X-com: Enforcer – všechen šmejd z vesmíru

Série X-com patří k modlám tahových strategií a tak není divu, že ohlášení dalšího dílka z této ságy bylo přijato s extatickým nadšením. Také nepřekvapí reakce na ohlášení „inovace“ – X-com: Enforcer je čistokrevná 3D akce. Teď musíme chvíli počkat, než většina stratégů zase procitne z mdlob a podíváme se na tyhle ufony podrobněji.

Hoši z Microprose si pravděpodobně řekli: „Koukněte, máme perfektní svět a obrovskou základnu hráčů, tak proč neudělat něco neobvyklého? Něco co teď letí? S čím není moc práce a co nám vydělá další prašulky?“ A jak řekli, tak udělali. Nejvíc teď zrovna letí third-person 3D akce, protože ty dokáže hrát i retardovaný bernardýn a moc práce s tím také není (pokud se to nedělá pořádně, jako třeba nedávný Voyager). Aby jim šla práce rychle od ruky, nakoupili engine z Unrealu – protože ten teď letí a pustili se do příběhu.

Příběh si pochopitelně vzali z UFO a šmrcli ho Men in Black (taky trhák :-)))) a zjednodušili tak, aby jej pochopil i průměrný Američan. Vaším úkolem je bránit Zemi před tím šmejdem z vesmíru. Zasednete za ovládání ultimátního bojového robota, s nímž budete procházet jednotlivé levely a postupně ničit všechny transportéry, díky kterým se dostávají emzáci na naši matičku Zemi a zachraňovat několik málo civilistů, kteří v panické hrůze zkameněli tam, kde stáli, místo aby utekli do bezpečí. Závěrem ještě pozvete hlavního bosse na čaj o páté a máte volno. A to je vše…

Skladba jednotlivých misí se prakticky nemění a na vás zůstává jen bezhlavé pobíhání, likvidace vetřelců po stovkách (skutečně – můj rekord činí něco přes 780 entit za kolo…) a občas záchrana několika nebohých civilistů. Ale na druhé straně – design misí je velice zdařilý. Nebál bych se říci nadprůměrný a připočteme-li i bonusová kola, ve kterých si zahrajete pac-mana či zabojujete v aréně, musíme nápaditosti tvůrců v tomto bodě zatleskat. Nebýt oné variability prostředí, pak by naprostá neměnnost úkolů (i když pokaždé jinak podaných a s jiným pozadím – ale to jsou jen slova, slova, slova…) byla ubíjející už po několika prvních misích. Takhle víte, že se můžete těšit na nějaký ten zajímavý zážitek a hrajete dál. Příkladem může být jeden z počátečních levelů, který se celý odehrává na jakémsi vznášedle (tak 7x15 metrů) a vy musíte po obtížností danou dobu přežít zběsilé útoky. Po palubě se krom nepřátel objevují power-upy a bonusové body a vy kličkujete jako kybernetická myška ve snaze přežít a nespadnout do vody. Osvěžující.

Autoři se bohužel rozhodli pro naprosto šílený systém zbraní a vylepšení, a tak se musíte smířit s faktem, že unesete jen JEDNU zbraň. To by samo o sobě nebyla tragedie, ale to ještě nevíte to hlavní – zbraně vypadávají ve formě nepřehledných barevných koulí z vámi inhumovaných nepřátel a objektů (občas se snesou „z nebe“) a záleží vlastně jen na štěstí a náhodě, kterou při svém pobíhání seberete… Díky tomuto „zlepšováku“ tak v mžiku přijdete o mega-destruktivní nuker a začnete kolem sebe pálit naprosto neefektivním zmrazovačem… A to je věc, která dokáže řádně znechutit. Zbraně mají ale jednu obrovskou výhodu – je jich opravdu hodně a jsou celkem originální. Třeba oblíbený VibroBlade, který vypadá jako příruční sekačka a jejíž čepele rozsévají emzáky (respektive jejich zbytky) do širokého okolí a navíc umí odrážet střely zpět na své autory. Nebo zmíněný nuker – tedy cestovní vrhač jaderných hlavic – z takového pekla nic neunikne. Vzhledem ke značnému účinku některých zbraní potěší jejich naprostá ignorace vaší osoby a tak můžete kolem sebe střílet bez obav o vlastní bezpečnost. To by sice mohlo být hodnoceno jako zápor, ale vzhledem k absenci funkce save během mise to je nutnost. Také různých „dárečků“ si autoři připravili dost a dost – namátkou třeba letecký útok na právě procházenou oblast, či mega skok nebo zrychlení. Jenže občas se stane, že dlouho očekávaný zlepšovák v té vřavě přehlédnete…

Ona vřava je ještě doplněna všudypřítomnými datapointy, které v podobě rotujících plíšků vypadávají ze všeho co zlikvidujete. Tyhle věcičky je ale potřeba velice rychle sbírat, protože po chvíli mizí a bez jejich pomoci se může hra stát pekelně těžkou. Body slouží totiž jako platidlo v laboratoři mezi misemi, kde si za ně můžete zlepšit zbraně, výkon a třeba i vylepšit vlastní osobu. To je jeden z největších kladů celé hry – vylepšení jsou kvanta a ani při projití celé hry nemusíte získat dostatek bodů na vylepšení všeho. U zbraní se zvyšuje účinnost, dosah a zásoba munice a naopak váš bojovník může být rychlejší, obratnější, rozený skokan nebo díky regeneraci skoro nesmrtelný. A právě vyvážením všech vlastností získáte svůj unikátní styl hry. Ale zase tolik chvály si ten systém nezaslouží – jen mne už nenapadlo nic dobrého na tomto pokusu…

Nu a co technická stránka hry. Dobrá zpráva – potkáte všechny své staré známé z UFO série (+ dost úplně nových) a navíc velice pěkně vyvedené. Potvory působí opravdu „věrně“ a hýbají se jako živé. Ani jejich hlasový projev nezaostává za dobou – samozřejmostí je dnes podpora EAX a vysoká kvalita ozvučení. Engine Unrealu také nepatří do starého železa a autoři dokazují, co všechno umí – pochopitelně za cenu krvavých nároků na hardware (no jo, pořád jsem neakceptoval, že takt 750MHz je dnes běžnou věcí…). Hudba těží z motivů X-comu, ale přidává i své vlastní variace, které působí skutečně adrenalinovým dojmem. No a zbytek představy si udělejte z obrázků.

Závěrem – už dlouho tu nebyla hra, která by působila tak rozporuplně. Nemá sice žádnou ideu, těží z jména série X-com a svým námětem se řadí k průměru. Na druhé straně obsahuje pár zajímavých nápadů a pár naprostých ničitelů zábavy. No nevím, pokud by s tím nebyl spojen takový reklamní humbuk a očekávání, pak by bylo rozhodně hodnocení vyšší. Ale takhle? Své příznivce si najde, ale stratégové a já mezi nimi nebudu. Zkrátka – drž se ševče svého kopyta.

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 8/10
	Hratelnost: 4/10
Rozporuplná a hlavně zbytečná hra. Nezbývá než nedoporučit.
Celkové hodnocení: 5/10