Dlouho očekávaný a nadějný konkurent sérii GTA je konečně tu a s ním i vlna honiček, přestřelek a hackování. Naplnili hlídací psi dávné sliby?
Watch Dogs působili už od svého odhalení na výstavě E3 velmi svěže a neokoukaně, především díky trochu jinému přístupu k otevřenému hernímu světu, než na který jsme zvyklí např. v sérii GTA. Velký důraz na detaily a téma bezpečnosti moderního světa působilo velmi filmově a zájem o projekt nedokázala zastínit ani kauza kolem grafického downgradu a planých slibech Ubisoftu. Hlídací psi jsou konečně tady a my si můžeme vše vyzkoušet na vlastní kůži.
Pomsta se nejlépe podává digitálně
Ujasněme si něco hned na začátku. Watch Dogs nejsou jako GTA a jediné, co mají tituly společného je celková struktura herního světa jakožto městské akce. Dílko Ubisoftu si jde svou vlastní cestou, přináší do hry své vlastní mechanismy a musím přiznat, že dost úspěšně. Na rozdíl od parodického a satirického GTA navíc působí mnohem dospěleji a realisticky, což hře opravdu sedí.
Bohužel právě příběh je jednou z mála nedotažeností, které hra má. Vezmete na sebe roli Aidena Pearce, bravurního hackera a chlápka do nepohody, který se dozví něco, co se dozvědět neměl a zapříčiní tak smrt své malé neteře. Zatímco se ústřední dějová linka točí kolem pomsty, kterou hodlá Aiden vykonat za každou cenu, hra se postupně rozšiřuje a větví, na jeviště vstupují nové postavy a situace začíná nabírat obřích rozměrů. Nechybí politické intriky, diskuze o národní bezpečnosti a korupce, kterou je Chicago prolezlé skrz naskrz.
Budete hledat skryté zásilky, jezdit kurýrem, odchytávat tajné informace, ničit nepřátelské konvoje, závodit či udávat lekci místním gangům, hrát poker a šachy
Hra skvěle simuluje filmové thrillery ve stylu trilogie Bourna či některé prvky z románů Toma Clancyho, bohužel šeredně zaostává v emocionálním nasazení. Rodinné problémy totiž nejsou brány s dostatečnou precizností a smrt neteře vám tak bude ukradená. A to je špatně. Právě rodinná složka by totiž měla hrát v příběhu důležitou roli, takhle se jen budete těšit na další hackování a modlit se, aby filmečky ze hřbitova už skončily. Navíc ani druhá strana příběhové mince není bůhvíjak silná, takže se hra opírá především o hratelnost.
Švédský stůl misí
I když příběh dokáže lehce zabrat něco přes 25 hodin, k mání je tuna herního obsahu, kterým je město doslova napěchováno. Přitom klasické nepovinné mise a záchrana obyvatel v nesnázích je pouze špičkou ledovce. Budete hledat skryté zásilky, jezdit kurýrem, odchytávat tajné informace, ničit nepřátelské konvoje, závodit či udávat lekci místním gangům, hrát poker a šachy. Různorodost je tu opravdu solidní, a to nemluvím o obyčejném poflakování městem a skenování obyvatel, které může vyústit v další nečekané mise či odemykatelné bonusy.
Ubisoftu se zkrátka podařilo napěchovat hru bohatým obsahem, ať už se rozhodnete dělat ve městě cokoliv a hře se daří nezabíhat rychle do stereotypu. Lví podíl na tom má dokonale integrované online prvky, o tom ale až později. Zajímavým zpestřením jsou digitální tripy v telefonu, díky kterým si zahrajete např. ujetou verzi Carmageddonu či budete ničit policisty v robotickém pavoukovi. Skvělý nápad.
Klíčem k úspěchu a k městu je váš telefon, který je napojen na centrální operační systém Chicaga (ve zkratce CtOS). Díky tomu máte přístup k většině elektroniky, jako jsou semafory, mobilní telefony, mosty, kabelové vedení a prakticky vše ostatní, co je závislé na elektřině. Jak si tak postupně odemykáte nové schopnosti vaší postavy, dostáváte přístup k stále větší a větší plejádě vychytávek, kterými překvapíte své nepřátele.
Watch Dogs jsou jednou z mála her, kde je telefon mnohem důležitější zbraní, než pistole či samopal. I když váš inventář bude čítat solidní spektrum rozličných střelných zbraní, granátů a výbušnin, telefon bude vaším nejvěrnějším pomocníkem. Právě díky němu totiž můžete provádět interakci s okolním světem a věřte, že jde o jednu z nejzábavnějších kratochvil ve hře. Většina situací je navíc navržena speciálně tak, abyste přemýšleli a dálkově tropili neplechu bez jediného výstřelu. Počítejte však s tím, že vám může jednoduše dojít baterka. Ta se sice automaticky dobíjí, stále se však musíte krotit.
