V zákulisí Doupěte: prosinec 2003 – video, vánoce a Petr Vochozka

Na opakované naléhání řady z vás jsme se rozhodli konečně připravit pravidelnou měsíční rubriku, ve které se podíváme do pozadí Doupěte, abychom vám ukázali, jak vypadá práce herních redaktorů. Odhalíme tak řadu zasvěcených informací, o kterých se prozatím veřejně nepsalo. Začínáme prosincem, který pro nás znamenal druhý měsíc vánočního šílenství a přípravu na první pravidelné Doupě DVD.

Na stránkách tištěných i elektronických magazínů o hrách jste si mohli v minulosti přečíst, jak vypadá práce herního vývojáře – „vývojářské deníčky“ se staly oblíbeným způsobem, jak může kdokoliv z nás získat lepší představu o práci, která mnoha hráčům připadá jako nejlákavější ze všech možných (snad vedle možnosti být kosmonautem nebo vojákem - či úplně nejlépe obojí zároveň v nějaké pořádné akci na Marsu, ideálně s kódovým označením DOOM). Při četbě vyprávění vývojářů určitě každý z nás občas zakroutil hlavou nad tím, co všechno se skrývá za zdánlivě nekonečně zábavnou výrobou „nejlepší“ počítačové hry a nejednoho človíčka to mohlo zlomením falešných iluzí odradit od zbytečné závisti či snahy dostat se „dovnitř“.

Pokud mnoho z hráčů a čtenářů herních magazínů někdy zatoužilo stát se herním vývojářem a dát tak světu podle soukromého názoru „tu nejlepší hru přesně podle mých představ“, pak desetkrát tolik z vás jistě v nějaké fázi napadlo, jaké by to asi bylo, stát se herním novinářem. Jen považte, o kolik je tato práce jednodušší, pestřejší a zábavnější: nemusíte dělat roky na jedné hře, místo toho jich hrajete měsíčně několik, nemusíte je platit a ještě k tomu všemu za to dostáváte peníze a čtou vás nebo znají desetitisíce lidí. Místo samotného tvoření her jenom hodnotíte a kritizujete tuto práci z rukou jiných lidí.

Já v tomto okamžiku neříkám ani tak, ani onak. Jasně, je super dostávat hry na hraní zadarmo a často navíc dřív, než se objeví v obchodech. Je bezva psát o nich pro ohromnou spoustu lidí (doupě má aktuálně nějakých 80.000 čtenářů, což si upřímně nedovedu ani představit – párkrát v životě jsem přednášel pro pár desítek lidí a zdálo se mi, že to jsou nekonečné zástupy... ). A úplně nejlepší je ještě za to dostávat (slušně) zaplaceno. Na druhou stranu je často zážitek z hraní lehce snížen nutností dopsat tu či onu recenzi „v termínu“ nebo hrát nějakou hru navzdory tomu, že se vám do toho kvůli načasování nebo titulu samotnému vůbec nechce. Herní novinář se musí (alespoň v ČR určitě) většinou hodně ohánět, aby zvládal práci ve správných termínech, na úrovni či v množství, které mohou konkurovat ostatním. Na internetu tohle pravidlo platí ještě tvrději, než na papíře.

Další dobře známou nepříjemností může být fakt, že i když si třeba ten či onen článek přečtou tisíce lidí, do diskuze pod ním se většinou vyjádří několik málo z nich – a to jsou zpravidla (bez urážky:-)) prudiči, kteří z toho nebo onoho důvodu nesouhlasí s názory autora a dají mu to pěkně sežrat (jak řekl Shuya ve filmu Battle Royale 2: „6 biliónů lidí má 6 biliónů názorů a znamená tak 6 biliónů různých podob dobra i zla“). Proto čelí mnoho nováčků (nejen) na Doupěti v prvních fázích své práce skutečné depresi a fóbii z vlastní neschopnosti – vysvětlit jim, že si z kritických komentářů musí vzít jen to konstruktivní a být za to vděční, je často nadlidský úkol.

Proto bych chtěl na tomto místě poděkovat těm z vás, kdo nelitovali času a jestliže se jim něčí článek (nebo něčí práce obecně, tohle platí ve všech oborech lidské činnosti, včetně třeba obsluhy číšníka v restauraci) líbil, dali to veřejně najevo pochvalným komentářem. Dobré lidské slovo bylo, je a bude vždy nejlepší motivací k jakékoliv práci.

