Virtuální realita pod lupou: cizí svět na dosah

Jak to všechno začalo?

Pokud se chceme bavit o úplném začátku virtuální reality, tedy myšlence dostat diváka do děje, i když je v podstatě na úplně jiném místě, musíme zabrousit do 19. století. Tady se totiž poprvé objevují panoramatické obrazy, tedy obrazy zachycující celý prostor kolem malíře. Tyto obrazy měli dát divákovi pocit, že je přímo na místě dění.

V roce 1838 se pak začaly objevovat stereoskopické fotografie a obrázky. Charles Wheatstone na nich chtěl demonstrovat, jak fungují lidské oči. Ukázal tak, že pokud se člověk dívá z blízka na dvě fotografie ze stejného místa pořízené pod jiným úhlem, připadá si pozorovatel, jako by byl na místě. Vznikl tak “virtuální turismus”.

V roce 1929 pak Edward Link vyrobil první letecký simulátor, pojmenovaný Link Trainer. Byl to tedy první komerční letecký simulátor, který byl elektromechanický. Sada motorů se starala o nahýbání, naklánění a otáčení. Tento simulátor se používal během Druhé světové války pro trénování pilotů. Výcvikem na Link Traineru prošlo více než půl milionu pilotů.

Ve třicátých letech sci-fi spisovatel Stanley G. Weinbaum popsal holografické brýle, které by uživatel nosil na hlavě a jejichž prostřednictvím by nejen viděl virtuální svět, ale mohl by také cítit pachy a dotýkat se předmětů ve virtuální realitě. Zůstalo ale pouze u vize.

V padesátých letech vynalezl Morton Heilig přístroj zvaný Sensorama (patentováno v roce 1962), který vypadal jako arkádové automaty. Měl nabídnout divákovi daleko silnější zážitek, který by nezávisel jen na vizuálním a zvukovém vjemu. Pomocí několika větráků, generátoru pachů a vibrující židle přinesla Sensorama hlubší virtuální zážitek. Sám Morton Heilig pak pro svou Sensoramu vytvořil šest krátkých filmů, na kterých demonstroval výhody této mašinky.

V roce 1960 se pak objevily první VR brýle, tedy zařízení, které si připevníte na hlavu. Opět se jednalo o výtvor Mortona Heiliga a byl pojmenován Telesphere Mask (patentováno v roce 1960) a jednalo se o první exemplář VR, který si dáte na hlavu. Brýle ale neměly žádné senzory pohybu, ať jste tedy hlavou otáčeli kamkoliv, obraz v brýlích se nehýbal.

Píše se rok 1961 a dva inženýři (Comeau a Bryan) ze společnosti Philco Corporation vynalezli první brýle se snímáním pohybu hlavy. U těchto brýlí byl použit Magnetic motion tracking system. Pohyby hlavou pak hýbaly kamerou a divák si tak připadal, že se může rozhlížet okolo. Jedná se o první velký krok k VR, jak ji známe dnes.

V roce 1968 jistý Ivan Sutherland se svým studentem Bobem Sproullem postavili první VR / AR brýle a pojmenovali je Sword of Damocles. Jednalo se o velký přístroj, který byl zavěšený na konstrukci a člověk jej tak nemohl pohodlně nasadit a nosit volně po prostoru. Do pokoje, kde byly brýle nainstalovány dokázal počítač dopočítat a vykreslit jednoduché tvary, které měly připomínat nábytek a různé jiné vybavení pokoje.

Do této doby se jednalo pouze o pokusy. V roce 1987 přišel Jaron Lanier s pojmem visual programming lab (VPL) a definoval tak pojem virtuální realita. Díky své laboratoři pak s kolegy vyráběl několik druhů brýlí. Zmínit můžeme například EyePhone 1 za 9 400 dolarů nebo EyePhone HRX za 49 000 dolarů.

