Vědci pracující s lidmi závislými na hraní her zjišťují, že příčinou závislosti většinou nejsou hry samotné. Nejčastěji se u léčených lidí jedná o sociální problémy, které pak řeší hraním her.
Doktor Keith Akker, zakladatel centra pro herní závislosti v Amsterdamu, uveřejnil výsledky své studie na lidech, kteří se v rámci jeho ústavu léčí. Podle jeho slov přibližně devadesát procent lidí zdánlivě závislých na hraní her nemá problémy s hraním, ale nějaké společenské trable, které si hraním kompenzují. Zvláště pak je prý podobný jev patrný u dětí, kde se většinou jedná o nedostatečnou péči ze strany rodiny, nebo jsou subjekty oběťmi šikany. Slovy čísel se dá dokonce říci, že osmdesát procent jeho dětských pacientů má se šikanou ve škole problémy.
Zajímavé je také tvrzení, že násilí ve hrách neovlivňuje agresivitu hráče. Ze studie totiž vyplývá, že je pouze zaměňován důsledek s příčinou, kdy přirozeně agresivnější lidé vyhledávají násilné hry. Bráno do důsledku by stačilo se postarat o všechny kupce brutálních her a bylo by zabráněno mnoha násilným činům. Na druhou stranu prý je docela možné, že velká část násilníků si své choutky utiší u hraní a nemají potom potřebu chovat se agresivně i v reálném světě. Že by se nakonec hry ukázaly spíše jako lék?
