Zamyšlení: Soumrak herních bohů

Diskuze čtenářů k článku

peto  |  12. 05. 2005 01:18

Kazdu z tych hier co su na obrazkoch som priesiel(teda okrem JA2 a resident evil). Aj ja som sklamany, ze uz dlho nevysla ziadna hra co by ma fakt bavila. Ani deus ex2 nebol moc dobry. Ale na tuto temu sa da rozpravat hodiny a sentimentalne spominat ako sme hackovali enemy robotov v deus ex, alebo zavodili v split screene v lotuse, alebo nfs2se a superili po serial cable v duke3d a starcrafte :) Skoda, ze su tie casy davno prec..

 |   |  Odpovědět
Pablo  |  12. 05. 2005 08:53

Taky se slzou v oku vzpomínám na System Shock 1, System Shock 2 a Deus Ex. K těmto perlám já ještě řadím např. skvostnou nyní již pětidílnou příběhově/adventurní upírskou záležitost Legacy of Kain - ta je po mém soudu důkazem toho, že kvalitu lze udržet i v rámci relativně velmi dlouhého časového úseku (a to i s komerčně slušnými výsledky). První díl vyšel v r. 1996, pátý v r. 2003 a s výjimkou Blood Omen 2, kde kvalita přece jen klesla, jsou všechny díly skvělé... Exemplárním příkladem opaku je Tomb Raider - jendička a dvojka naprosto skvělé gamesy, poslední díl neuvěřitelný shit...

Pablo

 |   |  Odpovědět
jezek, jezek  |  12. 05. 2005 09:20

Naprostý souhlas.Sice jsem zarytým zastánce FPSek,ale poslední dobou vzponímám čím dál víc,jak jsem bavil u kompu před 8-9 léty.Doom3-o ničem,Half2-sice fajn fyzika,ale po dohrání prázdno.Stále víc zjišťuju,že přecházím k jiným herním staylům a nic mne už nenaplňuje tak,jako před léty.Ale hlavně nepropadat panice

 |   |  Odpovědět
Mr. Wáwra  |  12. 05. 2005 10:38

ta nostalgie, to je mrcha

 |   |  Odpovědět
lordmike  |  12. 05. 2005 10:39

no i já jsem pamětníkem "zlaté doby" her.  a ne jen na Pc ale už na commodore 64, a to nemluvím o neskutečné Amize i dalších magických mašinkách.  Skvělých her bylo za tu dobu obrovské množství, většina z nich dnešním mladším hráčům už nic neříká. A asi to tak má být.  Nemyslím si, že dneska nevycházejí stejné "pecky", jako kdysi. Vycházejí, jenže my "pamětníci" se na ně díváme našima očima a můžeme srovnávat...navíc sám cítím, že mám ke hrám úplně jiný vztah než kdysi...člověk byl mladší, plný nadšení ze všeho.. ale dnešní hráči, kteří teprve pronikají do hraní a her, jsou taky tak nadšení...a i oni budou za deset let stejně nostalgicky vzpomínat na své první hry, a budou hořekovat nad těmi novými, které "jenom kopírují ty staré" apod..
Asi to je koloběh života, spirála, která se opakuje pořád donekonečna... je to ve všech oblastech lidského konání...ale naše staré hry nám nikdo nevezme, protože je máme všichni v sobě a tak je to dobře :)

 |   |  Odpovědět
speedy  |  13. 05. 2005 13:09

Naprosto souhlasím, taky jsem začínal na 8-bitech. Dokázal jsme kvůli hře nechodit do školy několik dní a jen pařit od rána do rána. Podobný článek se vždy objeví po pár letech. Redaktor v něm pláče nad současným stavem. Vyzdvihuje pecky staré pár let a vzpomíná na dobu kdy zase někdo jiný kvůli tomuhle brečel.

 |   |  Odpovědět
Jalt  |  12. 05. 2005 10:58

A není celé tohle vzpomínání způsobené jen tím, že vzpomínáme na hry, které jsme hráli kdysi ... když jsme byli mladí, měli víc času a všechno bylo lepší? Neříkám, že nejlepší hry v mém žebříčku taky nepocházejí z dřívějších dob, ale ruku na srdce - opravdu neexistují hry, které by dneska nepřinesli minimálně stejnou porci zábavy, příběhu, vtažení atd.? Možná je to dané rychlostí vývoje herního a poč. průmyslu vůbec, takže ta naše "starší" generace už je vlastně herními veterány, vzpomínajícími na ty "zlaté časy", kdy bylo všechno lepší. A možná taky ne.

 |   |  Odpovědět
peto  |  12. 05. 2005 13:34

aj ja som rozmyslal ci to tak nebudu brat dnesne deti. ked si zahraju nejaky doom3. a za par rokov budu smutit aky bol doom3 super, aky silny pribeh a super prvky RPG :) a budu ho porovnavat s doom7, ktory ma este horsi pribeh a zabavnost(ak sa to este da:)

 |   |  Odpovědět
Achi  |  12. 05. 2005 11:37

Nedavno sem dohral Final Fantasy 7 a nyni hraji Final Fantasy 8.
A na takove hry ted nic nema. Pribeh v FF7 je nezapomenutelny.

 |   |  Odpovědět
Chumbaba  |  14. 05. 2005 11:02

Ach, šťastlivče, jak ti závidím!!!

 |   |  Odpovědět
Michal123456789  |  12. 05. 2005 13:55

Je to tak. Jagged Alliance2, Fallout2 a Baldurs Gate 2 byly ne hry, ale umelecka dila. To byl zlom kdy byly hry na samem vrcholu.

 |   |  Odpovědět
Stanley  |  12. 05. 2005 15:50

Zcela zasadne postradam UFO: Enemy Unknown. Sice chapu, ze kultovnich her byla pekna radka, aby se vesla do jednoho clanku (takovy Dungeon Master I a II jen tak namatkou), ale myslim ze UFO, hlavne prvni dil, byla jedna z nejkultovnejsich her vsech dob. Pamatuju, ze v ty dobe se komunita pc nadsencu (samozrejme vcetne me ) nedokazala tak bratru 3/4 roku bavit o nicem jinem. Clovek skoto utikal do skoly, aby se moh podelit o svou radost ze noveho psionickeho kanonu... Tedy, pokud se dokazal odloucit od pc, samozrejme...

 |   |  Odpovědět
Michal  |  12. 05. 2005 17:29

Jojo, mas pravdu, UFO bylo nejlepsi hra svy doby, ale myslim, ze Jagged Alliance 2 je v podstate hodne podobnej koncept dotazenejsi jeste dal. Potom to slo bohuzel dolu... :(

 |   |  Odpovědět
Rajče  |  13. 05. 2005 12:41

Jo, jo jo. Musím se přiklonit k tvému názoru Není žádné jiné hry, ke které bych se po čase vracel jako je tomu u UFO: E.U. A to i dnes na Windows XP a 1,7 GHz AMD si jej rád spustím pomocí DOSBoxu Ty nároky a grafika...320x200px a bohatě to stačilo. A což teprve design zbraní. U Jaggedů stačilo udělat grafické předlohy skutečných zbraní. A co se týče dungeonů, tak DM II bezesporu také patří mezi herní bohy... a následoval by asi TES: Morrowind

 |   |  Odpovědět
...  |  12. 05. 2005 17:57

Moc pěkně napsané!

 |   |  Odpovědět
abe  |  15. 05. 2005 10:35

teda podle mě je autor absolutní magor a měl by najít psychologa, protože co to tam žvatlá....to není možný :)

 |   |  Odpovědět
Sartori  |  15. 05. 2005 16:09

spis ty ses omezenej a tupej jak mandelinka bramborova

 |   |  Odpovědět
Algeroth  |  12. 05. 2005 20:46

Pod tohle se klidně podepíšu :o) Dle mého názoru za "úpadkem" kvality her lze hledat prachy -> hra musí vypadat pěkně, aby si ji koupilo co nejvíc lidí, ale to, že to totálně postrádá zábavnost (a o tom jsou IMHO hry) už nikoho netočí. Bohužel.

 |   |  Odpovědět
adams, adams  |  13. 05. 2005 03:54

Nebude to jenom tím, že jste z toho tak nějak vyrostli? Není to tak tragické, jak to vypadá. Ony se i ty novější věci dají hrát, akorát jsou nějak kratší..

Ufo jsem prošvihl, chytil jsem až X-COMa, ale ten byl hustej.. I když jsem se pak k ufu vrátil, nikdy se mi nelíbilo víc. Ale UFO: Aftermath se taky dalo zkousnout, i když byla oholená strategická část.

Flashpoint - lehce postarší záležitost, ale se všema add-onama a patchema se s tím dá taky nějaký ten pátek vydržet.

CS - kapitola sama pro sebe (i když, taky doost staré)

Celá série HL1 - náhodou paráda.

Transport tycoon + roller coaster tycoon - to je mazec, vážení..

A z těch novějších - kdo nevydržel u Mafie, hoďte po mně virtuálním šutrem..

Hidden and Dangerous II - skvělá, i když nedotažená věc..

Need For Speed: Underground - kolem toho byla docela slušná vlna..

víte co, vemte si to takto: Kdysi dávno (ještě na commodore 64) jsem se absolutně a dokonale bavil u simu ACE - to je něco, co je už dnes absolutně nehratelná záležitost. Hrával jsem TOP GUN, hrával jsem taky Battle of Britain, Combat lynx, F-14 a jiné 8bitové pecky. A pak jsem dezertoval na PC. Tam jsem se královsky bavil u Red Barona, Chuck Yeager's Air Combat, totálně jsem se bavil u SWOTLa, Aces of the Pacific byla extáze, nad Aces over Europe jsem proseděl spoustu času, hrál jsem i Dawn Patrol, hrál jsem European Air War, spoustu času jsem strávil na Jane's World War II fighters, MS Combat flight simulator... A pak přišel IL-2 Sturmovik. Rázem bylo všechno zapomenuto, každý sim, kterým jsem zabil spoustu času se stal prakticky nepoužitelný a nehratelný, protože letadla se najednou chovala nepřirozeně, nevyzpytatelně, prostě divně.. Mít Sturmovika před patnácti lety, to by byl nářez, to si ani nedokáži představit.