V roce 1991 pak začaly vznikat první virtuální arkádové stroje, ke kterým měla přístup i veřejnost. Jednalo se ale o specializované zábavní “místnosti” a myšlenka toho, že by lidé měli virtuální realitu běžně doma byla stále daleko. Systém nazvaný Virtuality Group obsahoval několik her. Hráč si mohl nasadit virtuální brýle a vylepšit tak zážitek. Brýle měly tak malou odezvu, že mohli vývojáři říkat: zobrazujeme v reálném čase. Jednalo se o odezvu pod 50 ms. Některé arkádové stroje byly dokonce v síti a hráči si tak mohli zahrát hry pro více hráčů.

Sega v roce 1993 ohlásila své vlastní brýle, které byly kompatibilní s konzolí Sega Genesis. Prototyp představený v roce 1993 na výstavě Consumer Electronics Show měl pohybové senzory, stereo zvuk a LCD obrazovky. Cena byla předběžně stanovena na 200 dolarů, dnes by to tedy bylo něco kolem 350 dolarů. Technické problémy nakonec zapříčinily, že Sega brýle nikdy nevydala. Vznikly pro ně jen čtyři hry a nikdy se nedostaly na pulty obchodů. To byla pro Segu celkem ostuda.

Inspirovat se nechalo Nintentdo a v roce 1995 představilo svou vlastní virtuální realitu pod názvem Nintendo Virtual Boy (původně VR-32). Jednalo se o první přenosnou konzoli s VR. Konzole původně vydaná pro Japonsko a Severní Ameriku s cenou 180 dolarů měla ale špatné prodeje, a to vedlo i k propadu ceny. Hráči si stěžovali na nedostatek barev a také špatné držení ovladače. Rok po vydání byla výroba i prodej ukončeny.

V roce 1999 pak vznikl dobře známý film Matrix, který pojednává právě o virtuální realitě.

Virtuální realita 21. století

V roce 2001 přišla firma Z-A Production s virtuální realitou nazvanou SAS3 nebo také SAS Cube. Jednalo se o první virtuální realitu, která využívala počítač.

V roce 2007 pak Google představil Street View, službu, která dokáže v reálném světě rozeznat budovy a památky a do brýlí vypsat jejich název a informace.

V roce 2010 přišel Palmer Luckey a prohlásil: Heuréka, máme Oculus VR. Na ten se ale podíváme později, společně s ostatními moderními VR zařízeními.

Otec virtuální reality

Je těžké rozhodnout, kdo je pomyslným otcem virtuální reality. Nejvíce se o vývoj zasloužil výše zmiňovaný Morton Heilig, který vynalezl první filmovou virtuální realitu a také využil nejvíce nápadů. Jedná se například o soustavu větráků, která navozovala pocit větru na tváři při sledování filmů. Stejně tak Sensorama nebyla sice průkopnická, dokázala ale určitě směr, kterým by se měla virtuální realita vydat.

Máme ale i další jména, která by si možná zasloužila titul “Otec virtuální reality”. Je to například Jaron Lanier, Douglas Engelbart, Ivan Sutherland nebo Myron Krueger. Ti všichni pracovali na virtuální realitě a v podstatě tak pomohli ke vzniku dnešních VR zařízení.

Virtuální realita není jen na hraní

I když vnímáme virtuální realitu jako prostředek pro zlepšení pocitu z her, používá se samozřejmě i v jiných oblastech. V dnešní době virtuální realitu používají například lékaři při přednáškách a praktických cvičeních. Díky tomu mohou praktikanti operovat “virtuálního pacienta” a natrénovat tak skutečné operace. Stejně tak se virtuální realita začíná dostávat například do architektury, kdy vám některé společnosti nabídnout projít se novým domem dříve, než bude vůbec postaven.

Velice zajímavé je také využití virtuální reality ve vojenském sektoru. Vojáci tak můžou trénovat bojové situace v bezpečí základy a beze ztráty na životech. Vojáci se ve virtuální realitě učí řídit těžkou techniku, zkouší modelové situace, prohlíží si techniku nepřátel, tak jak by to bez VR brýlí nebylo nikdy možné. Připravené jsou také programy (nebo chcete-li hry), ve kterých má skupina vojáků za úkol vypátrat v objektu nastraženou výbušninu, rozeznat ji a zneškodnit.

