Wario Ware, Inc. Minigame Mania – 200 her v jedné recenzi

Wario se dal na podnikání a jeho softwarová firma zaplavuje město desítkami mikroher. Jako správný herní vývojář potřebuje betatestera a určitě se najde někdo, kdo se rád nabídne. Jak asi vypadá titul, kde máte vždy jen několik vteřin na reakci - na zatažení nudle do nosu, spočítaní žab, chycení tyčky a nebo útěk před lapající rukou?

Typ hry: Různé
Multiplayer: ano, pro dva hráče
Výrobce: Nintendo
Distribuce: Nintendo
Distributor v ČR: Conquest (
www.gameboy.cz)
Homepage:
http://www.warioware.biz/

Firemní politika

"Jmenuju se Wario a jsem ukrutně bohatý. Ukrutně málo bohatý. Chci být strašlivě hrozně moc bohatý, ještě víc než Bill Gates. A dneska letí počítačové hry, to je jasný. Tentokrát tu kupu peněz vydělám legálně. Jasně, je to divný, ale proč ne, když je to tak jednoduchý. Koupím si počítač a hry bez problémů spachtí moji kamarádi - já budu jen inkasovat prašule. Abych měl pořádný příjmy, musí být hry co nejkratší a nejjednodušší. Pět vteřin hraní je až moc - pěkně plaťte, plaťte, plaťte!!!"

 
Vyhněte se nepřátelům v F-Zero. * Souboj s bossem v boxu.

 
Neúspěšná snaha vyhnout se proudům vody. * Mona spěchá do práce.

Princip hry je opravdu tak jednoduchý - máte k dispozici více než dvě stovky mihiher, každá netrvá déle než pár vteřin a musíte v tom vražedném limitu splnit daný úkol hry. Nechtějte tu po mně popis každé z dvou set her (i když ty počty nejsou tak úplně přesné), to bych psal do vánoc. V následujícím textu se spíše podíváme na celkového "ducha" Wario Ware, Inc. Minigame Mania.

Stroj na peníze?

Díky roztříštěnému hernímu stylu se nyní nemohu uchýlit ke svému oblíbenému popisování herního příběhu, ale musím zvolit odlišný přístup. Vše se odehrává v Diamantovém městě, kde žijí kamarádi Waria, který vše "vymyslel" a oni musí "pouze" vyrobit ty hry. V herním menu se to projeví tak, že máte před sebou jedenáct postav, jejichž hry musíte zvládnout, abyste hru "dohráli". Ale i to musím nezbytně nutně rozvést.

Díky tomu, že se s Wariem a tanečníkem Jimmym utkáte vícekrát, budete celkem hrát hry od osmi postav. Každá preferuje jiný žánr a každá sada se z větší části liší. V žebříčku začínáte odspoda a nepostoupíte dále, dokud úspěšně neporazíte dostupné postavy. Narazíte tu na studentku, která vytváří podivné hry (a to doslova), ninja dvojčata z mateřské školky (příroda), mimozemšťana (IQ hry), tanečníka zamrzlého v Pomádě (sport),  kluka ze základky (Nintendo klasika) a další. Každý má svůj styl a nabídne vám novou sadu her.

Po výběru postavy se zobrazí krátká úvodní sekvence - například pološílený vědec Dr. Grygor vypije nějaký nový lektvar a musí rychle na záchod, když tam doběhne, začnete hrát novou sadu a za každou úspěšně dohranou minihru se spláchne záchod. Jindy zase Wario skočí do počítače, fanoušek Nintenda 9-Volt vás nechá hrát na svém GameBoyi a tak dále. Po úspěšném dohrání se postava za pomoci nějaké podobně podivné sekvence přesune do cukrárny, kde se nakonec sejdou všichni.

 
Dej pac, dej pac! * Samus Aran tu má čestné místo.

 
Skočte na něj a pořádně zmáčkněte! * Mimozemšťan před kolizí s meteoritem.

Jak se to vlastně hraje?

Hraje se to úplně primitivně, až tak, že je to svým způsobem návykové. K úspěšnému pokoření sady od dané postavy musíte vyhrát od patnácti do pětadvaceti miniher a neztratit čtyři životy - tedy neprohrát čtyři minihry. Závěrečná minihra je vždy souboj s Bossem. Nutno říct, že souboje s bossy nejsou příliš náročné a dokonce se i opakují v mírně rozšířené podobě. Mezi souboji najdete boxerský zápas (vícekrát), likvidaci padajících předmětů, variaci na Asteroids a nebo třeba asi nejvíce povedenou závěrečnou sekvenci u Waria. Tam ovládáte přímo jeho a nejprve musíte překonat na skateboardu několik kvádrů, poté se vyhnout padajícím předmětům, následně zvládnout totéž zkombinované, pak ustát let, zlikvidovat za pomoci bumerangu hlídače truhly a ve stylu Indiana Jonese opustit místo činu.

Běžné hry jsou několikasekundové záležitosti, při prvním hraní často ani nestačíte přijít na to, jak se to vlastně ovládá. A to přestože u Wario Ware využijete jen Control Pad a tlačítko A. Prostě než si uvědomíte, jak ta hra vypadá, co máte dělat a co zmáčknout, je konec a život je v prachu. Takže i když se zdá, že dohrát patnáct miniher je jednoduché, najednou vám uteče čtvrthodinka a stále jste tu "zatracenou věc"nedohráli... a přitom se dobře bavíte a víte, že dohrání není nepřekonatelný problém. Chce to je jen ještě přesnější reflexy a soustředění...

