Vetřelci vs. Predátor: Planeta Lovců – smrtelný mix

Když u nás začalo nakladatelství Perseus před nějakým tím rokem vydávat knihy ze série Vetřelci, měl jsem vedle upřímné radosti také obavy, že moje nejoblíbenější sci-fi série utrpí na své pověsti přílivem béčkových románů do kapsy, které budou mít s původním dílem společný jen název. Nebudu na tomto místě nijak zvlášť komentovat předchozí knihy, které v této sérii doposud vyšly, postačí když napíši, že toho mají mnoho společného s touto knihou, která je druhá v pořadí (po prvním dílu s názvem „Kořist“) v nové sérii AvP.

Prvním a nejvýraznějším znakem Planety Lovců je velmi uvolněný sloh, který přesně odpovídá tomu typu brožované knížky, kterou si přibalíte na dlouhou cestu vlakem nebo autobusem. Mohu se pouze domýšlet, zda šlo o neschopnost autora knihy psát čtivěji a především dramatičtěji, budovat citlivěji atmosféru a lépe prokreslovat akční pasáže, nebo bylo záměrem napsat právě takovýto druh knihy, která není náročná na čtení a člověka nijak zvlášť nenutí děj prožívat nebo nad ním přemýšlet. Samozřejmě je tu také možnost, že jde o zjednodušený překlad, ale to se mi nezdá až tak moc pravděpodobné. Ať je tedy důvod jakýkoliv, jisté je, že ty intelektuálněji orientované z vás by mohl styl, jakým je kniha napsána, poněkud znechutit a odradit. Což by byla velká škoda vzhledem ke skutečně zajímavému a místy nápaditému příběhu, kterým Planeta lovců disponuje.

Kořist, první díl série, na který Planeta Lovců volně navazuje, přinesl postavu Machiko Noguchiové, která se po klasickém vetřeleckém masakru kolonistů na planetě Ryushi přidala ke skupině Predátorů. Její činy během boje s vetřelci ji totiž vynesly v očích Predátorů na takovou úroveň, že jí dovolili stát se členem klanu. Jako Lovec strávila Machiko dva úžasné roky života, aby po dramatických událostech na konci první knihy Predátory opustila a za podpory společnosti ze ztratila jako úředník na jedné z těch nejzapadlejších planet na hranicích galaxie. Tady ji nacházíme na začátku Planety Lovců, znuděnou papírováním a stereotypem.

Hned v úvodu nám autor knihy, David Bischoff, předvede jednu z nejpůsobivějších pasáží, zahrnující nevydařený lov Predátorů. Ti přistanou na divoké planetě uprostřed husté džungle (kterou mají tak rádi) a vydají se na lov vetřelců, které zde před časem sami vysadili pro svoje pobavení (zajímavá představa – Predátoři pěstující vetřelce - zdálo by se, že jen lidé mohou být tak hloupí). V duchu svých tradic se na lov vetřelců, kteří mají pouze zbraně pro boj zblízka, vydávají ozbrojeni pouze sečnými zbraněmi. Zábava končí v okamžiku, kdy se z džungle vynoří vetřelec s puškou v pařátech a zastřelí prvního Predátora.

Livermore Evanston je extrémně bohatý soukromý podnikatel, který pro svoji zábavu (především však pro zisk) stvořil svět, na kterém veliká genetická továrna vytváří tu nejdivočejší faunu, na kterou by si člověk mohl přát uspořádat lov. Od tygrů přes Tyranosaura až po vetřelce. Že za pěstováním vetřelců stojí Společnost a experimenty na sebe nenechají dlouho čekat, na to se můžete vsadit. S jedním takovým experimentem se právě setkala ona skupinka Predátorů, kteří ovšem vycítí ohrožení své pozice nejnebezpečnějšího živočišného druhu v galaxii a ani jim netrvá příliš dlouho, než přijdou na to, že za vším stojí jejich největší protivník - člověk. Na planetu doráží Machiko jako speciální poradce a zároveň skupina Predátorských lodí. Válka začíná…

Nemá cenu předstírat, že zápletka je příliš originální, protože to není. Nicméně největší devizou knihy je několik skutečně zajímavých nápadů a drobností (střílející vetřelec, armáda desítek Predátorů, bojujících společně bok po boku nebo pasáž, ve které neúspěšná lidská lovecká výprava utíká před lovícím Predátorem, aby byla napadena vetřelci).

Bohužel, vedle celkové neoriginality příběhu je tu navíc také pár drobností, které knihu vysloveně shazují. Asi nejhorším nápadem, s jakým jsem se vůbec kdy v knize setkal, je osoba androida Attily, který funguje jako ona „Deus Ex Machina“ a to doslova a do písmene v takové míře, jak by si to žádný autor příběhu neměl nikdy dovolit. Zjednodušeně řečeno, pokaždé, když se příběh dostane do slepé uličky, vysune se z Attily nějaký zázračný přístroj, který všechno vyřeší. K tomu opravdu nemám, co víc dodat.

Celkově jde tedy o skutečně průměrnou knihu, kterou si většina lidí bude číst někde na cestách, ale asi nikdo (kromě fanatických fanoušků série, jako jsem já) u ní nestráví noc.

Autor: David Bischoff
Překlad: Jan Měchura
Vydalo: nakladatelství Perseus
Počet stran: 289
Cena: 165 Kč