Virtuální realita neminula ani jeden z nejvýdělečnějších sektorů na internetu. Jedná se samozřejmě o porno. S příchodem VR si tak mohou zoufalí nebaliči užít krásnou slečnu naživo, jako by ji měli v pokoji. Možná si řeknete, stejně to bude jenom ruka. Dá se ale pořídit také zařízení, které si připevníte do tříselní oblasti a nepotřebujete tak ani ruce (jako v Červeném trpaslíkovi, že?). Nedávno bylo toto zařízení představeno na pornografickém veletrhu a zájem byl tak veliký, že vývojáři museli předvádění přerušit a rozpustit opravdu dlouhou frontu. Stejně tak na pornostránkách již dnes najdete kategorii VR Porn, ve které se nachází videa upravená pro VR brýle. Dali bychom vám se odkaz, ale nemůžeme. Googlovat zvládne každý.

Jak VR vlastně funguje?

Jak přibližně virtuální realita funguje jsme si popsali ve článku Vzhůru do jiných světů aneb jak funguje virtuální realita? Dnes se tedy podíváme na praktický příklad a vysvětlíme si fungování na známém kousku Oculus Rift.

I když Oculus Rift může vypadat jako jednoduché zařízení, opak je pravdou. Jedná se o sofistikovanou sestavu zařízení a senzorů, které dělají z virtuální reality opravdový zážitek. Pokud se podíváme na všechno, co Oculus Rift i jiné brýle umí a musí umět, bude hned jasné, proč vývoj trval tak zatraceně dlouho.

Základem je samozřejmě hra připravená pro virtuální realitu. Vytvořit hru, která bude vypadat ve virtuálních brýlích dobře je komplikované a to hlavně proto, že hry se v podstatě musí tvořit pro 2D displeje a do 3D přechází až ve chvíli, kdy máte před očima dvě LCD obrazovky pod různými úhly tak, aby váš mozek zpracoval obraz jako 3D prostor. Toto si můžete vyzkoušet i sami. Pokud před sebe postavíte jakýkoliv předmět a budete si střídavě zakrývat levé a pravé oko, uvidíte, jak se pozice předmětu jakoby mění - vidíte ho totiž každým okem pod jiným úhlem (kromě toho mozek maže z obrazu nos, který by překážel - když se nad tím zamyslíte, měli bychom přeci nos normálně vidět, je totiž v zorném poli), což pak v mozku dokreslí 3D obraz.

Stejnou fintu na “oklamání” mozku používají i VR brýle. Proto dvě obrazovky pod různým úhlem. Tím tedy dostáváme naprostý základ, tedy prostor, který se s brýlemi jeví jako reálný a má reálné proporce. Pokud totiž hrajete na běžné obrazovce, předměty jsou daleko menší, než ve skutečnosti a reálno se tak trošku vytrácí. Pokud nasadíte brýle, všechny předměty kolem vás mají reálnou velikost, což ještě přidává na prožitku.

Všechny hry, které se chtějí ucházet o místo ve VR musí také zvládat 60 snímků za sekundu, aby obraz byl plynulý. Pokud zapnete hru například se 30 FPS, budou vám reakce brýlí připadat zpomalené a ani vy se ve virtuálním světě nebudete cítit dobře. Nízký framerate může dokonce navodit pocit opilosti či malátnosti, protože obraz před vašima očima bude zpomalený. Lidem je pak z takových her blbě.

Video z vašeho počítače do brýlí vede klasický HDMI káblík, který je možné upravit DVI adaptérem pro notebooky a novější grafické karty.

Stejnou bužírkou vede také USB kabel, kterým proudí data a napájení do brýlí. USB kabel také pomůže vašemu počítači identifikovat to zatraceně podivné zařízení. Kabel měří 3 metry a je velmi měkký, nebudete si tak připadat jako pes uvázaný na řetězu. Tři metry jsou také dostačující pro běžný pokoj a neměli byste za káblík škubat, když na vás něco ve hře vybafne. Brýle mají také USB port pro připojení ovladače nebo USB sluchátek.

