Wii Play: Motion – hříčky na pár minut (recenze)

Dvanáct nových miniher pro vaše Wii, které dostanete při koupi nového ovladače. Zjistěte, jestli je o co stát.

Wii Play: Motion není a nemůže být plnohodnotným titulem, protože jej „zdarma“ dostanete k červenému Wii Remote Plus ovladači, jenž je však o 150 Kč dražší, než jeho černý bratříček. Nintendo však přibalené hry umí – na Wii Sports tehdy úspěšně demonstrovala pohybové ovládání a s Wii Sports Resort se nesmazatelně zapsala do dějin mnoha obývacích pokojů. Povedl se mu stejný úspěch i s Wii Play: Motion, nebo jiná barva ovladače a dvanáct miniher nestojí ani za pár drobných navíc?

 

Záleží na tom, jak jste staří a hlavně jak moc hardcore hráči jste. Dvanáct postupně se odemykajících miniher totiž spolehlivě zabaví děti mezi pěti až dvanácti lety, ale své si užijí i dospělí, kteří netrpí předsudky k lehce dětským hrám.

Spolehlivě zabaví děti mezi pěti až dvanácti lety, ale své si užijí i dospělí

Milá grafika a jednoduché herní principy vám rychle přejdou do krve a začnete si užívat kompetetivní zábavu spolu s přáteli nebo členy rodiny, ale již po několika hodinách hraní se vám v hlavě ozve hlásek napovídající, že tohle asi není úplně ono.

VIDEO: 4663 'Wii Play Motion - E3 2011 trailer'

Dvanáct miniher má značně kolísavou kvalitu, a zatímco některé zabaví zvláště ve více lidech na dlouhou dobu, jiné znechutí již při prvním hraní a další zabaví právě jednou. Mezi to nejlepší se v případě Wii Play: Motion řadí závodění na kolečkových bruslích, jimž potřebnou rychlost dodává prudký vítr zachytávaný do nezlomitelného deštníku. Tři závodní trasy a několik herních módů spolehlivě zabaví na několik hodin a dovedu si představit, že si jednou za čas zkusím zazávodit a vylepšit nějaké ty rekordy.

Je to barevné a roztomilé

Ze stejně povedeného soudku autoři vytáhli ještě chytání duchů, které neprobíhá pomocí klasického lovu na obrazovce, ale mířením Wii Remote do různých koutů pokoje, kde duchy detekujete pomocí intenzity pípání ovladače samotného. Jednoduchá a variabilní hratelnost je svázána s nutností spolupráce a představuje tak výtečnou zábavu pro více lidí, jimž se nechce zapínat žádnou složitost a zároveň se chtějí dobře pobavit. Jednoduché a milé je potom i natáčení letících charakterů tak, aby proletěli předem určenou dráhu.

wiiplaymotion_01.jpg wiiplaymotion_02.jpg

Méně povedená je potom hříčka se zmrzlinou, v níž se snažíte udržet v kornoutu co nejvíce kopečků zmrzliny, které vám nandávají zlomyslní zmrzlináři. Jednoduchý princip vyžaduje pouhé naklánění Wiimote a přestože v první chvíli zabaví, stane se stavění zmrzlinových věží brzy zoufale stereotypním a nudným.

Osud „jednou a dost“ se týká mnohem více her

Ostatně, osud „jednou a dost“ se týká mnohem více her – třeba variace na klasický Arkanoid s nutností propinkat kuličku skrz několik vzdálených cílů sice nabízí 30 úrovní pro jednoho hráče, ale znovuhratelnost je mírně řečeno diskutabilní a kompetetivní režim pro dva hráče příliš zábavnosti rovněž nepobral.

wiiplaymotion_03.jpg wiiplaymotion_04.jpg

Ještě o něco kratší je variace na pouťovou střelnici, v níž budete muset sami, nebo společně s jedním kamarádem čelit mimozemšťanům, ninjům a dinosaurům (v tomto pořadí) – tři úrovně zaberou dohromady jen něco okolo 15 minut, a přestože je střílení zábavné, rozhodně se vám nebude chtít se k němu často vracet, protože místo ani čas objevování nepřátel se nemění. Mezi nepříliš oblíbené hry se však řadí i mlácení krtků kladívkem, kde prostě hlídáte pět děr, z nichž mohou nenechaví hlodavci vylézt a snažíte se je praštit kladívkem. Více hráčů se zde navíc spíše plete, než aby nějakým způsobem regulérně soutěžilo o lepší skóré nebo si dokonce pomáhalo.

