Commandos 2: Men of courage – pozdravte svého nácka

Žánr: strategie
Minimální konfigurace: procesor Pentium II 266 MHz, 64 MB paměti, 3D grafická karta, 1,4 GB místa na pevném disku, Windows (Windows 2000 nejsou oficiálně podporovány)
Doporučená konfigurace: procesor Pentium II 450 MHz, 128 MB paměti, 16MB 3D grafická karta, 2,5 GB místa na pevném disku
Multiplayer: ano
3D akcelerace: ano
Výrobce: Pyro Studios
Distribuce: Eidos Interactive

Nemá cenu představovat jeden z nejtoužebněji očekávaných projektů tohoto roku. Po nedávném preview již víte, že se něco děje a tak tahle recenze už nebude velkým překvapením. Nechoďme zbytečně kolem a vrhněme se rovnou na podrobný popis téhle nové záležitosti od Pyro Studios.

Napsat rozsáhlé preview pln euforie z prvních několika misí má svá rizika a díky svému poslednímu článku jsem se o nich přesvědčil i já. Ono totiž o sebelepší hře napsat poutavě více než šest stran prostě nejde a tak se možná tu a tam budu opakovat, ale to u téhle hry skutečně nevadí – jdeme na to.

Commandos 2 jsou pokračováním slavné strategie Commandos (a jejího datadisku) od Pyro studios (což asi nikoho nepřekvapí). Děj vás zavede do období druhé světové války, kde s malou skupinkou odvážných budete plnit nejrůznější mise proti naprosté přesile taktikou ne nepodobnou Thiefovi – tedy kradmý pohyb ve stínech, útoky ze zálohy a podobně. Hlavní zbraní nepočetné skupinky se stane nenápadnost a tichý pohyb. Každý z vašich vojáků navíc ovládá několik speciálních schopností (podrobněji později a hlavně v návodu), které jsou nezbytně nutné k dalšímu postupu ve hře – ať už se jedná o pasti, nějakou tu alchymii (rozuměj léčení, otravy a podobně) nebo odlákání pozornosti lze je použít téměř kdykoliv, ale jen některé okamžiky jsou vhodné. Hlavní důraz zde není kladen na hrubou sílu, ale strategické plánování a „diskrétní“ akce, čemuž odpovídá i hodnocení mise a hlavně její zadání ve vyšších obtížnostech, kde zabití je většinou zakázáno, nebo naprosto nemožné.

Když jsme všem pěti lidem v ČR, kterým Commandos nic neříká, vysvětlili herní princip, můžeme začít porovnávat a hodnotit.

Od minula se datuje mnoho změn, takže si je vezmeme pěkně popořadě.

Příběhová linie je daleko pevnější a kompaktnější, než tomu bylo dříve. Před každou misí je vám poměrně podrobně vylíčeno historické pozadí událostí, a tak už nelétáte po světě zdánlivě bezdůvodně. Ani seznámení s bezprostředním okolím mise se neomezí na pár řádek, ale díky animacím v engine, které jsou hojně komentovány samotnými commandos, se s prostředím seznámíte daleko podrobněji než by se mohlo zdát nutné – ale daleko méně, než by většinou bylo třeba… S oněmi komentáři se však pojí jedna „drobná“ chybka – ačkoliv jsou výborně namluvené, bude absence titulků citelným problémem pro ty, kdož jsou v angličtině slabší – hlasy jsou sice velice hezké, ale občas jim není rozumět skoro nic – hned v jedné z prvních misí musíte kontaktovat vězně, který podle hlasu patrně umírá na tuberkulózu – úžasný zážitek s minimální informační hodnotou… Není nicméně třeba propadat panice, protože přímo ve hře si můžete v zápisníku přečíst cíle mise a podívat se na mapku, kde je vše jasně vysvětleno. Teoreticky…

Již nějakou dobu se šíří fáma, že Commandos 2 mají 12 misí, bohužel není tomu tak. Samotná hra obsahuje pouze deset plnohodnotných misí a dvě další tréninkové. Splnění tréninku však připomíná spíše Doom, a tak bych je mezi strategicky orientované plné mise skutečně nerad řadil. Deset misí se může zdát někomu málo, ale musíme zdůraznit, že gameplay jedné mise BEZ návodu se nepočítá na minuty ale hodiny (a to i v případě, že jste cyborg). Osobně jsem předposlední misi (záchrana vojína Smithe) zatím zkoušel čtyři hodiny a stále se mi nepodařilo přijít na způsob, jak ji pokořit podle mých představ, ale to jen tak na okraj.

Prostředí, ve kterém se budete pohybovat je velice variabilní a tak zavítáte snad do všech končin Evropy a Asie, kde se odehrávaly boje. Architektura pokročila od posledního dílu o několik mílových kroků, a proto se nedivte, když některá místa poznáte – to se týká hlavně poslední mise v Paříži, kde skutečně není třeba představovat monumentální Eiffelovu věž. Práce grafiků a designerů si zaslouží hluboký obdiv, protože rozloha jednotlivých map je vskutku úctyhodná. Jen pro ilustraci jsem si dal práci a sestavil jednu mapu – Antarktidu – z jednotlivých obrazovek 800x600 při druhé úrovni zoomu (tedy velice titěrné) jako celek (velikost původního souboru 2600x1300, 1 MB – zobrazí se po kliknutí).

Cíle jednotlivých misí jsou značně odlišné – jednou budete jako špióni „přemisťovat“ šifrovací přístroj Enigmu, jindy s vaší pomocí přežije obklíčená spojenecká jednotka, nebo se budete snažit zabránit výbuchu Paříže a podobně (viz. návod). Výsledkem je pochopitelně dlouhá zábava při které se nemusíte bát stereotypu.

Oproti prvnímu dílu zůstalo zachováno jen to hlavní – hratelnost, základní principy a styl plnění některých úkolů. Co ale dělá ze dvojky plnohodnotný druhý díl je spousta drobností, které samostatně vypadají malicherně, ale jako celek dávají hře nový rozměr.

Pohyb – vaši svěřenci již nejsou omezeni jen na jednu rovinu, ve které se mohou nacházet, ale přibyla jim i schopnost šplhání skoro po všem zdmi počínaje a telegrafními dráty konče. Tuto schopnost má sice jen zloděj, ale využije ji plnou měrou. Navíc se do velké části budov dá nahlédnout oknem/dveřmi a po té vstoupit, což v kombinaci se schopností obírání stráží a střelbou z oken dává další strategické možnosti (o vizuální stránce ani nemluvě). Ze způsobů pohybu pak přibylo ještě potápění pro všechny členy týmu, kde navíc se pohled přepne tak, že z hladiny se stane „strop“ a můžete obdivovat krásy vodní říše (nebo zneškodňovat podvodní miny a další lotroviny). Nevýhoda dvou pohledů se ale projeví ve zhoršené orientaci, kdy se mám může stát (a stane se), že než si uvědomíte, kde máte potopeného člověka, tak už není třeba jej hledat.

Indikace – tím myslím známé kruhové výseče pohledu vojáků a podobně. Jelikož se některé mise odehrávají v noci, celý systém vidění nepřátel se poněkud zkomplikoval, zůstaly staré zóny viditelnosti stojícího/ležícího vojáka, ale navíc je třeba počítat se světlem dopadajícím na určité místo. V šeru (natož ve tmě) stojící commandos je vidět poměrně hůře než za světla a tak je šance na přehlédnutí, pokud zůstane bez pohybu. Když už vás přeci jen zahlédnou, lze občas utéci dostatečně rychle (a tiše) ještě dříve, než si svůj dojem přijde hlídka ověřit. Stejně tak se dá prchat i hlídce, která již míří zbraní, protože mezi zaměřením a výstřelem máte chvilku k dobru. Co se stane s vojákem, který vás bude pronásledovat za roh není jistě třeba rozebírat… Také během jakékoliv hlučné akce máte přehled o dosahu zvuku v podobě jakéhosi vlnění obrazovky ve stylu kruhů na vodě.

