Commandos 2: Men of Courage - první dojmy

A je to tady! Netrpělivě očekávaný okamžik konečně nastal a Commados 2 se v blízké době objeví v našich mechanikách! A protože mám již celý den možnost trápit svůj mozek touto strategií, nebylo od věci něco malého napsat. Snad vás tak ještě víc navnadím na recenzi, která tu bude co nevidět.

Protože Commandos 2 jsou jednou z nejočekávanějších her tohoto roku, bude na místě věnovat jim co nejvíc prostoru. Abychom se neopakovali bude tenhle článek jakýmsi úvodem k recenzi a shrne nové vlastnosti v porovnání s podobnými hrami. Po důkladném propaření pak bude následovat recenze, která se zaměří na technické zpracování, hratelnost, mise a tak dále. Nu a na závěr vydáme kompletní návod + pár rad do začátku pro nováčky (s obrázky ;-). Ono se totiž skutečně nejedná o jednoduchou hru.

Většina obecných informací se už probírala mnohokrát, a tak nějaký detailnější popis principů si nechám až do recenze (stejně není skoro nikdo, kdo by neznal Commandos…) a teď vezmeme věci, které upoutají člověka, který již ví do čeho jde, na první pohled.

Stejně jako předešlý díl, je i pokračování zasazeno do druhé světové války.To nikoho ostatně nepřekvapí. Daleko zajímavější změny se udály ve složení vašeho týmu. Ze starých známých zůstali jen tři základní postavy a ty byly vhodně doplněni novými – dokonce jedna je pes! Za nejzajímavější postavu považuji asi Zloděje, který je specialista (už podle jména) na tichý pohyb, plížení, lezení po všem co se nehýbe (obzvlášť efektní je ručkování po drátech elektrického vedení) a navíc jej občas doprovází cvičená krysa, která dokáže odlákat nepřátelské vojáky. Roztomilé. A ani Commandos se nevyhnula emancipace, a tak jedním ze členů tým je sličná krasavice s ruským přízvukem. Jednotlivé charaktery probereme v recenzi, takže zatím by to mohlo stačit.

Co se týká misí. Vypadají velice různorodě a mělo by jich být cca 12, tohle číslo sice vypadá nízké, ale obtížnost to plně vynahrazuje. Autoři uvádějí gameplay okolo 70-80 hodin a není důvod jim nevěřit – u trpělivých průměrných hráčů by se mohla vyšplhat hodně nad tuto hranici. Nemluvě o perfekcionalistech, kteří se budou snažit každou misi projít na maximální počet bodů/vyznamenání.

Samotné mise nás zavedou na místa skutečně různorodá – namátkou jen severní pól, města v Evropě i Japonsku, různé zalesněné oblasti (téměř prales) a tak dále. Navíc je prostor misí rozšířen možností operovat i uvnitř budov s čímž se pojí i nové schopnosti vašich svěřenců. Dejme tomu střelba skrze okno (kde pochopitelně máte bonus na obranu) nebo používání šperháků a další.

Oněch zmiňovaných schopností přibylo úctyhodné množství a tak hned z kraje doporučuji řádně prostudovat help, kde jsou podrobně popsány – člověk se pak vyhne zákysu z důvodu neznalosti možností svých svěřenců… Jako příklad se hodí omráčení vojáků: Krásným direktem pošlete nějakého toho nácka k zemi, jenže to by se po chvíli probral, nezbývá než jej svázat, nasadit mu roubík a teprve pak jej lze přenést do blízkého křoví (kde jej ještě může zloděj prošacovat a vylepšit celému týmu zásoby munice, oblečení a dalších zajímavých věcí. Bez této vlastnosti byste se totiž daleko nedostali. Zloděj nejen, že dokáže obrat vaši oběť o všechno, krom vzpomínek, ale navíc – díky nově řešenému inventáři – rozdistribuovat věci ostatním členům týmu.

V minulém díle, pokud chtěl jeden člen použít něco, co ostatní nemohli a nevlastnil onu věc, nezbývalo mu, než si pro ni osobně dojít. Ve dvojce však díky inventáři může kdokoliv sebrat cokoliv a posléze předat někomu, kdo pro onu věc najde upotřebení. Taková maličkost a jak oživí mise (až se vám bude zloděj plížit přes celý tábor, aby sehnal nůžky na zátaras, pochopíte).

