Assassin´s Creed změnil sandboxové hry a ukázal, že to jde i jinak. Watch Dogs jdou ještě dále a ukazují, že odvážné myšlenky mnohdy nemají hranice.
Velký bratr se dívá. Pozoruje vás a ví o vás všechno. Tyhle a další podobná prohlášení asi asociují každému něco jiného. Jeden si představí obskurní reality show napěchovanou rádoby cool frajerama, další utopickou vizi přežité budoucnosti (ano Orwell) a určitě se najdou i tací, kterým před očima probleskne ikonická jablečná reklama, která opravdu nelákala na krásy sadařství.
Watch Dogs už podruhé patří mezi nejlepší hry výstavy. A ne náhodou.
Úplně nový rozměr těmto slovům však nyní dává Ubisoft, který si na velkém bratrovi postavil hodně solidní byznys, jenž nebude zajímavý pouze pro kravaťáky s přihlouplými francouzskými jmény, ale i pro samotné hráče. Ostatně slova "Stejně jako loni jsme i letos ukradli E3" jsou docela odvážným příslibem něčeho opravdu velkého.
Rozdvojená osobnost
Vývojáři z montrealského studia si je však mohou beze studu dovolit. Stejně jako loni i letos budily Watch Dogs zaslouženou pozornost, udivovaly a svým způsobem také pobuřovaly. Takovéhle hypermoderní nastavování zrcadla době, ve které žijeme se totiž jen tak nevidí. Asi nemá cenu zbytečně chodit okolo horké kaše a dělat přehnané haló podobně jako loni. Kdo neví, co jsou Watch Dogs anebo to ještě nestihl vyčíst z obrázků, to prostě není hráč! Neznat nejlákavěji vypadající akční adventuru současnosti je zkrátka zločin, který se neodpouští a je dost dobře možné, že vám to bolestivě spočítá právě Aiden Pearce.
A věřte, že tenhle týpek s podivným jménem trošku pokukujícím po sérii Assassin´s Creed není nikým, koho byste chtěli večer potkat cestou z hospody na poslední metro. Naštěstí ale Aiden žije v Chicagu, a tak místo obav můžete spíše tohoto antihrdinu bezstarostně obdivovat, aniž byste se museli bát rány teleskopickým obuškem. Tak trošku mlčenlivý a především až děsivě ambivalentní.
To je Aiden Pearce, který využívá možnosti supermoderního velkoměsta, které je prošpikováno kamerami a sledovacími systémy, pro své vlastní účely. Některým se mohou jevit jeho pohnutky jako dobré, jiní ho mohou považovat za grázla a výtržníka. Podle Ubisoftu je správně obojí.
Příběh se totiž bude točit právě okolo balancování na tenké hraně morálky a toho, co je ještě správné. Momentálně sice neznáme moc podrobností, ale podle prvních indicií to vypadá na zběsilý boj s městskou spodinou i mocnářskými krysami, které si vysedávají v prosklených kójích na vrcholcích mrakodrapů. Prostě taková one man show bez debilních keců, jejíž hlavním cílem je ve hráči vzbuzovat emoce.
Opravdu teď ale nemáme na mysli žádnou venezuelskou telenovelu, nýbrž temný thriller pocházející z Kanady. A nutno podotknout, že emoce, potažmo slušený poprask autoři budí již nyní. Snad každý trailer a hratelná ukázka náležící k Watch Dogs se nebojí otírat o citlivá témata soukromí, ochrany osobních údajů, či trošku kontroverzního zavádění elektroniky a počítačů do každého aspektu žití.
Pokrok skrytý za oponou
Ve světě Watch Dogs, tedy ve virtuálním Chicagu, je tento problém (respektive výhoda) dovedena až na hranici totální absurdity a kluci z Montrealu se snaží ukázat, jak asi vypadá město, kde můžete pomocí znalostí a počítače ovládat úplně všechno. Zkrátka dokonalé hřiště k vyblbnutí, kde se budete moci procházet, jezdit v naleštěných kárách a sem tam někoho zmlátit, ba dokonce zastřelit. Navíc Ubisoft slibuje, že virtuální Chicago bude nejen vypadat naprosto famózně, ale že bude také žít svým vlastním životem. Nikde sice nikdo neslibuje, že každý okamžik, každý rozhovor a každý obyvatel Chicaga bude jiný, ale zatím to tak vypadá.
