Lidská snaha vydělat peníze druhdy hraničí s neúnosnou mezí, kdy největší snahou je prodat nejlépe již vytvořený model, který očividně funguje. Mezi filmy a počítačovými hrami je tato hranice velice nepatrná. Svého podání se tedy dočkala nyní i rodinka z pravěkého Bedrocku, rodina Flintstoneových. Co dodat? Yabba-Dabba-Doo!
Ke hře Bedrock Bowling jsem přistupoval jako ke klidné arkádě, která mi nemá veskrze co nabídnout. Očekával jsem podle názvu prapodivné a pravěké kuželky. Předpokládal jsem, že hlavním tahounem této hry budou oblíbené postavičky z neméně oblíbeného kresleného seriálu z produkce Hanna-Barbera. Nedělal jsem si iluze, že by mě mohla hra něčím překvapit, neboť remaky kasaštyků nebývají tím pravým, co se hráčům zrovna dvakrát líbí.
 |  |
A skutečně, hra mě nezklamala. Opravdu se nakonec jednalo o hru, která těží (nebo spíše asi těžit bude – na podzim) především ze svých reálií. To, že je ve hře dvanáct různých scénárií je stejně důležité, jako to, že budete moci hrát za jednu ze šesti postav – nechybí Fred, Barney nebo například růžový Dino. Ve výsledku to totiž znamená asi tolik, jako kapka v oceánu. Bohužel, fyzikální modely vaší skořápky se totiž nemění spolu se zvolenou postavou, takže jediným prvkem, který bude mít vliv na to, jak se budete projíždět světem Bedrocku, bude prostředí, které vám nastrčí do cesty tu ježka, tu dinosaura, tu automobil.
 |  |
Pokud mám nějaké výhrady k myšlence hry, pak nesmím na druhou stranu opomenout to, kvůli čemu je hra tak atraktivní. Věřím, že rodiny s malými dětmi, které se teprve krůček po krůčku seznamují se světem her, Bedrock Bowling uspokojí a naleznou v ní inspiraci na nejeden večer (zatímco kniha Pohádek tisíce a jedné noci smutně leží na poličce a dívá se, jak obrazovka bliká a děti jásají). Cíl hry je totiž prostý – v kamenné půlskořápce projet trasou a posrážet všech deset kuželek, které jsou ve hře rozesety v průběhu celého kamenného koryta. Přitom lze sbírat i krystaly a ptáky, kteří umožňují přístup k dalším částem trasy (zde zvané Lane). Tu a tam se podaří dosáhnout kritérií umožňujících podstoupit level bonusový, který je narozdíl od ostatních levelů limitován zhruba minutou a půl času a tvarem podobným solidní quake aréně. Cíl je však stejný – sebrat všechno (tedy kuželky i drahokamy).
 |  |
To, co ztrácí hra na hratelnosti a myšlence, to nabývá na technickém zpracování. I to však lze ještě rozdělit na dvě položky – grafika je například dobrá, byť jednodušší. K účelům však plně stačí. Hudby jsem se bohužel dočkal pouze v menu, jehož možnosti jsou taky značně omezené; hořký kalich jsem vypil však v okamžiku, kdy jsem se omylem zastavil mezi dvěma stromy. Nenašel jsem rozumný argument, jak skořápku s Fredem otočit a dostat se tak ze šlamastiky, kam se mou vinou dostal. Teprve okolo procházející kolega, jenž se vcelku náhodně opřel do obou dvou ovládacích kláves, dokázal zachránit čest, když ne časovou ztrátu (na tu se zde však nehraje, takže vlastně vše dopadlo šťastně), a dostat Freda i s jeho kameninovým talířkem pryč ze zajetí zdivočelých palem. A přitom si tam ty palmy jen tak stály… zvláštní, že?
 |  |
To, co Southpeak Interactive spolu s UBI softem prodávají bohužel není hra. Je to jen ukrácení volných chvílí dětem předškolního věku. Byť bych nerad odsoudil píli programátorů a grafiků zmíněných firem, opravdu tuto hru doporučuji jen v krajních případech, neboť jsou zde mnohem lepší tituly.