Samotný headset je vyplněn měkkou pěnou, aby vás po dlouhém hraní netlačil na obličeji či do nosu. Na hlavě drží díky několika elastickým popruhům, které se společně s pěnou přizpůsobí tvaru obličeje i hlavy.

Díky tomu není potřeba vyrábět různé velikosti a headset padne opravdu každému. Celý tvar vnitřní strany headsetu je také přizpůsoben tomu, aby po nasazení byly obě obrazovky vždy ve stejné vzdálenosti od očí. V opačném případě by se opět vytrácel virtuální zážitek a obraz by byl přinejmenším divný.

Dostáváme se tedy k samotným obrazovkám. Jedná se o dvě LCD obrazovky, které dají dohromady FullHD rozlišení 1920 x 1080 px. Každá obrazovka má tedy rozlišení 960 x 1080 px s obnovovací frekvencí 60 Hz. Novější verze Oculus Riftu by měly mít rozlišení 2160 x 1200 px pro ještě lepší obraz a obnovovací frekvenci 90 Hz.

Jak již bylo řečeno, komunikace mezi počítačem a headsetem probíhá přes USB kabel, pomocí kterého proudí do počítače informace z gyroskopů, akcelerometrů a dalších snímačů a pomocí kterého komunikuje se softwarem (tedy hrou, popřípadě softwarem ovladače brýlí). Výsledkem je pak dokonalý VR zážitek.

V lednu 2015 byly ohlášena speciální sluchátka, která dokáží přehrát zvuk ve více směrech. Výsledkem je tak reálný zvuk ve hrách, který se upravuje podle pozice hlavy a prostředí ve hře. Pokud tedy před sebou uvidíte nastartované auto a začnete otáčet hlavou, zvuk ve sluchátka bude plynule přecházet ze strany na stranu, jako byste zvuk slyšeli i v reálném světě.

Když už bylo jasné, že tentokrát už je virtuální realita tak propracovaná, aby zaujala i běžné hráče a ostatní obyvatelstvo, začala vznikat různé doplnění. Tím nejdůležitějším jsou samozřejmě ovladače. Oproti běžným konzolím máte zde k dispozici ovladače dva, tedy pro každou ruku jeden, abyste ve hře pak mohli pohybovat předměty každou rukou zvlášť. Důležité například při ovládání různých VR programů gesty (Oculus Home). Ovladače jsou samozřejmě bezdrátové, pro maximální pohodlí. Kdyby na ovladačích byly kabely, velmi rychle byste si z nich před sebou upletli svetr.

Zmíníme tedy ještě Oculus Home, což je software, který by měl nahradit běžné rozhraní televizí či počítačů. Pomocí Oculus Home můžete kupovat hry, hrát hry, chatovat s přáteli, pouštět filmy nebo brouzdat na webu.

A to vše prostřednictvím virtuální reality.

Jaké můžeme koupit VR headsety?

Výrobců virtuální reality v posledních letech přibylo. Jedná se o zajímavé a nové technologické odvětví, na jehož vlně se chce svést každá větší firma. Na trhu tedy je nebo bude několik různých headsetů. To je samozřejmě dobře, protože konkurenční boj vede vývoj neustále kupředu.

Běžně z mainstreamu známe samozřejmě Oculus Rift, Playstation VR a HTC Vive. Nově také Samsung Gear VR a do boje se zapojuje i několik dalších, méně "solidních" hráčů.

HTC Vive

HTC Vive je headset prodávaný na Steamu. Spolupracoval na něm také samotný Valve. HTC Vive plně spolupracuje se Steamem, včetně nainstalování správných ovladačů a softwaru na nastavení headsetu. Pokud tedy používáte na hry především Steam, určitě o HTC Vive popřemýšlejte, jde o jedny z nejpokročilejších VR brýlí na současném trhu.