Hry jsou opravdu různorodé - mačkáním tlačítka A a Control Padu musíte zatáhnout nudli z nosu, rozstřílet letadýlka a vesmírné lodi, skákat přes švihadlo, vyfotit létající veverku, přeseknout bambus, když je siloměr ve správné poloze. Pustit kámen na houpačku, aby mohla myš skočit pro ořech, zastavit roztočeného Waria a nebo se včas vyhnout nějaké překážce. Z mého hlediska patří mezi nejzajímavější reminiscence na starší Nintendo tituly - Metroid, Zelda, Mario ale i staré digihry (zpracovaé včetně obligátních našedivělých míst z primitivních LCD displejů) a automatovky jako Donkey Kong.

 
Donkey Kong nelze v žádném případě vynechat. * Wario dostal nápad na spoustu peněz.

Hrací doba - dny, hodiny a roky

I když se hry snažíte splnit v ukrutně krátkém časovém limitu, vydrží vám na delší dobu než byste čekali. A jak postupně vítězně procházíte hlavním stromem, objeví se nové hry pro jednoho i dva hráče a po definitivním poražení Waria i speciální "medvídci", což jsou souhrny všech normálních her v provedení běžném a extra tuhém (jeden život, všechno musíte projít napoprvé) a boje proti bossům. Pokud nejste extra šikovní a nehodláte hru pokoušet deset hodin denně, dostanete se do podobné fáze za pár dní. Pak už zbývá jenom několik neobjevených her a ty už můžete odkrýt jenom postupným cizelováním výsledků dosažených v opakování již známých a pokořených her. Zde už hra trochu ztrácí kouzlo, jelikož nejsem typ, co by musel lámat hitparády a ani už nechodím na základní školu, abych se mohl vytahovat před spolužáky.

Do té doby je to ovšem záležitost s neuvěřitelnou hratelností. Díky dobrému vyvážení úplně "cítíte", že jste úspěch už měli na dosah a pokud se nedaří, stejně za pár hodin znovu sáhnete po přístroji v neodbytné touze nakapat správně do očí, chytit malou tyčku nebo odpálit baseballové míčky. Je to ovšem čirá a primitivní zábava, tak trochu ve stylu zmiňovaných digiher - ale kdo chytal vajíčka s NuPagadi (http://www.freehry.cz/index.php?id=hra&gid=347) nebo pekl pizzu s bratry Mariovci na dvou obrazovkách, ten se mnou jistě bude souhlasit, že to vydrží na HODNĚ dlouho. Hry ve Wario Ware nejsou tak propracované, strčit ve správnou chvíli prst do nosu vás ani se stoupající rychlostí neohromí, ale v tomto ohledu je vše nahrazováno počtem her, které zaplnily 64MB cartridge.


Všechny herní postavy pěkně pohromadě!

Absolutní mišmaš

Aby hra nevypadala jako sled naprosto nesouvislých mikroher (což ve skutečnosti je), máme tu společné menu a hlavně zvukový a hudební doprovod, což je něco, čemu osobně říkám "japonské popěvky". Pokud vám připadá divné, že místem vašeho hraní je záchodová mísa, podobně budou neznalému připadat dovádivé elektronické hudební kousky, skřeky postav a doprovodné zvuky. Někdy jsem zvuk s chutí vypnul, při hraní stejně není třeba, a někdy jsem to snášel dobře. Zda jste na podobné melodie alergičtí musíte zjistit bohužel jen praxí.

Co se týče grafiky, uvidíte snad úplně všechny styly - od jednoduché čárové a dvoubarevné při skákáni na trampolíně po "skoro-GBA" styl při ukázce F-Zero. Záleží tedy skutečně na tom, jaké období daná hra zastupuje (je tu i červeno-černá hra z Virtual Boye), ale vždy se v tom zorientujete a uvidíte vše potřebné. O něco horší je to s ovládáním - někdy mačkáte instinktivně směr na Control Padu a přitom se hra ovládá Áčkem, někdy je to naopak, takových her je ovšem minimum. Jenže při opakované ztrátě života si takovou drobnost zapamatujete.

Světlé stránky hry
  • Stovky miniher
  • Návykové
  • Rychlé
  • Uplatníte reflexy
  • Nutnost umět se soustředit
  • Jednoduché IQ hry
Temné stránky hry
  • Rychle projdete hlavní linii
  • Japonská hudba může vadit
  • Nemá příběh

Softwario?

Wario Ware, Inc. Minigame Mania je opravdu zvláštní hra. Ční mezi ostatními svou různorodostí a patří mezi návykové tituly. Na druhé straně vás mohou otravovat japonské popěvky a jednoduchost her. Po dohrání hlavní linie už také nejste tak motivováni k dalšímu hraní. Zde ale může zapracovat přítomnost her pro dva hráče, které jsou netradičně zpracovány tak, že oba protivníci hrají na jednom GBA. V tom případě se ukazuje nevýhoda jenom jednoho save slotu - druhý člen příbuzenstva nemusí být ve hraní trénován a pokud by chtěl hru začít od začátku, musí vymazat všechny výsledky a rekordy, což může tvůrce těchto výsledků přivést do Bohnic.

Grafika: 8/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 9/10

Nemá to příběh, nemá to hloubku, ale je to herní esence, droga a jednoduchá zábava pro všechny věkové kategorie. Wario Ware, Inc. stojí minimálně za zahrání!"

Celkové hodnocení: 8/10

Váš názor Další článek: Sada screenů futuristické FPS Judge Dredd vs. Judge Death

Témata článku: , , , , , , , , ,