Pár dnů už můžete na pultech českých a slovenských trafik narazit na doposud neznámý magazín Xgen. S takřka nulovou reklamou, zajímavým designem a netradičním uspořádáním se pokusí dobýt srdce všech náruživých konzolistů. Vyplní se tentokrát přísloví tichá voda břehy mele?
Pár dnů už můžete na pultech českých a slovenských trafik narazit na doposud neznámý magazín Xgen. S takřka nulovou reklamou, zajímavým designem a netradičním uspořádáním se pokusí dobýt srdce všech náruživých konzolistů. Vyplní se tentokrát přísloví tichá voda břehy mele?
Vstoupit na trh s novým herně zaměřeným časopisem v době, kdy obdobné projekty zanikají a jiné k zániku nevyhnutelně směřují, to je zcela nepochybně velice odvážný krok. A je to krok o to odvážnější, uvážíme-li, že se jedná o časopis, který se od první až k poslední stránce věnuje pouze a jen produktům virtuální zábavy pro malé kouzelné krabičky na sny, konzole.
Časopis Xgen, jehož první číslo před pár dny dorazilo na pulty většiny trafik, má být dle slov jeho šéfredaktora v mnohém odlišný od svých zesnuvších kolegů. Podaří-li se mu to, to je v tuto chvíli ve hvězdách. S magazínem, jehož rozsah činí pouhých padesát stran a jehož cena je jen o chloupek pod padesátikorunovou hranicí, to ale bude mít na českém trhu nesmírně těžké.
Zanedbejme ale fakt, že Xgenu může uškodit nejen absence CD s nejnovějšími demoverzemi, ale také velmi nevýhodný poměr stránka / cena (který například u Levelu nedosahuje ani hranice půl koruny), a podívejme se trochu blíže na samotný obsah časopisu, jeho strukturu a v neposlední řadě také designové pojetí.
První, co mě při prvním letmém pohledu na vnitřnosti nového, konzolím věnovaného magazínu zaujalo, byla jistě absence jakéhokoli byť i nejstručnějšího obsahu. Místo něj se na nás z úvodní dvojstránky upřeně koukají virtuální podoby všech stálých i externích přispěvovatelů zkrášlující malé obdélníčky, které obsahující krátké osobní info o každém z nich. Zbylé místo zabírá vrcholně odpudivý komix a krátká soutěž.
S přehledností si zjevně grafik Xgenu starosti nedělal - hlavně aby všechno bylo barevné, náležitě nahuštěné a přitom naprosto nesystematické. Designově velice povedený časopis je tak strháván drobnostmi jako například nezřetelné rozdělení rubrik (krom změny použité barevné kombinace vůbec nic nenapovídá tomu, že už nečtete preview, ale recenze) či viditelně odfláknutá sekce recenzí.
Stručně řečeno - zpracování časopisu je poplatné jeho zaměření a sortě lidí, které je určen. Když jsem kamarádovi jen tak z legrace tvrdil, že to, co držím v ruce je nový magazín pro "skejťáky" a hip-hopaře, nebyl jsem zjevně daleko od pravdy. Více než seriózní herní časopis Xgen opravdu připomíná počítačové "bravíčko" plné obrázků a náležitě lesklého a do posledního čtverečního milimetru popsaného papíru.
Obsah Xgenu je už konzolím jako takovým rozhodně bližší. Rubriky jako reportáž z ECTS, preview, laboratoř, Zaměřeno na..., burnout (~recenze) a kultura patří k standardním formám členění obdobných časopisů. Dokonce i jejich obsah odpovídá tradičnímu pojetí herního paperbacku. Vzhledem k tomu, že tým, který na Xgenu pracuje, je vcelku nový, musíte sice počítat s několika gramatickými neobratnostmi (občas to hezky zaskřípe), nicméně jádro redakce je už v psaní o hrách řádně ostřílené a nečiní mu tedy sebemenší potíže. Jednoznačně kladně hodnotím rubriku kultura, která se narozdíl od konkurenčních českých magazínů (tím myslím Level, Score, GameStar) nevěnuje tolik hudbě, ale poskytuje spíš kompletní servis týkající se nových blockbusterů v kinech (snad jen kdyby její tvůrce tolik nelpěl na komerčních efekto-prezentacích typu Jurský Park a radši napsal o duchaplnějších a kvalitnějších snímcích).
Rozum ovšem zůstává stát nad toliko ČTYŘstránkovým oddílem věnovaným novým hrám a nazvaným, jak jsem již uvedl - burnout. Co autory Xgenu vedlo k rozhodnutí vtěsnat šestnáct recenzí na tak malý prostor, to je otázka. Nicméně jisté je, že tahle rubrika je pravým obrazem bídy a utrpění. Odbýt byť i sebelepší titul pár větami (a to ještě obecnými frázemi typu "je jisté, že hra XY je pro všechny konzolisty povinnou koupí...") a navíc se ani neobtěžovat uvedením percentuálního ohodnocení, to už je i na klidné povahy vcelku silné kafe.
Buďme ale rádi za to málo, kterým Xgen zčeřil poklidné vody českých papírových herních magazínů a za tu práci, kterou si s jeho tvorbou mladý tým pod vedením Pavla Žďárka dal. Čas ukáže, zda jeho nepřehlednost a obsahová nevyváženost neodradí čtenáře natolik, aby se jméno Xgen připojilo k řadě dalších, které odpočívají na onom světě. Cesta, kterou se zatím vydal, ovšem dle mého názoru není zrovna tou nejideálnější.