HTC Vive disponuje 70 senzory, které dokáží snímat pohyb hlavy o celých 360° a mají obnovovací frekvenci 90 Hz, což naprosto eliminuje všechny nepřesnosti v pohybu. Klíčem k úspěchu HTC Vive je ovšem Lighthouse, který dokáže snímat celý pokoj a také pohyby celého těla. Můžete tak do hry přenést nejen ruce, ale celé tělo. Stejně tak hra pak může některé prvky vložit do vašeho okolí.

Oculus Rift

Oculus Rift v podstatě nastartoval histerii okolo virtuální reality. Na Kickstarteru na něj vývojář Palmer Luckey vybral přes dva miliony dolarů.

Oculus Rift disponuje rozlišením 2160 x 1200 a dokáže zobrazit až 233 miliónů pixelů za vteřinu. Stejně jako HTC Vive má i Oculus Rift obnovovací frekvenci 90 Hz. Svou obnovovací frekvencí (což je jeden z nejdůležitějších aspektů VR headsetů) vyrovnal HTC Vive, ale za Playstation VR stále zaostává. Díky lepšímu napájení z počítače dokáže ale vykreslit daleko více pixelů než PS VR, které je napájeno z konzole.

Ovladače Oculus Touch sice zatím nejsou součástí balení, i tak si ale můžete zahrát s běžnými ovladači X-Boxu, ke kterému se dá Oculus Rift bez problémů připojit.

Sony PlayStation VR

Tento headset by se měl na pultech objevit 13. října 2016. Nová verze ohlášená na GDC 2015 má 5,7 palcový OLED displej. Headset má obnovovací frekvenci 120 Hz, což využijete především u her, které budou mít 120 FPS. Takové hry budou opravdu vypadat skutečně a plynulost obrazu zařídí, že budete přímo v centru dění. Sony se již podařilo vychytat všechny mouchy, které ohlašovali testeři. Jednalo se například o zasekávání či nepřesné snímaní pohybu. PS VR nakonec zůstalo s devíti LED diodami, které zařizují plynulé snímaní hlavy.

Protože se Sony PS VR chystá vyjít těsně před Vánocemi, můžeme očekávat příznivé ceny, kterými budou chtít dohnat konkurenci v prodejích.

Samsung Gear VR

O těchto brýlích by se dalo říci, že se jedná o Oculus Rift Lite. Obě společnosti na těchto brýlích totiž spolupracovali. Brýle jsou v podstatě jen box připravený pro Samsung Galaxy a namísto obrazovek používá telefon. Headset má vepředu slot na telefon, ten zasadíte do připraveného kiosku a můžete začít. Není třeba si nic nalhávat, telefon v headsetu rozhodně neudělá takovou parádu jako skutečné VR brýle.

Díky tomuto headsetu ale vzniklo spoustu her a videí na mobilní telefony, které využívají virtuální realitu. Můžete si například na YouTube pustit záběry z potápění mezi žraloky, prohlídku lodi ze Star Wars nebo zabrousit do té správné kategorie na onom serveru pro dospělé.

Google Cardboard

Jak už název napovídá, jedná se o papírovou verzi VR brýlí od Googlu. Může se to zdát jako další Googlácký vtípek na Apríl. Není to ale pravda a tento headset funguje opravdu dobře. Můžete tak vyzkoušet VR a přitom za ni neutratit spoustu peněz. Pro kutily je na internetu i návod, jak Cardboard vyrobit.

Protože všechny gyroskopy i obrazovku má v sobě váš telefon, tyto virtuální brýle se nemusí starat v podstatě o nic. Obsahují jen dvě sklíčka, která pomáhají vytvořit 3D obraz.

Protože se Google Cardboard stal opravdu oblíbeným, připravuje Google další verzi s názvem Daydream.

