Jsou hry, které netřeba představovat. Baldur´s Gate i Diablo dnes patří k absolutní špičce a mají tisíce oddaných fanoušků. Ačkoli se v mnohém liší, pořád k sobě mají blízko. Obě patří do žánru RPG a tak se tu zcela přirozeně nabízí zásadní otázka. Která z těch her je lepší? Odpověď na vás čeká v následujícím článku.Porovnávat dvě tak gigantické hry, jako jsou druhé díly Baldur´s Gate a Diabla (mluvit tu budeme jen a vždy o nich) – to je úkol pro hrdinu nebo sebevraha. A protože přesně taková je v Dračím doupěti moje (dnes již zesnulá, smrk) postava hobita zloděje Žita vydávajícího se za kouzelníka, nezbývá, než se inspirovat jeho smělostí a vrhnout se do bitvy, kterou jsem pro pořádek rozdělil na 10 smrtících kol. Připravte se, začínáme.
Co do propracovanosti světa, nabízí toho Baldur´s Gate II neměřitelně více než Diablo II. Není to je svět s jeho mapou, zeměmi a lokálními zápletkami, je to především gigantické město Amn se spoustou ulic. A v každé z těch ulic stojí dům a téměř každý z těch domů má svého obyvatele a ten zase svůj malý příběh. A jsou to právě tyto malé příběhy, které dodávají hře atmosféru skutečného světa, v němž pak o to více vyniká temnota příšer a plánů schovaných pod povrchem. Teprve ve srovnání s obyčejnými lidmi vyniká vaše výjimečnost, vaše schopnosti a váš příběh. Navíc je zcela jasně vidět, jak činy družiny ovlivňují život lidí ve městě, jak je spolu vše propojeno a provázáno. Iluze je dokonalá. Akčněji zaměřené Diablo II, v němž jsou dialogy přítomny pouze proto, aby co nejstručněji podaly důležitou informaci koho kde hledat a co mu udělat (zabít), pak v tomto směru nemůže konkurovat. Na druhou stranu, množství subquestů v Baldur´s Gate II je tak značné, že to v určitých chvílích přesahuje schopnosti lidského mozku utřídit si fakta a nebýt deníku, člověk-hráč by se z toho nejspíš zbláznil. Putování, vyptávání a hledání se v určitých pasážích stává až vysilující (byť krásnou) záležitostí, proti níž je průzračně čistá, nekomplikovaná a rychlá akce Diabla II pramenem živé vody. Naivita, jakou diablovský svět obsahuje, je přitom totožná s tou, kterou nabízí klasické doomovky – léčivé lektvary, town portály, way pointy (obdoba teleportů), oltáře a jezírka jsou tu na každém druhém kroku. Zatímco poetika Baldur´s Gate II je založena na pokud možno realistické střídmosti, díky níž se radujete z každé truhly na obzoru, Diablo II na vás „odměny“ a „podpůrné prostředky“ doslova chrlí. Vzhledem ke koncentraci příšer v okolí jde však o adekvátní množství, díky němuž radost z objeveného lektvaru nemizí. Obojí má své kouzlo, jen jedna z her se však může chlubit tím, že nabízí Svět, do kterého je možno znovu a znovu vstupovat a odhalovat neodhalené. Tou hrou je v tomto případě Baldur´s Gate II, které si tak připisuje první bod.
Grafika je to první, s čím na vás hra vyrukuje. Zatímco Baldur´s Gate II: Shadows Of Amn nabízí oficiálně rozlišení 800x600, nešťastné Diablo II zůstalo u mrzkých 640x480. Řeč čísel tu mluví za vše a bavíme-li se o grafice hry samotné, může se kdokoli z fandů Diabla 2 stavět na hlavu, Baldur´s Gate II přesto suverénně vyhraje. K tomu musíme připočítat jeho možnost vybírat barvy pleti i ošacení postavám i větší pestrost prostředí (kvantum lokací se zkrátka muselo projevit). Naopak u Diabla II musíme odečíst, navzdory jinak dobře propracovaným pohybům postav (obzvlášť v boji), fakt, že při chůzi hrdinové bruslí, což je zvláštní, jelikož kráčí po trávě, písku, suti či lávě. Grafika u Diabla II zkrátka zůstala za možnostmi nejen současných technologií, ale i za možnostmi tvůrců. Ano, správně se chystáte připomenout na obhajobu Diabla videa vložená do hry. Intrem počínaje přes sekvence na začátcích aktů – v nich se Diablo II neskutečně vytáhlo. To, co nabízí, se dá slovy jen těžko popsat a Baldur´s Gate II tak ve stínu toho vypadá jako chudý příbuzný s holou prdelí (omlouvám se za to slovo). Díky tomu Diablo II srovnává jakž takž krok, otázkou zůstává, zda čas vyložený na tato videa nemohl být zužitkován efektivněji. Pro mě osobně je důležitější to, co vidím ve hře – a ve hře vidím, že Baldur´s Gate II je opět lepší!
