WWE 2K20: technické K.O. | Recenze

Zlaté časy wrestlingových her jsou už dávno minulostí stejně jako zlatá éra této kombinace bojového sportu s jakousi prapodivnou formou divadla. Už dlouho se o tom ví a vědí to prakticky všichni. Letošní ročník rubanic v ringu, který vyplodilo 2K ale ukazuje, že na rozdíl od Undertakera se tyto počítačové adaptace rozhodně nechystají vstát z mrtvých. Spíše už nějakou dobu hnijí pod povrchem a někdo z nadšenců se teď pokusil zatuchlé ostatky vytáhnout. Místo naděje ale dostal jenom odporný zápach něčeho, co možná kdysi připomínalo dobrou zábavu. Ono dost vypovídá i to, že dokonce Sony se rozhodlo hráčům nabídnout vrácení peněz za hru. Což nedělá skoro nikdy.

Po předešlých ročnících, které rozhodně díru do světa neudělaly, jsem neočekával žádnou revoluci, grafické orgie ani originalitu. Spíše jsem počítal s tím, že mi 2K naservíruje klasickou porci efektních, trochu repetitivních ale stále alespoň na malou chvíli zábavných zápasů ve volném stylu, které mi dovolí to, co by zápasníky v jiných sportech okamžitě stálo kariéru. Letošní vydání WWE 2K20 ale místo toho nabídlo definitivní stovkové hřeby do rakve, ve které momentálně série leží. A upřímně, ani si nejsem jistý, jestli si zaslouží zmáčknutí pověstného F.

Kariéra jako z Barrandova

Asi v každé sportovní hře je v rámci singleplayerového zážitku jednou z nejdůležitějších položek ta, která se skrývá pod názvem kariéra. Zde totiž vytvoříte něco vlastního a snažíte se od obyčejného řadového nováčka vypracovat na úroveň těch největších hvězd hry. Jinak tomu není ani u WWE 2K20. Loni sice kariérou WWE neoslnilo, ale přidalo pár solidních novinek a hlavní postava se zdála být celkem rozumná, s chladnou hlavou a občas i pobavila. 

"Nezkoušejte to doma" je docela příhodné i pro samotnou hru

Letošní ročník opět obrací o 180 stupňů a místo toho, abyste se mohli se svou postavou ztotožnit a cítit radost z jeho úspěchů, bojovat za něj s hrdostí a těšit se na to, jak to natřete těm namyšleným hvězdám, setkáte se jenom s ústřední dvojicí, jejíž charisma by se dalo srovnat s rajčatovým protlakem. Co vám budu povídat. Hlavní mužský hrdina je na rovinu prostě úplný trouba a sžít se s ním vážně nechcete. "Humor" jakoby se stal jednou z hlavních složek filmečků, jenže místo občasné vtipné průpovídky se dočkáváme spíše sitcomu ve stylu Soukupova Premiéra na Barrandově (pokud nejste v obraze, řekněme, že by před pořadem mělo být varování o způsobování úhynu mozkových buněk). 

Ukázka chameleoních šatů v kariéře

Jednou z mála inovací kariéry je, že tentokrát začíná jistou formou retrospektivy a jako již proslavené hvězdy wrestlingového světa vzpomínáte se svojí parťačkou na to, co všechno vám stálo v cestě a podařilo se vám překonat. Stejně jako loni je také velkým záporem to, že v kariéře se prostě neposouváte, pokud nevyhráváte. Nic ve stylu "Je před tebou zápas o titul. Vyhraj a budeš mít všechno, prohraj a budeš znovu muset bojovat o příležitost se o vysněný pás utkat". Hra vás prostě nepustí dál, dokud nevyhrajete, což dokáže být například v zápasech s handicapem dosti frustrující. Kariéra tak tento rok jenom nudí a po pár zápasech si uvědomíte, že vám její "nápadité" filmečky nestojí vůbec za to, abyste se všemi těmi zápasy protrápili.

Možnosti úprav jsou široké, lootboxy za peníze nekoupíte

Potěší alespoň tradičně široká nabídka editací nejen vašich hrdinů, která vám umožní si kompletně nastavit seznam pohybů a chvatů, vzhled, příchod a oslavy svého šampiona. To je jeden z vysokých standardů, který série nabízí každý rok a ani letos tomu není jinak. 

Široká nabídka toho samého

Jinak je ve hře hromada režimů, typů zápasů a různých variant, jak si dát se soupeři pořádnou nakládačku. Můžete si dát zápas dvou proti jednomu, bojovat v kleci, bojovat o kufřík plný peněz nebo se třeba vrhnout do slavného Royal Rumble. Jediným opravdu zajímavým režimem ale nakonec stejně je maximálně tak Universe, ve kterém si můžete pohrát s tím, jak vypadají jednotlivé večery velké wrestlingové show a naplánovat vše do puntíku. Pro fanoušky wrestlingu pak také Showcase, který vás nechá znovu prožít velkolepé okamžiky historie tohoto sportu.   

Showcase se letos zaměřil na ženy

Ve finále ale vlastně všechno působí úplně stejně. Sem tam si maximálně zabojujete s více bijci v jednom ringu, či si užijete třeba submission zápas, ve kterém musíte soupeře donutit vzdát pomoci "přetahované", kdy ho naháníte analogovou páčkou. Minihry, které rozhodují o výhře jsou jednou z mechanik, které fungují velmi slušně a není jim moc co vytknout. Celková hratelnost je ale natolik repetitivní, že by ji ani sebevětší množství režimů nevynahradilo. Je totiž jedno, jestli zrovna bojujete v Royal Rumble o vítězství mezi třiceti zápasníky, řežete se stoly, židlemi a popelnicemi, nebo zrovna mydlíte někoho v zákulisí. Všechno je vždy v podstatě totožné a po chvíli by tak běžného smrtelníka přestalo něco takového bavit za jakýchkoliv okolností. 