Prostě, existuje spousta simů, u kterých jsem se tehdy bavil daleko víc. Ale absolutně to neznamená, že by jakákoliv z těchto her před Sturmovikem byla lepší, nebo hratelnější. Z téhle série můžu s klidným svědomím říct, že ten Šturmovik prostě nejlepší je. Přesto se u něj nebavím tak, jak by to bylo možné před deseti, patnácti lety. Ale rozhodně to není tou hrou, problém je někde jinde..

 |   |  Odpovědět
Firefox  |  13. 05. 2005 08:43

V zásadě souhlasím se všemi, kteří přispěli. ASi nejvíc pravdy bude v tom, že každý vzpomíná na ty první hry jako na nejlepší. Přeci jen to byla jiná doba - hrával jsem 3-5 hodin denně (anebo i mnohem víc), teď už to je tak v průměru hodina denně, možná ani to ne, protože prostě jak člověk stárne, přibývají mu povinnosti..
Na tenhle příspěvek reaguju kvůli NFSU. Myslím si, že to není špatná hra, ale ještě jsem nehrál žádné NFS, které by překonalo první díl.. (Porsche jsem hrál asi 10 minut).
Jinak v takovém výčtu by rozhodně neměl chybět Dungeon Master (I+II).
Samozřejmě je spousta her, které jde označit za kultovní. Já se těším, až budu mít opravdu hodně času (sand to bude před důchodem) a potom si seženu nějakýho staršího kompa, nainstaluju MS-DOS a vychutnám si ty nejlepší kousky..

 |   |  Odpovědět
Juro  |  13. 05. 2005 13:27

Rovnako ma pocit ze najlepsie NFS bolo to prve, strasne vela hodin som trenoval jednotlive trate a ked porovnam s novsimi NFS tak mi tam strasne chybaju tie nadherne drahy v alpach alebo pri pobrezi,musim povedat ze obcas som len tak pozeral po okoli a mam pocit ze tie jednotlive drahy v NFS1 boli podla realnych map robene.Rovnako dolezite bolo ze to bol v podstate jediny simulator kde boli po kope take vynimocne auta.

 |   |  Odpovědět
SiNuHeT  |  13. 05. 2005 16:06

Nejlepší díl je pro mě NFS4: High Stakes, to mi nikdo nevymluví. Hraju ho dodnes a pořád mě neomrzel; tím však nechci naznačit, že novější díly jsou špatné.

 |   |  Odpovědět
no.667  |  16. 05. 2005 09:04

NFS2SE v simulation modu s nejakym poradnym autem a agressive opponents,to me bavilo jeste vic nez NFS1:)zadny dalsi dil uz me tolik nechytil.

 |   |  Odpovědět
Juro  |  13. 05. 2005 13:18

Ano aj ja som dospel k rovnakemu zaveru, IL-2 je velmi blizka skutocnosti a to vravim z vlastnej skusenosti pretoze som pilotom vetronov.Bol som prekvapeny realnym sa spravanim jednotlivych lietadiel v IL-2 a rovnako je pravda ze uz som sa tak dobre pri tejto hre nebavil ako ked som hral simulatory na C64 aj ked sa realnost neda porovnavat.Tiez spominam na zlate casy s C64, bola to uplne ina doba,mali sme uplne ine problemy ako dnes.Dnes clovek presedi 8 hodin za blikajucim monitorom v praci a ked pride domov tak nema chut na pocitac ani pozriet.A postupne uz na hrach (simulatoroch) len porovnava realnost a nikdy nema cas si ju vychutnat.

 |   |  Odpovědět
Milan  |  13. 05. 2005 08:19

Naprosty souhlas az na System Shock 2. Jednicka byla mnohem lepsi. A co treba Thief 1, ten mel taky paradni kouzlo. No a hlavne nezapominat na Betrayal at Krondor, to je pro me doposavad nejlepsi RPG vsech dob.

 |   |  Odpovědět
xgandalf  |  13. 05. 2005 10:10

Mnooo, to je těžký posoudit, SS1 byl první a o něco delší, ale zase SS2 měl podle mýho lepší atmosféru. A Betrayal at Krondor - co chcete, námět od Feista, příběh a hratelnost skoro dokonalá..Trochu mi to asociuje RPG na PS2, Krondor byl taky víc zaměřenej na příběh než na vývoj a starání se o svý miláčky - což mi trochu vadilo, že se jednotlivý kapitoly hrály s různejma postavama. Zajímavý - hrál někdo z vás Return to Krondor - to už mě zas tak nevzalo, ale nebylo to špatný.

 |   |  Odpovědět
Chumbaba  |  14. 05. 2005 11:43

Jojo, pamatuju, jak jsem šel s kámošem do JRC za Májem koupit originálku Krondodu za 2.100 Kč. Byla ještě disketová, ale ten úžasnej, zelenej manuál!!! Kdoví, kde je jí konec. Já jsem si o řadu let později koupil v Jimazu CD verzi a tu mám dodnes... taky je to jedna z mých nejoblíbenějších RPG.

 |   |  Odpovědět
Jarrod  |  13. 05. 2005 08:56

Tak buď je tento článek úplná, s prominutím, hovadina, nebo má silnou filozofickou hloubku - ještě nevím. Budu si to muset přečíst znova.
A abych přispěl k tématu - dobrých her je i v dnešní době spousta. Problémem je, že je těch her dneska moc. Před těmi 7-10 lety, kdy byl u nás Internet a stahování her teprve v plenkách a získat novou hru bylo peklo nebo to bylo značně finančně náročné, byla každá "novinka" výtečná. Asi proto, že jich moc nebylo. Také skoro každá přicházela s něčím novým - asi proto, že her bylo zatím málo, a tak bylo hodně prostoru pro pro novinky. Vymyslete dneska něco nového, co nebylo ještě nikde použito! Proto se vývojáři zaměřují na jinou oblast, který se jim díky technickému pokroku otevírá, a tou je vzhled (Porovnejte Warcraft2 s Warcraft 3).
A výčet, podle mne, výborných starých her - co člověk, to názor, co člověk, to jiný oblíbený žánr. Já bych připomenul
Duke 3D (desítky hodin strávených při síťové hře)
Dune 2 (klasika a milník v oblasti Realtime strategií - moje první hra, co jsem viděl a hrál na PC)
Transport Tycoon (co dodat? je jedinečný a ještě v dnešní době se k němu vracím)
Warcraft 2 (tato hra může za nejednu dioptrii zkažených očí díky dlouhým nočním hodinám stáveným u blikajících monitorů)
Starcraft  (naprosto nepřekonatelné - a ten multiplayer!)
Diablo I a II (Blizzard rulez)
Jo a abych nezapomněl série C&C (i když jsem byl značně drcen v síťové hře a zařekl jsem se, že už tuto hru nebudu nikdy hrát, NIKDY NEZAPOMENU)

 |   |  Odpovědět
malcor  |  13. 05. 2005 10:05

No, bylo sice dobre, ale ani ted neni tak uplne zle. Treba zrovna loni solidne rozceril RPG vody SW:KOTOR coz byla celkem solidni prace. No a komu se nedavno podarilo vic proniknout do morrowindu tak si myslim taky nestezoval.

 |   |  Odpovědět
Adam  |  13. 05. 2005 10:16

S tématem vcelku souhlasím, ale nemohu nevytknout fakt, že autor se zmůže jen na poetické hanění svých kolegů a nedá k dispozici jediný argument či názor, se kterým by se dalo diskutovat. Poskytne seznam her, které považuje za dobré, bez jediného zdůvodnění. To nepovažuji za férový přístup.
Pokud jsme tedy u holého seznamu, mě osobně nejvíc poznamenaly Duna 2, Fallout 1, Dungeon Master 2, Diablo 2, Tomb Rider 1, Heroes of Might and Magic 3, Terminator: Future Shock. Ve starých časech by se dalo jít ještě hlouběji, výborné byly adventury jako Monkey Island či Indiana Jones. Humor, to je jedna z věcí, které ve hrách dnes postrádám, všechny se snaží být hrozně temné, vážné, sychravé a studené, studeně dokonalé technicky, lidsky však poněkud vyvanuté a holé.

 |   |  Odpovědět
Caleb  |  13. 05. 2005 10:27

Nejvice me mrzi, jak upadla v zapomneni hra ze vsech nejgenialnejsi: Outcast.
Dnesni hry uz si prosly zkomercnenim, diky obrovskym nakladum buhuzel nemuzeme cekat ze nezavisle projekty budou (narozdil od hudby) dosahovat technickeho zpracovani nejnovejsich her typu D3 nebo HL2.

 |   |  Odpovědět
Mapek  |  13. 05. 2005 10:24

To nám ta herní populace pěkně stárne Dřív jsme byli jiní, dnes se mezi nás cpe každý puberťák.
Co vím je, že šance vypnout třeba Mafii, je pro toho mladšího stejně nízká, jako pro mě bylo vypnout UFO (ještě vynález... ještě souboj..., a ráno s takovýma- oo -očima). Prostě jenom nostalgie

 |   |  Odpovědět
cicobasket  |  13. 05. 2005 10:39

Tenhle tym si vycvicim na tuhle uroven a pak jdu spat :))

 |   |  Odpovědět
Pustni_kufr  |  13. 05. 2005 11:31

Myslim ze oproti klasickym "starym" RPG hram Fallout, JA2, UFO atd. se dnes mnohem lepe rozviji simulatory viz Lockon, MS flight simulator, ruzne auto sim hry treba GTR, Live For Speed nebo ne prilis inteligentni simulator ponorky SH3. Zkratka vyvoj jde kupredu. Co se tyce strilecek neni to take tak spatne ovsem hry byvaji typu Play & Forget narozdil od kultovniho Dooma1 popr Duke 3d (come get some :). A posledni povzbuzeni drive vychazely dobre hry jednou za 3-4 roky takze po falloutu 2 by uz bylo nacase aby zase neco vyslo :)

 |   |  Odpovědět
Fabio  |  13. 05. 2005 11:53

A hrál autor NS? (www.natural-selection.org) Pokud ne, rozhodně doporučuji začít kombatem a přejít ke hlavnímu módu, který je kombinací RTS+FPS - a je to opravdu záhul.
Uznávám, malý faul je v tom že jde jen o multipalyer - ale tam je snad budoucnost her ne?

 |   |  Odpovědět
max  |  13. 05. 2005 12:20

Pokud se vam nove hry nelibi, tak je proste nehrajte!

 |   |  Odpovědět
Chumbaba  |  14. 05. 2005 11:34

Jsem zahanben. Tohle je možná nejchytřejší příspěvek v celé diskusi...

 |   |  Odpovědět
Cvalda  |  13. 05. 2005 12:52

S článkem samozřejmě souhlas. Ale boj proti blbosti a průměrnosti je marný. Průměrného je a bude vždycky a ve všem víc než toho kvalitního a cenného, doba začátku herního průmyslu byla výjimka, jedinečná historická fáze, která se už u her nebude opakovat. Situace se ustálila na normálu - většina je krmný balast pro masy, ale pořád sem a tam vyjdou velice povedené hry.

Pravda je ale taková, že těch vyloženě "uměleckých" kousků je míň než v ostatních odvětvích popkultury, např. filmů a knížek. Za celých těch 15 let, co hraju hry, bych mohl ty opravdu geniální spočítat na prstech. Ze strategických určitě nesmrtelná Civilization, z hlediska herní promakanosti a řemeslné geniality dodnes nepřekonaný System Shock 1, z hlediska čisté atmosféry asi převratný Alone in the Dark 1, z hlediska humoru bez debat Monkey Island.