Kořením každého správného RPG jsou souboje. Ať už do sebe metají firebally kouzelníci nebo se váš barbar řeže s tlupou kostlivců, akce je akce a bez ní by to nešlo. Ačkoli se na první pohled může zdát, že Baldur´s Gate II nabízí akce vzhledem k množství dialogů málo, není tomu tak. Většina dialogů vlastně akci předchází a umožňuje tak pouze konflikt logicky zasadit do děje. Ve skutečnosti přece také nemlátíte do někoho jen proto, že se objevil na dohled od vás. Diablo II na motivaci trochu rezignuje. Stačí mu, že nepřítel je na špatné straně (kromě toho na vás sám v 99% zaútočí jako první) a pak už rozehrává megalomanské bitevní orgie, které Baldur´s Gate II nemůže nikdy nabídnout. Jejich rychlost je mnohem větší, útočníci se valí ze všech stran a do všech stran se také po vašem útoku rozprskávají. Krev teče proudem, zlaťáky a lahvičky cinkají o zem, myš navlhlá potem do nočního ticha kliká, kliká a kliká a odpočítává minuty a hodiny do závěrečného finále. Bavíme-li se o singleplayeru, pak výhodou Baldur´s Gate II je, že si vždy užijete zároveň kouzlení i primitivní hrubé síly. Šest postav v družině s řadou různých schopností zaručuje pestrost, vyžaduje ale také orientaci ve všech povoláních a mnohem taktičtější způsob vedení boje. Nebudu ani popírat, že soubojový systém s využitím možnosti si ho pauznout mi maximálně vyhovuje (stejně tak i možnost změnit scripty chování postav), dravost Diabla II je ale nakažlivá a podlehnout jí je nejen snadné, ale i příjemné. Diablo II disponuje i ohromujícím výběrem zbraní různé kvality, zatímco v počtu kouzel vede Baldur´s Gate II (aby ne, když čerpá ze zásoby budované desítky let). Radost z boje, který se doslova ďábelsky řítí kupředu a díky němuž zapomenete na čas běžící kolem vás, soustředění se jen na útok a obranu a důkladné pročištění hlavy – to vše vám z těchto dvou her nabízí stoprocentně jen jedna: Diablo II.
Diablo II i Baldur´s Gate II jsou RPG čili Role Playing Games. Hráč si v nich hraje na někoho jiného (většinou kupodivu na tupého barbara s ochromující silou) a s postupem času svoji postavu rozvíjí (jinými slovy zvyšuje její schopnost v co nejkratším časovém intervalu zmasakrovat co nejvíce nepřátel). Baldur´s Gate II má v tomto střetu jasnou převahu, protože těží z dobře propracovaných pravidel AD&D. Postavy mají skvěle propracovaný systém vlastností, výhod, postihů a dispozic, nechybějí jim ani důkladné statistiky, přehled nejpoužívanějších zbraní, rasoví nepřátelé a také – což je důležité - mají své přesvědčení. Zdánlivá prkotina, řeklo by se, ale právě s přesvědčením se ve správném RPG hodně pracuje. Členové družiny v BG2 tak nezaujímají postoj jen k situacím okolo, ale sami řeší i vztahy uvnitř družiny.. Diablo II se s prvky vývoje postavy pere po svém. Zahrnout vlastnosti do tzv. stromové struktury není vůbec špatný nápad a pro hru je to plně dostačující. Vše je plně srozumitelné a také značně motivující, neboť hráč vidí, co ho čeká později. Interakce s NPC postavami se ale oproti BG II omezuje jen na výměnu úderů a jednoduché dialogy, což je škoda. Málokdo tu má minulost, běží se tu bez zákrut od startu do cíle. A postavy, které s k vám přidávají? Ve filmu se jim říká křoví, ve válce palebná podpora a ve sportu doping – to, že mají jméno a počet životů, z nich nedělá respektu hodnou součást děje. O čem se dá mluvit u obou her pozitivně, to je výběr povolání. Tady jsou si Diablo II i Baldur´s Gate II podle mého mínění rovny, nejspíš se nenajde někdo, kdo by si stěžoval, že v jedné nebo druhé hře nenašel tu svoji škatulku. Víc není co dodat. V přímočaře nekomplikovaném a nerozvinutém světě Diabla II snad ani nelze přemíru prvků RPG čekat a tak i v tomto případě vítězí Baldur´s Gate II.
