Zaklínač 2: Vrahové králů – RPG jak má být (dojmy)

Zaklínač 2 je obrovská hra a to můžeme říct, i když máme za sebou teprve preview verzi obsahující prolog a první kapitolu. Je obrovská nejen proto, že si na disku už teď ukousne bezmála 10 GB místa. Víc nás fascinovalo zpětné pročítání návodu v přiloženém dokumentu a zjištění, že jsme objevili asi jen čtvrtinu toho, co hra nabízí. Prakticky každý quest má víc způsobů řešení a pár úkolů jsme i přehlédli, protože jsme nebyli dostatečně důslední v průzkumu lokací.

Na dnešní dobu je to pomalu zázrak, protože při rostoucí ceně vývoje si tvůrci zatraceně rozmyslí se patlat s obsahem, který uvidí jen minoritní část hráčstva. Zaklínač 2 prostě slibuje zase jednou přinést opravdové a poctivé RPG.

Akční úvod

Pravda, samotný úvod ještě spíš vsází na přímočařejší zážitek, ale jakmile se dostanete do malého přístavního městečka Flotsam s jeho zalesněným okolím, rozjíždí se klasický kolotoč – hlavní questy, vedlejší questy, zaklínačské lovení stvůr, chlastání v knajpě, pěstní bitky v knajpě, cpaní si tisíce a jedné blbiny do inventáře s doufáním, že vám to někdy k něčemu bude (a bude: míchání lektvarů, výroba pastí, kování a zlepšování zbraní)…prostě klasika a naprostý rozpor se zjednodušováním jako například v Dragon Age 2.

Jistě, Zaklínač nezamrzl v minulosti a přináší spoustu nových prvků a úprav, které fungují tu lépe, tu hůře.

Zaklínač 2 prostě slibuje zase jednou přinést opravdové a poctivé RPG

Například část bitek holými pěstmi nově probíhá stylem QTE – tedy bušením do tlačítek vyskakujících na obrazovce. Podobných hříček je tu víc, naštěstí zbytečně neotravují a působí spíš jako zpestření.

Právě z herní pestrosti máme velkou radost. Co jsme zatím hráli, dočkali jsme se jedné plížící pasáže, jednoho monumentálního útoku na hrad, chránili jsme zraněnou Triss, probíjeli jsme se jeskyněmi, lesem i vypálenou nemocnicí, vyhazovali jsme tunely do vzduchu, masakrovali Topivce, duchy, bandity i elfy. Došlo i na zběsilou bitvu s gigantickou zrůdou. Pokud si dokáže zachovat finální hra pestrost i v dalších kapitolách, rozhodně je na co se těšit.

Atmosféra hustá jak sirup je jednou z dalších věcí, na kterou se můžete těšit. Zaklínač opět působí jako dospělé RPG a tím nemyslíme jen to, že hned ve třetí scéně uvidíte úplně nahou Triss Ranuncul. Jde o samotný syrový svět, velmi podobný tomu našemu. Politika, korupce, bída, rasismus, terorismus… i po samotném hlavním hrdinovi na ulici někteří pořvávají nadávky kvůli jeho odlišnosti. Příběh se sice příliš hodnotit nedá (a ostatně tvůrci i žádali, ať se vyhneme zbytečným spoilerům), ale má dobře našlápnuto a jsme jenom zvědaví, kam se to vyvine dál.

Work in progress

První Zaklínač šel díky využití Aurora enginu z Neverwinter Nights hrát i v klasickém izometrickém pohledu, dvojka se přesouvá plně do third person. Herní prostředí je díky tomu členitější a působí uvěřitelněji, na druhou stranu nám občas přijde o něco uzavřenější a koridorovější, i když to tvůrci mazaně ukrývají. Změn se dočkal i samotný soubojový systém a popravdě je to něco, co nám kazilo naše prvotní extatické vytržení.

Styly a časování útoků dostalo padáka, nově máte na jednom tlačítku myši slabý útok, na druhém silný, tlačítkem E blokujete a mezerníkem se odkutálíte. Myšlenka dobrá, ale provedení problematické, protože kardinálně nefunguje systém zacílení protivníka, což je v hromadnějších bitvách (a těch je většina) občas na zešílení.

Až příliš často se budete jen zběsile kutálet po podlaze a točit kamerou ve snaze trefit toho nejnebezpečnějšího protivníka. Boje přitom nejsou hloupé, k dispozici máte i tradiční sestavu znamení (oheň, odhození, omráčení, štít a ovládnutí), klasický meč na humanoidy a stříbrný meč na stvůry, sekundární zbraně jako dýky, bomby atd., takže taktické možnosti jsou široké. Obecná nešikovnost a nedotaženost ovládání to boří a je otázkou, zda s tím tvůrci zvládnou něco udělat do vydání. Je škoda, že i když se podle nedávného vyjádření tvůrců inspirovali i konzolovým hardcore RPG Demon’s Soul, nevzali si za vzor jeho výtečný soubojový systém.

Celková neodladěnost je něco, co nám dělá velké vrásky. Jistě, jedná se jen o preview verzi, o spoustě problémů tvůrci ví a usilovně na nich pracují, ale finální verze má vyjít za měsíc a během hraní jsme narazili spoustu chyb od naprostých drobností, jako text jdoucí přes sebe, přes nespuštění skriptu a nutné nahrávání pozice, po čas od času brutální pokles fps vedoucí k restartu hry. A pokračovat by se dalo dál: problematický stealth systém, špatná detekce aktivních předmětů, nepřehledné UI...

Těšte se na Vědmáka

V CD Projektu jsou sice naprostí nadšenci, kteří dřív či později vyladí hru k dokonalosti a fanoušci to vědí, ale ostatní by mohli na hru zbytečně zanevřít. Ale nepředbíhejme zbytečně událostem a na finální zhodnocení si počkejme do plné verze.

Celková neodladěnost je něco, co nám dělá velké vrásky

A rozhodně je na co čekat. Silný příběh a zajímavé postavy, spousta úkolů s více možnostmi řešení, tuny vybavení a lootu, bohatý strom (vlastně takový kruh) dovedností… to všechno tu je a ještě podepřeno kvalitním grafickým zpracováním, kdy vám občas nezbyde než zastavit a kochat se okolím.

Zaklínač 2 má potenciál přeskočit svého staršího bratra ve všech ohledech, opět posbírat desítky ocenění kritiků a hráčům uzmout stovky hodin z jejich života. My se už nevyspalosti zapříčeněné dlouhým zíráním do monitoru nemůžeme dočkat.