Město plné života
Velké obavy jsem měl z města samotného. Realistické pojetí a precizní zpracování je jedna věc, naplnit prostředí životem je však něco zcela jiného. Ubisoft se však předvedl a Chicago je nejen živé, ale i zajímavé místo. Především v next-gen verzích hry jsou ulice často plné lidí a vozidel, tvoří se kolony, při deštivém počasí lidé spěchají domů a pocit z živoucího města je perfektní. Také umělá inteligence výrazně pomáhá k věrohodnému pocitu, i když občas lze narazit na kiksy.
Obyvatelé jsou mnohem živější, než je tomu např. v GTA 5. Zde čile reagují na situaci okolo, volají policii, vztekají se při nehodě, běží se podívat na místo, kde se střílelo atd. Lidé navíc reagují na Aidena v závislosti na tom, jakou reputaci si počas hry vybudujete. Budete hodný a nebojácný zachránce, nebo agresivní kriminálník? Podle toho se k vám budou chovat i lidé, kteří si vás budou fotit a prominou i nějaké to ukradené auto, v opačném případě ihned volají policii a vy to budete mít o řád těžší.
Vždy připojen
Co vás však bude rozhodně bavit jsou „invaze“ ostatních hráčů, kteří se k vám mohou nabourat do hry skrze kontrakty a snažit se nainstalovat do telefonu virus. V časovém limitu tak musíte pachatele najít a zneškodnit, případně se role otočí a vy se nabouráte k někomu. Tyto rychlé potyčky jsou perfektní ukázkou toho, jak velký potenciál podobný styl online multiplayeru má, a především jak dokáže zabavit. Vše je totiž integrováno přímo do singleplayeru a přechody jsou takřka neviditelné.
Kromě hackování lze online provádět také závody a především dešifrování dat, na což už je potřeba tým a hraje se až v osmi hráčích. Jedná se o zajímavý mód, ve kterém musíte ukořistit data a stihnout je dešifrovat, než vám je nepřátelský tým ukradne. Jak, to už je na vás. Tento mód je bohužel přístupný pouze na PC a konzolích nové generace kvůli hardwarovým limitacím, což platí i o klasickém chaosu jménem Freeroam, kdy se v osmi hráčích volně pohybujete po městě a tropíte neplechu.
Připočteme-li multiplayer k singleplayerovému obsahu, máme tu jednu z nejnabitějších her za poslední dobu
Celkově jsem byl s online složkou nadmíru spokojen a hackování cizích lidí je překvapivě návykovou záležitostí, která lehce zabere hodiny vašeho času. Připočteme-li to k singleplayerovému obsahu, máme tu jednu z nejnabitějších her za poslední dobu.
Když to leje, je to fajn
O grafické stránce Watch Dogs toho bylo řečeno spousta, pravda je ale taková, že titul vypadá skvěle. Ano, ke grafickému milníku z výstavy E3 hra nedosáhla, pravděpodobně ale ani neměla. Nový engine Disrupt však odvádí svou práci na výbornou a především v za deštivé noci vypadá město nádherně. V dne sice narazíte na lehce oplzlé barvy bez výrazné hloubky, za to však může systém osvětlení a stínování, který je ve hře využit. Pokud však neprahnete jen po očirvoucím vizuálu, budete zcela spokojeni.
Precizně jsou vymodelované postavy, rozloha města a dohled jsou úctyhodné a filmové pojetí se nezapře, především honičky jsou zpracovány na výbornou, i když je ovládání a poškození vozů značně arkádové a chce to chvíli cviku, než si na jejich chování zvyknete. Důležité je, že je grafické zpracování dostatečně dobré na to, aby vám neřezalo oči a vy se mohli soustředit na hratelnost, která tu hraje prim.
- Nabitý herní obsah
- Skvělá hratelnost
- Integrovaný multiplayer
- Živoucí město
- Hackování
- Povedený výtvarný styl
- Velmi slabý příběh
- Občasné kiksy AI
- Arkádové chování aut
Watch Dogs je skvělou hrou, o tom není pochyb. Nabízí neuvěřitelně nabitý obsah, který vám vystačí na dlouhé hodiny, což je podpořeno i skvělým online prvkem. Grafická stránka je zcela dostačující a často i vyloženě nádherná, stejně jako živoucí město a solidní hratelnost s přestřelkami a hackováním. Jedinou výraznou pihou na kráse je příběh, který je zcela nezajímavý a nedotažený, také ovládání vozidel bych dotáhl trochu dál, nejedná se však o nic, co vám dojem ze hry vyloženě zkazí. Ve výsledku tak jde o parádní městskou akci, kterou si musíte zahrát. Už jen díky tomu, že můžete blbnout se semafory.
Nepřehlédněte:
