Urcite se neda udelat jednoduche rovnitko mezi svobodou korporaci a svobodou jednotlivcu. Mnoho korporaci ani tak nehleda svobodu, jako privilegia. Stat muze vytvorit spousty predpisu, ktera velke korporace ustoji, protoze si mohou dovolit cela oddeleni, ale znacne omezi konkurenci malych firem. Typicka je take podpora protekcionismu pred zahranicni konkurenci. Mnoho udajnych ochran spotrebitele ve skutecnosti totiz nemiri na korporace, ale prave proti samotnemu jednotlivci (proto je take "uvedomele" koprorace prosazuji).
Jenze clanek se zabyva volbou mas a otazkou zda si zaslouzi neco lepsiho, nez co jim vyvojari nabizeji (nebo jsou-li vyvojari nuceni velkymi investory k vytvareni "kultury kriplu").
Nyni musime odlisit dva idealizovane krajni pristupy, ktere popisu drive nez je zhodnotim. Jeden je pozice ciste podnikatelska, kdy investor hleda jak by nejefektivneji vyuzil sve prostredky, aby mohl nejvetsimu poctu lidi nabidnout neco co jsou ochotni si koupit (aby mohl profitovat). Tento pristup neni v kapitalismu typicky zdaleka jen v oblasti filmu, her apod. I kdyz Marx prohlasil kapitalismus nepritelem delnicke tridy, prave s nastupem kapitalismu prisla masova vyroba, ktera prinesla levne zbozi pro siroke masy.
Druhy extrem je umelec ktery chce svym dilem neco vyjadrit, ale je mu vcelku jedno, co si o tom kdo mysli. Je to naprosto v poradku, kdyz spotrebovava svuj kapital, ci kapital nekoho, kdo mu ho dobrovolne poskytne.
Neni-li nas vkus podobny tomu vetsinovemu, pak nas pravdepodobne vysledek toho prvniho priliz nenadche, ale ani neurazi. Pokud vsak byl podnikatel uspesny pri plneni svych cilu, prinesl vetsine lidi zabavu za rozumny peniz a vydelal tak aby mohl vydat dalsi komercni hru a rozsiril byznis.
V druhem pripade mohl nahodou oslovit velkou cast lidi a hodne vydelat, nebo jen maly okruh lidi a hodne prodelat (nedokazal vyuzit vzacne zdroje k vytvoreni neceho ceho si lide dostatecne vazi aby to zaplatili).
Ve skutecnosti se oba principy casto stretavaji a snaha oslovit hrace muze pochazet i ze snahy nabidnout prave to co je ochoten koupit.
Je jasne, ze volny trh se bude snazit poslouzit nejdrive vetsine. Spousta investoru se bude snazit hrat na jistotu, nekteri se odvazi jit do rizika zkouseni noveho, protoze to je zpusob jak se odlisit a vycnivat nad konkurenci pokud se zadari (ale take to muze znamenat krach pokud se nezadari). O mensinoveho zakaznika se vetsinou postaraji mensi firmy a mensi vyvojova studia, ktere nemohou soutezit o vetsinoveho zakaznika, protoze na to nemaji prostredky. Proto se musi zamerit na sveho konkretniho mensinoveho hrace a poskytnout mu hru na miru s rozpoctem, ktery je takova skupina hrac schopna zaplatit.
Je jasne, ze bude vzdy velke mnozstvi prumernych a podprumernych her. Omezena skupina hardcore hracu ci intelektualu nebude primarnim cilem vetsiny vyvojaru. Ale dokud dokazi nabidnout sve penize a vyvojari mensich studii je neprehlednou, budou vychazet i hardcore hry a hry s umeleckym rozmerem. Proc pak upirat ostatnim jejich hry jen proto, ze se nam zdaji ideove ploche? Kvuli iluzi, ze marni prostredky na zbytecne vytvory? Ten kdo ovsem marni prostredky na vysledky, ktere nemaji hodnotu v kapitalismu zkrachuje, proto je take kapitalismus vhodnejsim prostredkem k alokaci zdroju nez arbitrarni volby.