Kooperace – díky rozdělení obrazovky na šest nezávislých částí, z nichž každá může mít vlastní styl pohledu se dá zvládnout celé hrací pole z jednoho pohledu a tak i koordinovat akce vašich svěřenců se značnou přesností, systém kamer byl sice už v jedničce, ale zde se dá vše přehledně ovládat a hlavně – synchronizace jednotlivých akcí je v pozdějších misích klíčová (což neprospívá jednoduchosti hraní. A to je dobře).

Maličkosti – nesmí se zapomínat na věci, které uděláte/uvidíte jednou a již se k nim nevrátíte, přesto však dodávají další porci zábavy. Co byste řekli na překročení řeky Kwai na hřbetě slona? Hloupost? Ano, ale velice zábavná. Závěr mise v podobě odplutí ponorkou? Proč ne. Nebo vyplašení hejna tučňáků, kteří bleskově zmizí v moři a přivolají všechny hlídky v okolí? A když už máme po ruce ženu, proč nevyužít její přednosti k poškádlení vojáků, kteří alespoň odejdou na věčnost s úsměvem na rtu? Takových věcí najdete celou řadu a nemusí se vždy jednat o aktivní, vámi vyprovokované akce – papoušek, který oblétá celou mapu není strategicky důležitý, ale umí mluvit pěkné hlouposti :-).

Celkově jsou Commados velice zábavné nikoliv originalitou nápadu jako jednička, ale propracováním do neskutečných detailů a vypilováním každé jednotlivosti. V preview jsem si stěžoval na způsob řešení některých misí metodou „kanadského dřevorubce“, ale teď musím poopravit mínění – mise jsou sice někdy více akční, ale to je jen na vás a za strategický přistup jste vždy odměněni spoustou drobností, kterých si při stylu „Rambo“ ani nevšimnete. Kombinace vlastností jednotlivých charakterů dává množství možností a tak není neobvyklé řešit jednu misi deseti různými způsoby, než přijdete na ten, který vám nejlépe vyhovuje (pochopitelně všechny správné vedou k vítězství).

Pánové z Pyro studios byli tentokráte štědří, a tak si můžete vyzkoušet celkem devět rozdílných postav. Podrobněji se k nim vrátím v návodu a tak tentokrát jen krátký životopis jednotlivých charakterů a jednu dvě schopnosti (recenze už začíná být nebezpečně dlouhá, a to není dobré).
Green Beret – Vlastním jménem Jerry Michale narozený 17. 9. 1909 byl několik let po sobě šampiónem Spojených států v judu. Díky tomu vyniká hlavně fyzickou silou a dokáže přenášet i barely z místa na místo. Pochopitelně je odborníkem na kontaktní boj a jeho pěsti si nezadají s Old Shatterhandem. Za hrdinské chování během operací povýšen na seržanta. Poznámka – bojí se psů.
Sniper – Sir Francis T. Woolridge si v roce 1936 (ve svých 25ti letech) vystřílel zlato na olympiádě v Mnichově, rok po té vstoupil do armády a v roce 40 se připojil k jednotkám Commandos. Od doby, co jeho sestra zahynula při bombardování se snaží pomstít Třetí říši. Jeho specialitou jsou střelné zbraně a chladná logika.
Driver – Sid Perkins si jako alternativu jak se vyhnout světské spravedlnosti zvolil armádu, do roku 37 se totiž specializoval na krádeže aut a všeho, co se dokáže pohybovat. Několikrát v podezření z ozbrojené loupeže. Vyučený automechanik se zálibou v cigaretách a hazardu vstoupil do jednotek Commados v roce 41 a velice rychle se „naučil“ používat celou paletu střelných zbraní. Poznámka – pro svou minulost je u ostatních členů týmu lehce neoblíben.
Marine – Námořní inženýr James Blackwood se narodil v roce 1911 a vystudoval Oxford. Od mládí má zálibu ve vodních sportech a je velice dobrý ve všem, co souvisí s vodou. V roce 35 se přidal k námořnictvu Jejího Veličenstva a rok na to byl povýšen na kapitána. Hodnost mu vydržela jen rok a byl degradován. Roztrpčen vstoupil v roce 40 k jednotkám Commandos, neboť velení mu dalo na výběr mezi touto alternativou a propuštěním za kázeňské problémy. Byl pochopitelně opět degradován na vojína. Ve chvílích kdy není opilý a neužívá si s děvčaty, je jedním z nejlepších specialistů na námořní mise.

