Vyhlazené a náročné rozprašování sněhu. Propracování do nejmenších detailů a dotýkání se hranic těch nejvyspělejších grafických možností. Tohle vám tato hra nenabídne. Je to o skvělém zážitku z hraní, o nevytratitelné atmosféře i když je to počítačová hra, šlo i o sportovní zážitek se vším všudy. Zimní olympijské hry, firma Accolade a legendární Winter Challenge.
Den, kdy se opět ohlížíme do herního muzea, vůně vánočního stromku, promrzlé tělo od fronty na kapra a prázdná peněženka nabízí dostatečnou inspiraci k tomu, abychom v policích nechali všechny těžké kulomety, bazuky a ostatní řeznické nádobíčko a oprášili něco, co nám alespoň nahradí absenci bílé barvy v našich ulicích. Nejen kvůli sněhu se ale tato hra do zvuku vánočních koled více než hodí. Nejedná se jen o zasněženou krajinu, nýbrž celý nádech hry, s kterým si atmosféru konce roku můžeme lehce spojit. V tuto dobu bychom neměli nikam spěchat, ani se červenat nenávistí. Však to znáte-svátky klidu a míru. Olympijské hry mají být událostí, kdy celý svět složí zbraně, černí a bílí si bez rozdílu podají ruce a všechny naše problémy nechť se rozdrtí ve stisku pěstí, které držíme našim vyvoleným sportovcům. Které z těchto ideálů jsou i dnes patrné, a které naopak vyprchaly do nenávratna, je samozřejmě věc jiná. Ale ať je to jak chce, není nad to, onu atmosféru opět nasát a beru proto respirátor starých časů a lovím z vysokých polic hru Winter Challenge.
 |  |
 |  |
Na našem skladu leží již deset let a v roce 1991 ji měla na svědomí tehdy velice úspěšná firma Accolade. Po roztomilé úvodní sekvenci se ocitáme na bojišti, v zasněženém areálu zimních olympijských her, kdesi pod skalistými vrcholky. Při nástupu pochopitelně nemusíme ihned do nitra soutěžních klání, ale v předvečer her máme možnost si své dovednosti na jednotlivých disciplínách podle libosti natrénovat. Svůj čas můžeme trávit na skokanském můstku, pilovat svůj lyžařský styl na prudkém kopci, či kroužit s bruslemi na ledovém okruhu. Velký provoz musí být i v sáňkařské dráze, nebo koridoru pro boby. Výkony je možno do nekonečna opakovat a vyvarovat se chyb pouštěním replaye. Sněhové či ledové plochy jsou chytře ztvárněny za pomocí netexturované vektorové grafiky, která k iluzi bílé pokrývky posloužila naprosto perfektně. Spritové sportovce ovládáme z pozice třetí osoby a ani jejich animace nejsou nikterak odfláknuté. Při nástupu do bob vám předvedou efektní běh se svižným náskokem a dobře si také pamatuji, jak jsem při skocích na lyžích trápil mého favorita, když jsem ho podroboval všemožným krkolomným pádům, abych shlédl všechny jeho smrtící kreace. Neznamená to, že by zde nebylo nic jiného k shlédnutí. Krajina osciluje mezi realitou a pohádkovou vesničkou s malebnými stromky. Ocenit se dá i funkční lanovka, která slouží nejen jako příjemná dekorace, nýbrž nápadně odliší segment trati a po několika jízdách vás tak i přímo informuje o pozici na dráze. Ještě k daleko lepší orientaci se v pravé části obrazovky nachází přehledná mapka jízdy, která je pak k vrcholným výkonům naprosto nezbytná.
Až získáme důvěru v naše schopnosti, nezbývá nic jiného, než se směle pustit do boje o olympijské medaile. Až si vybereme své zástupce, včetně jejich obličejů, čeká nás skvělý úvodní ceremoniál, plný stadión a vypuštění holubic. Na začátku desetiletí to patřilo těm vpravdě lepším kouskům, co bylo na monitorech k vidění. Nyní je čas bojovat. V osmi disciplínách máte nyní možnost ukázat co ve vás je. Každá z nich ve vás také prověří rozdílné dovednosti. Zatímco u skoků jde o váš postřeh, na sáních o řidičské schopnosti, u běhu na lyžích a zvláště pak triatlonu musíte všem ukázat, že právě vy jste nejlepší stratég a ovládáte poměr rychlosti a úspory energie co možná nejlépe. Na každou disciplínu jeden pokus, je to na vás. Odměnou za vaše úsilí je opět dojemný uzavírací ceremoniál s ohňostrojem coby působivou třešničkou.
 |  |
 |  |
Sport jako takový si staví na vaší tělesné kondici a fyzických výkonech. Proto považuji jeho přenesení na osobní počítače za jednu z nejtěžších softwarových záležitostí a sami si jistě vybavíte spoustu her, které to prostě nezvládli. Mezi těmito omyly rozhodně Winter Challenge být nemůže. Svou těžkou roli zvládl opravdu dokonale po všech stránkách, a to v nadprůměrných kvalitách.
Jako malý klučina jsem se vždy těšil na zimní sněhovou pokrývku, abych mohl vytáhnou ze sklepa mé červené boby a prožívat na protějším kopci své veliké dobrodružství. Všechny ty honičky a divoké jízdy pro mne, asi jako pro každého prcka, byli mou vlastní hlavní rolí všech kovbojek, které jsem sledovával, lépe řečeno hltal. Také si ovšem živě vybavuji období, kdy mne na našem svahu nikdo dlouho neviděl. Hrál jsem totiž Winter Challenge od staré dobré Accolade.
