Recenze: Dragon Age: Prameny – stará škola, nový háv

Popsat ve zkratce Dragon Age není úkolem nikterak obtížným, prostě si představte takové kompaktní Baldurs Gate 2 zasazené do zcela nového, ale poměrně klasického, fantasy světa a upravené pro širší pařanskou obec. Ovšem i staří AD&D harcovníci bezesporu probdí nejednu noc nad novým dílem ze studií slavných Bioware (Mass Effect, Jade Empire, Neverwinter Nights, Icewind Dale…), o tom nemůže být pochyb.

V tento okamžik bych mohl vyrazit vesele na pivo s pocitem dobře vykonané práce (RPG od Bioware=epic win) a nikdo by nemohl říct křivého slova (kdo by si taky dovolil odporovat šéfredaktorovi, že), ale s takovouhle bych nenaplnil svoji měsíční kvótu naťukaných znaků, takže vzhůru do obšírnějšího vysvětlování. Navíc kvalitní hra jako Dragon Age si vyžaduje dostatečný přísun informací.

Méně může být více

Slovo kompaktní jsem o pár řádků výše uvedl schválně, o čemž se sami přesvědčíte už u základního stavebního kamene každého RPG, kterým je tvorba postavy.

RPG od Bioware=epic win

Pokud vzpomenete na starší dílka vyztužená AD&D licencí, může vám poklesnout u DA brada. Ve špatném slova smyslu. Přehršel ras, podras, povolání a prestižních povolání (třeba z Neverwinter Nights) se smrskla na základní Tolkienovskou rasovou trojici člověk, elf a trpaslík, přičemž z nich můžete udělat buď bojovníka, lotra (klasický rogue) či mága (až na trpaslíky).

Může se to zdát málo až do okamžiku, kdy zjistíte, že jednotlivé rasy nabízejí 6 různých původů ovlivňujících jak samotný začátek hry, tak do určité míry i její průběh. Osobně jsem vsadil na mága, který jako svůj první úkol dostal ve zvláštním snovém světě zabít démona, aby se mohl stát plnohodnotným mágem. Druhý úkol mě pak seznámil s postavou, která se objevila i v průběhu hry a reagovala podle mých činů na začátku. A to samé platí i pro další původy, po dohrání jsem ještě zkusil dálského elfa, jenž v lese narazil na tajemný artefakt. Všechny původy se sice po různé době (u mága to bylo něco přes hodinu, u elfa půl hodiny) spletou do hlavní dějové linky, ale i tak máte hned šest důvodů, proč hru začínat od začátku.

Stejně jako rasy, i samotná povolání klamou tělem. Na začátku sice máte pouze uvedenou základní trojici, ale tu lze ještě v průběhu hry rozšiřovat čtyřmi různými směry. Opět uvedu osobní příklad – na sedmé úrovni jsem svého mága naučil měnit podoby, takže jsem z něj uprostřed boje klidně mohl udělat jedovatého pavouka motajícího protivníky do pavučin či třeba monstrózního medvěda masakrujícího nepřátele brutální silou.

Na 14. úrovni se pak z mága stal Tajemný bojovník, tedy klasický bojový mág, co se dokáže navléknout do těžších brnění a porcovat protivníky mečem, zatímco si je naklepává fireballem či mrazí do kostek ledu. V průběhu hry tak docela razantně můžete změnit herní styl, z prvotního „hadráře“ metajícího kouzla ze zadních řad se stal verzatilní bojovník, co si kromě kouzel vypomůže mečem, či se změní do zabijáckého roje, jak je to zrovna potřeba.

Zbylé dvě volby pro mága představuje zaměření na léčitelskou či krvavou magii. Rozhodné plus představuje nutnost si tyto variace odemykat prostřednictvím postav či vedlejších úkolů – žádné trapné naklikávání, chceš se stát Krvavým mágem? Tak se snaž!

Žádné trapné naklikávání, chceš se stát Krvavým mágem? Tak se snaž!

Bojové dovednosti vaší postavy formují i samotné schopnosti. Kromě tří bodů na zvýšení klasických statů jako síla, obratnost atd. získáte každou úroveň i bodík do schopností. Ovšem těch je daleko víc, než za celou hru získáte bodů. Například mág má 4 větve typů magie, každá se 16 kouzly, takže přes 60 různých kouzel. Bojovníci mají přes 50 schopností, lotři přes 40. A bodů schopností za celou hru získáte jen něco přes 20. Už chápete, kam tím mířím? Silnější kouzla pochopitelně získáte jen odemykáním přes ty slabší, navíc vlastní schopnosti mají i samotná povolání a specializace.

I když tak v partě máte zdánlivě 2 bojovníky či 2 lotry, nemusí to znamenat, že budou umět to samé. Vlastně je skoro jisté, že budou úplně odlišní. Jeden může vsázet na boj s mečem a štítem, druhý třeba zase obouruční zbraně. Jednotlivé postavy od sebe odlišují i dovednosti, které vylepšujete jednou za tři úrovně (lotři za dvě), narazíte tu na věci jako kradení, výroba pastí či bojový výcvik. RPG systém prostě na první pohled vypadá jednoduše a osekaně, ovšem úplný opak je pravdou. A to se mi rozhodně líbí.