Ale u 95% her platí známá věc - slaboučký a hrozně dětinský příběh. I vynikající hry jako Betrayal at Krondor, Baldur's Gate nebo Fallout nabídly jen story, kterou fanoušci sci-fi (kteří tvoří většinu hráčské komunity) už tisíckrát četli nebo stokrát viděli ve filmu. Výjimka mě napadá jediná - Planescape Torment. Možná, že to bude znít jako rouhání, ale čirá genialita, atmosféra a hlavně dospělost příběhu Planescapu se možná dá srovnávat i s velkými fantastickými díly jako Pán prstenů, Duna, Hyperion a podobně.

 |   |  Odpovědět
Mr. Wáwra  |  13. 05. 2005 13:13

a jak se pozna takovej umeleckej kousek??????

 |   |  Odpovědět
Sartori  |  15. 05. 2005 16:17

umeleckej kousek = hratelnost a amtosfera

nic vic, ale ani nic min

 |   |  Odpovědět
Hans  |  14. 05. 2005 09:37

Plne souhlasim ze planescape torment je v podstate kniha s neuveritelne uzasnym pribehem rovnajicim se takovym skvostum jako pan prstenu....

 |   |  Odpovědět
Standa  |  13. 05. 2005 13:18

Podle vlastní zkušenosti mohu říci, že hrací nadšení má několik fází. Nejdříve se jedná o úplné vytržení z kde čeho, potom si začne člověk vybírat, a později přijde na to že je to všechno vlastně na jedno bdro a her nechá téměř nadobro. Sem tam si něco spustí, aby si jen potvrdil že něco podobného už předtím hrál několikrát a rychle ho to omrzí. A je úplně jedno jestli člověk začal hrát před 15 lety a nebo loni.
My pamětníci máme tu výhodu, že jsem byli u začátku  herního boomu kde se teprve formovali základní varianty her. Jako dungeon, adventura, realtime strategie atd. Když se nad tím zamyslíte tak přijdete na to, že všechny současný hry jsou jen více čí méně úspěšné klony her jako DOOM, DUNE2, SIMCITY,DM...
Tenkrát to taky nebyla taková masová záležitost jak dnes. Člověk cítíl trochu jedinečný když tenkrát pařil. Herní časopisy byli teprve v plenkách, internet neexistoval. Člověk musel být zdatný obchodník a mít pevné nervy aby vůbec nějakou hru sehnal a z té hromady disket ji rozjel.

 |   |  Odpovědět
Mr. Wáwra  |  13. 05. 2005 13:35

brrrrrr, nechat her nadobro - to zni desive

 |   |  Odpovědět
Sanger  |  14. 05. 2005 11:32

Hraní nenechávejte. Ale vybírejte si jen umělecké kousky.

 |   |  Odpovědět
Chumbaba  |  14. 05. 2005 11:30

Tohle je velice zajímavý názor.
Na druhou stranu je ale otázka, jestli to tak není v životě úplně se vším. Z určitého pohledu se dá říct, že dny našeho života jsou jeden jako druhý, stejnou svíčkovou jsem jedl už stokrát, láska je pořád stejná, vloni v květnu kvetly úplně stejné šeříky a vůbec - svět je pořád na jeno brdo .
Možná jsem divný, ale mně právě svým způsobem láká zažívat pořád dokola věci v jádru podobné, prožívat znova a znova vzrušení stále stejné ale zase znovu nové, jestli si rozumíme. Řekl bych, že člověk je bytost cyklická, jeho hlad se nasytí a znovu se objeví, stejný jako předtím.
Já mám třeba rád RPG. Z určitého pohledu jsou všechny RPG na jedno brdo. Ale mě vždycky znovu zajímá, jak svou RPG autoři pojali, jaké prvky mě v ní potěší, co tam bude chytré a sugestivní, zda mě zaujmou... atd.
Myslím, že hodně záleží na tom, co člověk ve hrách hledá. Proto se hry někomu omrzí a někomu ne...

 |   |  Odpovědět
marosh  |  13. 05. 2005 13:37

Ale nevydali. Tebou zmiňované hry jsou perly v kupě hnoje. Dneska je ta kupa trochu větší, ale stále se dají najít perly : Morrowind, Far Cry, Half-life, Rome totalwar ... a těším se na Stalkera, Oblivion (TES4), Neverwinter nights 2...

 |   |  Odpovědět
SiNuHeT  |  13. 05. 2005 16:03

Pane Kanka, pocity s Vámi sice sdílím, nechápu ale, proč jste je popsal takovým rádoby-kánonickým způsobem. Vypusťte z četby Jiráska a věnujte se čtivějším knihám, Vašemu jazyku a slohu to jen prospěje.

 |   |  Odpovědět
Caleb  |  13. 05. 2005 21:44

Prekvapuje me, ze zde nikdo nezminil genialni hry X-Wing ci TIE Fighter. Ti, kteri tvrdi, ze to nejsou nejlepsi vesmirne simulatory ktere kdy existovaly, to tvrdi jen proto, ze je nehrali.

Jinak pod clanek samotny bych se s radosti podepsal taky - moc hezky napsane.

 |   |  Odpovědět
jnek  |  13. 05. 2005 22:24

zacinal jsem v 87 na ATARI XL - 8bit, hry se nahravaly z kazety i pul hodiny, dokonce jsme nahravali z polskeho radia kde byli daleko pred nami (pamatujete jeste nekdo casopisy BAJTEK, Elektronika?). pak prisel 16bit super ATARI520 ST - neco neuveriteleneho jedna 3,5 disketa jednostranna cca 90 Kč. Ale pak to vypuklo s AMIGOU - nejkrasnejsi leta /amiga500,500plus 20mb hardisk , jedna z prvnich 1200, AMIGA horecka se vsim vsudy. probdele noci a skvela komunita/ dopadlo to jak dopadlo a tedka sedim u PC. Kazda z techto vln je jedna velka nostalgie. Kdyz si vzpomenu na ty prvni hry kdy jsem se radoval ze na obrazovce neco reaguje na joystick.Pak dalsi herni pecky. A jelo se dale a vyse. drive jsem si hru fakt vychutnal ale jak tady jiz nekdo psal v dobe internetu ma kazdy vse a o hrani uz vetsinou nejde, vsichni jsou velci sberatele. cest vyjimkam. vzpominat se bude vzdy. to je stara znama vec. ale mi co pamatujem opravdove zacatky buden asi k nostalgii vice nachylnejsi.

 |   |  Odpovědět
Leon  |  13. 05. 2005 22:39

Čtivej článek a očekávaná dizkuze pod nim. Autor si vybírá vděčný téma sepsané trošku manýristickym  style m, to nic ale nemění na tom, že ma skutečně pravdu a jim nastíněná situace odbovídá současnému stavu.
I přes přirozenou nostalgii starých pařanských veteránů nejni herní trh v idelním pozici a silně řečeno si opravdu prožívá černé období poznamenané hledaním svýho místa v kultuře. Východisko vidim ve vzniku nezávislého trhu (viz kinematografie), tvorbě vedlejších studií herních tvůrců a takové technologické pokročilosti PCcek, kdy nebude již na předních mistech technologie (=engine a spol), ale hratelnost a herní system. Inu budoucnost je plná nadějě, chce to jen věřit (případně dát ruku k dílu)
BTW - vsechny zmíněné herní klenoty sem měl čest dohrát, tudíž souhlasím s autorem a zároven gratuluju k jeho vkusu!

 |   |  Odpovědět
Chumbaba  |  14. 05. 2005 11:17

Jak už psalo pár lidí nahoře, podobné články se objevují každých X let, když některý redaktor začne vzpomínat, jak to "tenkrát bylo lepší" a dnešní hry jsou "komerční a hloupé". Bylo to tu už mnohokrát - v době klonů Dune 2, v době klonů Dooma, v době interaktivních filmů, v době přechodu do 3D...
 Každý máme tu zlatou dobu jinde. Někdo ji má na Sinclairu, já třeba na počátku 90. let a kdo začíná s hrami teď ji má teď a bude nostalgicky vzpomínat na San Andreas. Hry zmiňované v tomto článku mám sice rád, ale hledím na ně už jako na modernu - sérii Baldurs Gate považuji za sice kvalitní, ale spíše úpadkovou RPG, oproti těm "pravým" RPG z mé zlaté doby.
V každé době, kterou pamatuji, vycházely dobré a špatné hry a záleží na každém, které se mu líbily. Vždycky se mi líbily Wizardry, Star Trail a Krondor. Vždycky mi přišly přihlouplé Lands of Lore, které jsou pro někoho velkou klasikou. Mám rád Fallout, ale viděl jsem málo her tak nudných jako Longest Journey. Prostě to každý vidíme jinak. A neustále se objevují revoluční a skvělé hry, které mění můj pohled na hry. Když jsem si myslel, že jsem viděl už všechno, přišla Final Fantasy 7. A pak třeba GTA3. A stejně skvělá hra vyjde zase třeba za tři roky... atd.
Mám velmi rád ty staré krásné hry. Ale mám také rád ty dnešní krásné hry.
Skučet netřeba.

 |   |  Odpovědět
Mr. Wáwra  |  14. 05. 2005 11:41

přesně tak

 |   |  Odpovědět
Leon  |  14. 05. 2005 12:38

Bohužel typický příklad hráče, který neni schopnej podivat se na vyvoj průmyslu s odstupem a smyslem pro hodnocení přítomnosti (nostalgii nechme stranou, nepopírám ale, že je v tomto přítomna). Takovýto postoj odpovídá přesně tomu typu hráče, který si vystačí s tím málem, které se mu nabízí a jehož žaludek neni žaludkem gurmána (viz.článek:)) Prohlásit o Baldurovi, že je "úpadkovým RPG", aniž nevezmu nejen v potaz jeho hvězdné kvality ale i vyjímečný vizionářský počin, který oživil RPG žanr, může jen naprostý ignorant či pomatenec. Větu o mimořádném zjevení, jakym bylo Longest Journey a následném schováváním se za klišé "že každý to vidí jinak" zavání spíš pařanskym analfabetismem a nepochopením. Ale každý asi má na hry jiné nároky. Jinak s FF7 se shodnem aby bylo jasno