Microsoft HoloLens

Zcela novým směrem se vydali vývojáři z Microsoftu při vytváření HoloLens. Oproti ostatním headsetům je tento opravdu malý a elegantní. Jedná se také o jeden z nejočekávanějších projektů. Kombinuje do sebe totiž rozšířenou realitu s tou naší. Díky brýlím se tak můžete procházet po Marsu v obýváku nebo hrát Minecraft na kuchyňském stole. Pokud jste ještě neviděli, co budou HoloLens umět, rozhodně se podívejte na videjko:

Po vzoru Kinectu využívá i tento headset gesty a hlasové povely. Má 120° rozhled v obou osách. Vůbec nejlepší je na tomto headsetu absence počítače. Tyto brýle totiž nikam nepřipojujete a celý Windows 10 běží přímo z brýlí, což zákonitě vede k otázce: jak dlouho vydrží baterka? Možná to zatím ani nechceme vědět :)

K HoloLens přibyl ještě další projekt, který byl nazván Holoportace. Jde o přenos obrazu člověka a jeho následné vykreslení ve 3D. Ve videu se můžete podívat jak jeden z vývojářů "telefonuje" domů své dceři.

Meta 2

Meta vyvíjí headset s rozšířenou realitou už od roku 2013. Meta 2 ale zaujal spoustu nadšenců. Tak jako HoloLens nabízí tyto brýle rozšířenou realitu, ve které si budete moci zahrát hru nebo se podívat kdekoliv na film. Brýle zobrazují v rozlišení 2560 x 1440 px a dokáží také rozeznat pohyby rukou před brýlemi. Můžete tak ovládat prvky, které uvidíte v brýlích rukama podobně, jako u HoloLens.

Bohužel ani tyto “alternativní” brýle nebudou válčit o nejlepší cenu a ve třetím kvartálu tohoto roku si je tak budete moci pořídit za cenu okolo 24 000,- Kč (1000 dolarů).

Razer OSVR HDK 2

Razer se v žádném případě nesnaží být konkurenci Oculusu, PS VR nebo Samsung Gear VR. Jsou určeny spíše pro vývojáře, kteří se zabývají aplikacemi pro VR. Razer chce nabídnout vývojářům pohodlný vývoj bez technických (softwarových a hardwarových) omezení.

Nejnovější verze je nazvaná OSVR Hacker Developer Kit 2 a nabízí rozlišení 2160 x 1200 px na dvou OLED displejích. Brýle jsou zatím v otevřeném vývoji a jsou přístupné softwarům třetích stran, ideální na vývoj a testování VR.

Fove VR

Fove se liší od ostatních VR zařízení především tím, že sleduje pohyb vašich očí. Uvnitř headsetu je infračervený senzor, který monitoruje oči uživatele. Díky tomu se mohou displeje nahýbat podle pozice oči a přikreslit tak ještě více virtuální zážitek. Díky tomu, že headset sleduje vaše oči, dokáže rozeznat na co se zrovna díváte. Může tak daný objekt zaostřit a ostatní rozostřit, tak aby konečná vizualizace vypadalo opravdu jako v reálném světě.

Protože do projektu investoval Samsung Ventures, Fove se upsal, že bude využívat HTC Lighthouse pro sledování pozice hráče v místnosti. Stejně tak by měly brýle automaticky podporovat základní herní enginy, jako je Unity, Unreal nebo Cryengine.

Zeiss VR One Plus

Podobně jako u Samsung Gear VR a předchozí verze Zeiss One, všechnu práci udělá váš telefon. Oproti předchozí verzi se vejde do Zeiss One Plus více druhů telefonů (dříve jen s obrazovkou 5,2 palců) a to v rozmezí od 4,7 do 5,5 palců.

Na těchto brýlích můžete kromě YouTube a obrázků používat také rozšířenou realitu. Společnost také chystá drona, který by se spároval s brýlemi a budete se tak moci proletět a podívat se na svět ptačíma očima.

Freefly VR headset

Freefly VR vypadá možná trošku podivně kvůli křídlům, které mají připomínat brand firmy. Nevadí, je totiž kompatibilní s více než 200 Google Cardboard aplikacemi a válcuje všechny ostatní 42 mm čočkami a 120° rozhlížením. Tento headset je určen pro telefony s velikostí obrazovky od 4,7 do 6,1 palců.

