Creaks: co se skrývá v podzemí? | Recenze

V klidu si rozjímáte nad knížkou a z ničeho nic uslyšíte rány, které třesou celým pokojem, až z toho zhasne světlo. Po několika pokusech o jeho opravu ale otřesy nekončí. Navíc se odlupuje tapeta ze zdi. Za ní se ale něco ukrývá. Tajný průchod do podzemí. Takhle nějak by se dal popsat začátek dobrodružství hlavního hrdiny Creaks.

To, že má tento titul na svědomí studio Amanita Design je znát hned z prvních pár minut hraní a poznáte to podle několika prvků. Ke konverzacím s jinými postavami dochází zřídkakdy, ale když už, tak se domlouvají jen pomocí citoslovcí, posunků a občas padne nějaké to české slovo. Stejně jako jejich předchozí tvorbu si i Creaks užijí všichni hráči bez rozdílu. K pochopení situace stačí pouze sledovat, co se děje na obrazovce. A že je na co koukat. Graficky totiž Creaks vypadají nádherně.

Na rozdíl například od Chuchla nebo Samorostu je zdejší styl o něco temnější, ale rozhodně nečekejte žádnou hororovku. Grafický design má na svědomí Radim Jurda spolu s Janem Chlupem. Vše je malované ručně digitálně na PC. Poté přichází kresba tužkou, fixem, a nakonec vodovými barvami. Původně měly Creaks posloužit jako diplomová práce, ale po čase vzal projekt pod svá křídla Jakub Dvorský se studiem Amanita Design a do týmu se přidali další vývojáři. Na projektu spolupracovali celých 7 let.

Vizuálně je Creaks nádherným projektem.

Z obrázků se může zdát, že jsou Creaks skákačkou. Rozhodně bych je ale spíše zařadil do žánru logických plošinovek. Hlavní hrdina totiž není zrovna nejzdatnější. Zatímco nemá problém seskočit na nižší patro v úrovni, aby se dostal zpátky už k potřebuje žebřík. Těch během 5 hodin, které vám průchod zhruba zabere, slezete a vylezete opravdu hodně. Jeho chůze také není nejplynulejší. To je ale odvozeno od toho, že zem je rozdělená na pomyslná políčka. U prvních hádanek se to ani nemusí zdát, ale v úrovních, kde záleží na každém kroku velmi rychle pochopíte, jak to funguje.

Hádanky jsou rozdělené na jednotlivé obrazovky. Vždy je jasné, kudy vede cesta dál, ale abyste se k ní dostali, musíte se častokrát vypořádat s nejednou nebezpečnou potvorou. V boji proti nim je vaší nejsilnější zbraní světlo. Když světelný kužel míří přímo na ně, změní se na kus nábytku. Nejen že se stanou neškodnými, ale můžete je využít třeba pro stisk tlačítka na podlaze. Jakmile se ale zhasne, tak se během chvíle promění do původního stavu.

Nejde o akční plošinovku, ale spíše o logickou hru s prvky plošinovky.

Druhů nepřátel je několik a každý má specifické vlastnosti. Plechový psi po vás jdou, jakmile se k nim přiblížíte. Medúzy si vás zase nevšímají, ale pomocí překážek v cestě můžete ovlivnit jejich směr pohybu. Osobně mi nejvíce sedly hádanky s vlasatými postavami, které kopírují pohyb hlavního hrdiny.

Nové prvky ve hře pochopíte během chvíle. Vývojáři k tomu přitom nevyužívají žádné textové vysvětlivky ani nic podobného. Chování nepřátel a fungování mechanik pochopíte prostým sledováním nádherně animovaných sekvencí. Když dojde ke konfrontaci s něčím novým, během chvíle je vám jasné, k čemu to můžete využít nebo na co si dát pozor. Navigace medúz mi sice chvíli zabrala, ale u zbytku nebyl problém.

V tomhle ohledu mě jen mrzí, že není na první pohled jasné, co je a co není interaktivní prvek. Několikrát se mi během hraní stalo, že některá z věcí v prostředí vypadala použitelná, ale po bližším průzkumu jsem zjistil, že je to jen součást kresleného pozadí. Ani prvky, které využíváte při řešení hádanek, nejsou zprvu úplně zřetelné, ale jelikož vypadají v dalších místnostech stále stejně, tak je snazší si jich všímat.

Občas vám dá zabrat pochopit, co je součástí pozadí a co lze využít k interakci.

V Creaks to není tak, že se s postupem hrou hádanky stávají těžší a těžší. Sice na scénu přicházejí nové druhy potvůrek, ale to je jen dobře. Hratelnost pak nepůsobí tak stereotypně, i když je to ve výsledku vlastně stále o tom samém. Může se stát, že v nějaké místnosti se zaseknete na delší chvíli a dalších několik částí proběhnete bez jakýchkoliv problémů. Když byste se ale někde opravdu zasekli a nevěděli, kudy kam, tak jediným řešením je hledat na internetu. Přímo ve hře totiž žádná forma nápovědy není.

Creaks je tak oldschool, jak to jen jde. Žádné nápovědy tu nenajdete.

Když se už blížíte k řešení, tak vám to Creaks dají najevo způsobem, který je velmi jednoduchý, ale ještě jsem ho snad nikde jinde neviděl. Tedy spíš neslyšel. Pokud jdete správným směrem k rozluštění hádanky, do hudebního podkresu se přidávají další nástroje. Jednoduše tak poznáte, jestli to, co děláte má smysl, nebo jste se dostali do slepé uličky.

Běžně ve hrách od Amanity hraje jednu z hlavních rolí příběh. V Creaks také samozřejmě nechybí, ale není tak důležitý a je vidět, že tady jsou tím hlavním samotné hádanky a průchod tajemným prostředím. To celé doprovází příběh o ptačích lidech žijících v podzemí. Na první pohled nepůsobí moc přátelsky, ale je jasné, že oni otřesy, které hlavního hrdinu zvedly od stolu, na svědomí nemají. Nebo snad ano? Víc prozrazovat nebudu. I když není příběh tím hlavním, kvůli čemu byste si Creaks měli zahrát, stále se jedná o jejich velmi důležitou část.

Příběh nepatří mezi nosné pilíře hry, ale rozhodně je zajímavý.

Kromě prolézání stále hlouběji do podzemí se můžete věnovat také sbírání interaktivních obrazů. Některé se po natažení pohybují, v jiných se skrývá celá minihra. Jejich styl má připomínat estetiku obrazů z 18. a 19. století. Celkově jich je 35, ale pokud o ně nemáte zájem, vůbec se s nimi nemusíte zdržovat. Sběratelé ale budou muset v některých případech pořádně pátrat. Občas na obraz narazíte při průchodu mezi místnostmi, ale několik jich je skryto v tajných prostorách.

Creaks vřele doporučuji každému, kdo má rád kouzelný styl her od Amanity a nebojí se občas trochu náročnějších hádanek. Ke konci se už sice může zdát lehce repetitivní, ale díky dobře zvolené délce hry, která čítá kolem 5 hodin to není něco, co by kazilo celkový dojem z hraní. Můžete si tak bez problému užít kouzelný příběh, který vám vystačí tak akorát na jeden večer.