Bez ohledu na počty, nepřátel je u obou her nepočítaně. Od těch primitivních až po ty nejsilnější, není nač si stěžovat. Baldur´s Gate II je má mnohem více zakotveny v příběhu podle toho, v jaké oblasti se družina pohybuje, tudíž se vám může stát, že zabloudíte-li coby slabá skupina někam dál, narazíte na tak silný odpor, že budete muset ustoupit a na dané místo se vrátit později a lépe připravení. Vyklepnout chlapíka, pro kterého jste ještě nedávno byli smrkáči – to je příjemná záležitost. Specialistou na akci a příšery je v tomto případě ale přece jen Diablo II. Se svoji jednoduchou taktikou dávkování nepřátel, kdy se nový a silnější druh objeví vždy včas na to, aby vás vytrhl z počínající letargie, je prostě nedostižné. Nepřátelské skupinky jsou bravurně namíchány jak ze slabých, tak i silných útočníků. Kvantita se prolíná s kvalitou, pohyb nepřátel po celé ploše dodává akcím na působivosti. I když má Baldur´s Gate II více základních druhů příšer, stejně to nestačí, protože Diablo II jich nabízí co do počtu kusů (ne druhů) doslova bezedný pytel. Vítězství tak patří Diablu II, byť je to jen o pomyslný skřetí chlup.
Věci. Zde jsou síly v podstatě vyrovnány. Obě hry nabízí řadu různých lektvarů, kouzelných předmětů, zbraní a svitků. Baldur´s Gate II jde však o kousek dál větší pestrostí lektvarů a tím, že kouzelných předmětům dává minulost a historii. Diablo II sice zbraně pojmenovává, ale tím končí. Body nabírá jinde – Horadricova kostka pro experimenty, množství kouzelných zbraní na kilometr čtvereční, díky kterému je nutno zvažovat, co si ponechat a co ne, výběr u obchodníků, možnost upravovat zbraně přidáváním kamenů do rukojeti – to vše jsou malé plus bodíky na účet hry od Blizzardu. Horší je to s inventářem, který mi moc nesedí. Nedostačující je u obou her, v Diablu II je tragédie ale dovršena tím, že kromě inventáře už na celém světě existují pouze dvě místa, kam si věci uložit: zem, ze které brzy zmizí, a truhlu ve výchozím táboře, která je svým úložným prostorem vhodná leda pro šminky amazonek. Dobrým nápadem jsou naopak opasky a knihy na svitky, které šetří prostor. A výsledek? Drobné chyby tu a támhle, ale jinak vše OK a tudíž spravedlivá plichta.
Začíná mi to být trapné, ale i tady musím začít nejprve u Baldur´s Gate II, které nabízí po zvukové stránce větší kvalitu než Diablo II. Působivá a monumentální hudba by docela dobře obstála i v klasickém filmu, zvukové pozadí hry je pak – stejně jako všechny ostatní složky hry – propracované do detailů. Vítr skučí, městem se ozývá pokřikování lidí, ráno ptáci zpívají aby v noci utichli. A navíc je tu možnost vybrat si u své postavy hlas. Diablo II, navzdory tomu, jak dlouho se na něm pracovalo, sice rovněž nabízí skvělou práci se zvukem, který je tu maximálně čistý, plastický a skvěle dotváří prostřednictvím zvukových efektů atmosféru, hudba je tu ale mnohem průměrnější. Pravidelný rytmus a energická melodie sice dodávají chuť do boje, o nějaký výrazných a působivých motivech, které by se daly poslouchat i bez hry, tu ovšem nemůže být řeč. Jde o hudbu fungující jen a pouze jako akční podkres. Což není nic špatného, ale ani nic z čeho by si člověk sedl na zadek. Baldur´s Gate II si může připsat další vítězství.
Dostáváme se na pole, které je víc než čímkoli jiným bitevním polem principů. Někdo ukládá rád a kdykoli, někdo nad tím ohrnuje nos. Osobně patřím do té první skupiny a myslím si, že mít možnost kdykoli hru skončit a zase se k ní vrátit a navázat tam, kde jste přestali je stejně fajn, jako si hru uložit po akci, kterou už nechcete znovu opakovat (nebo si uložit situaci, kterou si chcete několikerým opakováním vychutnat na různé způsoby). Faktem je, že Baldur´s Gate II vám dává možnost uložit v podstatě kdykoli, zatímco Diablo II vás v případě uložení odkazuje i k ukončení hry. A jakmile se do ní vrátíte, ocitáte se třeba i míle daleko od místa, na němž jste prve skončili. Máte sice všechny předměty a vlastnosti, ale čeká vás dlouhá cesta, kterou jste už jednou procházeli. To, že je zábavná a nikdy úplně stejná, není omluvou. Možnost ukládat dle chuti by měla být samozřejmostí, které by ti, kdož o ni nestojí, prostě nevyužívali. Baldur´s Gate II v tomto kole zaslouženě vítězí a Blizzardi by se měli chytit za nos.
