WoW: WotLK – Northrend aneb za králem Lichů

Když si vzpomenu na svůj první příchod do Outlandu, vidím jasně své rozzářené oči hltající vše nové a jásající nad rychlostí, s jakou se můj hrdina najednou vyvíjí dále. Blizzardu se podařilo tento efekt nejen napodobit, ale dokonce dvojnásobně překonat. Ptáte se proč dvojnásobně? Namísto jedné startovní zóny, do níž budou automaticky směřovat vaše kroky, máte za každou stranu na výběr rovnou dvě. A to rovnocenné a přitom kvalitní.

Ledový kontinent kdesi na severu je sice dostupný již na nejnižších úrovních, pokud budete po vydání chtít, můžete se vydat klidně hned ze startu do Northrendu, ale abyste mohli prozkoumat jeho krásy jinak, než z pohledu ducha, doporučuje se mít postavu alespoň na levelu 68.

Již notně nalomená čelist při odletu spadla pod kolena

A právě proto jsem nevytáhl žádného superhrdinu ostříleného souboji s Illidanem, ale do říše Krále Lichů neohroženě vyrazil mladičký taurení šaman, který čerstvě dosáhnul této příčky. Po chvílích útrap nastoupil na vzducholoď těsně u Ogrimaru a doprovázen reflektory na přídi sledoval, co jeho zraky spatří za krásy.

Musím přiznat, že jsem byl ohromen. Vždy pociťuji mražení v zádech při průletu Blade’s Edge Mountains, kde jsou na kamenech ostrých jak drápy nabodáni draci, ale při srovnání s příletem do pevnosti Warsong Hold jsem dokonce zapomněl i vystoupit. A to byla téměř moje poslední chyba, protože již notně nalomená čelist při odletu spadla pod kolena. Pohledem na mapu jsem rychle srovnal velikosti a zjistil, že Borean Tundra, jak se ona zóna jmenuje, je obrovská. A navíc jsem pochopil, proč má zepelín na přídi reflektory, když se v jejich záři objevil druhý, rozmáznutý o blízký ledovec.

Očima šamana

O chvíli později už se konečně šamanovi podařilo vystoupit ze vzducholodi a proháněl se po pevnosti. Narazil dokonce i na jejího nejvyššího velitele, Orka jménem Hellscream, který mu vysvětlil, že podobných jako on už viděl hodně a jejich zbytky je možno nalézt okolo pevnosti. Když ale mladý šaman překoná strach a prokáže své schopnosti, může z něj jednou i něco být. Býček tedy vyběhl k nižším šaržím, aby zjistil, že citadela je v obložení nerubiankami, nezbývalo tedy, než bojovat.

Hned v první potyčce seznal, že jeho nabroušená sekera a dýka v druhé ruce nedělají to, na co by byl zvyklý, každý úder byl děsivě nepřesný a pavoučí protivníci hbitě uskakovali, zatímco šamana bodali svými dlouhými končetinami. Doby, kdy se v pohodě vypořádal se čtveřicí protivníků, jsou pro taurena minulostí, již se dvěma nepřáteli může mít potíže, ale zase mu každý boj přináší výrazně více nových zkušeností.

Odhalil také, že v okolních kokonech jsou schováni nejen peoni, kteří byli chyceni při práci, ale i bojovníci, jejichž schopnosti může s vděkem využít. Hned se proháněl mezi čtveřicí válečníků středem pavoučího útoku, drtil jednoho nepřítele za druhým, až konečně vykoukl ze zákopů okolo pevnosti. Souboj s pavouky byl rázem zapomenut, když zahlédl vesnice plné nemrtvé hrozby, pobřežní chatrče mrožího lidu sužované věčnou mlhou plnou přízračných obrů, vyvražděnou karavanu na území svých pradávných předků, nebo vesnici vzdálených příbuzných.

Děsivá rozhodnutí

Každá z těchto lokací, a ještě pěkných pár dalších navíc, vypráví sice svůj vlastní příběh, všechny kousky skládačky do sebe ale perfektně zapadají. Třeba na pobřeží jsou zbytky vesnice, kam nechodí nikdo z nemrtvé armády. Kolem protivníků najdete stovky a tisíce, ale na první pohled je pláž prostě vymetená. Jakmile na ni vstoupíte, rychle pochopíte, proč tomu tak je.

Obstoupí vás děsivá mlha, v níž se matně míhají obří obrysy. Vikingům podobní mlžní netvoři mají dokonce na břehu své dračí lodě, pokud s nimi budete bojovat, dokáží vás odhodit do mlhy. Lehce ztratíte přehled o vzdálenosti, kterou jste uletěli, přitom samozřejmě spousta úkolů právě do mlhy směřuje. Na druhou stranu, odměna je sladká.

A nemyslete si, že druidové budou mírumilovní vesmírní lidičkové

Nemluvím jen o hodnocení za jednotlivé kousky, kdy je dvacet tisíc zkušeností běžná taxa za úkol, ale postupně se vám podaří si opravit parní tank, se kterým se pak můžete vesele prohánět okolo pláže a ničit pochopy nemrtvé zhouby. Nejlepší přitom je, že tank je vícemístný, takže klidně jej mohou okupovat celé skupinky hráčů, využívat jeho možností naplno. Přitom však klidně většinu úkolů zvládnete i sami, bez pomoci ostatních. Prostě jednoduchá a univerzální zábava pro davy.

I když, davům se občas naštěstí vyhnete, ať už díky rozlehlosti obou startovních zón, tak i díky postupnému odemykání jednotlivých podoblastí. Třeba plněním úkolů pro dalranské mágy se vám otevře cesta na ledový ostrov Coldaraa, kde svádějí věčný boj rudí draci s jejich modrými protějšky, které vede samotný modrý dračí aspekt.

Přitom třeba cestou úkoly potkáte i ty kontroverznější, kdy nejprve musíte polapit živého nepřítele, dovést jej v okovech do věže, kde vám bude vysvětleno, že dolanští mágové nemají povoleno mučit zajatce, ale támhle leží ostrá jehla a váš hostitel si půjde na chvíli třídit papíry támhle k vedlejšímu stolu.

Elitní souboje

Podobných morálních dilemat naleznete v rozšíření více, třeba zda se přidat v lovu k známému Nesingwarovi, nebo se raději přiklonit k druidům z DETHA (organizace za humánní zacházení se zvířaty). A nemyslete si, že druidové budou mírumilovní vesmírní lidičkové, jakmile na vás zahlédnou stopy krve nějakého zvířete, ochotně k ní přidají i tu vaši.

O kousek dál narazíte na druida, který v přestrojení za murloka Mrgl Mrgl chce zachránit vesnici murloků od zkázy z tajemné jeskyně. A hlavně, skoro všude narazíte nejen na silné protivníky, ale i na elitní spojence.

Je to úžasný zážitek, bojovat po boku někoho, o kom člověk četl v knížkách, nebo jej zahlédl v některém z Warcraftů. V podstatě je sice hráč v takovýchto titánských soubojích jen do počtu, ale ten pocit, že jste právě porazili elitní monstrum o sedm úrovní nad vámi, se nedá pomalu ani popsat.V průběhu následujících dní se jistě objeví ještě další lákadla na kontinent daleko na severu, můžete se těšit.