 |   |  Odpovědět
Chumbaba  |  15. 05. 2005 11:47

Pominu obhroublost příspěvku.
1) RPG žánr podle mě neoživila Baldurs Gate, ale dvojice Diablo a Fallout. Ale to je akademická otázka. Dohrál jsem Baldurs Gate I i II. Jednička mě zoufale nudila, ale líbila se mi její grafika. Dvojka byla o hodně zábavnější. Nicméně ani jednička ani dvojka mě nepřesvědčily jako kvalitní RPG - neměly ani zajímavý příběh ani zábavný RPG systém, ba ani zábavný systém soubojů. Přiznám se, že nemám rád konverze ADaD na počítače, už od dob Beholderů. Připadne mi, že na počítači je tenhle systém strašně zdlouhavý a otravný, zvlášť na nižších úrovních postav. Nemám ani příliš rád svět Forgotten Realms, jakousi Disneyho renesanční fantasy. Není divu, že dávám přednost RPG jako je Krondor (skvělý příběh, solidní vývoj postav, skvělé souboje), Wizardry 7 (příběh, souboje, nejlepší RPG systém) nebo Star Trail (minimálně skvěle podaný příběh, šílený RPG systém a boje). Oproti těmto hrám mi připadne BG nenápaditá, fádní, ospalá a nezajímavá. Naopak, mám rád Fallout pro skvělou atmosféru a promakaný RPG systém, líbil se mi Albion pro svojí originalitu nebo Wizards and Warriors - sice zjednodušená, ale stále ryzí RPG podle mého gusta.
2) Analfabetismus - zajímám se o velmi vysoko hodnocené hry, často si kupuju hry podle recenzí. Longest Journey jsem koupil ještě v té velké, americké krabici, které JRC dovezlo ještě v dobách, kdy se říkalo, že u nás hra nebude distribuována. Dal jsem za ní dva tisíce a dohrál jsem ji až do konce. Připadla mi naprosto nudná. Putování mezi naším a "druhotným" světem se odehrává v řadě knih a filmů a nevidím důvod, proč jásat nad příběhem TLJ, když máme knihy jako je Endův Nekonečný příběh nebo Lewisova Alenka (ale i hry s podobnou tématikou - co třeba výborný Evil Twin?). Mám rád adventury příběhové, jako je Gabriel Knight nebo Discworld Noir, líbí se mi skvělá hra Blade Runner, mám rád Lauru Bow. TLJ měla podle mě akorát moc hezkou grafiku, toť vše.
Tvoje konstatování, že "každý máme na hry jiné nároky" se obsahově shoduje s mým konstatováním, že "každý to vidíme jinak". Líbí se mi hry, které vyhovují mým nárokům - hry originální, nápadité, atmosférické, vtipné, něčím vzácné. Jako já jsem vysvětlil, proč se mi nelíbí některé velmi uznávané tituly, ať mi ti, kdo naříkají nad současnými hrami, vysvětlí, proč jde herní svět do pekel, když vycházejí hry jako San Andreas, Morrowind, Gothic 2 nebo Metal Gear Solid 3 (nemluvě o hrách, jako je Disgaea a dalších šílenostech, které dávají slovu hardcore nový rozměr) . A jak může někdo nostalgicky tesknit po Baldurs Gate a přehlížet dva velmi dobré díly Knights of the Old Republic.

 |   |  Odpovědět
Leon  |  15. 05. 2005 13:12

Omlouvám se za obhroublost, byl sem nervozní z večerního hokeje (stejně jako nyní,ale budu se tentokrát krotit
1) Skutečně každý má své jiné favority, nekteré zmíněné hry sem hrál (diablo,fallout,albion,krondor,wizadry 7,Beholderi) některé hry nikoli ( Star Trail,Wizards and Warriors) a všechno to jsou mimořadné hry hodny zahraní. Respektuji jejich kvality, ale ve tvé zmíněné averzi vůči Baldurovi a světu Forgotten Realms spatřuju spíše jakousi pózu, snahu odlišit se (možná věčné adorováni BG(?)) nedovolujíc ti hodnotit jeho objektivní kvalitu a přesah. Jenom by mě zajimalo jestli totěž plati i o Planescape Tormentu, který je podobného herního systemu.
2)Cestování mezi světy. Jistě, není to původní téma, v tomto případě by to chtělo popsat do jaký míry je ten či onen příběh originální a vybočující z řady. Celá řada filmu,her,knih atd čerpá ze starých příběhů a roubuje je na nový postupy a můžem jim to mít za zlé ve všech případech? Putování April bylo mimořadné skvěle napsáno, dramaturgicky ošetřeno a v rámci možností adventur výtečně podáno a vygradováno, proto se divim, že zde hovoříš o nudě. Podobně dobře zpracován byl i Broken Sword 1, Toonstruck či technologicky ne přímo vyvážený, ale výborné odvypravený Gabriel Knight 3. Mrzí mě pouze, že sem nehrál tebou zmíněné Discworld Noir ani Blade Runner - nevim kde a jak sehnat..
Hovoříš o nudě u TLJ a vzapětí zmínís Morrowind, hovořís o absenci originality u BG a zmíníš San Andreas.
Těž hledám hry originální, nápadité, atmosférické a vzácné... já je ale narozdíl od tebe nacházim pouze náznaky a odlesky. KotOR skvělá, leč ne uplně dotažená věc.

 |   |  Odpovědět
Chumbaba  |  15. 05. 2005 14:58

Omlouvat se nemáš za co, vlastně jsem s tím začal tak trochu já, jak jsem nazval svůj příspěvek. Je to dáno tím, že prostě články tohoto typu nemám rád, připadnou mi nefér. A autor, který navíc zvolí kazatelský tón a la Friedrich Nietzsche, má mých sympatií ještě míň.
Jen bych se ještě zastavil u dvou detailů. Já se snažím psát konkrétně - napíšu, že mě připadne, že BG má zdlouhavý a navýrazný RPG systém nevhodný pro počítačové zpracování a dám příklad pár her, kde se mi souboje naopak líbily. Ty my oponuješ, že BG má "přesah" - je to sice zajímavé slovo, ale těžko si představit míň konkrétní argument.
A druhá věc, která mě zaujala, a proto jsem se tady do té debaty pustil, je ta, že já se navážím do her a do určitého druhu článků, zatímco ty se navážíš do mě. Já napíšu, že TLJ mi připadla nudná a mám na to 100% kvalifikaci, protože jsem ji dohrál. Ty napíšeš, že jsem typický příklad hráče takového a makového typu, hodnotíš můj žaludek z gurmánského hlediska, mluvíš o analfabetismu a nakonec mě rozebereš, že se chci odlišit. Ty mě znáš? Pod tímhle nickem mám na Doupěti a BW stovky příspěvků za řadu let. Tys je četl, že toho o mně tolik víš?
No, nic ve zlém. Ve FF7 se shodneme a v Tormentu taky, ten má úplně vynikající příběh, možná nejlepší ze západních her vůbec. RPG systém mě ale vedle příběhu nijak nezaujal. Broken Sword nemám rád, považuji ho jen za chabý plagiát Gabriela Knighta, ale uznávám, že s krásnou grafikou a hudbou.
Každý sám musíme posoudit, zda si za svými názory skutečně stojíme tak silně, abychom je ustáli i bez potřeby napadat oponenty. Pokud jsi ty hry - Fallout, Krondor, Wizardry 7... - skutečně hrál a pořád si myslíš, že Baldurs Gate má "přesah", nezbývá mi, než konstatovat, že je to tvůj názor a já bych ho měl respektovat.
Tak, a abych taky trochu ustoupil já, tak opakuju, že BG2 mě hodně bavila, specielně romance a další interakce mezi postavami. A i z TLJ si pamatuju jedno super místo, a sice jak April mluví s drakem. Je to jeden z mála draků ve hrách, který působí skutečně tak mocně, jak draci mají .

 |   |  Odpovědět
Leon  |  15. 05. 2005 17:05

Svůj názor ke článku sem vyjadřil nad tvým příspěvkem, mimojiné sem se tam i pozastavil nad neobvyklou formou článku, která mi sice přijde mírně manýristická, ale i přesto působí svěže a inspirativně Takže se nenavážim a nevenuji pouze tobě, jak vidíš Nodvažuji se tě soudit, skutečně si nevybavuji tvé příspěvky na Doupěti ani BW, pouze sem reagoval na tvůj názor výše. Rád bych sdílel tvůj positivní pohled na současný hry, respektuji ho, spíše se ale koukám s nadějí do budoucna, koneckonců za pár let uvidíme...
BTW- Toho majestátního draka si taky pamatuju, ale co teprve draci v Baldurovi 2. No radši už to nebudu pokoušet

 |   |  Odpovědět
Zdenda  |  16. 05. 2005 10:56

Bohužel musím souhlasit. Taky patřím ke generaci odkojené na C64, a první progamesované noci byly s UFO:Enemy Unknown, Beholderem, Dune, atd. Všichni děsně chválili The Longest Journey, tak jsem si to před 3 týdny koupil, a včera dohrál. Fakt dosti nuda.

 |   |  Odpovědět
Antivir  |  14. 05. 2005 21:16

JO s rpg to jde fakt z kopce, a co mne ted nejvic vytocilo? Posledni klovny rpg byl podel mne fallout 2 a co se deje ze 3kou... to ani nechci vedet((( . Nejlepsi arkada je ted asi Jets''n'Guns, a taky ze radobysimulaátorů je to NF:HS, super byli ty auta co se tam dali pridat.A ke FPS to posledni dobra hra byl asi HL1 a jeho mod CS.. Ale ba fallouta 1 nic nema, mozna az na Comandra keena nebo na wormse či JAzze kralicka)))

 |   |  Odpovědět
Hex  |  14. 05. 2005 22:36

Myslím, že minulý rok jasně ukázal jak si všichni váží geniálních her.Mluvím o kauze Vampire The Masguarde: Bloodline, skvělé a průkopnické rpg, za nějž byli jehož autoři odměněni krachem firmy.

 |   |  Odpovědět
gabqo  |  15. 05. 2005 00:08

Plne suhlasim s autorom clanku a tiez gratulujem jeho skvelemu vkusu. Medzi herne skvosty musim zaradit aj Thief 1, Omikron: Nomad Soul a FF7. Co sa tyka FPS-ok, tam sa tiez daju najst vynikajuce hry: Aliens vs Predator, Half-life, seria Jedi Knight a Undying. Na 8-bitoch u mna jednoznacne vyhrava Elite.

 |   |  Odpovědět
Daffyd  |  15. 05. 2005 10:51

Souhlasim s autorem clanku, dnesni hry na ty starsi ktery zminuje rozhodne nemaj, jsou to jenom kopie kopii. ALE - zapomel se zamerit na to, v cem jsou dnesni hry silny a to je online hrani. Po tom co jsem hral BF1942 s DC modem a ted nejakej mesic World of Warcraft musim rict, ze i kdyz byly BG nebo Fallout skoro dokonaly, Wow je zabavnejsi a ma vetsi kouzlo

 |   |  Odpovědět
Sartori  |  15. 05. 2005 16:27

ABSOLUTNE genialni zamysleni, vyborne do formy i obsahu a zcela vybocujici z prumernych hernich clanku, at uz v magaziech ci na hernich webech...bravo, clovece, smekam svuj pomylsny klobouk.

a mimochodem, jak vidmo, beres ohled na formu a nejen na obsah, proto ti doporucuju si precist treba toto:

Steven Erikson: Mesicni zahrady
nebo
Utrpeni knizete Sternenhocha

 |   |  Odpovědět
Dank0  |  15. 05. 2005 20:29

Precetl jsem si clanek a precetl jsem si i prispevky diskuze a musim se taky pridat..Zacinal jsem s gamesenim za dob gumaka, kdy jsem dokazal prosedet na litajicima pixelama dny mozna i mesice Prosel jsem si doby Commodore 64 a jasal nad bonusem pridanych barev (spectrum disponovalo jen 8 zakladnima barvama), prosel k amize a chrochtal nad super adventurama a nakonec presel na PC, kdy jsem si nejen vazil kazdyho dobryho titulu, ale kdy jsem si zacal i vazit toho, ze mohu svuj pocitac upgradovat a s kazdym upgradem jit o krucek dale i ve vizualni kvalite her. Jaka byla radost videt Witchaven v SVGA rozliseni, Quaka nebo Turoka v Glidu (3Dfx) nebo poprve nastavit rozliseni na 1600x1200 a monitor tohle rozliseni stihal. Tyhle detaily z nas udelali znalce a fajnsmekry co se herniho deni tyce. Musim taky poukazat na jeden velkej bonus toho casu a to byla i nase game-magazinova historie. Nezapomente ze jsme meli Excalibur a nebo Score, ktery te primo tlacili si splasit novou gamesu, protoze napr. recenze napsana Andrejem Anastasovem, mne nejen pobavila, ale dala mi taky realnej pocit ze hry (tim chci taktez sklonit poklonu mistrovy slova Andrejovi, protoze on je castecne zodpovedny za moje gamesnicke vzpominky). A to nemluvim o prvnim cisle Score, nadhernej lesklej obal s paradnim grafickym usporadanim  mne nenechal spat a nutil mne kazdej mesic stepovat u novinovyho stanku a otravovat senilni babicku nechapajici moje jednicko-nulovou zavislost a potrebu vlastnit nove cislo score   No a tohle co jsem zde popsal, zmixujte dohromady a kouknete se na herni historii jeste jednou......
No a ted juknete na herni market v tuhle dobu. 13 letej kluk zajde za tatou a vymini si PC, zajde do novinovyho stanku a vezme si tri magaziny o hrach, kde najde gamesu na cd zadaco, zapari na plasma nebo DLP obrazovce a jde chrapat. Nevidim zadnou velkou namahu nebo sen o novym zeleze (co jsem se se nasetril na Gravis Ultra sound zvukovou kartu, o 3Dfx nemluvim). Takze nova generace je spis komercni sracka lidi, ktery ani nechapou co maj pod kapotou svyho PC a jen ladujou CD/DVD s instalaci, ale o systemu nebo historii pocitace vedi prakticky nic.
Diky gamesam jsem se dostal za ocean a pracuji v jedne nejprestiznejsi 3D firme na svete. Diky tomu mam moznost videt jak se kuchti v nekolika vetsich game developing firmach a musim rici, ze budoucnost nevypada nejak ruzove, co se tyka story a hratelnosti. Firmy jako EA nebo Ubisoft si prakticky naprogramovali jeden engine (nebo uzivaj engine jinych developeru) a prakticky sazej jednotlivy tituly jak na bezici lajne. napr. Unreal = Splinter Cell nebo Pariah je stejnej engine. Zrovna tyhle tri tituly co jmenuju nepadaj az tak hluboko dolu do nehratelnosti nebo zabavy, ale existuje hromada dalsich ktery jedou na stejny technologii a jsou totalni crap. A logicky vzato, by meli tyhle tituly bejt na hratelny vyssi, protoze developement tehle her se nemusi az tak zabyvat programovanim enginu ale muzou vypatlat good story. Proto napriklad uznavam Valve, kteri si nastavili jinou strategii distribuce hry a diky tomu nejsou tlaceny dustributorem a muzou vyvijet titul kolem 5 let, takze pote hratelnost a story (nemluvim o konci HL2, coz byl shit) ma vyssi kvalitu. Sorry za to, ze jsem se tu tak rozpovidal, ale myslim si ze tohle je hlavni duvod toho co se deje na hernim poli a proc se radi vracime ke starsim titulum.

 |   |  Odpovědět
Sartori  |  15. 05. 2005 23:39

Puvodne jsem chtel napsat autorovi na email, ale nakonec pisu sem. Tenhle clanek je bezepsoru nejen formou, ale i mylenkou naprosto vyjimecny.
Co se tyce vybranch her, tak presne kopiruji moji best ever (JA2, BG1@2, Gothic 1@2, System Shock 2 a moje best vubec: Deus ex), z cehoz usuzuju, ze autorovi je priblizne jako me...tedy kolem 20 let.
Jinak je pravda, ze 75% recenzi je naprostej skvar, ale on je to takovy zacarovnay kruh. Tyto recenze pisou lidi kolem 18 let, kteri rozumeji celkem hram, ale neumeji vubec psat, ovsem herni recenze na druhou stranu ctou tez lide kolem 16 let, takze snaha o nejakou vyssi umeleckou formu by asi z ekonomcikeho hlediska moc prinosna nebyla...zbyva jen vzpomenou na genilaniho Anastasova, jehoz styl a originalita zustava i dodnes neprekonana.
A co se tyce soucanych her, je to jako s redaktory o nich pisicimi - spousta balastu, ale i par svetlych, ba primo vyjimecnych lahudek - GTA: San Andreas, Kotor 2, Splinter Cell, ale predevsimgrandiozni RPG a akci vecicky na Playstation 2.

 |   |  Odpovědět
saladín.  |  16. 05. 2005 22:14

Skvely clanok. Ono ten vyvoj zrejme suvisi s tym ze sa v tom tocia stale vacsie prachy a za tie uz chce kazdy producent ist na istotu (=od masovych ocakvavani nevybocujuce a hlavne nie "divne" (citaj originalne) tituly). Ked zvladali vyvoj hier jedinci a male timy byvalo daleko viac originalnosti (od cias sinclaira az cca. do polovice 90tych a nieco).
Len tak namatkou ma napada par (dalsich) peral z roznych obdobi z ktorych ma vacsina poznamenala:
River Raid, Rescue on Fractalus (obe Atari 800), Quake (ten uuuplne prvy na Sinclaira), Elite, Doom, Diablo, Warcraft II, MDK, Thief, Dungeon Keeper, Arx Fatalis
Z autorom spominanych hier mi oba Baldurs Gate zdaleka nepripadali tak zabavne a hratelne ako vacsina vyssie uvedenych (navyse sa mi nikdy nezdalo prevzatie presne zakonzervovanych ADD pravidiel na PC), nemotorny system subojov atd (dvojka bola vyrazne lepsia aspon dejovou liniou a prostrediami), ale kvality im uznam, to iste Deus Ex (tam mi vadilo skor len to premilitarizovane ponatie (nie styl) a la vacsina strielaciek).
 
 

 |   |  Odpovědět
Patrik Kanka  |  16. 05. 2005 23:30

Snad bych měl přidat správci diskuse, existuje-li někdo takový, novou povinnost, a to mazat příspěvky, jež se netýkají nikoli jen aktuálního tématu diskuse, ale ani tématu článku, jeho bohatství. - Pak bych tu byl se svými slovy jediný; a raději sám se sebou, nežli vprostřed těch, jež mi nerozumí, jež slyší jiná slova a ty pak vkládají do mých úst, jako by byla má vlastní. Zasadil jsem strom, vyšší než ostatní, s plody, jež vyživují, a vy mi jej kácíte... Ale kdyby alespoň to; vy ani nevíte, že tak činíte. Jak bych se na vás mohl potom zlobit; však také koruna onoho stromu není pro malé...
Cožpak jsem psal jen o starých hrách, o starých časech? Cožpak jsem přišel jen proto, abych se pochlubil svými perlami, abychom je navzájem porovnali, která z nich je ta nejhezčí? Co je mi po vašich starých perlách! Kvůli nim jsem nepřišel a nemluvil, ba nepřišel jsem ani kvůli těm svým. A přesto nečtu o ničem jiném, než co se komu skví ve vitríně, s čím kdo si začal a na co vzpomíná. I po tom mi nic není. 
Druhá polovina článku - tam leží ono bohatství, pojednávající o odobrnících a jejich dílech a o tom, jak v nich se svými miláčky zacházejí: jak zle s nimi zacházejí! Odvrhl jsem jejich cestu, neboť nesměřuje-li nikam, pak zcela jistě směřuje dolů, i jejich způsoby, jak s hrami pracují, jak je uchopují jako mastné, aby se neušpinili. A přitom právě to, umazat se jejich blátem, nebo naopak pozlatit se jejich zlatem, je předpokald pro to, aby hry rostly. A s nimi i hráči, zejména ti, jež se nedokáží sami dívat, tací, co potřebují zalévat. Nikoli však tak, jak je jim po chuti, nýbrž tak, jak je po chuti mně, jakožto odborníkovi, či raději hráči. Zlo spatřuji v tom, jak se chovají herní magazíny ke svým čtenářům. Podbízejí, co podbízejí, žijí z jejich vkusu, a nejraději z vkusu těch nenáročných, pro než je nejlehčí práce. Nenajdu lepšího příkladu než Score, jež se tulí k dopsívajícím; tam je mu nejtepleji. Score má dětskou tvář, protože existují hráči, jež jsou ještě dětmi, nikoli naopak: čtenáři Score jsou děti, neboť Score má dětskou tvář. Znovu opakuji: pryč s takovými odborníky, jež nazývám slabými, dekadenty. Tací nikdy nepoženou hry do výše, nýbrž je budou rádi držet u země, neboť to ona jim dává obživu.  
Nikoli dozadu, nýbrž dopředu: jen tam směřuje naděje, a tedy i ta má: že hry se stanou uměním! Jakpak by mě potom mohly zajímat vaše perly a zlaté časy. Pryč i s nimi. Neboť snadno kdo podlehne jejich záři, neshcopen se již dívat před sebe...

 |   |  Odpovědět
Myshaak  |  17. 05. 2005 12:27

Po přečtení příspěvku autora mi nezbývá, než také přidat svůj kus do diskuze. Autor se evidentně vydal na duchovní cestu, která se ovšem s hrami míjí. Hlavním a nejdůležitějším prvkem dobré hry je její hratelnost = zábava. Proto se hra nazývá hrou. Duchovní přínos je výborným bonusem, ale ne základním kamenem hry. Takový mariáš je výborná hra, která se hraje již celé generace, ale její duchovno je rovno nule. Proto si dovolím autorovi doporučit spíše četbu, sledování kvalitních filmů na ČT2, duchovní očistu pomocí víry či cestu do Tibetu. Myslím, že tam najde to, co hledá. Dá se to říci i slovy Felixe Holzmanna: "Pláčete hezky, ale na špatném hrobě". Navíc Vaše poznámka o Score a dětech padá mimo mísu, neboť jsem bezdětný třicátník a Score mám stále předplacené.
Závěrem bych di dovolil říci, že nepochopený nebyl autor, ale naopak je to on, kdo nepochopil...