Ale často velice nezábavné

Samotné dno této sbírky miniher pak tvoří minihry, které občas oslní zajímavou myšlenkou, ale naprosto znechutí nevhodnou realizací nebo podivně vyřešeným ovládáním. Nejhorší je v tomto ohledu asi házení žabek, v němž je samotný odhoz kamínku řešený tak nešťastně, že jsem ani po hodině zkoušení nebyl schopný zjistit, podle čeho se hra rozhoduje, jestli kámen odhodím, nebo ne. Podobný osud pak potkává i dokování s vesmírnou lodí, kde ovládání neobstarává pohyb ovladače, ale tlačítka na něm. Ujeté rozložení jednotlivých klapek a až přílišná citlivost však zajímavý nápad pohřbívá a hříčka zůstane po několika marných pokusech navždy nedohraná.

wiiplaymotion_05.jpg wiiplaymotion_06.jpg

Stejně zmatené je i navigování balónků skrz bludiště, kde pohybové ovládání naopak celé hraní výrazně ztíží, protože je jaksi podivně nepřesné (není také divu, když máte máchat Wii Remote značně neintuitivně). Díky čistě herní stránce si pak asi neoblíbíte poskakování po 2D zábavním parku, v němž jsou rozesety diamanty, a vy je máte za pomocí odrazů od různých plošinek posbírat: nejenže je kooperativní režim silně zmatený, ale dohrání celé hříčky vám zabere maximálně deset minut, po nichž rozhodně nebudete mít chuť zkoušet to znovu.

wiiplaymotion_08.jpg

Jako perlička na závěr pak poslouží simulátor potápění, jenž sice v SP i MP poskytuje celkem ucházející zábavu, ale nutnost opravdu těsné spolupráce a perfektní koordinace při kooperativním vytahování pokladu z něj činí perfektní katalyzátor hádky. Ani když se ale stanete vrcholně ohleduplnými vůči chybám či odlišnému tempu druhého hráče, zavládne místo zábavného odreagovaní spíše pocit frustrace.

Neber to, když je to zadarmo

Wii Play: Motion je v tomto případě velice těžké hodnotit. Za své peníze dostanete pouze tři relativně zábavné minihry, asi šest průměrných a tři úplně hrozné. Navíc jen minimum hříček vás zabaví na delší dobu a je více než pravděpodobné, že se na titul bude doma jen prášit. Podprůměrné hodnocení je v tomto případě zcela na místě a od úplného propadnutí jej zachraňuje snad jen jeho dětské vyznění, intuitivnost a právě velice nízká cena. I když vezmete v úvahu, že navíc platíte pouhých 150 Kč, stojí tato částka za zamyšlení – v bazarech dostanete za tyto peníze spoustu slušných her a pokud ještě nemáte jinak přibalované Wii Sports Resorts, Red Steel 2 nebo separátní Wii Party, pobavíte se mnohem víc. A pokud zrovna nepotřebujete další Wii Remote Plus, vyhněte se mu velkým obloukem.

Dostupné pro: Wii
Žánr: Arkády | sbírka 12 miniher
Výrobce: Nintendo | Webové stránky hry
Začátek prodeje: 13. června 2011
  • Tři zábavné minihry
  • Jednoduché a intuitivní
  • Velice dobře zabaví malé děti
  • Repetetivní a po čase nudné
  • Tři hrozné minihry
  • Krátká herní doba

Nejnovější komentáře