Sapper – Tedy ženista, Russell Hancock se specializuje na veškeré výbušniny a demolice. Jeho kariéra směřuje k stále nebezpečnějším povoláním. Narozen 14. 1. 1911. V roce 33 vstoupil k hasičům, po roce přešel k pyrotechnikům a ani zde se mu nelíbilo. S touto kvalifikací se dal k armádě a po roce zde přechází k jednotkám Commandos. Málomluvný a o jeho předchozím životě nejsou přesné záznamy.
Spy – Rene Duchamp, 20. 11. 1911, od roku 34 pracoval pro francouzskou tajnou službu a tři roky strávil jako šéf ochranky na francouzské ambasádě v Berlíně. Z této doby si zasloužil uznání jako výborný agent a tak byl jeho odchod ke Commandos brán jako velká ztráta. Má za sebou mnoho sabotážních akcí a na jeho kontě jsou minimálně tři vlaky, 14 tanků a 30 dalších vozidel. V jednotkách Commandos se specializuje na infiltrace a sabotáže, nicméně nepohrdne ani likvidačními misemi.
Natasha – Natasha van de Zand se narodila v roce 1920, ale záhy se naučila postarat sama o sebe. V šestnácti letech opustila školu, aby se mohla starat o rodinu po smrti své matky. Spolu se svým otcem poskytovala od roku 1941 krytí místní jednotce odboje v jejím rodném Zeistu (Holandsko). Dva roky na to se plně zapojuje do odboje a jako radistka slouží v letech 43-44 jako nezbytná spojka v boji proti nacistům. Ačkoliv není členkou týmu Commandos, bojuje po jejich boku a svým šarmem a inteligencí zabezpečuje bezpečí týmu.
Thief – Paul Toledo si na svoji roli zvykl, od svých deseti let se živil kapsářstvím a pro svůj malý vzrůst a neobyčejnou hbitost se brzy vyšvihl mezi špičku v oboru. V letech 34-39 byl znám ve francouzském podsvětí jako nejlepší lupič, specializující se na maximálně chráněná muzea a galerie, pod přezdívkou Lupin. S příchodem roku 1940 jej však opustilo štěstí a byl chycen během loupeže šesti miliónů franků. Odsouzen na 15 let do věznice s maximální ostrahou a celková suma, která mu byla připsána „k dobru“ převyšovala 140 miliónů franků. Štěstěna se na něj však znovu usmála a tak ještě ten samý rok dostal díky německému útoku na věznici možnost uprchnout. Přidal se k francouzskému odboji a „zachraňoval“ pro ně umělecké předměty před transportem do Třetí říše. Největší úspěch slavil při návštěvě Louvru, kde získal 37 maleb… O rok později se přidává ke Commandos výměnou za odpuštění zbytku trestu a smazání rejstříku. Jeho specializace je jasná…

Světlé stránky hry	Temné stránky hry
obtížnost propracovanost misí a detailů grafika a technika vůbec počet členů týmu a jejich schopnosti DLOUHODOBÁ hra propracovaný multiplayer	lehká nekompatibilita s Win2k pro normálního smrtelníka náročné už na obtížnost normal a nehratelné na hard. O nováčcích nemluvě málo misí zbytečně překombinované ovládání občasná nepřehlednost

Pejsek – Whiskey je bull-teriér který je plnohodnotným členem týmu Commandos. Specialita – krom prohánění koček – je odlákání pozornosti, aport a zamaskování hluku ostatních Commandos nepodezřelým štěkáním. Nechá se přivolat přes celou mapu na jedno zapískání a od svého pána se nevzdaluje pak více než na dohled.
Nu a závěrem probereme to, co se změnilo na první pohled.