Natáčení videa z redakce pro Doupě DVD

Ti pozornější z vás už vědí, že jsme v prosinci natáčeli v redakci video, které bude bonusem a lákadlem pro lednové Doupě DVD. Tahle „kulturní událost“ možná nebyla největším pracovním úkolem či hlavní náplní uplynulého vánočního měsíce, ale z hlediska autorů Doupěte šlo o zcela mimořádný zážitek, ze kterého se ještě dlouho budou oklepávat (minimálně měsíc, než natočíme druhý díl:-)).

  

Pavel "Pej" Holec je zkušený herec, kameraman, režisér, zvukař i střihač * Obávám se, že jako průvodce redakcí jsem zoufale selhal, zato jako šašek zasloužím Oskara:-) * Dívat se je často větší zábava než hrát!

Ptáte se proč? To je přece jasné – herní magazíny jsou známé určitou cirkulací „pisálků“, kteří se po dosažení dostatečného stupně kvality přesouvají do mnohem lépe placených redakcí papírových magazínů. Navíc na internetu žije a pracuje obecně sociálně méně otrkaná třída lidí, než třeba v kamenných obchodech. Výsledkem toho je, že redakci herního internetového magazínu z větší části tvoří směsice společensky neotrkaných jedinců, kteří často disponují jistou nechutí k veřejným akcím nebo exhibiconismu. Nejinak je tomu v redakci Doupěte a i když se prvního natáčení zúčastnili víceméně otřískaní pardálové, byla to pro ně natolik nová a stresující záležitost, že se natáčení protáhlo pořádně do noci a většinu optimistického scénáře se ani nepodařilo zrealizovat.

  

Jakub Koutný a nenáviděná Final Fantasy X-2 * Kačenka se nám starala o občerstvení během natáčení * Příprava další scénky

Nutno ovšem poznamenat ke cti některých z nás, že nervozita se přeci jen netýkala všech a tak se dočkáte i bravurních hereckých výkonů, ať už jde o Kamila Grice s jeho slivovicí, Katku „Kačenku“ Bínovou s originálkou Metal Gear Solid 2 nebo Honzu Horčíka s vysavačem.

  

Scénka s Kačenkou patří k těm nejvtipnějším * Pořádná nápověda nesměla chybět u žádné scénky!

Každopádně natáčení videa bylo pro nás mimořádným zážitkem a pokud se u jeho sledování budete bavit jen z poloviny tak dobře jako my, měli byste se do křesla raději připoutat - jinak budete nonstop na zemi, kam vás sešlou záchvaty smíchu:-). Do příštího dílu již půjdeme s mnohem realističtějším scénářem a pečlivěji připravenými rolemi, takže se určitě máte na co těšit. Prvnímu videu se ještě budeme věnovat ve speciální reportáži z jeho natáčení, kterou vám nabídneme příští týden, těsně před vydáním samotného DVD.

Vánoční sezóna 2003: noční můra hráčů

Vánoce 2003 byly hororem pro všechny hráče, tedy i pro herní novináře. Ačkoliv se nezrodila žádná nesmrtelná legenda typu Doom, Half-Life nebo StarCraft, zaplavily nás doslova desítky titulů, které měly k dokonalosti nebezpečně blízko a řada z nich jistě ovlivní herní byznys na pár let dopředu (Max Payne 2, Prince Of Persia 4, XIII, Beyond Good And Evil... ). Pro běžné hráče tak vzniklo dilema, za kterou z těch úžasných her mají utratit své peníze či si ji přát pod stromeček (zdravím tímto Lucy, která dostala vysněnou PlayStation 2 a Final Fantasy X - nemít tyhle věci doma byla pro správkyni dvou největších FF webů docela ostuda:-)), ale považte NAŠI situaci!

  

Tady jsme před redakcí * Naše recepce a elektronické píchačky * Zvláštní socha, zdobící brněnskou redakci Computer Pressu a krabice s hw pro časopis Computer

Do redakce denně doráželo několik balíčku s hrami, při jejichž rozbalení jsme znovu a znovu opakovali - nejprve užaslé a nadšené, potom smířlivě znavené a nakonec fatalisticky zoufalé -) „Áááááách!“. Když vám dorazí jedna báječná, na pohled „devítková“ hra, je to mimořádná událost, zburcujete tým a po zuřivé poradě či soubojích si jeden odnese hru domů, aby ji bez jakékoliv časové prodlev okamžitě zahrál, dohrál, napsal a vydal. V krajních případech tento proces probíhá za přítomnosti dalších redaktorů, v úplně nejkrajnějším případě na území redakce (to tehdy, když u toho chce být opravdu hodně lidí:-)).