Řekli jsme si, že se nebudu zaobírat grafikou, ale teď trochu toto předsevzetí poruším. Jednou ze základních změn, kterých si všimnete hned na začátku je totiž práce kamery. Ta nyní dokáže rotovat po 90O skocích kolem hrací plochy (podobně jako v Desperados) a usnadnit tak navigaci. Pro bližší seznámení s nepřítelem je zde ještě několika úrovňový zoom a hlavně rozdělení výhledu až na šest kamer. Každou můžete libovolně zacílit (na stráže, na vaše svěřence – prostě kamkoliv) a také jí zvolit libovolnou rotaci a zoom. To je pak radost pracovat – vše je přehledné a akce se dají synchronizovat rychlostí blesku.

A teď prosím potlesk!!! Commandos 2 podporují MULTIPLAYER. Podle typu mise, kterou se rozhodnete plnit se může najednou bavit stejný počet hráčů, jako je počet hrdinů na mapě. Každý si vezme minimálně jednoho a zábava může začít. Potenciál není třeba rozebírat – mise mohou pak být skutečně real-time záležitost, kdy každý plní jen své svěřené úkoly a nemusí si všímat ostatních postav (tedy všímat si jich musí (a to velice pečlivě), ale nezaobírá se jejich ovládáním a plně se sžije se svým bojovníkem/bojovnicí/psem). Úžasná zábava, to mi věřte – kdyby mne nečekala recenze a návod, nevím, jak bych se od takové pařby odtrhl. Tento multiplayer hodnotím jako jediný opravdový kooperativní multiplayer v realtime strategii. Nelze popsat, to se musí zažít.

A co si ještě na nás Pyro Studio připravili? Je toho velká spousta, ale počkejte na recenzi (teď musím jít hrát Commandos2).

Jako závěr by se hodilo porovnat mezi sebou jednotlivé hry stejného žánru. Budeme asi rychle hotovi, protože si vezmeme na paškál jen Commandos 1, Desperados a Commandos 2. Ještě by sem pasoval StarTrek: Away Team, ale tato hra mne bohužel minula, a tak nezbývá než porovnání nechat na povolanějších.

Co se týká prvního dílu, ten vlastně jen položil základy tomuto směru zábavy a tak nějaké srovnání není na místě. Ve dvojce oproti prvnímu dílu přibyly charaktery, vlastnosti, zbraně (zatím jsem potkal nůž, pistoli, nějaký ten samopal, pušku, granáty, molotovův koktejl, snopečku a ještě nevím co). Změnil se engine (podporuje 3D akceleraci), způsoby pohledu na akci. Zkrátka vše. Oproti prvnímu dílu také přibylo způsobů, kterými lze danou misi splnit a (pravděpodobně kvůli Američanům) lze mnoho z nich splnit metodou kanadského dřevorubce – tedy hrubou silou (to je ale jen jedna z možností! Vždy existuje několik dalších „commandos like“ způsobů). Také brífink před každou misí a animace dodávají akčnější pocit ze hry. Subjektivně vzato se skutečně Commandos 2 tváří akčněji než jednička. Je to způsobeno úkoly, díky nimž se musí váš tým občas cítit jako Rambo, ale na druhé straně neztratili nic z původní hratelnosti a zábavnosti. A dokonce ani ze strategičnosti.

Srovnávat s Desperados je poněkud složitější. Graficky se jedná od dva odlišné světy, na jedné straně Desperados tíhnoucí spíše k ručně vypadající nádherné grafice, na straně druhé Commandos, kteří se za renderované objekty nestydí a nevypadají o nic hůře. Ani světy se porovnat nedají, ale atmosféra je podle mne shodná (Desperados mají v rukávu eso v podobě divokého západu, zatímco Commandos zase staví na historickém a známém základu. Těžká volba). V obtížnosti si obě hry nezadají, nicméně po shlédnutí několika prvních misí se musím přiklonit k názoru, že Commandos budou znatelně tužší. Přehlednost dotáhli Desperados velice daleko díky rotaci kamer, nicméně Commandos zase triumfují přidáním více pohledů najednou. I v porovnání akčnosti vítězí Commandos, ale ve hrách tohoto typu nejde o plus… Každopádně zaryté stratégy mohu uklidnit – zdání klame, zatímco v Desperados byly dvě, tři mise ryze akční (tedy zabít, co se hýbe), v Commnados 2 se sice v jatka může změnit každá druhá mise, ale není to účelem. Lze i „diplomaticky“ (krom první a druhé výukové mise, kde je cílem zabít vše, co nosí uniformu – ale jde jen o trénink, takže se nenechte odradit).

Verdikt je jasný – při Desperados nám čekání na Commandos uteklo velice rychle, ale teď štafetu přebírá opět Pyro Studios!