Paradox práva na herní adaptace Vampire The Masquerade nepropůjčil jen Hardsuit Labs, kteří dělají na Bloodlines 2. Studio Draw Distance do tohoto univerza přispělo se svým grafickým románem.
Co baví
- Svět Vampire The Masquerade
- Poutavý příběh
- Grafický styl
Co vadí
- Opakující se obrazovky
- Rozhodnutí nemají vliv na zakončení
- Vyobrazení postav
- Nevyužitý potenciál speciálních schopností
Ještě před tím, než se v příštím roce budeme moci zase jednou ponořit do temného světa Vampire The Masquerade, přichází na PC příběhové Coteries of New York. Nedivil bych se, kdybyste o tomto titulu slyšeli poprvé. S jeho propagací si oproti Bloodlines 2 nedělal nikdo moc starostí. Ono se ani není čemu divit. Jedná se o výrazně komornější záležitost od polského studia Draw Distance.

Coteries of New York je v zásadě interaktivním románem
Na první pohled není úplně poznat, do kterého žánru Coteries vlastně patří. Jedná se o grafický román, což je žánr populární především v asijských zemích, ale najde se v něm i pár dobrých kousků, které vznikaly ve zbytku světa. Vzhledem k žánru tedy není žádným divem, že během hry neuslyšíte jediné slovo. Ve většině ostatních her dialogy doprovází alespoň citoslovce, ale v Coteries of New York vás čeká jen čtení. Hodně čtení. V tomhle případě je tedy dobré podotknout, že bez dobré znalosti angličtiny si příběh moc neužijete. Jediné, co vám během hry bude znít v uších, je soundtrack, který velmi dobře dokresluje atmosféru nočního New Yorku. Bohužel se ale časem začne opakovat, což platí i pro jiné aspekty hry. K tomu se ostatně vrátím za chvíli.
"Ve většině grafických románů dialogy doprovází alespoň citoslovce, ale tady vás čeká jen čtení. Hodně čtení."
Tvůrci si dali záležet na tom, abyste se dobře orientovali v příběhu a dostatečně poznali každou důležitou postavu, která zasáhne do příběhové linky. Občas se tak může zdát, že konverzace a monology jsou až příliš rozvleklé, ale pomáhá vám to pochopit, o co tady vlastně jde. Pokud jste nikdy s příběhy z World of Darkness nepřišli do styku, tak jsou pro vás Coteries of New York docela dobrým úvodem. Vše budete objevovat s hlavním hrdinou příběhu, který byl nedobrovolně změněn na upíra a během následující noci málem popraven. Je tedy stejně zmatený jako vy.
Občas se sice hra s vysvětlováním všech podrobností nepáře, ale od toho je tu deník. Pokud se v konverzacích objeví nějaké slovo, které je specifické pro toto univerzum, tak si během chvilky můžete najít jeho vysvětlení. Znalci samozřejmě nebudou mít nejmenší problémy a jistě si i všimnou poukazování na důležité události, které ve World of Darkness proběhly.
Vývojáři před vydáním hry slibovali, že bude mít velmi vysoký potenciál k tomu, abyste ji mohli hrát několikrát a stále objevovat něco nového. Na první pohled to tak sice může vypadat, ale ve skutečnosti to až tak pravdivé není. Ještě před startem samotné hry si vybíráte ze tří hlavních postav, přičemž každá patří do jiného klanu. Očekával jsem, že nabídnou odlišný příběh, ale když nepočítám okolo tří exkluzivních obrazovek pro každou z nich a unikátní kouzla, tak je to stále to samé v bledě modrém.



Výběr postavy žádnou výraznou roli v příběhu nehraje, jde spíše o detail
Úvod do děje trvá několik hodin. Až poté vás hra nechá trochu prozkoumávat zdejší svět a vybírat si, co budete dělat po nocích. Vaše akce se sice mohou lišit, ale příběh stále směřuje ke stejnému konci. Tedy pokud nejste stejně šikovní jako já a zvládnete svoji postavu zabít během první hodiny. Ano, i taková možnost tady je. Zprvu jsem se pousmál, protože jsem nečekal, že hra zkrátka skončí, ale poté mě nemile překvapilo, že musím celou úvodní sekvenci proklikat zase od začátku. Hra se totiž uloží jedině při ukončení, takže žádné ukládání a zkoušení různých možností v dialozích. Když pak hra skončí, uložená pozice se hned smaže, takže se k ní už nemáte šanci vrátit.