  

Výstava našich úspěchů * Architektura redakce je spletitá * Šéfredaktor Doupěte u svého stolu

Jenže pokud vám takové hry doráží prakticky denně, pak rychle vyčerpáte zásobu svých nejlepších redaktorů a jejich sil a nastává krize, kdy volíte mezi možností nechat recenzi napsat již notně vyčerpaného profíka nebo poněkud neotrkaného nováčka, který by ovšem takto významný titul na starost dostat neměl – v zájmu svém i čtenářů.

  

Hrát si místo práce, fuj (všimněte si nepořádku na ploše PC v pozadí) * Pracovní stůl ledasco napoví o svém majiteli * Pravidelná porada redakce Doupěte

Započítejte do toho omezený rozpočet Doupěte (nemůžete vydat několik recenzí denně, protože byste na konci měsíce zjistili, že musíte zaplatit trojnásobně vyšší počet článků – a navíc by to stejně čtenáři nestíhali pořádně číst a vstřebat) a dovolené či prázdniny mnoha autorů... a máte pohromu. Tento problém neřešilo jenom Doupě, ale také jeho konkurence a já mohu jen zalitovat, že se nám nepodařilo nějak rozumně domluvit na tom, kdo bude co recenzovat, protože nikdo z „velké trojky“ nezvládl vydat všechny tituly a zbytečně jsme si ještě situaci komplikovali křížovým vydáváním stejných článků:-). To jsem ale zabrousil do zbytečně idealistických vizí, kterými občas trpím navzdory pozici, ve které bych se měl řídit čísly a tvrdou tržní realitou...

Petr Vochozka a jediný letošní rozhovor

Jednou z největších bomb v prosincovém obsahu Doupěte byl nepochybně jediný velký rozhovor, který v roce 2003 poskytl představitel největšího vývojářského studia u nás, Petr Vochozka z Illusion Softworks. Jak si možná domyslíte, hodně v tomto směru napomohla skutečnost, že pan Vochozka i Doupě jsou Brňáci a tak zde existuje určitá, dle mého názoru velmi dobrá, známost. Svoji roli pak nepochybně sehrála i skutečnost, že tato zasloužilá osobnost (v rámci rozvoje české herní scény) vždycky měla pochopení a zájem o podporu smysluplných, leč ne-zas-tak viditelných projektů.

Petr Vochozka vedle jednoho kousku z jeho sbírky videoherních automatů

Doupě.cz v posledních letech relativně neúspěšně bojuje o svoji pozici v rámci „velké trojky“ herních webů a tak potřebuje veškerou možnou podporu, aby se mu podařilo vrátit se na výsluní, kde kdysi - jako nejčtenější ze všech - začínalo. Že nás tento krok ze strany pana Vochozky potěšil, o tom není třeba diskutovat, stejně jako o našich pocitech z jeho výroku na adresu kvality Doupěte a důvodu pro poskytnutí rozhovoru.

Na druhou stranu jsme měli a pořád máme tak trochu nepříjemný pocit, že jsme si ukousli příliš velké sousto – ne snad proto, že bychom rozhovor nezvládli připravit slušně, s více než solidní publicitou a čteností, ale zkrátka proto, že si herní scény vážíme, té české samozřejmě o kousek víc a připadá nám do jisté míry nefér vůči českým hráčům, že jediný rozhovor s člověkem zodpovědným (zdaleka nejen) za Mafii, Vietcong, HD2, 6 ženichlů a 1 navíc si přečte jenom určité omezené množství z nich – ti, kteří navštěvují Doupě.

Určitým řešením se ukázalo být zprostředkování nejvýznamnějších částí rozhovoru časopisu GameStar, který jako první a jediný projevil zájem o tuto formu spolupráce s námi. Výsledkem je, že Petr Vochozka tak v roce 2003 efektivně podpořil dva „slabší“ bojovníky v rámci herní novinařiny a do jisté míry vzájemné protipóly – Doupě a GameStar. Nic to ale nemění na tom, jak mě mrzí, že převzít od nás tento významný rozhovor odmítnul BonusWeb, kde by se k němu dostalo maximum (i nezasvěcených nebo svátečních) čtenářů.

...

Tak jsem chtěl ještě psát o řadě dalších věcí, ale když tak koukám na výše napsané řádky, už je toho textu docela hodně – určitě víc než dost na nový a experimentální článkový seriál. Dejte tedy prosím pod diskuzí v něm najevo, co si o něm myslíte a zda o něj v této podobě stojíte do budoucna – podle vašich ohlasů a samotné čtenosti pak rozhodneme, zda v něm budeme pokračovat, v jaké formě či případně s jakou periodicitou:-)

Diskuze (7) Další článek: Nejprodávanější PC a konzolové hry ve Velké Británii

Témata článku: , , , , , , , ,