Do našeho cyklu jsme po úspěchu debaty s Vrecem chtěli pozvat také šéfredaktora Tiscali Games, JD – ten ovšem k naší lítosti účast odmítl. Přesto se nám podařilo sehnat poměrně zajímavou náhradu – majitele brněnské herní prodejny Megami, která už více než sedm let zásobuje jih Moravy všemi herními tituly… Další Čtenáři naostro jsou zde!
Čtrnáctí „Čtenáři naostro“ jsou tady... Každé liché pondělí vám v tomto cyklu nabídneme osobnost známou ze světa počítačových her, které pak můžete položit libovolnou otázku. Z nejlepších dotazů vybíráme maximálně 20 až 25, na které „celebrita“ odpoví. Nejde tedy v žádném případě o jednoduchý chat – vše se nese v duchu klasického rozhovoru - odpovědi jsou tedy promyšlené, věcné a delší, než na jaké jste zvyklí u běžného chatu. Interview je plně ve vaší režii a záleží vždy jen na vás, jak bude výsledný čtenářský rozhovor, vycházející každý sudý čtvrtek, vypadat!
Dnes budou naši „čtenáři“ trochu netradiční, jelikož hostem bude Petr Hořice, což není ani zástupce distributora, vývojáře nebo časopisu, ale majitel herní prodejny MEGAMI… Zároveň se jedná o předprázdninovou tečku, jelikož náš cyklus až do „začátku letního semestru“ vycházet nebude. Petr Hořice se představí ve svých následujících, poměrně hutných odstavcích:
Jmenuji se Petr Hořice a už 30x jsem z jara slyšel zpívat kosa. Firmu jsem založil spolu s bratrem na jaře roku 1996. Naše první prodejna se nacházela přímo v centru města Brna na Náměstí Svobody v prostorách tamního knihkupectví. Bohužel jsme tam díky nevyřešeným právním vztahům nevydrželi příliš dlouho a na podzim jsme obchod zavřeli. Nová prodejna byla otevřena v prvním čtvrtletí 1997, tedy za necelého půl roku na ulici Česká 6, taktéž v samotném centru Brna. Zde přetrváváme dodnes. Hlavním motorem našeho snažení je prodej počítačových her, her na Playstation2 a Playstation. Též se zabýváme prodejem klasického software a hardware, profesionálních aplikací, výukových programů, encyklopedií, časopisů, sběratelských karetních her, bazarem her apod.
Já sám jsem se začal seznamovat s počítačovými hrami již někdy v roce 1988, kdy se doma poprvé objevil počítač Commodore Amiga 500 a posléze Amiga 1200. Na ty časy samozřejmě vzpomínám s jistou dávkou nostalgie, když jsme s kamarády dlouho do noci vysedávali u jednoho psacího stolu a jako opaření jsme koukali na skvělou grafiku amigáckých her. Amigu po pár letech vystřídal Apple, protože se bratr rozhodl pro cestu grafika a v té době jme rozhodně na dva počítače neměli :o). Na Applu byly hry také k mání, ovšem výběr byl již značně omezen :o(. Můj první samostatný počítač bylo už klasické PC s procesorem 486/66MHz a pokud mě paměť neklame, tak s celými 4 MB RAM. Na PC mě oslovovaly především strategické hry jako Warcraft, Warcraft II, Theme Hospital... Velice mě však bavily i české klasiky v podobě Agenta Mlíčňáka, Dračí Historie či 7 dní a 7 nocí. S nástupem konzolí Sony Playstation se mi však otevřely nové obzory hlavně na poli automobilových simulátorů (NFS mě na PC ani tak nechytly jako až na PSX) a akčních bojovek. Na Tekkena 2 asi nezapomenu už nikdy. Postupně jsem zkoušel vše nové jak na PC, tak na PSX. Nyní s postupujícím věkem a profesionální nasyceností jsem už hodně vybíravý, čím jednu ze svých volných chvilek. Stále mě lákají počítačové strategie, kterých je dnes nepřeberné množství, nejvíce pak asi Sudden Stike 1 a 2, nový Blietzkrieg, Medieval: Total War, Shogun... nebo RPG Baldur’s Gate 1 a 2, Icewind Dale 1 a 2... bohužel si to ale z hlediska nedostatku času nemohu dovolit. V poslední době proto využívám výdobytku civilizace zvaného PlayStation2. Jednoduchost obsluhy bez nutnosti neustálých instalací a dolaďování SW i HW mě naprosto uspokojila a s nástupem her jako třeba Gran Turismo 3, GTA 3, Tekken Tag, Medal of Honor: Frontline, Time Splitters 1 a 2, Colin McRae Rally 3, WRC 1 a 2, V-Rally 3, nebo Baldur‘s Gate Dark Alliance pro mě svět PC takřka skončil :o). PS2 mi přináší opravdu hodně dobré zábavy, ale hlavně mi šetří čas a nervy. Vždy s úsměvem sleduji verbální bitvy konzole vs. PC a vím, že z těchto žabomyších válek není úniku, dokud si každý neuvědomí, co vlastně doopravdy chce a skloubí příjemné s užitečným. Obě platformy mají před sebou budoucnost a vždy si najdou svůj okruh přívrženců i odpůrců.
