Pád Tokugawského šogunátu a nástup rodu Midži přinesl konec éry samurajů. Narozeni do doby, která o ně již nestála, byli tehdejší samurajové pouhou ozvěnou hrdinů z legend dřívějších časů. Jejich konec se nezadržitelně blíží. Ale přesto je stále ještě čas vydat se Cestou samuraje a znovu prožít příběh jejich posledních dnů.
Multiplayer: ne
Paměťová karta: minimálně 500 KB
Analogové ovládání: všechna tlačítka
Vibrace: ano
Výrobce: Acquire
Distributor: Fresh Games
Od 15 let
Zmatek, nadšení, rozčarování, absolutní… Co absolutního by to bylo, to už záleží na vás. V mém případě to bylo okouzlení. Ale ne každý dopadne tak jako já. Ale berme věci popořádku:
Když totiž Way of the Samurai spustíte poprvé, budete poněkud zmatení. Bude se toho dít tolik, vy budete kývat na všechno a chápat nebudete nic. Abych byl přesnější – vůbec nic. A po necelých dvou hodinách skončíte. Ne, že by vás zabili, to v úvahu neberu. Skončíte tak, jak se skončit má – outrem. Možná dřív, než přesně pochopíte, o co vlastně jde. A jediný důvod, proč to zkusit znovu, bude malý nápis END No. X, který uvidíte úplně na závěr. Tak to tedy zkusíte znovu, pak ještě jednou, pak zase… A někdy touhle dobou nejspíš dospějete do fáze, kdy vás to prostě přestane bavit. A nebo taky ne.
Ono totiž záleží na tom, jak k Way of the Samurai přistoupíte na samotném počátku. Jestli jako k adventuře říznuté mlátičkou, nebo naopak jako k mlátičce okořeněné o příběh, navíc mlátičce s bezpočtem davových scén s jediným přeživším.
|
Z encyklopedického slovníku:
SAMURAJ – japonský bojovník, ozbrojenec. Původně družiník jap. aristokracie, od 13. st. vazalové šóguna a šlechty. Od 17. stol. tvořili privilegovanou vojenskou vrstvu – šlechtu meče (nejvyšší aristokratická vrstva). Po roce 1868 byla jejich privilegia zrušena a podle majetku a postavení byli přiřazeni buď k aristokracii nebo k měšťanstvu.
BUŠIDÓ – cesta bojovníka; základní principy chování samuraje (věrnost pánu, bezpodmínečné plnění povinností, málomluvnost…) převzaty z buddhismu, šintoismu a konfucianismu... |
Příběh skrytý ve Way of the Samurai je zhruba takový, jak jasem naznačil úvodu. Píše se rok 1877 a (to v příběhu není řečeno) právě začalo povstání v Sacumě. Vše se odehrává v průsmyku jménem Rokkotsu – v místě, kde o nadvládu nad cenným železným dolem bojují dva klany samurajů, navíc se do toho ještě míchá vláda a její agenti a tím vším trpí místní obyvatelstvo. Síly jsou vyrovnané, karty rozdány – a do toho všeho vstupuje jeden žolík, který může (ale také nemusí) vše rozhodnout. Vy. Je jen na vás, na čí stranu se přidáte, komu nabídnete svou pomoc; záleží jen na vašem rozhodnutí, vydáte-li se cestou pravého samuraje nebo masového vraha (můj osobní rekord – 238 zabitých na jedno dohrání). Ve vašich rukou jsou osudy obou klanů a desítek lidí…
Ale dosti bylo reklamních řečí. Pravda je totiž trošku jiná. Konců je všehovšudy 5 a to, jak se během hry zachováte, to nijak neovlivní. Záleží jen na tom, za kterou stranu odehrajete poslední pasáž. A nikomu nezáleží na tom, jestli jste ho už před tím zradili, skoro zabili a navíc ještě okradli. Je moc hezké, že v každé situaci máte několik možností, jak se zachovat; ale v reálu se to promítne leda tak na vašem závěrečném hodnocení. Možná se projeví to, že někoho zabijete, tím, že už vám nikdy nepomůže – nebo se vám nepostaví; podle situace. Ale to je vše…
| Význam kasty samurajů po nástupu éry Meidži a jejích reforem upadal. Na konci devatenáctého století byli samurajové zrušeni úplně. S tím souvisel i zákon zakazující nevojenským osobám nosit meč (z roku 1976) nebo rozkaz ustřihnout cop – jeden ze znaků samurajů. Po zrušení samurajské kasty se většina bývalých válečníků ocitla bez práce, protože se nedokázali zapojit do nové společnosti. Neuměli totiž nic jiného, než bojovat a poslouchat... |