 |   |  Odpovědět
Kokonaut  |  17. 05. 2005 17:06

ty seš vůl

 |   |  Odpovědět
Patrik Kanka  |  18. 05. 2005 00:01

Snad si mohu jednou za čas dopřát chutné sousto: onoho Myshaaka, jenž se teprve po přečtení mého příspěvku rozhodl, že také přispěje: překvapilo jej, že autor se vložil do diskuse stejným tónem a  style m jako ve svém článku: pryč s takovými podivíny, jež páchnou duchovnem, tací jen škodí hrám, neboť nechápou jejich princip, a herním magazínům, neboť... neboť je kritizují a... a kdoví co ještě. A vůbec - duchovní cesta se s hrami míjí a je jejich výborným bonusem, ale není základním kamenem hry. Mariáš například hrají celé genreace, ale množství duchovna v něm je nulové: filmy na ČT2 a četba obsahuje větší množství duchovna. A pokud jde o Score, tak jakékoli řeči o jeho lísání se k dopsívajícím je mimo mísu, neboť já, já jsem jeho třicetiletý předpaltitel: tím je pravda dokázána a lež vyvrácena. - Ach, již bojuji, či lépe řečeno žvýkám a zatím mi neubylo sil: to proto, že před sebou nemám žádného soupeře, a zdaleka ne nepřítele. Ani meč nemusím tasit: onen sám sobě svými ženskými schvaty ubližuje. A tak nemohu než se ironicky smát a onomu, jenž se přede mnou sám se sebou pere, ve všem přitakat: jen pokračuj šašku, nepřestávej! - Ach Myshaaku, není lepší ilustrace pro můj článek než právě tebe. To ty se skýrávš pod slovy o těch, jež se denně sytí rohlíky, mlaskajíce přitom blahem; tobě chybí žaludek gurmána. Jsi to ty, kdo povzubuzuje své chlapce z Časopisu, aby neustávali ve skvělé práci, zatímco oni jinak pracovat neumí: ani lépe, ani hůře, zkrátka jen pro čtenáře. Kdyby jsi byl alepoň natolik slušný a byl sprostý, zurážel mě do nejnižších a nejhanebnějších věcí: pak bych ti snad uvěřil, že to s hrami myslíš vážně: pak by ses mi snad přiblížil... Ale takhle? Po kočičích packách, tiše a opatrně, abys něco neprobudil a neshodil, schovávaje se do světla slušnosti a mírnosti, aby tě nikdo nespatřil, a strkaje druhým do kapsy své pravdy? Ach, kdyby jsi byl alepoň sprostý... ty a jiní dekadenti, jež to prý s hrami myslí vážně... 

 |   |  Odpovědět
Myshaak  |  18. 05. 2005 11:55

Krásná odpověď. Opravdu krásná. Hodná toho, jež ji psal. Ženskými chvaty sám sobě ubližuji, já šašek sám se sebou se peroucí a blahem mlaskající rohlíky žvýkaje.
Jak si přeješ, dovolím si tedy nepřestat a vytasit svůj ženský úder proti tvému meči. Hrami se zabývám od svého útlého dětství, a to už od skládání dřevěných kostiček na sebe, přes hry karetní, deskové až po počítačové. Knihy pana Zapletala mám téměř všechny. Miloš Zapletal je kapacita v oboru her, nikdy však ve svých knihách nepotřeboval zabřednout do úvah podobných tvým. Nebudeme ho však řešit, neznám ho osobně a třeba se mýlím.
Poďme se pobavit o hrách jako takových. O hrách, které provázejí lidstvo už po staletí. O hrách, které vznikly a stále vznikají pro zábavu hrajících si. O hrách, jejiž forma není podstatná. O hrách, jež mají za úkol vytvořit dobrou náladu.
Které hry to jsou? Všechny! A to je potřeba si uvědomit, hra může poučit, může pohladit po duši svým příběhem, hazardní hra může člověka i obohatit materiálně, logická hra zvýšit schopnost logického uvažování atd. Jenže! Pokud hra nebude zábavná a může řešit třeba otázku samotného bytí, nikdo ji hrát nebude. Bude to tedy špatná hra. A ať se nad tím zamýšlím z jakéhokoli pohledu, vychází mi, že jediné spolehlivé měřítko pro dobrou hru je její hratelnost, ne grafika, ne 3D zvuk, ale taky ne příběh ani umělecké ambice do ní vložené. Hra není umělecké dílo, pokud to někdo takto pojal, dobře... Třeba to i někdo jako ty ocení. Ale o tom to, do prdele, není (Abys neřekl, že nejsem sprostý)! A o žroutech rohlíků už vůbec ne, za to může materiální společnost ve které žijeme, kde jediná hodnota je ta, na kterou lze šáhnout. Ale co to má kurva společného s hrami? Já (podle tvých slov dekadent) to s hrami vážně myslím, ale nehledám v nich umění (to hledám jinde a mnohem kvalitnější), hledám v nich pouze a jen zábavu. A o ní hry byly, jsou a budou. Pochutnávat si tedy jdi někam jinam, ty gurmáne a hry nech těm, co se chtějí bavit.

 |   |  Odpovědět
Myshaak  |  18. 05. 2005 12:05

Za hrubky se omlouvám, odeslal jsem to před přečtením.

 |   |  Odpovědět
Mr. Wáwra  |  18. 05. 2005 20:42

jestli serie SH neni umeni, tak nic jinyho taky ne

 |   |  Odpovědět
Patrik Kanka  |  18. 05. 2005 23:52

Všechno se v mně příčí, bouří, kříčí, když čtu ta Vaše, nebo tvoje - co na tom záleží - slova. Páchnou mi vší shrbenou slušností, předstíranou velkodušností, hladovou průměrností, padělanou intelektuálností a co nejhůř: onou nadměrnou jistotou, jíž je vše podřízeno, oním manuálem k životu a světu, jenž ti dává pocit vítězství a tajného vědení, že ty jako jeden z mála víš, kam a jak mají věci směřovat, dokonce i kam směřují.
Nemohu taková slova ani cítit, obrací se mi z nich žaludek; nenacházím v nic, co by se dralo ven, žádnou naléhavost, žádnou hloubku, ani velikost, ani barevnost, zkrátka nic, co by životu a hrám prospívalo. Mohu před tebe sázet slova a věty jakožto nejbarevnější, nejhlubšší obrazy a ty mi je budeš nazývat pokaždé stejnými; svou jednou barvou mi je budeš natírat. Ale to jsem zase příliš "složitý", příliš hluboko, a už se ti ztrácím a hlavu motám. To proto bys mě chtěl poslat do Tibetu či uklidit na cestu víry: neboť mi nerozumíš, ba se mě bojíš, neboť ve mne vidíš hrozbu pro své počítačové miláčky, ba i pro svůj skutečný, dvojrozměrný svět: snad proto tak rád utíkáš do toho trojrozměrného, pryč z plochého života - ale co je mi po něm, ať je jakýkoli. Veškeré tvé vědení o mě je, že jsem nesrozumitelný, a proto špatný a nebezpečný. Dal bych obě ruce do ohně za to, že jsi nepochopil byť jedinou z mých vět, že ani netušíš místo, odkud každá vyšla, ba že ani neslyšíš co říkám: mluvím jazykem, který jsi nidky neslyšel. A proto mi do úst vkládáš cizí slova. Cožpak jsem řekl, že se hry mají odvrátit od zábavnosti k "otázkám o podstatě bytí"? Cožpak jsem vůbec mluvil o nějakém odvracení, natož o podstatě bytí? Což jsem mluvil o nějakém duchovnu? Což jsem vůbec mluvil o zábavnosti her, příběhu a jiných? Jsi zloděj, jež obdarovává; a já v prvé řadě nestojím o tvé dary. Co je tvé, si nech pro sebe, a nelíbí-li se ti to snad, pak raději než někomu, to dej nikomu.  
Ach, znám tě natolik, že tu mohu mluvit do své smrti a nikdy se mi nepodaří do tebe promluvit, tím jsem si jist. A vskutku: není nic, co bych v tobě neviděl, nic co by mě mohlo převkapit, žádné skryté místo. Víc než lhostejna je mi tvá příští odpověď - jako že bude -, neboť bude stejná, stejně plachá a slabá, jako ty předešlé, ať obsahuje třeba tisíce sprostých slov, o jejichž způsobu užití, o významu jejich užití jsi nevyrozumněl nic. Neboť... - ale co je mi po sprostých slovech a Miloši Zapletalovi, vždyť jej ani neznám. Měl bych snad?

  
Odcházím, a snad bych měl zamávat zkorcením sytlu a ukázněním slovosledu, neboť není nepravděpodobné, že spousta čtenářů si není jista, jak se k němu postavit; divoký, uznávám, je na to dost. Ale spíše než o jeho divošství bych mluvil o jeho lehkých nohou: psát jím nebo tancovat, obojí je stejné. A já zbožňuji tanec...

 |   |  Odpovědět
zet  |  19. 05. 2005 04:29

uz to nehul Patriku

 |   |  Odpovědět
saladín.  |  19. 05. 2005 23:41

Myslim ze autora chapem, chapem i tu jeho naliehavost, dokazem si este vybavit casy ked som cakaval na nove hry ako na prislub novych uzasnych svetov, na alternativne reality posuvajuce vsetko dalej a vyssie. Tento etos kedysi neplatil len pre hry, vsetko sa posuvalo dopredu. Dnes sa vsetko nivelizuje, vsetko sa prisposobuje najnizsiemu cinitelu, ktorym je masovy vkus a potreby Massenkonzumentov, len v malo oblastiach (umenia, priemyslu) su naroky vyssie natolko ze sa v nich vyrobcovia ci tvorcovia snazia o viac. Ale takisto uz neocakavam od umelych svetov, ani od spomienok na nich spasu. Ale bolo v nich dobre. Myslim ze autor sa pohybuje v potencialne nebezpecnych oblastiach mimo reality, ale ak je dospely ma na to plne pravo. Hladanie je vysadou inteligentnych bytosti.

 |   |  Odpovědět
Patrik Kanka  |  20. 05. 2005 01:27

Nechápete: neboť mluvíte o jakési naléhavosti a nepostradatelnosti oněch počítačových světů, jež mi jsou prý příliš blízko. Avšak já jsem se do žádného z nich nepodíval již několik měsíců a ještě déle to je, co povolila jejich - nikdy ne zadírající se - pouta, jež mě nenejvýš připravila o peníze za nový hardware a čas - nikoli tedy o myšlenky, jak se domníváte. A počítačové časopisy a internetové magazíny? Co je mi dnes po nich; nečtu ani jejich obálky za výlohou novinnového stánku; snad ještě pohlédnu na plnou hru, není-li to stará známá. Všechny čtyři i ten nový mi páchnou tzv. moderností a rozdílnost v nich, ta snad spočívá jen ve jménech. Ale co záleží na mně a na nich: ať jsi jdou třeba k čertu a s nimi i umělé světy. A vskutku: byl bych radši, kdyby tam obojí skončilo; nežli takové, raději žádné.       
Avšak to, proč se tu zase - ach zase - objevuji, je vaše starost z toho, kde se pohybuji: tedy v nějaké potenciálně nebezpečné oblasti mimo "realitu". Ani netuším, kde by to mělo být, ale chápu V
ás: není snadní porozumět mi, či lépe řečeno: dobrat se mého dna. Nejste jediný: ten před Vámi si také myslel, že mi rozumí, a již se tu neukázal - jak jsem předpokládal.
Nenašel bych lepšího přirovnání pro článek, pod nímž se nacházíme, než tancem: kolem sebe se točím po hlavách moderních odborníků a moderních her, beru je za ruce a roztačím a zkouším, kolik kdo z nich vydrží. Do nich zapleten, do sebe ponořen, nad sebe povznesen, směji se, tančím, tvořím a - ničím, neboť to k tvoření nutně patří; snadno se pak někomu nelíbí, ža kácím jeho strom. Ale co je mi po něm, teď se raduji - já, starých bůžků - mohu-li si tohle slovo vypůjčit - bořitel. Tam i zde nečtete nic jiného než mé vůle ploditelskou slast. Jazykem si maluji obrazy, jaké chci, lhostejno, má-li pro ně kdo místo, nebo ne... 
Nakonec se přeci jen zastavím, ze slušnosti, když s někým hovořím. Objevil se tu hlas, který mi doporučil, abych to už nehulil; tuším, že jde o ten samý, který to stejné přidal i do diskuse k mému druhému článku na Doupěti: Half-Life 2: Konec... Již tam jsem odpovídal na dotaz, "na čem ujíždím", že na vodě, kávě a čaji. A od té doby se na tom nic nezměnilo... 
Ale co je mi vlastně po takových řečech...