Bylo by nošením dřívím do lesa dospět tu ke zjištění, že králem multiplayerové akce je v tomto případě Diablo II – byť jen těsně. Právě ona razantní akce hrnoucí se kupředu je tu násobena tím, že po vašem boku kráčí vaši přátelé. Do rychlého děje se tak vnáší prvek taktiky, je nutno spolupracovat, pomáhat si, domlouvat se a přitom společnými silami likvidovat hordy nestvůr. Jsou to pravé akční orgie a to i jen ve dvou, jak jsem zvyklý hrát Diablo II já. Přestože Baldur´s Gate II v tomto kole prohrává, je to čestná porážka - i jeho multiplayer je totiž skvělý a dává možnost družině až šesti hráčů projít takový svět, který by klasický Pán Jeskyně dokázal jen velmi těžko stvořit sám. Jistá ukecanost hru sice zpomaluje a sejde li se několik antagonistických přesvědčení, hra jde šupem do háje, nicméně jako náhrada je to fajn. Vzhledem k tomu, že čas na internetu strávený je v současné době pořád ještě drahý a za dvě noční hodiny se v Diablu II vyřádíte mnohem víc než v Baldur´s Gate II, nesu dříví do lesa a hlásím: Diablo II v multiplayeru vítězí!
Na řadu přichází datadisky Baldur´s Gate II: Throne of Baal a Diablo II: Lord of Destruction. Tady jsem trošku v nevýhodě, protože ani jeden jsem zatím nezkoušel, přiznávám se bez mučení. Nezbývá mi tedy než tupě a stručně papouškovat dojmy, které jsem nasosal ze všech možných zdrojů. Podle nich to vypadá, že datadisk k Baldur´s Gate II úspěšně rozvíjí již dokonalé, zatímco Diablo II úspěšně dohání, co předtím zameškalo – především rozlišení, které nabízí konečně 800x600. K tomu dvě nové postavy, větší truhlu (díky za ni!!), přítomnost run, vylepšení postav, které se k vám přidávají atd. - Blizzardi šli nejspíš vážně do sebe a jejich pátý akt bude stát za to. Navrhuji plichtu.
Jsme u konce. Nenapadá mě nic, co se dá ještě porovnávat. Podívám–li se na výsledky jednotlivých kol, Baldur´s Gate II zvítězilo 5:3 (7:5 pokud počítám plichty), přičemž tam kde prohrálo šlo jen o těsné rozdíly. Bude to nejspíš tím, že oproti Diablu II je klasickým RPGéčkem a to mu logicky poskytuje výhodu v těch kategoriích, v nichž jde o charakteristické RPG prvky. Diablo II ale bodovou ztrátu nedohnalo ani tam, kde k tomu mělo možnost – grafika, hudba a ukládání jsou naopak jeho nejslabšími stránkami, zatímco vývoj postavy je u této pekelné řežby poměrně velmi dobrý. Záhadou je, proč přesto všechno nakonec Diablo II vychází z ringu sice jako poražený, nicméně respektu hodný soupeř a navíc i miláček publika. Nejspíš v tom bude hrát roli ona těžko pojmenovatelná položka s názvem hratelnost a fakt, že dobře udělaná primitivní akce je schopna zastínit mnoho jiných nedostatků. Baldur´s Gate II je výsostně ušlechtilá, komplexní gigantická a maximálně zábavná hra, absolutní špička ve svém žánru, která na výtečně provedenou akci v žádném případě nerezignuje – a přesně to mi vyhovuje. Diablo II nepřináší takové možnosti, v mnoha ohledech zaostává za vývojem a občas se chce člověku říci, že tady někdo svoji práci odfláknul, nabízí však divokou, vášnivou a uhrančivou jízdu a k ní i vše nezbytně nutné – jen abyste se mohli královsky bavit. Stačí do téhle pekelné mašiny nasednout a na konci vystoupit, abyste se mohli znovu zařadit do fronty na lístek. Obojí má něco do sebe a záleží jen na vás, co si vyberete. Surový, na prudko udělaný krvavý flák Diablo II nebo pokrm mnoha vybraných a lahodných příchutí a barev Baldur´s Gate II?