Takže pokud jste příznivci silného příběhu, propracovaných postav a podobných věcí, máte smůlu. V tom případě si od závěrečného hodnocení a od hodnocení hratelnosti odečtěte 3-5 bodů – podle nátury. Ale pokud si potrpíte na atmosféru, máte naději; protože v této hře není problém vžít se do roje samuraje, bojujícího za čest a za to, čemu věří. Alespoň dokud nedospějete do fáze, že už znáte všechny události natolik, že vás už nic nepřekvapí – což zvládnete (bohužel) za zhruba 5 dohrání, tedy za zhruba 9 hodin čistého času. Ovšem během nich budete opovrhovat vojáky používajícími děla, pohrdat policií bojující s pistolí v ruce – a především budete nenávidět člověka, který ta tím vším stojí. A k tomu všemu vám bude hrát hudba, která se dá označit snad jen slovy DOKONALÁ. Pak ale nějaké postava promluví a kouzlu okamžiku bude konec…
Ne kvůli tomu, že dialogy vypadají jak vystřižené z nějakého hodně béčkového comicsu. Tedy – ne po obsahové stránce, ale svým provedením, kdy výroky jednotlivých postav vidíte v jakýchsi ozubených bublinách s prodlouženým výčnělkem směřujícím k řečníkovi. To je sice poněkud atypické zpracování, ale ne ke škodě věci. Spíše vás zarazí, když postava svůj několikařádkový monolog okomentuje v lepším případě jakýmsi hmm, v tom horším zvukem ne nepodobným zvracení. Vzhledem k (relativně) malému množství dialogů by se na to DVDčko dabing určitě vešel. Navíc vzhledem k celkem propracované mimice obličeje, kdy postava skutečně hýbe rty, je jeho absence přímo do očí bijící.
| Jednou z reforem, které začal rod Meidži po svém nástupu k moci prosazovat, bylo zavedení všeobecné branné povinnosti (1873), což vyvolalo protest především starých samurajských bojovníků. Ale i sedláci, kteří dosud nemuseli vykonávat vojenskou službu, se obrátili proti vládě. Přesto se nový zákon rychle prosazoval. Bývalí samurajové získávali v nové armádě, budované podle pruského vzoru, důstojnické hodnosti a někdy se stávali i generály. Ale odpor proti rodu Meidži neutichal a vzrůstající měrou znepokojoval vládu v Tokiu. Bývalí samurajové se stávali ohniskem reakce, zatímco obyvatelstvo stále důrazněji vyžadovalo veřejnou diskusi o zachování třídy samurajů. Vznikla vnitropolitická krize, která vyvrcholila v roce 1877 v povstání proti vládě, když v se Sacumě pod vedením Saigó Takamoriho vzbouřilo 30 000 bývalých samurajů proti. Ale po sedmi měsících se vládním jednotkám podařilo povstání potlačit. To byla konečná tečka za érou samurajů. |
Další – stejně rozporuplnou věcí – je již zmiňovaná grafika. Nemůžu si pomoct, ale mě se líbila. I přes to ohromné množství chyb, které se v ní vyskytuje – jako prosvítající spojnice mezi texturami, propadávání mrtvých postav do terénních nerovností, prolínání polygonů… No, je toho opravdu hodně. Ale až se budete za soumraku procházet po buddhistické svatyni, kolem se bude válet mlha… To možná zapomenete i na toho nepřítele, co se tuhle zasekl ve stěně a nemohl ani tam, ani zpátky. Nebo jste to snad byli vy? A takhle je to pořád. Pokaždé vás něco překvapí…
Základem celé hry jsou ale souboje. Pěkně katana proti kataně (nebo něčemu podobnému), muž proti muži. A protože jsme všichni samurajové, tak i jeden na jednoho. Tedy jeden na jednoho… Pokud proti vám stojí více soupeřů, útočí na vás najednou jen jeden. To ovšem neznamená, že ostatní netouží po tom si taky seknout – takže postávají kolem vás a čekají na svou příležitost. Možná to nezní až tak dobře, ale výsledek je geniální. Boj proti davu je tak těžší než proti jednotlivci, ale nedochází k situacím, kdy do vás na střídačku řeže pár soupeřů a vy se můžete jen bezmocně koukat.
