Zkazky z Ultimy – příběh desátý

Když je něco tajné, vyvolá to většinou o dost větší zájem a vzrušení, než když to tajné není. A co takhle tajná akce? Jedna taková se tento týden odehrála i v Britannii. Dopředu nikdo nevěděl o co půjde, ale všichni napjatě očekávali co se bude dít. Jak se nakonec ukázalo, pro většinu zúčastěných to byla velká zábava, i když se nestali vítězi.
Na začátku všeho byla zpráva od Game Masterů, kterou hráči obdrželi po ICQ.

„Dnes 14. listopadu v 21:30 tajná akce na Dark Paradise. Přijďte v hojném počtu a buďte připraveni, včas připraveni.“

Nemá cenu povídat, jaké mezi hráči nastalo vzrušení, všichni pobíhali sem a tam a snažili se od ostatních zjistit nějaké další podrobnosti. Každý říkal něco jiného, ale nikdo nevěděl nic určitého. A Game Masteři mlčeli jako ryby. Pár minut před slibovaným začátkem akce bylo v Britannii přítomno na sedmdesát bojovníků, z nichž podstatná část postávala před nejrušnějším místem celé země – bankou v Britnu. Padaly vtípky, že GM si chtějí díky naší zvědavosti vyzkoušet propustnost linky a zatížení serveru. Když čas pokročil a stále se nic nedělo, přišel někdo s myšlenkou, zda nepůjde o nácvik sestav na první ročník obnovené Spartakiády. Ani tento nápad se nesetkal s kladnou odezvou a většina přítomných ho odbyla nespokojeným mručením. Několik minut po půl desáté konečně přišla zpráva, co se vlastně bude dít. Byl vyhlášen nový quest následujícího znění:

„Velcí hrdinové, jež jste jistě připraveni v plné zbroji, nechte štíty doma (pokud nemáte strach z PK...) a nazujte si nyní pevné boty. Čeká na Vás velká výprava, jejímž cílem budou tři bronzové sochy a 50.000gp v hotovosti. Spíš než rychlou ruku a obří svaly budete nyní potřebovat bystrého ducha a rychlé nohy.

Na těchto stránkách naleznete celkem deset stejných indicií, jež značí místo, kde se cíl vaší výpravy nachází. Vyhnout se skládání drobné hádanky může zároveň ten, kdo potká Annu, dceru rybáře, která trochu poradí. Zvolte sami, co bude pro Vás rychlejší. A kdo bude ten nejrychlejší, pouze tomu tři bronzové sochy a odměna 50.000gp náleží.“

V tu chvíli začala mysl většiny hráčů pracovat na plné obrátky, však se není co divit, kdo by si nechtěl přijít na padesát tisíc zlatých a tři bronzové sošky k tomu. Ti pečlivější začali procházet web stránku po stránce v naději, že se jim podaří najít všechny indicie a zjistit tak přesnou polohu pokladu. Hrdinové s krví dobrodruhů, ke kterým jsem patřil i já, se rozhodli vsadit na štěstí, vyrazit do světa a doufat, že Aničku najdou jako první. V mysli jsem horečně uvažoval, kde bych ji mohl najít. Mé první kroky tedy směřovaly do přístavu v Britainu, protože kde jinde než tam by mohl žít rybář (tedy pokud se nevěnoval chytání pulců u potoka pod splavem). Podle několika dalších postav, které se proháněly po molu, mi bylo jasné, že nejsem jediný, kdo uvažuje tímto způsobem. Zklamán výsledkem svého pátrání jsem se vrátil k bance a začal rozmýšlet jak pokračovat dál. Přemýšlel jsem, která další města mají přístav a mohl by tam žít rybář. Zprvu jsem hodně myslel na Papui, která má přístav a je opravdu daleko – to mi k našim GM náramně sedlo :-). Jenže jak jsem uvažoval dál, vzpomínal jsem i na další, většinou ostrovní města, která přístav mají také a už se mi vedoucí pozice Papui nezdála být tak jasná. Nakonec mé myšlenky skončily u města, které je opravdu plné vody – Vesperu. Rozhlédl jsem se kolem, zda v mém dosahu není nějaký šmírák, vzal z banky runu vedoucí nejblíže tomuto městu a už jsem přes svitek vyvolával kouzlo Recall.

