Wasteland 2: Director’s Cut – po roce do Arizony (recenze)

Titul Wasteland dost možná velkému zástupu hráčů už moc neřekne. Šlo o jednu z prvních post-apokalyptických RPG vůbec, které vyšlo pod záštitou Electronic Arts již v roce 1988, a to ještě na Apple II. Teprve posléze bylo portováno na Commodore 64 a hlavně pro MS-DOS. Na vývoj dohlížel americký game designer a producent Brian Fargo.

Hra se dočkala poměrně vřelého kritického přijetí a také komerčního úspěchu. Na vzkříšení série se však muselo čekat dlouhých 26 let – fanoušci se ale přece jen minulý rok dočkali, a to díky Kickstarter kampani, která vývoj titulu fakticky zaplatila. O rok později, tedy letos, vychází vylepšená reedice Director’s Cut, pročež hra zamířila nejen na PC, ale i na konzole Xbox One a PS 4. Právě o těchto verzích bude následující recenze.

Stará škola stále funguje

Nebudeme se však zabývat hrou samotnou, neboť tu před rokem recenzoval kolega Pavel Kovalančík, který ji označil za RPG ze staré školy. Vyzdvihl především skvělou atmosféru a nostalgický feeling, který hrou samozřejmě prostupuje i v Director’s Cut verzi. Wasteland 2 tu stále disponuje povedeným tahovým systémem boje, variabilními dialogy a slušnou herní dobou s bohatým obsahem.

Znovu se tak můžete těšit na tvorbu vlastního charakteru od píky, následně poskládání a vyvážení celé jednotky sestávající ze čtyřech členů a přerozdělování atributů a dovedností. Na jejich správném vybalancování a používání (charisma se hodí na ovlivňování NPC postav, povědomí ovlivňuje pořadí v bojích, atd.) závisí, protože průchod hrou je při správné kombinaci daleko snazší a pohodlnější.

Nic to nemění na tom, že – i přes přítomnost poměrně detailního tutoriálu – je úvod hry poměrně složitý a pomalý. O to víc vás ale hra dostane komplexností a propracovaností v pozdějších fázích. Nás ale zajímá především to, co se od původní verze změnilo a zda to bylo k lepšímu či horšímu.

Co se povedlo a co ne

Novinky a vylepšení lze víceméně shrnout do třech kategorií – jedná se o nový voice-acting, grafické upgrady a především hratelnostní vychytávky a featury. Specifickou kategorii pak jsou bugy, kterými hra při vydání minulý rok trpěla. Právě v této oblasti lze pozorovat výrazný posun vpřed. Co se týče voice-actingu, rozhovory a komentáře nebyly v původní verzi kompletní – v Director’s Cut přibyly hodiny stopáže, a hra tak působí mnohem plněji a svěžeji. Některé dialogy jsou nezapomenutelné a kvalitní voice-acting jim dodává na té správné post-apokalyptické depresi!

Druhou zmiňovanou novinkou, avizovanou navíc jako jednu z hlavních, měla být vylepšená grafika. Ano, Wasteland 2 sice běží ve slušném rozlišení 1080p, výrazných změn od původní verze se ale Director’s Cut rozhodně nedočkal. Hra stále vypadá jako šest až sedm let starý titul – kostrbaté animace, hranaté objekty, postavy bez detailů, absence výraznějších speciálních efektů jsou tu na denním pořádku. A mohli bychom pokračovat.

Ani ve vylepšené verzi zkrátka hra nevypadá oslnivě, často se navíc na konzoli Xbox One nehezky cukala. Co nás zvlášť rmoutilo na technickém zpracování, byla velikost fontu. Titulky dialogů a ostatně i orientace v herních menu je ztížena, a větší vzdálenost od televize tak prakticky znemožňuje cokoliv ve hře přečíst. Další negativum.

Třetí – nejvýraznější a nejdůležitější novinkou – jsou hratelnostní novinky. Týkají se jednak boje, kam přibyla funkce tzv. „Precision Strikes“, pomocí níž můžete útočit na konkrétní části těla protivníka, čímž se zvyšuje šance na critical hit, jednak tvorby postavy a nových možností v dialozích.

Problém všech zmiňovaných upgradů Director’s Cut edice však spočívá v tom, že nejsou dostatečným důvodem k tomu, abyste si hru zahráli (protože, pokud jste si pořídili jedničku, automaticky máte nárok na Director’s Cut) znovu. V opačném případě – tedy že jste Wasteland 2 zůstali nepolíbení – je právě aktuální verze tou nejlepší volbou, kterou vám můžeme doporučit.

Přemýšlíte-li nad konzolovou verzí a váháte, protože se bojíte ovládání, nemusíte. S tím si totiž inXile Entertainment poradili naprosto předpisově. Ovládání rozložili na gamepad tak, že využívají především dvou zadních triggerů, pomocí nichž se vyvolá virtuální nabídka, vy pak už jen volíte akci. Jednoduché, ale funkční.

         

    

Wasteland 2: Director’s Cut je remaster, který si drží veškeré kvality původní verze a přidává něco – byť opravdu ne moc – navíc. Fandíte-li post-apokalyptickým retro hrám ze staré školy a tento jste prozatím nehráli, jeho pořízením chybu rozhodně neuděláte. V opačném případě však raději ruce pryč, protože Wasteland 2: Director’s Cut rozhodně není pro každého.