Vietcong: Purple Haze – ulovte si svého komunistu

Tématika války ve Vietnamu je na PlayStation 2 tento podzim v módě. Po titulech Conflict: Vietnam a Shellshock se na naše černé miláčky konečně dostal PC hit od týmu Pterodon. Název Vietcong je pro konzolovou konverzi vybaven podtitulem Purple Haze a čeští tvůrci originálu možná litují, že se konverze nezhostili sami. Proč? Dozvíte se v naší recenzi.

Multiplayer: ne
Paměťová karta: 671 kB
Analogové ovládání: jen páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Pterodon/Coyote
Vydavatel: Gathering
Distributor v ČR: Cenega (
www.cenega.cz)
Od 15 let

„Roku 1967 se toho událo hodně. Já jsem se stal velitelem našeho družstva v jednotce umístěné poblíž kambodžských hranic. Každej den chodíme na hlídky podél hranice a musím říct, že se tady v tý džungli už skoro orientuju, ale stejně jsem rád, že s náma chodí místní průvodce. Pokaždý nás upozorní na věci, kterých si s klukama nevšimnem, pasti, stopy a tak.“
 
Původní Vietcong na PC byl absolutní hit. Atmosféra, autentičnost a obtížnost dělaly z této hry něco víc než obyčejnou střílečku. Byla to opravdová exkurze do džungle plné nepřítele, který umí využít všech jejích výhod proti vám. Podívejme se tedy jak dopadla konverze pro PlayStation 2, za kterou nicméně nestojí tvůrci originálu (český Pterodon), nýbrž tým Coyote (mají na triku např. titul Die Hard: Vendeta).

  

Tohoto chlápka budete za chvilku lovit z džungle * tak přes tohle nejdu * dobrý brejle, jsou od Terminátora?

Vynikající intro, které nám pomocí dobových filmových dokumentů přiblíží konec šedesátých let (a také hudbu této dekády, ehm) je skvělým startem. Menu je graficky slabší, ničím nezaujme.  Hra obsahuje 19 misí, které znáte z PC verze - a dvě zcela nové. Menu nabízí také QuickFight mód, v němž si jen vyberete stranu za kterou budete hrát a rovnou se vrhnete do boje proti skupině nepřátel. Zbraně, které máte k dispozici, se vám odkrývají postupně, po úspěšném splnění jednotlivých misí.

  

Váš pointman. Není moc žlutej, což? * no tak chlapi, neschovávejte se * ten poslední je frajer, nenosí helmu

V single módu velíte skupině mužů, která se většinou skládá z domorodého vůdce –  tzv. „pointmana“ - medika a spojaře. K nim v jednotlivých misích přibývají další, např. ženista, střelec z kulometu apod. Svým spolubojovníkům můžete zadávat jednoduché příkazy, buď  dohromady (útok, ke mně, stát), nebo si je jednotlivě přivolat k sobě. To se hodí např. když se vaše postava kryje před palbou a potřebuje ošetřit. Přivoláte medika, který to bez řečí udělá a je to. Splnění úkolu zase oznamujete přes spojaře, přes něj se také dozvíte změny a doplnění rozkazů atd.

  

Starý chrám, krásná scéna * reálná výstroj i výzbroj * Apartní klobouček, ale neochrání…

K dispozici máte také mapu, ale upřímně, ani jednou jsem ji nepoužil - není to potřeba. Cestu vám totiž bez problémů ukáže pointman. Bohužel při každé přestřelce zapomene co jste po něm chtěli a musíte ho znovu požádat aby vedl vaše družstvo. Na druhé straně vás zase upozorní na nepřítele kterého zatím nevidíte, pasti kterých si nevšimnete atd. Také se však díky němu hra stává velmi jednoduchou, většina misí má jednotný scénář. Jdete za průvodcem, ve chvíli kdy se zastaví tak se rozhlédnete, vystřílíte všechny žluťásky, zeptáte se průvodce na cestu, jdete za ním, když se zastaví vystřílíte …. ehm, a tak pořád dokola. Občas vyhodíte do vzduch dělo nebo radiostanici, ale po chvíli vám hra začne připadat jednotvárná.

  

Zajištění prostoru, nikdo neproklouzne *  ve Vietnamu rostou hranaté stromy – výhoda pro tesaře *  Originál Amík z Veitnamu – porovnejte:-)

K tomu přispívá i nízký počet nepřátel (což se nicméně ke konci mění) a neomezená možnost ukládání kdekoliv. Další věc, která vám během hraní asi bude hodně vadit, je nízká inteligence vašich parťáků. Kromě zmíněné sklerózy domorodých vůdců je k nesnesení také to, jak si vojáci navzájem zavazí. Motají se vám do cesty nebo si naopak před zúženým místem dávají přednost. Všechny mise díky tomu trvají dvojnásobek doby, za kterou by bylo možná je dohrát bez pomocníků.

Trocha historie

VIETCONG – Viet-nam-cong-san - vznikl v roce 1960 spojením skupin hnutí odporu v jižním Vietnamu s Národní frontou osvobození jižního Vietnamu.

Za počátek Vietnamské války bývá uváděn konflikt, při němž lodě USA vyprovokovaly dva severovietnamské torpédoborce k palbě, což byla záminka pro vstup do konfliktu mezi jižním a severním Vietnamem. Důvod? Oslabování moci vlády jižního Vietnamu, rostoucí opozice a ohrožování vlivu USA v oblasti. Následně  síly USA  masivním bombardováním severního Vietnamu rozpoutaly válku, které trvala až do roku 1973, kdy byla v Paříži podepsána dohoda o ukončení války a obnově míru ve Vietnamu. Počty mrtvých na straně USA v této válce bývají udávány ve výši 58 000 vojáků...

„Hned na první hlídce jsme zahlídli jak padá sestřelený letadlo a hned jsme dostali rádiem hlášku, že máme najít stroj a dopravit pilota do bezpečí. Čekal jsem to horší, u letadla už sice šmejdili Vietcongové, ale stačilo pár dávek a záležitost byla vyřízená. Potom už jen doprovodit pilota na místo kde nás vyzvedla helikoptéra a mohl jsem si připsat svůj první splněnej úkol“.

Z ryze technického pohledu je Vietcong: Purple haze klasická 3D akce se špetkou taktických možností. Nečekejte žádnou velkou volnost,  většinou se můžete pohybovat  pouze ve vymezeném koridoru. Na druhé straně hra přináší nádherné scenerie, džungle se vším všudy, starodávné chrámy vrostlé do všudypřítomné zeleně. Občas se opravdu jen tak rozhlížíte a říkáte si, že tohle se tvůrcům opravdu povedlo. Snímkování je na slušné úrovni, nestane se že by se hra zadrhla ani při větším počtu  nepřátel na obrazovce. Ano, mělo by to být samozřejmostí, ale za zmínku to stojí.

Světlé stránky hry
  • reálné zbraně a uniformy
  • atmosféra džungle, její zelená krása
  • žádný auto-aim, musíte mířit sami
Temné stránky hry
  • příliš jednoduché
  • skleróza pointmana
  • špatná umělá inteligence

Hudba v menu by byla výborná, kdyby smyčka, po které se opakuje, nebyla tak krátká. Takto vám při delším pohybu v menu leze na nervy. Naopak zvuky zbraní, vody atd. jsou výborné. Jaký je tedy závěr? Pro mě osobně rozpačitý. Autentičnost zůstala, atmosféra na intenzitě pozbyla, obtížnost klesla prudce dolů (všechny výtky k nízké obtížnosti hry se týkají nastavení „Normal“). Myslím že z potenciálu hry šlo rozhodně vyždímat víc, otázka je zda to cílová skupina, pro kterou je hra určena, vyžaduje.

Grafika: 9/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 6/10
Obtížnost: 6/10

Pořád je to Vietcong, ale nízká obtížnost a především problémy s umělou inteligencí z něj dělají jen další střílečku. Škoda.

Celkové hodnocení: 6/10

Diskuze (7) Další článek: Odpočívej v pokoji, Acclaim

Témata článku: , , , ,