Podobně jako v případě Assassin´s Creed totiž i na námi obdivovaných psech dělá celá armáda scénáristů. Ti mají zaručit, že každý rozhovor, telefonní hovor a email bude naprosto autentický, a že bude mít své vlastní místo v rušném světě zítřka. K tomu je však potřeba vytvořit také naprosto unikátní obyvatele tak, aby do sebe všechny díly této proklaté skládanky nakonec přesně pasovaly a na hráče vyskočila jen dokonalá iluze života. Iluze natolik propracovaná, že se bude sama ohýbat podle vašich činů a preferencí.
Už v úvodu jsme naznačili, že Aiden není vyhraněný ani na jednu stranu a bude jen na vás, jak daleko se ve hře pustíte.
Vedle ohromující grafiky, kterou Watch Dogs rozhodně budou mít, totiž má nová generace hraní zahrnout také složité pochody skryté za oponou laciného pozlátka. Jak jsme viděli v pondělní hratelné ukázce, obyvatelé Chicaga na vás budou opravdu reagovat a to nejen v závislosti na vašich posledních činech, ale na vašem celkovém chování. Už v úvodu jsme naznačili, že Aiden není vyhraněný ani na jednu stranu a bude jen na vás, jak daleko se ve hře pustíte. Jak daleko budete zkoumat mantinely hry, jak hodně budete chtít nahlédnout pod povrch na první pohled spořádaných životů obyčejných lidí a jak komplexní zážitek si nakonec vytvoříte.
S tím se váže i sympatický detail, že hra by vám neměla vtloukat do hlavy co je špatné a co dobré. To už si budete muset rozmyslet vy a pomoci vám v tom má třeba komplexní herní svět, který nejen dýchá, ale také reaguje. On zkrátka žije!
Hrajeme si na Boha
Stejně jako pravda a morálka je však velice relativní komoditou také život. Podle toho, co jsme zatím mohli vidět, rozhodně nebudou Watch Dogs procházkou růžovou zahradou. Spíše to bude pořádně temná zahrada a navíc ještě prorostlá bity a bajty dat. Již bylo řečeno, že celé Chicago je ovládáno elektronikou, a co čert, respektive scénárista nechtěl, Aiden tak může prostřednictvím telefonu získat přístup úplně ke všemu. Na poslední prezentaci jsme například mohli vidět, že si budete moci otevřít jakékoli dveře, nebo že budete mít přístup k jakékoli bezpečnostní kameře. O možnostech na dálku převzít kontrolu nad automobilem a dalších věcech pak ani nemluvě.
Spolu s regulérními mechanismy akce viděné z pohledu třetí osoby a stealth prvky se to celé dá skloubit v až překvapivě komplexní celek. Potřebujete například utéct před kordonem pořádkových jednotek? Jednoduše můžete vypnout elektřinu v dané části města a o ulici vedle vypnout semafory, čímž si vytvoříte dokonalý kryt.
Každá situace bude mít hned několik možných východisek a bude jen na hráči, kam se s mobilem, schopností ovládnout celé město, a vlastním důvtipem pustí.
Když poté zpoza na křižovatce navzájem do sebe napasovaných aut postřílíte pár policajtů, v klidu odjedete naleštěným bourákem, který ukryjete o pár boků dál ve zdánlivě uzavřené postraní uličce. Takových situací prý nabídnou Watch Dogs nepřeberné množství a žádné řešení přitom není ultimátní. Každá situace bude mít hned několik možných východisek a bude jen na hráči, kam se s mobilem, schopností ovládnout celé město, a vlastním důvtipem pustí.
Risk je zisk
Takhle na papíře to všechno zní naprosto skvěle a podobně na nás působí i hratelné ukázky. Otázkou ovšem je, jak se to celé bude hrát v jednom kuse. Watch Dogs jsou tak trošku sázkou do loterie a nikdo ještě netuší, zda bude netradiční příběh, snaha nastavovat zrcadlo a neotřelá hratelnost stačit. V Ubisoftu ale dělají opravdu šikovní lidé, kteří už několikrát ukázali, že sandboxové hry jsou i něco jiného, než jen GTA.
Watch Dogs něčím jiným opravdu jsou a určitě to není pouze fakt, že se svého času představily jakožto první next-gen titul s parádní grafikou a sázely na překvapení. Po roce už "wow efekt" vyprchal a o novém dílku vývojářů z Ubisoft Montreal dokonce v některých aspektech můžeme pochybovat. Například to násilné strkání nadstaveb pro mobily a tablety nebo zkrátka jen ten nejasný příběh trošku znervózňují. Na druhou stranu ale o kvalitách hry ujišťují neotřelé nápady a hodně našlapaná hratelnost, a o to tady jde v konečném důsledku především. O zážitek, a ten nabízí Watch Dogs již nyní.
