Vampire The Masquerade - Shadows of New York: kdo zabil barona? | Recenze

Grafické romány jsou v našich končinách považovány spíše za bizarnost. Zejména v Asii jsou ale velmi populární a tamní vývojáři s jejich tvorbou dokazují, že i tento žánr má velký potenciál. Do jeho vod loni zavítalo také polské studio Draw Distance, které skrz něj v Coteries of New York představilo svět páté edice kultovního stolního RPG Vampire The Masquerade, které je mezi hráči známé především díky VTM Redemption a Bloodlines. Shadows of New York je samostatné pokračování Coteries, takže má se svým předchůdcem spoustu podobností. V určitých ohledech na něj ale šli vývojáři jinak.  

Rozdílu si všimnete už po spuštění příběhu. Tentokrát si nevybíráte, za koho budete hrát. Představitelkou Shadows je Julia Sowinki, bývalá novinářka, která se z nenadání stala zástupcem klanu Lasombra pro město New York. Pokud se ve světě Vampire The Masquerade vyznáte více, možná vás překvapí, že právě Lasombra spolupracuje s ostatními klany Camarilly, což je organizace, která ctí tradice a zůstává skryta před lidstvem. Ještě nedávno totiž Lasombra byla hlavní součástí Sabbatu, tedy skupiny, která oproti Camarille stojí na druhé straně barikády. Nicméně se během poslední doby daly dohromady. Stále ale Lasombra mezi ostatními prastarými klany jako jsou Brujah, Tremere nebo Malkavian není zrovna oblíbená, takže Julia je spíš vyvrhelem, který se snaží získat své místo ve zdejší upírské společnosti. 

Příběh je nyní více soustředěný a tím i podstatně zajímavější

Zanedlouho se objeví příležitost, díky které se může dostat na vyšší pozici. Je pověřena vyšetřováním smrti jednoho ze zdejších šéfů podsvětí. Pokud jste hráli Coteries, tak jste se s ním již setkali, ale nebudu zbytečně nic prozrazovat. Příběh je přeci jen tou nejdůležitější částí grafických románů. Jelikož se tvůrci mohli soustředit výhradně na Julii, tak příběh působí více osobně než v Coteries.

Hlavní dějová linka je celkově velmi dobrá. Jedno drama střídá druhé, vyšetřování pěkně odsýpá a vy se chcete dozvědět, jaké budou jeho závěry. Příběh má dvě zakončení, která se odvíjí od pětice důležitých rozhodnutí. Je docela škoda, že po dokončení si nemůžete hru načíst od zlomového bodu a podívat se, jestli druhý konec náhodou nebyl lepší. Po titulcích se totiž uložená pozice smaže. Tentokrát je ale mnohem snazší prokousat se příběhem znovu díky funkci “skip”. Konverzace se zastavují pouze při výběru odpovědí, takže druhým průchodem, kdy už všechno podstatné víte, proletíte jako nic. 

Funkce skip pomůže si jednodušeji vyzkoušet i jiný konec příběhu

O příběhových odbočkách bohužel nemohu psát tak pozitivně, jako o hlavní linii. Děj se táhne přes 9 nocí a mezi většinou z nich vám hra dává na výběr jednu z vedlejších misí, které jsou jen o tom, aby se Julia dostala ke krvi. Tu už ale tentokrát vůbec nepotřebujete. Mechanika hladu z Coteries byla odstraněna a s krví se neoperuje ani při používání upírských schopností. Vedlejší příběhy vypadají tak, že v Draw Distance chtěli hru alespoň o pár desítek minut natáhnout. Ve finále to ale jen vyrušuje od hlavní dějové linky.  

Vampire The Masquerade: Coteries of New York - budiž temno | Recenze

Ještě než se přesunu k dalším aspektům, tak se sluší podotknout, že ke hraní Shadows nemusíte znát příběh Coteries. Pokud ho máte za sebou, je to jen plus k tomu, že budete mít větší přehled o světě a postavách newyorského podsvětí. Tentokrát se také tolik nezdržuje vysvětlování fungování zdejšího světa, ale stále je součástí hry deník, kde jsou více rozepsané výrazy specifické pro univerzum Vampire The Masquerade.  

Deník vám pomůže více se ponořit do světa Vampire the Masquerade

Kromě příběhu je pro grafické romány velmi důležitým prvkem také audiovizuální stránka. Když se podíváte na snímky ze hry, jistě stejně jako já usoudíte, že nevypadají vůbec špatně. Opět si můžete zapnout animovaná pozadí, která se tentokrát neopakují tak často. Zatímco v Coteries bylo vše laděné do červené barvy, tentokrát dominuje spíše fialová. Celé to hezky dokresluje hudební doprovod, který má na svědomí polská skladatelka Resina. K dokonalosti ale celému zpracování chybí pár věcí.  

Během hraní neuslyšíte nic jiného než výše zmíněný soundtrack. Dabing opět chybí. Jsem si vědom toho, že spousta grafických románů nemá dabing, ale tak velká značka jako Vampire The Masquerade by si to bezesporu zasloužila. Díky tomu by byl zážitek ještě o stupeň lepší, protože byste spolu s postavami více prožívali jejich emoce. V případě Shadows nemáte moc šanci poznat, kdo je zrovna v jaké náladě, pokud to není detailně popsané. Ani z jejich vyobrazení na scéně to neodhadnete. Výrazy se totiž mění během konverzací naprosto minimálně.  

Dabing tu opravdu chybí, stejně jako více animací postav

Když se na Shadows podívám jako celek, tak jsem je měl mnohem větší chuť dohrát, než to bylo s Coteries. Na druhou stranu je tady ale stále vidět nevyužitý potenciál značky. Svět Vampire The Masquerade je dost bohatý na to, aby podobné grafické romány vycházely i v dalších letech a osobně doufám, že tomu tak bude. Zároveň s tím bych si ale přál, aby to s příští kapitolou Draw Distance posunuli o něco dál, ať už to bude přidání dabingu nebo nějakou jinou razantní změnou.