Grafika a technika

Otevřeně si přiznejme, že kdyby Commados 2 běželi na stejném engine jako první díl, nebylo by mnoho psů, co by po nich štěkli (viď Whiskey :-). A tak nastaly radikální změny. Nová grafická podoba je skutečně 3D a s tím se pojí i otáčení výhledu o 90O. Vlastnost, která z počátku lehce mate a působí chaos se stane v pozdější době intuitivní a nezbytnou. Všechny objekty na mapě jsou koncipovány tak, aby se muselo s kamerou pracovat téměř neustále, jinak nemáte šanci misi dokončit – dveře většinou nejsou všechny orientovány na jih a o neprůhlednosti stěn raději ani nemluvím. Společně s několika-úrovňovou funkcí zoom (od titěrného výhledu na co největší část značně rozlehlé mapy až po pohled do očí hlídkujícímu vojákovi. Největší přiblížení má ale nepříjemnou vlastnost roztáhnout pixely po celé obrazovce a to jej činí takřka nepoužitelným – nicméně vyhlazování na takové úrovni by natáhlo HW nároky nad únosnou mez a tak je zkrátka odpustíme… Nejen budovy, ale i postavy jsou plně trojrozměrné a konečně se tak i chovají. Chůze je proto plynulá a jakýkoliv pohyb těla působí přirozeně – což platí zvláště o gymnastice commandos. Ani ostatní efekty nedopadly špatně – pohled na plynoucí vodu, nebo listí ve větru sice dnes již nepřekvapí, ale potěší a navíc HW požadavky zůstaly velice rozumné – a tomu je třeba zatleskat.

Oproti prvnímu dílu získala grafika na barevnosti a detailech a vypadá vskutku nádherně – stačí se podívat na obrázky a máte hned jasno. Ani zvuky a hudba nezapadnou do šedého průměru. Vše působí velice autenticky a herci, kteří mluví jednotlivé charaktery od minule znatelně dospěli. Vzrostly však také technické požadavky a tak krom 3D karty budete potřebovat ještě 1,4 GB volného místa pro minimální instalaci. Za tuto krutou daň ale získáte plynulý pohyb a bleskové nahrávání (v porovnání s Desperados cca třetinovou dobu). Nezbývá než dodat, že i tato stránka hry se velice vydařila.

Nu a Závěr

Commandos 2 jsou pokračováním, které se povedlo na 110 %. Přinášejí řadu inovací a maličkostí, které potěší a zcela mění zaběhlá schémata z prvního dílu. Přibylo značné množství schopností a několik nových tváří v týmu. Zvýšila se i obtížnost a to tak, že dohrání prvního dílu nezaručuje postup ani do třetiny hry. Pyro uvádějí gameplay cca 70 hodin a osobně si myslím, že se bude u průměrného hráče s železnou trpělivostí pohybovat hodně vysoko nad touto hranicí. Máme tu zkrátka hru, která vydrží velice dlouho a díky multiplayeru, kdy každý může ovládat alespoň jednu postavu, se její trvanlivost ještě prodlouží. A navíc v nádherné grafice, co víc si přát. A že se dá najít pár drobných chybek? Inu dá, ale nebudeme o nich mluvit moc nahlas, stejně nestojí za pozornost (viz. tabulka +/-).

Přeji vám příjemné bezesné noci, a teď mne omluvte, musím dohrát poslední misi „bez ztráty kytičky“.

Zítra se můžete těšit na dalších 18 obrázků z této hry.

	Grafika: 9/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 7/10
	Hratelnost: 10/10
K celkovému dojmu přičtěte ještě tak 0,75. Báječné pokračování báječné hry. A extra tuhé! Stratégové ACHTUNG! A pařit…
Celkové hodnocení: 9/10