Na cestě za poklademV Přístavu v Britainu

Bohužel má runa nevedla přímo do města, ale o pěkný kus dál na východ do hlubokých lesů až k táboru Orků. Teď ovšem nebyl čas na to, abych se s nimi trochu pomazlil – poklad na mě čekal. Celý schvácený a se staminou skoro na nule jsem přiběhl před banku, která není v obvyklém středu města, ale na jednom z jeho okrajů. Postava, jejíž jméno si už nepamatuji, ale docela dobře by se hodil „Zlomysl“ na mě křikla: „V přístavu Anna není!“ Zbytečná cesta, pomyslel jsem si a dal se s oním dobrodruhem do řeči. Po nějaké té minutě jsem se podíval na mapu a začal hledat přístav. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem tam Annu našel a okolo ní docela velký chuml hráčů. Srdce mi štěstím zaplesalo, ale ani teď jem nedoufal, že bych to mohl být zrovna já, kdo si přijde na tu pěknou hromádku peněz. Další problém nastal ve chvíli, když bylo třeba z Anny nějakým způsobem dostat onu důležitou informaci o přesné poloze pokladu. Obvykle používané rozkecávací větičky jako „Anna hello, Anna help, Anna hire, Anna where, ANNA!!!“ nepomohly a na čele nejednoho bojovníka se zatřpytila kapka pravého potu. Byl jsem asi jeden z prvních, který si všiml, že na stěně v blízkosti té mladé krásky visí tabulka, která svou barvou prakticky splývala s okolní stěnou. Klikl jsem na ni a… měl jsem souřadnice :-). Rychle jsem koupil loď za 14 tisíc, pádil na molo a tam jí rozložil. Asi jsem nebyl sám, kdo si oné tabulky všiml, protože těsně za mnou si kdosi koupil také loď. Naskočil jsem na ni, už se chystal vyrazit, když tu jsem spatřil Iana Mandragorana postávajícího na protějším molu a smutně koukajícího za mou odjíždějící lodí. Otevřel jsem mu dvířka na druhé straně a hlasitým „HOP!“ ho pobídl ke skoku na palubu. Rychle jsem vymanévroval z přístavu a vydal se na cestu. Podle toho co Ian říkal, to byla patrně jeho první cesta lodí po moři a mě činilo velké potěšení, že jsem se mohl ukázat jako ostřílený mořský vlk. Během cesty jsme toho příliš nenamluvili, protože věčné houpání dělá z mluvení dost obtížnou záležitost. Také jsem měl plné ruce práce s navigováním lodi.

Zprvu jsem se domníval, že poklad bude někde na ostrově Njuelm, protože souřadnice byly zhruba v tom směru, ale zakrátko mi došlo, že tak daleko nebudu muset plout. V mysli mi vyvstával obraz neznámého ostrova, který není zanesen na žádných mapách a vynořil se z vln při nějaké ničivé katastrofě. Má představivost pracovala na plné obrátky, ale skutečnost se ukázala být o dost prostší :-). Uprostřed vodní pláně bylo křeslo, na něm GM Vasako vyřvávající „Vidím loď! Vidím loď!“, před ním hromádka peněz a za ním tři bronzové sošky, které byly také součástí odměny. Mé a Ianovo nadšení bylo opravdu velké a přivítání snad od všech GM stejně tak. Chvilku jsme vyprávěli o našem putování a pak, s odměnou v kapse, se vydali na cestu zpátky do Vesperu.

Chcete Ultimu Online zkusit? Vyzkoušejte některý z českých serverů: Dark Paradise nebo Kelevar.

Váš názor Další článek: Stronghold – další převratná strategie?

Témata článku: , , , , ,