, přece jen se někde nějaká pochybovačná mrcha červ objeví a začne říkat něco o ekvivalenci sportu a progamingu.

Progaming / sport – z principu činnosti

Populárním argumentem pro uznání hraní počítačových her za sport je, že když jsou šachy brány jako sport, tak proč ne progaming? Jistě, když člověk hraje šachy, tak nevykazuje nějaké dechberoucí fyzické výkony (v porovnání třeba s atlety či fotbalisty), ale mám zato, že o to víc potřebuje pracovat hlavou, maximálně se soustředit. A hle, další poznámka progamera na obzoru, že prý u strategií, ale i u toho „cé eska“ je třeba přemýšlet. Taktika je věc zasluhující pořádné promyšlení.

Přesto mám dojem, že v progamingu spíše než namáhání šedé kůry mozkové je důležitější rychlost reakcí a frekvence mačkání tlačítek.  Zkrátka když už není nějakou sportovní činností  mučeno tělo, tak ať aspoň mozek pořádně maká. Upřímně, ono tvrdit, že střílení v akční hře či clickfest provázející hraní strategií na „vyšší“ úrovni, je podobný nápor na mozkovnu jako hraní šachů, tak to zní přinejmenším podivně.

  

Progaming a skutečný sport. Podobnost čistě náhodná

Progaming / sport – pohled přihlížejícího

Já osobně miluji hokej. Každý má nějakou tu úchylku. Když člověk jede za svým týmem stovku kilometrů, aby viděl další úžasnou bitvu, když se zápas přehoupne až k nájezdům, celá hala řičí a nakonec to dobře dopadne, ta úleva, ta radost... Jak ti hráči tam jezdí po zadku, do osobních soubojů jdou po hlavě aby vyhráli. Hm, může někomu něco podobného nabídnout sledování jakýchsi osob dřepících u počítače, kteří po sobě střílí ve virtálním prostoru? Kde úspěchem je výsledek ukazující, že hráč stiskl tlačítko v okamžiku, kdy se crosshair nacházel na ideálních souřadnicích? Hraní multiplayerových her mám velmi rád, to ano, je to skvělá zábava.

Hraní online hry má jednu vadu, a to sice že hráč do ní obtížněji přenáší své emoce. Přece jen, počítačová figurka jaksi hře nějaký osobnější nádech nedodá. Zatímco když sledujete třeba hokejové play-off, jde velice dobře poznat, v jaké náladě a rozpoložení se hráči nachází, dobře provedený bodycheck či pěstní souboj může dodat hře nový, trochu osobitější ráz.

Nedovedu si představit, že bych nějak výrazně žil progamingem co se týče fandění nějakému klanu, možná je to tím mírným odosobněním, možná tím, že progaming zatím nemá tak velkou tradici

Navíc lidé rádi obdivují a blahořečí své hrdiny jako jsou Jágr, Ronaldinho nebo u nás Josef Beránek. Je možné, aby lidé měli za své hrdiny třeba Fatal1tyho? Je možné obdivovat člověka, jenž rychle ťuká do klávesnice a přesně hýbe myší?

Ano, je to možné. Ale jen v Koreji či Japonsku. Dále proti nějakému masivnímu rozšíření fanoušků progamingu hovoří i fakt, že hrát nějakou tu hru po multiplayeru není žádný problém, tak proč se dívat na cizí lidi jak to do sebe řežou po síti? Hrát může téměř každý. Naopak čutání si na plácku za domem či bruslení s hokejkou v zimě na rybníku jsou sice činnosti dobré, jenže přece jen je jednodušší sednout k počítači. Proč se nějak výrazně věnovat koukání na lidi hrající hry, když já můžu bez problému taky?

Abych nevypadal jako fanatický, zaslepený a pěstí máchající odpůrce progamingu, tak musím uznat některé společné znaky profesionálního hraní počítačových her a sportu, díky kterým se progaming tváří jako sportovní disciplína,.

Progaming = sport – ligy, olympiády, turnaje

Tak tedy, soutěžní akce. Není to tak dávno, co Slávia darovala (dokonce snad i s věnováním) hokejový titul Spartě - a o olympiádě mluvit snad nemusím. Hráči her mají také své ligy, také své turnaje a také svou olympiádu. Poslední jmenovaná akce má i poměrně velkou publicitu, se sportem srovnatelnou. Však si přečtěte nějakou reportáž z World Cyber Games v Jižní Koreji.

Díky tomu progamingem protéká stále více peněz, stále více sponzorů se zapojuje do financování velkých akcí a stále více lidí hraní na vyšší úrovni zajímá. Podobnost se sportem je zřejmá.

Progaming = sport – podstata činnosti

Další, možná nejdůležitější věcí je, proč vlastně člověk dělá sport či hraje hru proti ostatním lidem? Člověk jakožto živočišný druh poměrně starý má v sobě zakódované určité potřeby a pudy. Potřeba seberealizace, někam patřit, prosadit se. Agresivita (s náturou mírumilovného levicového intelektuála by lovci mamutů moc zvěře neulovili), touha po zápase. Člověk je prostě tvor velice konfliktní a krvežíznivý, což dnes jaksi nejsou ideální vlastnosti. Venkovské spory nejde řešit vypalováním vesnic, stejně jako není  dobrým řešením frustrace zmlácení kolemjdoucího člověka páčidlem.

Možná proto vzniknul sport. Lze v něm být dobrý, mít pocit uspokojení, stejně jako lze jeho prostřednictvím uvolnit negativní emoce - však hokejové zápasy před rokem 1989 mezi tehdejším Československem a SSSR často připomínaly válku. Diváci si také přišli na své.

V násilných hrách (např. Counter-Strike) hráč může „zastřelit“ nekonečně mnoho „lidí“ a tím se dokonale odreagovat a vybít negativní emoce – hrátky s polygonovými modely postav, při kterých nezemře jediný člověk ani jiné zvíře, jaký to pokrok oproti starověku! Navíc multiplayerová hra může poskytnout téměř dokonalý pocit ze soupeření, z výzvy. Jsem maximálně soustředěný jen proto, abych byl lepší než ten druhý.

Soupeřit s ostatními, měřit se s nimi, užívat si opojného pocitu vítězství, být nejlepší. Vždyť je to přece pěkný pocit, být v něčem dobrý a prosadit se, ne? Ať už se jedná o fotbálek s kamarády z ulice, mistrovský zápas v hokeji nebo hraní třeba Battlefieldu 2. Udivovat ostatní svými kouzly s míči, dát útočníkovi soupeře krásný čistý „strom“ nebo udělat několik fragů za sebou. Jde o ten pocit.

Vezmete si modrou nebo červenou kapsli?

Myslím, že jsem uvedl solidní argumenty pro přidání rovnítka mezi sport a progaming, stejně tak důvody, proč by tam někteří lidé ono znaménko nedosadili.

A nakonec... Vážně si vy všichni profesionální i neprofesionální hráči myslíte, že lze hraní bez skrupulí postavit mezi omlácené, bezzubé hokejisty, fotbalisty se zhuntovanými koleny,  krapet „jednodušší“ boxery nebo mezi geniální šachisty? Netrčel by tam progaming jako kůl v plotě? Nebo by naopak profesionální hraní zapadlo mezi sportovní disciplíny jako kostička Lega? Podobné není stejné. Volba je na vás.

Zdroje obrázků: hc-slavia.cz, pub.tv2.no, galaxyroad.com

Diskuze (33) Další článek: Preview: The Legend of Zelda: Twilight Princess

Témata článku: , , , , , , ,