Ale abych neodbočoval od tématu. Boj. Na výběr máte dva druhy útoků (silný a slabý sek), výskok a blok. Nic moc, říkáte si teď. Ale ouha, to ještě není všechno. Kromě toho je tady totiž ještě 51 různých zbraní (převážně katan), z nichž na začátku máte pouze jednu. Zbytek musíte posbírat cestou. A to není jen tak, protože některé z nich mají jen ti nejlepší samurajové. A aby toho nebylo dost, tak některé z nich jen na vyšší obtížnosti. Navíc každá zbraň má něco kolem 20 útoků (ty se u různých zbraní opakují, takže jich dohromady je „jen“ 298), z nichž v okamžiku, kdy ji poprvé seberete, umíte zhruba 8 základních. A zbytek se musíte naučit sami. Takže cvičit, cvičit, cvičit. A pak najdete něco, co vám vyhovuje víc, a jste zase na začátku. A pak znova a znova…
Aby to nebylo až tak snadné, ještě je tu ten problém s bloky. Když na vás totiž soupeř zaútočí slabými (a proto rychlými) údery a vy mu je vykryjete, můžete se pokusit vyvést jej (změnou tlaku na meče) z rovnováhy a na chvíli ho odkrýt. Nebo se o to může pokusit on. Ale nic není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Pokud na vás někdo něco takového zkusí, můžete se pokusit použít jeho sílu proti němu – a pak je nahranej on. Nebo že by ne? Pokud je dost pohotový, může vám zkusit uhnout. A pak… Vzhledem k tomu, že tady platí, že blokovat se dá všechno, jsme zase na začátku.
A aby toho nebylo dost, po každém (úspěšném, tedy dožitém) konci vám hra zhodnotí, jak dobrým samurajem jste byli (tedy jak dobře jste bojovali a jak jste dodržovali kodex Bušidó) a tento bodový zisk vám připočte k bodům již získaným. Za ty se vám pak otevírají další možnosti – nejdříve pár nových tutorialů, pak nové módy (duel jeden na jednoho) a do nich další bojovníci a arény a navrch nějaké ty nové obličeje a oblečky pro našeho hlavního hrdinu.
| Světlé stránky hry |
- geniální hudba
- moc hezká grafika
- výborný soubojový systém
- spousta zbraní a tahů
|
| Temné stránky hry |
- chyby v grafice
- příliš krátké na dohrání
- pouhých 8 lokací
- strašné zvuky namísto mluvené řeči
|
Jak bych tuto hru tedy zhodnotil? Na jedné straně je spousta úžasných věcí – skvělý bojový systém, úžasně vypadající grafika, naprosto neuvěřitelná hudba… Oproti tomu ale stojí spousta chyb a navíc – jak bych to jen nazval… Prostě je toho málo. Osm lokací je příliš málo na to, abych měl pocit, že grafici měli plné ruce práce a necelá hodina, za kterou dokážete hru projít, zase asi nedala příliš zabrat skriptérům ani herním designerům. Dabing by také neuškodil; nebo kdyby aspoň se ty postavy neprojevovaly nijak.
Ale i přesto přezevšechno jsem byl unesen. Chápu sice, že ne každý bude moje nadšení sdílet – ale i přes to… Pro mne je tahle hra SKORO dokonalá.
Grafika: 8/10
Zvuk: 5/10
Hudba: 10/10
Hratelnost: 9/10
Výborná zábava (skoro) pro každého. Tak na dva-tři dny. Pak už jen pro nadšence a fanoušky mlátiček nebo Japonska a samurajů.
Celkové hodnocení: 9/10
