X Squad – akce ve své nejryzejší podobě

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Platforma: PlayStation 2
Žánr: akční
Multiplayer: ne
Paměťová karta: ano, minimálně 280 kB
Analogové ovládání: ano, všechna tlačítka
Vibrace: ano
Výrobce: EA Games
Distributor: Electronic Arts

Mezi prvními hrami pro PS2 lze najít několik titulů, které stojí za uvážení i nyní, když na novou platformu přicházejí tituly, kvůli kterým vlastně vznikla. Jedním z těchto prvních nadprůměrných titulů je právě X Squad, dokonale čistokrevná akce, která nezklame žádného fanouška žánru.

Musím přiznat, že je to už velice dlouho, co jsem se u příběhu nějaké hry takto nasmál. Tenkrát to byl tuším Neverhood a to už je skutečně nějaká doba. Ačkoliv se animace posunující děj ve hře snaží vypadat velmi vážně, působí asi jako film Komando se starým dobrým Arnoldem v hlavní roli.

Na začátku ztratí vláda kontakt se svojí přísně utajenou výzkumnou základnou. Na tom není nic zvláštního, soudě podle různých filmů a her jsou tyto utajené vládní laboratoře stavěny právě proto, aby v nich docházelo k těm nejhrůznějším nehodám (viz. Metal Gear Solid, Extermination, Half-Life). Proto je vyslán speciální oddíl, který tentokrát obsahuje čtyři elitní vojáky, určené k průzkumu a vyřešení problému.

Krátce po vstupu do základny objeví tato jednotka (jejíž krycí název je samozřejmě X Squad – tedy Četa X) teroristy, kteří se zmocnili základny. Soudě podle poslední zprávy, která byla ze základny odvysílána, chtějí se nepřátelé zmocnit tajemného „Projektu Medúza“.

Zápletka by sama o sobě nebyla až tak úsměvná – prostě jen maximálně neoriginální a nezajímavá, ale podobně koneckonců začíná i vynikající „must have“ aneb povinná hra Extermination. Ta opravdová zábava spočívá ve způsobu, jakým je poté příběh vyprávěn. Čtyři členové týmu se pokaždé sejdou v nějaké místnosti a za podpory nejhoršího dabingu, jaký jsem kdy ve hře slyšel, se baví o tom, jak je to okolo nebezpečné, jak jsou tvrdí a jak je pro budoucnost lidstva důležité, aby neselhali. Také budete stále znovu a znovu slyšet o Projektu Medúza, ale nikdy se vlastně nedozvíte, co to je. „Příběh“ je zde skutečně velmi úsměvný. Naštěstí o něj vůbec nejde, ačkoliv v dnešní době bych čekal, že když už se sypou peníze do nějakého projektu, mohl by se najmout i nějaký ten scénárista starší dvou let.

Ve hře budete ovládat velitele Čety X, Ashe, avšak navíc máte možnost zadávat rozkazy ostatním třem členům týmu. Pokud se teď děsíte, že hra tak obsahuje jakýsi strategický prvek, který by ji komplikoval, pak se bojíte zbytečně. Když se totiž na ostatní členy skupiny vykašlete, budou vcelku rozumně postupovat úrovněmi s vámi a občas vám skutečně pomohou (nejúčinněji jako návnady, na které se vrhnou nepřátelé, které vy pak v klidu postřílíte). Až vaši parťáci zahynou, nic se neděje, pokračujete dál a v příští úrovni zase oživnou.

Jestli ovšem chcete taktických možností XS využít, můžete rozhodovat, kdo má kam jít, jakou zbraň si má vzít a kdy si má doplňovat energii štítu nebo se uzdravovat. Navíc po každé splněné misi obdržíte určité množství bodů, za které nakupujete výzbroj, munici a doplnění. Asi jako když jste kupovali lepší zbraně ve stařičké střílečce Xenon 2. tyhle pomůcky ovšem můžete najít také na bojišti a nakupováním se tak nezdržovat.

Svoji postavu pak sledujete zezadu z nadhledu, podobně jako třeba Laru Croftovou (ve hře, ve filmu můžete slavnou archeoložku sledovat ze všech stran). Pro svoje potěšení máte k dispozici skutečně impozantní škálu zbraní, od pistolí, automatů, rotačních kulometů přes plamenomety, zmrazovače až po granátomety, raketomety a plazmomet. Navíc získáváte stále účinnější verze detektorů pohybu a štítů, které odráží nepřátelskou palbu.

Vaším cílem je proběhnout z jedné strany úrovně na druhou, cestou překonat nějaká ta tlačítka a výtahy a především postřílet všechno, co se pohne. Připomíná to Doom a víte co? Dokonce se to i stejně dobře hraje! Jenom škoda, že to má pouhých devět úrovní, díky kterým jde o zábavu ztěží na víkend.

Což znamená dobře. Nedávno jsem četl obhajobu jednoho recenzenta, který se omlouval za vysoká hodnocení technických aspektů her s tím, že vyrostl na osmibitech. Musím říct, že jej chápu. Jako člověku odkojenému ZX Spectrem a Amigou mi skutečně dělají radost všechny ty odlesky v kovu, skle a tekutině, stejně jako dokonale plynulá animace a fantastická míra detailu, která je spolu s plynulostí a rychlostí pro novodobé PS2 hry samozřejmostí.

Světlé stránky hry	Temné stránky hry
hratelnost přehlednost jednoduchost	poměrně krátké průměrné zpracování "příběh"

Nicméně postavy jsou vážně docela slušně zanimovány, stíny jsou realistické stejně jako všechny zbraně a dohromady to vypadá přesně tak, jak by si člověk představoval. Sice mi připadla trochu nepřirozená chůze mojí postavy, to však bylo nejspíš způsobeno tím, že jsem předtím hrál MGS 2, proti kterému budou ještě dlouho všechny hry „nepřirozené“ a „nerealistické“.

Se všemi těmi barvami, plastickým prostředím, techno hudbou a bezchybnou, neutuchající akcí mi XS dokonale připomněl první podobnou hru na PlayStationu – Loaded. Tak, jako byl Loaded ve své době přirovnáván k Doomu viděnému z ptačího pohledu, přirovnal bych já XS směle k Doomu viděnému zezadu.

Homepage: http://playstation2.ea.com/gamepage_xsquad.html.

	Grafika: 6/10
	Zvuky: 6/10
	Hudba: 6/10
	Hratelnost: 10/10
Dokonale hratelná akční nirvána, která mohla být hlubší a delší. Pokud se vám nechce přemýšlet, hledat, bát se a šetřit municí, můžete jí dát přednost před Extermination.
Celkové hodnocení: 6/10