Redaktoři Doupěte se mě zeptali, zdali bych si náhodou nevzpomněl na nějakou tu "perličku" za dobu působení v této branži. Nakonec jsem se rozpamatoval na jednu profesní etapu, kdy jsem provozoval i jednu z prvních (nejsem si jistý, jestli ne vůbec první) počítačových heren v Brně. Na tuhle dobu vzpomínám velice rád. Problémy spojené s touto průkopnickou činností spojené s provozem klubu a nulovou zkušeností s řízením takovéto instituce, opětovně vyvažovaly okamžiky té největší hráčské euforie, jakou si dokážete představit! :o) Nikdy v životě nezapomenu na dvě legendy počítačových 3D akcí, které na dlouhé hodiny od základů měnily můj život i chápání reality. Ta první hra nese velmi známý název Duke Nukem 3D. JO! Do prčic, jak jsem na to dlouho nešáh, tak bych to zase zkusil, jen na to pomyslím :o). Představte si (já vím, že dnes je to běžné, ale tenkrát?) síť sedmi PC. Po zavírací hodině (zpravidla něco před půlnocí) se v herně sešla parta kamarádů a spolupracovníků, donesly se nějaké ty pochutiny, natočilo se pivko (12° Plzeň nám tam tekla proudem), každý hráč si vybral svoje místečko a už to začalo bzučet... nastavení klávesnice (tenkrát jsme hráli pouze na klávesnici... s myškou je to dnes trochu jiné), kde každý měl svůj zaručený recept na nejrychlejší přístup ke klávese ovládající skákání, strafe, střelhbitý přechod na RPG, použití lítače.... po nastavení klávesnice pěkně nastavit sesíťování (sranda byla, když to někdo zmršil a museli jsme se všichni přihlašovat znovu, pak byl terčem velmi ošklivých nadávek, za které by naše maminky opravdu moc pohněvaly :o))), master zvolil mapu a šlo se na věc!
Šmarjá, to byly mlaty! Škoda jenom, že mě tehdá nenapadlo domluvit se s fakultou medicíny, konkrétně s katedrou psychologie, že by k nám mohli na pozorování chodit medici a studovat vývoj lidské psychiky v závislosti na dosaženém momentálním vítězství, nebo kruté porážce v podobě potupného rozstřelení hasícího přístroje protivníkem jeho "blbou" pistolkou přímo před xi.. obličejem. Nebo když si pro vás přišla smrt ve chvíli, kdy vás přimáčkne výtah, nebo přivřou zasouvací dveře... Mám pocit, že by tito medikové byli hotovi už za dva roky a lidé jako Hanibal (Mlčení Jehňátek) by pro ně byly jen rutinní záležitostí a podobným psychopatům by věnovali jen soucitný úsměv. Tyto boje se mnohokrát protáhly až do časných ranních hodin. Zkrouceni z nepohodlí a s opuchlými víčky jsme opouštěli hernu... jedni se odebrali ke spánku (to byli ti šťastnější) a my ostatní jsme šli pomalu do práce.
Druhá má osudová síťovka byl Blood. Samopaly s kruhovými zásobníky v každé ruce, dvouhlavňová brokovnice, nebo jen obyčejné vidle dokázaly přinést tolik radosti, že ji místy ani nešlo pobrat. Velmi humornou a nezapomenutelnou zbraní byla voodoo panenka a velmi příjemné speciální efekty se zbraněmi pod tlačítkem Fire 2. Na těchto hrách se mi líbila především velice vtipně řešená prostředí s tajnými chodbami, nereálné a velice akční chování postav, zbraní i celková euforická atmosféra protkaná intrikami. No škoda vyprávět. Kdo zažil, určitě pochopí... Dnes vidím něco podobného prožívat pařany u Half-Life Counterstrike, i když už k tomu nemají asi takovou tu komorní atmosféru, jako jsme měli my. Přeji všem hráčům a čtenářům Doupěte hodně dobrých a hlavně hratelných her (už jste zkoušeli nový Postal 2? ;o) a hlavně hodně peněz, aby si mohli dovolit koupit všechny hry, které je baví a přinesou jim nějakou tu radost do života. Duke s Vámi ;o)
Uzávěrka dotazů je v sobotu, tedy 21.6. ve 12:00, celý upravený rozhovor by pak měl vyjít přesně za 10 dní, tedy ve čtvrtek 26. června.
Připomínáme, že příspěvky, které nebudou vhodné (ať už svou vulgaritou nebo urážlivým obsahem), můžeme z jakýchkoliv důvodů vyřadit. Snažte se být co nejkonkrétnější, jen tak máte šanci, že dostanete odpověď!
Dotazy pište do následujícího diskusního fóra: