Yoshi's Crafted World: pohádkové dioráma (recenze)

Nového Yoshiho dělalo stejné studio jako Yoshi’s Woolly World, který vyšel na Nintendo WiiU a následně v upravené verzi na Nintendo 3DS. Celá hra byla vyrobena z bavlny. Jak prostředí, tak samotné postavy působily roztomile a nadýchaně. V tomto případě se rozhodli pohrát si s papírem. Funguje to ale tak, že z papíru je udělané hlavně prostředí a postavičky jsou z papíru jen zřídkakdy.  

Bavlnu nahradil papír, roztomilé je to ale pořád stejně. 

Pokud jste tedy čekali nějaký neobvyklý zážitek jako u jejich předchozí hry, tak to bohužel tentokrát nevyšlo. Navíc tady odpadá ten velký faktor překvapení, protože hry, které byly dělané čistě za pomoci rozpohybovaného papírového prostředí jsme tady už měli. Třeba takové Tearaway je prvotřídní příklad umělecky vytvořené exkluzivity a hned za ním je adventura Lumino City. Někdo by mohl argumentovat tím, že před Yoshi’s Woolly World vyšel ještě Kirby’s Epic Yarn, ale v případě Yoshiho to byl opravdu velký pokrok, což se v případě Crafted Worldu v porovnání s ostatními papírovými hrami říct nedá.  

Podobně jako třeba v Donkey Kong: Country Tropical Freeze se nejedná o čistě 2,5D skákačku. Vývojáři si rádi hrají s perspektivou a pokud budete chtít zkompletovat všechny úrovně, musíte si všímat všeho kolem sebe. Naplno využili možnosti, které jim poskytuje papírové prostředí a celá scenérie se tak může během pár chvil proměnit k nepoznání. Stejně tak i někteří nepřátelé nemají jen jednu podobu.  

Tak, to bychom měli ke technickému stylu. Nyní se můžeme přesunout k tomu, jak se nový Yoshi vlastně hraje. Pokud jste už některou z klasických skákaček od Nintenda zkoušeli, budete tady jako doma. V rámci hratelnosti jsou tu minimální inovace, což znamená, že je to opět další výborná hra. Yoshi stále může sníst své nepřátele a udělat z nich vejce, které následně mrští, po čem se mu zachce. Občas na scénu také zavítá jeho psí kamarád Poochy, který sice dokáže být užitečný, ale jeho navigace občas dá zabrat.  

Hratelnost je opět extrémně jednoduchá a přístupná, jak je u Nintenda zvykem.

Je znát, že oproti ostatním titulům nový Yoshi míří o něco více na mladší hráče. Naznačí vám to už při startu hry, kdy vám nabídne na výběr, jestli chcete hrát v lehčím nebo klasickém módu. Je ale celkem jedno, který z nich vyberete, protože obtížnost hry není nijak náročná a Yoshi’s Crafted World je tak hlavně záležitost pro relax. Stejně jako klasické levely, i bossfighty zvládnete s prstem v nose. Musím ale uznat, že v případě bossů se tvůrci po kreativní stránce vyřádili. Krom klasických levelů a soubojů s bossy se tady najde také pár speciálních levelů, které nejsou nijak extra inovativní, ale působí jako příjemné osvěžení a hra vám tak nebude připadat repetitivní.  

Na hraní nemusíte být sami, nechybí tady kooperace. Při hraní ve dvou ale občas může nastat zmatek. Nejedná se o split-screen, takže se celou dobu musíte držet u sebe. Kvůli tomu se občas nemůžete udělat to, co zrovna zamýšlíte. Jeden druhému pak můžete snažení lehce znepříjemnit, když se před něj postavíte zrovna ve chvíli, kdy hází vejce. Občas jich totiž není moc a zbytečně vyhozené vejce vás stojí zisk další kytičky. Jednodušší v tomhle případě je, že si jeden vleze na záda toho druhého a rozdělíte si role. Jeden se bude soustředit čistě na odstřelování vejci, zatímco druhý bude zdolávat překážky. U her od Nintenda jsem už každopádně viděl lepší kooperační režimy.  

Kooperace je opět cestou k úspěchu, je ale místy kostrbatá. 

Krom toho, že jsou na výběr různé barevné varianty, si Yoshíky ještě můžete upravovat skrz obleky, které si odemykáte za nasbírané zlaťáky. To ale není jediná věc, kterou při průchodu úrovněmi budete sbírat. Vaším hlavním zájmem budou usmívající se kytičky, které vám odemykají přístup k dalším oblastem. Nemusíte v každém levelu sebrat úplně všechny abyste hru dotáhli až do konce, ale pokud si to všechno budete chtít zkompletovat, tak to chvíli zabere. Kytičky totiž získáváte i za nasbírání určitého počtu červených mincí a srdíček.  

I tak se ale do úrovní budete mít důvod vracet. Každou z nich si totiž můžete projít i z druhé strany. V této verzi musíte co nejrychleji najít trojici pejsků. Takhle se můžete dostat k dalším kytičkám a také se ukáže, z čeho je vlastně scéna v daném levelu vytvořena. Při průchodu z druhé strany vidíte, co všechno se odehrává na pozadí. Je to sice jen maličkost, které si nemusíte vůbec všimnout, ale rozhodně je to příjemný bonus. Stejně se ale do té stejné úrovně budete mít důvod vrátit minimálně ještě jednou. Zdejší NPC na vás totiž mají občas nějakou prosbu. Stačí v některém levelu najít předmět, po kterém se sháněli, hodit po něm vejce a další kytička je v kapse.  

Obsahu je tedy dost. I když se nebudete zaobírat vedlejšími věcmi, tak vám hra vydrží na podobně dlouhou dobu, jako poslední Mariové. V průběhu hraní projdete několika různými světy, přičemž tématika se vždy mění. Jednou to jsou letní zahrady, za chvíli zase kloužete po ledu s tučňáky. Jindy se snažíte přežít ve strašidelném domě. Různorodosti je dost a každá scéna přetéká roztomilostí.  

O příběh se ani zajímat nemusíte, pokud nechcete. Nejsou v něm žádné složitosti a přesně odpovídá tomu, co byste od nintendovské hry očekávali. Klidný život na ostrově, kde žije Yoshi a jeho přátelé, naruší kouzelník Kamek a Baby Bowser. Mají totiž v plánu ukrást Sundream Stone, který dokáže splnit všechna přání. Jejich mise se ale moc nepovede a kouzelný kámen se rozpadne na 5 částí. Jistě už vám docvakne, co musíte udělat.  

Pokud od Yoshi’s Crafted World neočekáváte žádné zázraky, ale prostě jen další příjemnou skákačku, tak vás rozhodně nezklame. Je to tedy stejný případ, jako většina dalších exkluzivních Nintendo sérií. Stále se jedná o kvalitní záležitost, ale jen těžko byste v ní oproti předchozím dílům hledali nějaké výraznější změny.  

Za kopii na recenzi děkujeme ConQuestu.