Bugy, bugy všude

Kdyby tak jenom bylo tím nejhorším právě stereotypní hraní a bitky, které jsou pořád o tomtéž, nejspíše by WWE opět odešlo s průměrnou, leč důstojnou šestkou a nemuselo by se nijak výrazně stydět. Bohužel ale vývojáři letos hru tak neskutečně odflákli, že se jenom těžko hledá zápas, ve kterém byste nenarazili na nějaký bug. Jejich variace je skoro stejně rozsáhlá jako nabídka licencovaných bojovníků. A že jich je vážně dost.

Holky, neměl tu být kufřík?

V první řadě jsou tu bugy, které vám vykouzlí spíše jenom úsměv na rtech a vlastně se díky nim i docela dobře bavíte. Jedním z nich je například hned na začátku kariéry absolutní absence kufříku ve filmečku, během kterého se po neviditelném balíku peněz natahují rovnou čtyři zápasnice. Asi vám nemusím moc do detailů popisovat, jak to působí, když všechny zdvihají ruce do výšky a snaží se dosáhnout na něco, co tam není. 

Nejednou se mi také stalo, že postavám se například během tří střihů dvakrát změnila barva oblečení, nebo se podařilo nějakým záhadným způsobem do místnosti propašovat obří ventilátor, který zřejmě způsobil, že vlasy na hlavě hlavní hrdinky začaly tančit jako Brazilka během karnevalu v Riu. V tomto ohledu se ale ještě dá mluvit o zpočátku docela vtipných chybách, které nekazí hraní samotné.

Z filmečků v kariéře i DLC čiší spíše trapnost

Pak je tu ovšem druhá kategorie. Bugy jako ragdoll, při kterém váš wrestler náhle ochrne na obě nohy a tahá je za sebou zatímco intimními partiemi vytírá podlahu, jsou už trochu zásadnější problém. V hratelnosti totiž působí nepříjemnosti a jen těžko si potom zápas užijete. Výjimkou nebylo ani to, že jsem soupeři "vrátil" jeho útok, jenže hra se prostě zasekla v animaci chytačky a místo poslání oponenta k zemi jsem se mohl jenom smutně koukat, jak mává rukama a mému zápasníkovi asi probíhá hlavou největší morální dilema v životě, během něhož bych si stihl klidně zajet na skutečný zápas WWE do Ameriky, vrátit se a ještě stále by se nic nezměnilo. Nezbývá pak nic jiného než zápas ukončit, a to třeba po patnácti minutách plnění úkolů, které po vás hra chce v zápase, dost naštve.

Výdobytky moderní techniky?

Grafický posun je jednou z "vlajkových lodí" každé nové generace konzolí. 2K s WWE ale tomuto trendu očividně moc naproti nejde. Zápasníky, kteří vypadají věrně a mají blízko k realitě, byste napočítali na prstech jedné ruky a zbytek rosteru jsou zřejmě jenom přicmrndávači bez větší hloubky, kteří si nezasloužili propracovanější vizáž a celkově solidní grafické zpracování. Těch pár hvězd přitom vypadá vcelku dobře. V cutscénách má zase váš wrestler třeba batoh, jehož uchycení se vznáší ve vzduchu. Grafické zpracování by prostě většině vývojářů bylo spíše pro smích a ani zdaleka neodpovídá tomu, že by se letos mělo ze současné generace ždímat maximum.

Alespoň někteří oblíbenci vypadají k světu

Katastrofou je rovněž ovládání, které se v zápase jeden na jednoho ještě jakž takž dá snést. Je sice trochu nemotorné, ale na to už jste z předchozích her nejspíše zvyklí. Ve chvíli, kdy se do ringu ale vrhne více než jeden cíl jste v podstatě nahraní. Trefit toho, koho zrovna chcete je najednou úkol, při kterém si vytrháte vlasy z hlavy a zbudou vám jenom oči pro pláč a účet za kadeřníka, který to má zase napravit. Abyste si nemysleli, že to bude v pohodě, když si prostě jeden cíl zneškodníte, občas po vás hra bude vyžadovat, abyste trefovali specifického zápasníka konkrétními úkoly. No počkejte, to si pošušňáte.

Pochvalu mohu udělit alespoň za kulisy zápasů, které nabízí vřeštící fanoušky, nadšené komentátory a reakce na každý váš kousek. Diváci se dokonce zvedají ze židlí v případě, že se vrhnete ven z ringu a neviděli by na vás ve stoje přes vyhrazené mantinely. Radost vám určitě udělá i velký výběr zápasníků, zápasnic i eventů, které znáte ze skutečného světa. Autenticita je prostě něco, co se WWE obecně příliš upřít nedá. 

Zvětšit video

Jako závěrečné zklamání bych asi ještě uvedl, že jsem měl k dispozici verzi s Bump In The Night upgradem. Hra vám bude sice postupně nabízet různé tématické serepetičky a zápasy, ale halloweenský speciál, který se objevil jako první byl jedním z nejnudnějších DLC, jaká jsem kdy poznal. Nejen, že jsem se setkal s dalšími otravnými filmečky humornými podobně jako kariéra, ale ještě k tomu mě zápas uvrhl kamsi do bažiny, kde bylo hrobové ticho a jeden z mála kladů v podobě atmosféry se tak vytratil. Nejste-li fanatiky, kteří musejí mít každičkou blbůstku ve hře, rozhodně se přídavku vyhněte.