 

 |   |  Odpovědět
saladín.  |  20. 05. 2005 05:31

Mlzite, priteli, ale nic proti Vam. To len sa Vas snazime dobrat, a naraz zistujeme, ze varite pekne, ale  z prilis malo ingrediencii, a pritom za ziadnu cenu nechcete byt vyhladatelny. Len pozor aby z toho nezostal riedky vzduch.
Ale dar pisania mate.
   

 |   |  Odpovědět
Myshaak  |  20. 05. 2005 10:17

Pletete si (či pleteš se, s tykáním jste začal sám, ale o to tu nejde). Není pravda, že jsem se tu neukázal. Byl jsem tu, četl a soucitně mlčel. Soucit je ta poslední emoce, která mi vůči Vám zůstala. Vaše roztančené obrazy jsou možná krásné a pro Vás povznášející, pro ostatní však nesrozumitelné. Ano, i pro mne. Nikdy jsem to nepopíral a nikdy netvrdil, že Vám rozumím. Jen jsem se snažil pochopit, o čem zde "tančíte" a na to reagovat. Ale začínám mít pocit, že občas jste nesrozumitelný i sám sobě a nebo je to tak, že omezené schopnosti psaného textu nedokáží plně popsat vše, co ve Vás je a co byste se rád s ostatními podělil. Poněvadž pokud byste se dělit nechtěl, mlčel byste. Soucit, stále jen soucit.

 |   |  Odpovědět
Mr. Wáwra  |  20. 05. 2005 13:38

ale co si mam slehnout, abych pana Kanku pochopil?

 |   |  Odpovědět
Myshaak  |  20. 05. 2005 14:51

To máš úplně jedno, pana Kanku nepochopíš a kdyby ses pochopení přeci jen přiblížil, pan Kanka "odtančí" někam jinam a bude se ti tam vysmívat. ;)

 |   |  Odpovědět
Sartori  |  21. 05. 2005 14:54

doporucuji vice cetby a mene piva a televize...

 |   |  Odpovědět
Mr. Wáwra  |  21. 05. 2005 16:53

čtu, pivo nepiju a na televizi čumim málo, možná nebude chyba jen ve mně..

 |   |  Odpovědět
Sartori  |  28. 05. 2005 13:35

Tak vtom pripade je chyba skutecne v tobe.

 |   |  Odpovědět
Patrik Kanka  |  21. 05. 2005 00:54

saladínovi: Vy mě neposloucháte! Co mlžím, co skrývám, co vařím? Cožpak jsem se už dost nevyjádřil? Co po mne chcete? Abych shodil masku a odhalil Vám konečně svůj pravý obličej? Ale já před Vámi nenosím žádnou druhou tvář, ba co víc: nahý před Vámi pobíhám. Co pak můžu ještě zmoci s Vašimi slovy, že prý to není má nahota, že prý ještě něco skrývám. Rád tančím, chci tančit: jen potud sahá všechna poznatelná příčinnost mého veselí: rád tvořím, chci tvořit. Takový jsem já: klesaje do hloubek, šplhaje do výšek, hledě do propastí, vzhlížeje do nebes, já, básník na lehkých nohou. Avšak pro Vás jsem mnohem víc takový, jaké ho mne vidíte, či lépe řečeno slyšíte: je-li tedy nejasnost ve Vašem oku a uchu, pak jsem nejasný; je-li tam bláznivost, pak jsem tedy blázen. - Mezi námi, co je mi po tom; Vaše kladné mínení o mně je pouze nikterak velkým přítokem řeky mé všeobecné radosti. Nechť mě tedy vidíte zcela dle svého...           & nbsp;  
Myshakkovi: Ano, nikdy jsi nepopíral (když už jsem ti jednou začal tykat), že mi nerozumíš, ani jsi nikdy netvrdil opak, avšak vždy ses tak choval: jako bys mi nanejvýš rozuměl! Žádná snaha o pochopení, nic z toho nebylo ve tvých slovech, že "autor se evidentně vydal na duchovní cestu; autor by se měl raději vydat do Tiebtu či dát na cestu víry; autor pláče hezky, avšak na špatném hrobě; autor ať si jde raději pochutnávat někam jinam" a vůbec v příspěvcích samých, jimž jsi se mnou bojoval a byl tudíž přesvědčen, že autor je škůdce, čímž jsi ho buď chápal, jeho a jeho možný dopad na hry, anebo nechápal, avšak přesto se ho snažil odstranit. Nikoli tedy snaha o pochopení, nýbrž rozhodná snaha o odstranění. Ale co: lidé se od svých počátků bojí nejvíce toho, čemu nerozumí, co nechápou, co není v jejich moci; a ty jsi zorvna tak člověk - jenž mi nerozumí. A stále bojuje, ba dokonce nyní ještě rafinovaněji než předtím. Když byla pravda, že útočník neví, na co útočí ("..nesrozumitelné. Ano, i pro mne"), odhalena a vlastní argumenty jakožto zbraň se tak staly neúčinné, byla zvolena jiná taktika a totiž, že autor nerozumí sám sobě, že ani on neví, nač útočí a proč. Tím si však útočník nebyl zcela jist, neboť autorovy nerozumí a navíc jde pouze o pocit, a tak přidal větu o možnostech samotného jazyka, jež autorově požadavkům možná nevyhovují. Nyní proti autorovi byly vztyčeny zbraně dvě: buď si nerozumí sám se sebou, anebo ano, ale jazykové možnosti ho omezují. Což znemená, že autorův článek je buď nesrozumitelný, anebo nesrozumielný: jednou pro nedostatečnost jeho, podruhé pro nedostatečnost jayzka, nikdy však pro nedostatečnost čtenářovu. U něho se zkrátka chyba nenachází, přestože autor jistotou křičí a s jazykem předvádí mistorvské kusy. Ach, ta jejich hrdá maličkost. Ale co - cožpak můžu za to, že nemají dost pozorné uši...    
Myshaaku, nazývám tě psem jednak za to, že nemlčíš, když mi nerozumíš, jednak za tvůj židovský způsobe boje, soucitem, jímž mne stavíš na stejnou roveň s tebou, anebo ještě níž; děláš z mne zbloudilce, ba dokonce
zbloudilce v zbloudilci; soucítíš se mnou, jak tprím, jak naléhavě se snažím vyjádřit a nedaří se mi to - zatímco ve skutečnosti sedlám myšlenky těmi nejbarevnějšími výrazy v nejpestřejší obrazy, bičuji jazyk z jeho strnulosti. Psem tě nazývám za tvůj proměnlivý způsob boje, kdy jsi mi nejprve podsunul pojmy, jež mi nepatřily, a poté, když jsi neměl kam, jsi začal se mnou soucítit. A to vše jen proto, že mi nerozumíš. Jen takový by měl být tvůj soud o mně: Nerozumím mu! Kdo ničemu nerozumí, snadno se zmýlí ve všem...
Mr. Wáwra: Spíš než si něco šlehnout, abys mi porozumněl, se řádně napij života. Nikoli však jen toho, co je na něm sladké, nýbrž i toho, co je na něm hořké a kyselé a pálivé a páchnoucí a... zkrátka živoucí: příliš mnoho sladkého totiž kazí zuby. Avšak nemysli si, že mi na tvém počínánní byť jen trochu záleží. Dal jsem ti radu, protože sis o ní řekl: ze slušnosti. Jinak si šlehni, co chceš... 
Ach, kolik jen bohatství jsem vložil do svého posledního článku a kolik jsem ho zde jen rozsypal. Berte, dokud dávám!  

 |   |  Odpovědět
Mr. Wáwra  |  21. 05. 2005 11:15

Napít života, napít života... Uvidím, každopádně mi momentálně tvoje slova připadaj opravdu jen jako nostalgické kafrání, jak to dřív bylo super a teď je to blbý

 |   |  Odpovědět
goodoldalex  |  22. 05. 2005 05:20

Docital som clanok po: "To ony, akční střílečky."

Typicke vyjadrenie hraca RPG a adventur, ktory si nedovidi na koniec nosa.

Tak ti nieco poviem. Upozornujem, ze sa jedna o MOJ OSOBNY POHLAD NA VEC a nikomu ho nevnucujem, na rozdiel od 'RPGckarov'.

Hral a dohral som Deus Ex, nebavil ma. Vyskusal som par adventur, a s vynimkou Out of Order (freeware!!), nemam na nich nervy, idem ale investovat do Still Life az vyjde, pretoze demo sa mi pacilo svojou atmosferou. RPG bytostne neznasam - sice som fascinovane hral Diablo I a II, ale to iba preto ze som v tej dobe este hry prakticky nepoznal. Ked som skusal D2 hrat znova neskor, isiel som si od nudy odhryznut nohu. Strategie: Red Alert 2 z rovnakeho dovodu ako Diablo; nedavno som hral Warrior Kings, co je sice paradna hra, ale proste sa mi to nechcelo hrat. Pri Impossible Creatures som vydrzal asi 15 minut, aj to len preto ze mi to kamarat vnucoval snad pol roka.

Moje zanre su: FPS, stealth akcie a simulatory.