Stejně jako ostatní headsety pro telefony, i tento využívá gyroskopů a akcelerometru vašeho telefonu. Navíc ale přišla společnost s malým gamepadem, který se jmenuje Glide a držíte ho pouze v jedné ruce. Ušetříte tak pár peněz za obouruční ovladač, ovšem těžko říci, jak se bude hrát s ovladačem jednoručním.

Pokročilejší simulátory VR

Pokud se bavíme o pokročilejších simulátorech virtuální reality, musíme rozhodně zmínit Omnibox od firmy Virtuix. Jedná se o opravdu pokročilý simulátor, který kromě obrazového a zvukového vjemu nabídne také volný pohyb ve hře. Do Omniboxu se jednoduše připoutáte, dostanete samopal a můžete běhat a střílet jako ve skutečnosti. S VR brýlemi na očích je to opravdu nepřekonatelný zážitek.

V tomto případě je video z hraní GTA V více než tisíc slov.

Jak to bude dál?

Každý fanoušek VR vám řekne, že 2016 je rok virtuální reality. Je to rok, kdy většina headsetu přijde na trh a vzápětí budou následovat také různé ovladače či zařízení jako je Omnibox. Určitě můžeme očekávat Oculus Rift, HTC Vive a PlayStation VR. Ale opravdu je tento rok tím pravým pro VR? Když Oculus Rift šel do předprodeje 6. ledna 2016, zjistili jsme konečně, že bude stát 600 dolarů. V roce 2015 ohlásili cenu okolo 350 dolarů, nakonec bude ale Rift stát 600, což je skoro dvojnásobek avízované ceny. Stejně tak Mark Zuckerberg, který se svým Facebookem koupil Oculus v roce 2015 prohlásil, že v roce 2016 se budou VR headsety prodávat maximálně v řádu tisíců. Všechny hry a obsah, který je nyní dostupný pro VR je víceméně experimentální nebo se jedná jen o krátké ukázky (např. nový Resident Evil). Všechny společnosti s hrami pro VR chystají své trumfy až na rok 2017.

I když virtuální realita není taková novinka, za jakou ji považujeme a zažila už několik chvil slávy a spoustu pádů, můžeme předpokládat, že současná VR už se na trhu udrží. Velké společnosti plánují spoustu zajímavých věcí, které se přímo vážou na VR. V dnešní době je daleko praktičtější využití VR v medicíně, vojenství a spoustě dalších odvětvích.

Velkým problémem je jen náročnost VR headsetů na výkon počítače. Pokud si chcete koupit například Oculus, musíte k němu pořídit také dostatečně nadupaný počítač, který VR utáhne a rozhodně se jedná o sestavu nad 20 000,- Kč. Další otázkou je počet headsetů, které se dostanou do obchodů. Kolik dostane každý obchod? Kolik headsetů bude vyrobeno a připraveno k prodeji? Budou headsety běžně dostupné v PC prodejnách nebo je budou prodávat jen vyvolení, jako Alza a další velké obchody? Zatím to vypadá, že je ohledně VR více otázek než odpovědí. A proto se znovu musíme zeptat: je rok 2016 opravdu rokem virtuální reality, nebo se jedná o test trhu a ten pravý boom přijde až v roce 2017?

Jediné Sony PlayStation VR má ambice splnit hned na poprvé všechny požadavky hráčů a nebude nutné kvůli němu upgradovat počítač. PSko utáhne headset tak, jak je. Nebude tedy potřeba kromě velké investice do headsetu žádných peněz navíc.

Zda se tedy rok 2016 zapíše jako rok virtuální reality nebo ne, uvidíme na konci roku, po Vánocích, kdy všichni výrobci očekávají nejvyšší prodeje. Chystáte se zakoupit některý z pokročilejších headsetů i vy? Máte na to připravený počítač nebo bude ten váš potřebovat upgrade? Které brýle vás zaujaly nejvíce?