Conan Unconquered: buď se ubráníme nebo padneme (recenze)

Conan Exiles se (možná trochu překvapivě) stalo známou survival hrou. A jak to tak bývá, na úspěch se má navázat dalším úspěchem. Vydavatel Funcom se rozhodl, že by mu k tomu mohla pomoci strategie, ve kterém se hrdinsky utkáte proti přesilám nepřátel.

Conan Exiles: nenechte se sežrat (recenze)

Strategii svěřili do zkušených rukou. O novou hru Conan Unconquered se postaralo studio Petroglyph, ve kterém pracují veteráni z her Command & Conquer, Earth & Beyond a Dune II. Výsledkem je survival strategie, ve které s pár vojáky bojujete proti mnohonásobné přesile a snažíte se přežít. Důležitou součástí hry je také kooperace, jelikož ta je klíčem k úspěchu a větší zábavě. Pro fanoušky Conan Exiles je jistě bonusem i to, že hra je stylizována v podobném pouštním a tajuplném duchu.

Obrana lepší útoku

Hned na začátku je nutné zdůraznit, že obrana je opravdu jedinou náplní hry. Je jedno, zda hrajete mise, vytváříte vlastní hru, hrajete výzvy od jiných hráčů či máte spoluhráče, vždy se jenom bráníte. Funguje to velmi podobně jako klasický mód Horda. Nepřátelé chodí po vlnách a s další vlnou přichází více nepřátel a objevují se silnější druhy jednotek.

Ve hře děláte jedinou věc - bráníte se

Celkové provedení je jednoduché a navazuje na klasický styl strategií. Získáváte suroviny, a to zlaťáky, dřevo, železo, kámen atd. A pomocí toho budujete hradby a armádu. Jednoduchost se do hry hodí, protože hra se snaží být akční, dynamickou a rychlé reakce jsou hlavní. Ve hře musíte sice promýšlet, co vybudovat, zda se věnovat vylepšování a nacházení nových druhů jednotek nebo zda radši vytvořit mocnou armádu. Principy jsou ale jednoduché a vaše plány budou spíše krátkodobé.

Důraz na důvtip a prozíravost je hlavní. Hra toho před vámi moc netají, informuje vás o tom, co vás čeká a částečně odhaluje také mapu. Záleží na vás, zda se vydáte a průzkum, pokusíte se najít nějaké poklady, porazit velmi nebezpečné bosse a získat hodně surovin. Nebo zda se radši stáhnete, budete opatrně bránit to, co máte a shromažďovat všechny své síly.

S každou vlnou síla nepřátel rychle stoupá

Ve výsledku záleží jen na vás, zda se kolem vás vytvoří velká pevnost a jako v bitvě o Helmův žleb budou přes hradby létat vaše šípy či zda budete s mocnou armádou na blízko chodit nepřátelům vstříc v heroických bitvách. Rozhodně se ale zapotíte, jelikož síla nepřátel roste skoro exponenciálně a navíc se snižují intervaly příchodů nepřátelských armád.

Velkou pomocí je přehledné uživatelské rozhraní, které nutně nepřepíná mezi položkami. Můžete snadno stavět a přepnout na vojáky, přehledně vidíte více ukazatelů najednou. Při bitvě je snadné začít stavět a zároveň velet vojákům, popřípadě přepnout na hrdinu a vést útok s ním.

Hloupí nepřátelé

Jednoduchý systém stavění a neustále stoupající nebezpečí funguje skvěle a pocit z hrdinského boje nastane vždy. Ale pozor! Aby to celé fungovalo bez problémů, jsou důležití rovněž nepřátelé. A ti zrovna moc inteligence nepobrali.

Slabá umělá inteligence je hlavní metlou hry

Když vidíte film, ve kterém se nepřátelé dobývají do pevnosti, boj probíhá hromadně na několika frontách. Nepřátelská armáda je rozložena a bojuje se v liniích, což je logické. Ale zde se nepřátelé zaměřují spíše na body. Útok na hradby obvykle znamená útok na jednu část hradeb a nepřátelská armáda nepůsobí jako armáda, ale spíše jako tupí vojáci pohybující se po určité trajektorii.

Jakmile se na něco útočí, obvykle na to vede útok skoro celá armáda. Málokdy jsou boje rozložené. Namačkat všechny vaše síly na jedno místo je logické, pokud se na ten bod soustředí útok, protože jen málokdy vás nepřátelé prolomí jinde. Nepřátelé vás utahávají počtem a ne inteligencí.

Jak řekl maršálek Radecký, pravidlem pro úspěch v bitvě je přesila

Platí to ale i o vašich vojácích. Musíte je tahat za ručičku a dávat pořád příkazy. Když se voják nějak zatoulá, tak zemře a nenapadne ho vrátit se zpátky na místo, kam jste ho poslali původně. Nejednou se stalo, že lučištníka nenapadlo střílet přes hradby a chtěl je oběhnout. No je to na facku.

Majestátní vojevůdce

Přes všechny problémy se musí nechat, že pohled na útočící nepřátelskou armádu je úchvatný a boje vás nepřestanou bavit. Může za to i hrdina, který se leveluje a po smrti se za minutu objeví, takže ho nasadíte do boje kamkoliv. Pomáhá i to, že i když ve hře není moc možností, co dělat, stále se strategie liší a máte dost možností na to naplánovat účinnou defenzivní strategii.

Brzy budete vládnout impozantní pevnosti

Přesto jsou tužší boje často nepříjemným zrnkem v oku. Drsnější boje mi často způsobily propad fps. Hra holt není technicky zvládnuta nejlépe, občasné záseky jsou běžné, a to jak v propadech fps, tak v tom, že ztracený nepřátelský vojáček, který ztuhle stojí na místě, je typickým rysem hry. Nepřekvapí vás ani chyby v texturách, například šípy, které prolétají skrz kamenné hradby.

Je trochu škoda, že každý klad hry s sebou nese nějaký zápor, který bere hře na kráse. Dokonce i styčný prvek hromadných soubojů trpí tím, že se ve hře neorientujete. Uživatelské rozhraní je hodně přehledné a pohodlné při stavení a lehkém manipulování s jednotkami, ale jakmile jde do tuhého a jednotek máte třicet, nastane zmatek. A všelijaké ještě nezmíněné speciální prvky jako například nemoci z mrtvých těl, které zabíjí vojáky, nejsou zajímavé, ale spíš otravné.

Uživatelské rozhraní je příjemné, ale jakmile máte obří armádu, nedá se ve hře moc vyznat

Budete se ale bavit, budete hru rádi opakovat, jenomže nic výjimečného jsem v Conan Unconquered nenašel. Hlavním záporem hry je asi to, že obrana pevnosti bývá ve strategiích jen jedním z mnoha herních režimů, ale v Conan Unconquered je to jedinou náplní hry. Hra dokáže dost slušně bavit, přesto bych se nedivil, kdyby na ni v dnešní vlně strategií za chvíli všichni zapomněli.

Bez přátel nehrajte

Mnoho záporů rádi odpustíte při hře se spoluhráčem. To vývojáři promysleli skvěle a vzájemně si sdílíte získávání zdrojů a výzkum technologií. Bráníte také společnou základnu. Každý má ale vlastní armádu a se svými zdroji zachází bez omezení a okrádání spoluhráče.

V kooperaci je hra mnohem zábavnější

Bez mikrofonu kooperace moc nefunguje, každopádně s ním a s dobrým spoluhráčem je to paráda. Společné chystání strategie i hádky dodávají hře na skvělé atmosféře. Navíc když obrana selže, máte to na koho hodit.

Tím se nám Conan Unconquered uzavírá jako zábavná, ale ničím příliš výjimečná hra. Masivní boje armád a audiovizuální styl Conan Exiles působí výborně, vše je však oslabeno mnoha detaily a nepříjemnostmi. Hra sice zabaví, ale neohromí.