Osobne mam o dost vacsi 'herny zazitok' pri kamaratskom tournamente Quake 3, public Onslaught v UT2004, rozbijacke Enemy Territory, a co este oddychove singleplayerovky Doom 3 alebo Splinter Cell. Namiesto logickeho myslenia si pri nich precvicim reflexy, zabavu ci uz z bitky alebo atmosfery mam rovnaku ako niekto kto travi rovnaku dobu pri adventurach. A ked si najdem kopec volneho casu, tak namiesto pobehovania mysou po monitore a kecania s NPC si zalietam s vrtulnickom, len tak pre zabavu. Dokonca si z nostalgie (ale nie len preto) celkom rad zahram stary Half-Life, Daikatana, Oni, Max Payne alebo Doom.

Necitim sa kvoli tomu nejaky menejcenny alebo sprosty. To len v hernej komunite je akysi zvlastny zvyk kastovat sa podla toho co rad hram - ci uz sa jedna o RPG vs. 'blbe strielacky', Half-Life 2 vs Doom 3 alebo FIFA vs neviem co. A co sa tyka tvojho prirovnania ku gurmanstvu - "Avšak každá chuť přijde časem o svou svěžest, potýká-li se stále se stejným, opakujícím se, neměnným" tak vedz, ze Quake 3 hravam skoro denne od doby co vysiel a dodnes ma bavi, a dokonca aj strielacky ma dodnes bavia. Iba (alebo aspon 'hlavne') zaryty RPGckar a adventurista moze tvrdit ze strielacky su vsetky tupe. Tvojou polahcucou okolnostou je, ze sa so shitmi stretavas kazdy den - bezny clovek nema ale cas (a ja ani peniaze, pretoze za hru ktoru chcem davam 1600 Sk a nie 20 Sk) sa zaoberat dvadsiatimi hrami kazdy mesiac.

Len pre tvoju informaciu, drahy autor: Nie akcne strielacky su dovodom, ze hry su stale jednoduchsie. FPS su naopak skor dosledkom, vznikli ako zaplnena diera na trhu. A ze bol a stale je po nich dopyt! Ludia totiz nemaju cas ani chut travit cele hodiny pri rieseni hadaniek, a dokonca ich to casto ani nebavi. A kedze pocitacove hry uz nie su len pre 'par vyvolenych', t.j. pocitacovych maniakov, ale jedna sa o masovu zalezitost, necudo ze je nutne sa masam priblizit.

Bezny clovek co sa chce hrat si nielenze nekupi hru typu Fallout alebo Deus Ex, ale si dokonca kvoli tomu nevyhradi ani pocitac. Ano, narazam na konzoly - tam je jednoduchost a peniaze. Aj slepy vidi rozdiel medzi Deus Ex a DE:IW - myslis ze je to kvoli akcnym strielackam? Nie, ked uz niekoho chces obvinovat tak sa zameraj na konzoly.

Ale mozme obvinovat konzoly z toho ze kazia PC hry? Mozme - vid tento priklad DE:IW (aj ked ta ma velmi nezaujima), alebo aktualne Pariah (priklad, ze nicia nie len tvoje zanre, ale aj tie 'moje'). Ale mozme obvinovat ludi ze nechcu vysolit 50 tisic za novy pocitac, hladat ktore drivery su konecne tie stabilne, kazdy pol rok sa babrat s konfiguraciou pocitaca, a nakoniec aj tak nemoct si sadnut na gauc pred 70cm obrazovku a proste sa bavit aj so spolocnostou, ale namiesto toho sa krcit na stolicke pri stroji zvukom pripominajucom vysavac a riesit ci uz pixel hunting alebo alternative fire modes? Kto odpovie ano, tak nech sa zasije ci uz s Grim Fandango, alebo so zbierkou hier ktore dokazu vyuzit GeForce 6800 Ultra SLI do temnej kobky a hraje svoje veci do zblbnutia. Aspon nebude pisat nezmyselne clanky!!

goodoldalex

 |   |  Odpovědět
Leon  |  22. 05. 2005 16:22

Tak už dlouho sem nečet takovou koncentraci nesmyslů a klišé jako nyní. Nemá smysl se zde bavit o střetu konzolí a Pc a o míře zabavnosti akčních oproti řekněme mírnějších žánrů, všechno již bylo řečeno. Jenom to dokazuje, že se od těch ortodoxních adventuristu a RPG hráčů vůbec nelišíš, pouze si na druhé straně barikády. S jednou věcí ale souhlasim, redukovat současnou situaci do úsloví "to ony, akční stílečky" je alibistické a na hony vzdálené jadru problémů.

 |   |  Odpovědět
goodoldalex  |  23. 05. 2005 20:05

Ja ziadnu barikadu nevidim, ako hovorim to iba niektori ludia maju chut sa pri kazdej prilezitosti rozdelovat na dva tabory. Pozri, dnes takmer kazda strielacka zacina chytat mierne, ale silnejuce RPG prvky a kricim azda - to RPG nam pokazili strielacky? Nie. Hram si to co chcem, vyberam si z ponuky to co mi vyhovuje. Namiesto zatrpknuteho stazovania sa, ako autori niektorych hernych magazinov

Mozem vediet ake nezmysly alebo dokonca klise vidis v mojom prispevku? S tymi konzolami je to pravda a sice ma to hneva, ale nebudem sa kvoli tomu stazovat, lebo je mi jasne ze ked vyvoj sucasnej AAA hry stoji 20 milionov dolarov a na PC sa to nemusi ani vratit - na rozdiel od konzol, ktore su niekolko nasobne ziskovejsie - tak developer ma volbu jasnu. Ak sa mi to nepaci, tak chytim nejaky editor a urobim si hru aku chcem. V najhorsom pripade sa zabavim pri tvorbe aj ked mi vznikne shit alebo nic, a este sa aj nieco naucim.

 |   |  Odpovědět
eagle  |  23. 05. 2005 00:53

Chcheeeeee, to neni od redakce moc hezky delat si timhle zpusobem ze ctenaru sprtouchlata.Na druhou stranu proc ne......hlavne ten clanek neberte nikdo vazne.

 |   |  Odpovědět
Satricon  |  30. 05. 2005 13:54

Podla mna je Fallout 2 najlepsia hra vsetkych dob....
 

 |   |  Odpovědět
Oren Ishii  |  05. 06. 2005 01:59

V prve rade je nutne vsechny potencialni cteanre upozornit na to, ze clanek je totalni kravina a ztrata casu. Autor by se nejdriv mel naucit pozorovat svet okolo sebe, analyzovat a pak treba i psat.

 |   |  Odpovědět
Oren Ishii  |  05. 06. 2005 02:08

Tak ted jsem docetl dokonce i komentare autora clanku (Slovo nepochopeneho) a musim rict, ze je to opravdu k smichu. Chlapecek se stylizuje do role jakehosi moderniho Andreje Anastasova, pricemz soucasne Score oznacuje za casopis pro prcky. V prve rade bych mu doporucil, at se nesnazi psat tim radoby vzletnym  style m stoleteho filozofa, jelikoz to zkratka pusobi neuveritelne smesne. Dvojnasob za predpokladu, ze ma slovni zasobu na urovni pate tridy. O hrach premysli naprosto povrchne a bez kontextu, coz se snazi zakryt afinitou k nostalgickym titulum. A odliseni se od ostatnich recenzentu chce zrejme docilit tim, ze vyzvihne jejich nesporny podil na tom, ze se na svete produkuje málo her dostatecne umeleckeho razeni...
Je to legracni. Nejlegracnejsi je fakt, ze pro prcky je prave Doupe a to zejmena diky takovymhle vybredlym textum od nejakych radobyvtipnych mudrcu z obecne skoly.  
 
        

 |   |  Odpovědět
OnMo, OnMo  |  07. 06. 2005 20:33

presne tak

 |   |  Odpovědět
Manoel Dos Reis  |  29. 07. 2005 14:59

Rad bych autora opravil - hry nejsou umeni. Umeni se vyznacuje snahou o originalitu, hledactvim - skutecne jen par her za celou dobu existence mikropocitacu si by si mohlo zaslouzit oznaceni "umeni",jedna se spis o vyjimky.
Vetsina her je prumyslove vyrabeny produkt, vytvareny s ucelem zaujmout, pobavit (tedy se nejedna o umeni) - asi jako vetsina filmu, ktere jsou nataceny, se neda radit mezi umeni. Pocitacove hry se daji prirovnat k filmum jako Terminator, Valka svetu atd., nikoliv Obcan Caine a podobne. Umeni nebude mezi hrami (ani mezi filmy) zastoupeno ve vetsi mire ani v budoucnu, a to z prosteho duvodu - umeni neni "zabava", a o tu jde u podobnych druhu masove kultury predevsim.
Ale i hry bez umeleckych ambici, seriove vyrabene, lze zajiste ztvarnit tak, aby "mely stavu". To je to, co soucasnym hram temer bez vyjimky chybi - a rozhodne to nezavinily "akcni hry". Tak kde je tedy pricina? Pripada mi, ze je to dobou. Staci se podivat do kin - kdy jste naposledy byli na filmu, ktery mel trochu te stavy? Kdy naposledy natocil nekdo kousek, ktery by se vyrovnal napr. Vetrelcum?  Vsude nuda,nuda, sed,sed - nuda a prostrednost, to je heslo doby. Odrazi se to ve hrach, ve filmech i v beznem zivote. (Trochu jako kdyz se clovek projde po venku, a vsude vidi to same - bokovky, tanga, bokovky, tanga, bokovky...napoprvy by to mohlo byt vzrusujici, napodesaty mozna, ale napopadesaty?)
Existuje dokonce i "veda", ktera predepisuje pravidla, jak se maji delat hry, aby hrace "bavily" - napr. ze nejmene po kazdym postupu o uroven musi hrac dostat "cukratko", aby se necitil osizenej atd. - pak se neni cemu divit, ze vznika jedna nuda za druhou.
 
 
 
 
 
 
 

 |   |  Odpovědět
larosse  |  23. 10. 2005 22:28

Bez těch by to nebylo kompletní.

 |   |  Odpovědět
Cobra  |  10. 01. 2007 11:37

Sice je to starší článek a i diskuse, ale dostal jsem se k tomu až teď, a když si čtu komentáře, musím napsat to, co mě napadlo (aspoň pro lidi, kteří se sem dostanou ještě později než já).
Tenhle text je fylozofická úvaha, mimochodem moc zajímavě napsaná. Tu nemáte pochopit, ale zamyslet se nad ní, a buď ji zahrnout do svých úvah nebo na ni zapomenout, případně říci ano, o podobných věcech přemýšlím nebo ne, podobné myšlenky se mi vyhýbají. Veškeré komentáře, kromě pochval a nadávek, jsou tu proto zbytečné a kdyby nebylo předchozích, ani ten můj by nebyl o moc méně zbytečný.

 |   |  Odpovědět
LINC  |  14. 01. 2007 17:03

PROSÍM VÁS NEVYM JAK SI VYBRAT AUTO V LFS A NEJAK MI TO PADA!!!NEBO MI TO PROSIM NAPISTE DO SMS 737851335

 |   |  Odpovědět
Zasílat názory e-mailem: Zasílat názory Můj názor