Příběh je větvený a podrobný, vždy ale směřuje k jednomu konci
Jedna zajímavá mechanika by se tady přeci jen našla. Jak jsem již zmiňoval, každá postava má odlišné schopnosti. Nezáleží až tak na tom, jestli je používáte nebo ne, ale jde o princip, na kterém fungují. V některých dialozích máte mezi odpověďmi na výběr možnost použít některé z nich. Po provedenaí spotřebujete nějakou tu krev. Pokud jste se ale dostatečně nenajedli, tak speciální schopnosti používat nemůžete. Míra hladu hlavní postavy je tady zobrazena krvavým obrysem okolo obrazovky.
Je škoda, že zrovna tato mechanika nebyla o něco více dotažená. Stále se tady mluví o tom, že když má upír moc velký hlad, ovládne ho Bestie. Tady se vám ale jen zablokuje jedna z dialogových možností. Během hry máte ale dostatek příležitostí kdy se najíst, takže to není žádný problém a ani příběh to ve výsledku nijak neovlivňuje.
"Příběh není vůbec špatný jak pro znalce, tak začátečníky. V základu jde o vysvětlení fungování upírské společnosti."
U grafického románu jsou nejdůležitější dva prvky. Prvním je jednoznačně příběh, který v Coteries of New York není vůbec špatný jak pro znalce, tak začátečníky. V základu jde o fungování upírské společnosti. Na jedné straně stojí Camarilla, která se drží tradic. Oproti nim jsou tu Anarchové, což jsou skupiny rebelů.

Příběh je podrobný a skvěle vykreslený jak pro nováčky, tak znalce
Seznámíte se s většinou důležitých klanů a během hry se dozvíte, co vlastně znamená celá ta Maškaráda. Co je ale jeho hlavní náplní? Po úvodních několika hodinách začnete dávat dohromady vlastní Coterie, tedy partu upírů se společným zájmem. Může se k vám přidat několik jedinců a záleží na vašich volbách, jak to s nimi nakonec dopadne. Závěr příběhu je bohužel ale stále o tom samém a vesměs nezáleží, co se dělo v průběhu hry.
Kde jsou ostatní verze?
Zatím si můžete zahrát jen verzi pro PC. Na PlayStation 4, Xbox One a Nintendo Switch dorazí Coteries of New York až začátkem příštího roku.
Druhým důležitým prvkem je vizuální stránka. Proti použitému stylu kresby nemám nejmenší námitky. Všechny obrazovky působí velmi dobře a pokud chcete, můžete si na nich zapnout animované efekty. Problém ale je, že se rychle začnou opakovat. Stále se vracíte na ta samá místa, i když máte kolem sebe doslova celý New York. V tomhle ohledu to tedy působí tak, že na další už zkrátka nebyl čas nebo rozpočet.



Vizuální styl je skvělý, obrazovky se ale brzy začnou nepříjemně opakovat
Stejně tak i vyobrazení postav je dosti důležité. I když se v grafických románech často nemluví, tak postavy alespoň mění výraz ve tváři nebo postoj v závislosti na aktuální situaci. V Coteries of New York nic takového ale není. Každá postava má jen jednu podobu, tváří se stále stejně. V běžné konverzaci by to až tak nevadilo, ale když z textu vyplývá, že má někdo na kahánku, a přitom vidíte stále ten stejný kamenný výraz, nepůsobí to vůbec dobře.
Coteries of New York je tak vesměs průměrný grafický román, který zachraňuje dobrý příběh a hlavně značka Vampire The Masquerade. Už tak o něm před vydáním nebylo moc slyšet a pokud by vyšel samostatně, určitě by skončil v propadlišti dějin. V tomto provedení má znatelné problémy, ale také několik důvodů, proč by se do ní fanoušek upírského světa měl pustit.
Verdikt
Coteries of New York nejsou zrovna tím ideálním předkrmem, který jsem si před Bloodlines 2 představoval. Pokud ale bažíte po dalším příběhu z World of Darkness, tak vám poslouží dobře. Jen nečekejte, že se vám bude chtít pouštět do hraní více než jednou.