Dějiny konzolí: 3. díl – od Nintenda64 po GameCube

Minule jsme došli po rok 1995. Nintendo, víceméně dohromady se Segou, odrazilo nástup prvních 32-bitových konzolí Atari Jaguar a Panasonic 3DO, které ztroskotaly jednak na vysoké cenně (3DO) a pak na nedostatku kvalitních her (zejména Jaguar). Ale už v roce 1995 bylo jasné, že SNES již dlouho nevydrží.

Zatímco i Sega začíná mít problémy, protože prohrála souboj o kapesní konzole (GameBoy vs Game Gear) a navíc o Mega Drive pomalu přestává být zájem a Nintendo se zejména v Japonsku drží na vrcholu. Největší podíl na tom mají RPG série od Square a Enix, které jsou vydávány exkluzivně pro SNES, a slaví s každým novým dílem neslábnoucí úspěch. A jak je známo, v Japonsku se na RPG nedá dopustit. Sega navíc není schopná zvednout popularitu své nástavby 32X a možná se o to ani nesnaží. V podstatě jediná závažná událost, která začátkem roku Nintendo do budoucna poškodí, je rozhodnutí do Nintenda64 nezabudovat CD-ROM jednotku, ale jako médium nadále využívat cartridge. Ale tento "problém" ještě trochu rozvedeme na dalších řádcích. Když v první polovině roku 1995 odstartovaly v Japonsku konzole Sega Saturn a Sony Playstation, vznikl Nintendu nový problém. Firmy, které téměř bezmezně Nintendo podporovaly, pochopily, že Nintendo64 nebude hotové ani za pár týdnů, ani za několik měsíců. Začaly námluvy se Sony, která už tehdy byla analytiky považována za pravděpodobného vítěze 32-bitové války. A tak firmy jako Capcom, Namco a Konami začínaly postupně odcházet ke konkurenci. Sega se tehdy také ucházela o první místo na trhu a v Japonsku se jí to zpočátku dařilo. Bohužel vysoká cena v USA a nedostatek titulů při vypuštění, udělaly z této konzole v prvních týdnech výhradní záležitost pro pár hardcore fanoušků. A tak zatímco Sega a Sony už dobývaly nová území, Nintendo stále jen nekonečně slibovalo. Rok 1995 byl pro Nintendo pravděpodobně nejčernější v celé jeho historii. Virtual Boy. Tato konzole slibovala přinést do domácností levnou, tehdy populární, virtuální realitu. Problém byl jednoznačně v samotném provedení a koncepci. Virtuální realita sama o sobě nemůže existovat, pokud nedosahuje alespoň částečně kvalit reality. Konzole, jejíž obrazovkou jsou brýle, které vykreslují pouze odstíny červené a černé, nemohla předpokládat úspěch. Navíc Nintendo "vychytrale" podmínilo vývoj pro N64 vývojem her pro Virtual Boye. Výsledek? Pád VB ,jak v Japonsku, tak USA a masivní exodus N64 vývojářů. Sony v září triumfovala v USA a Playstation se zde téměř okamžitě stal konzolí číslo jedna. Nintendo si doslova zachraňuje kůži reklamní kampaní a předvedením her jako Super Mario 64 a Pilot Wings 64. Fanoušci jsou ještě ochotní čekat. Před koncem roku 1995 přichází poslední rána pro Nintendo64. Za tento rok si vývojáři totiž zvykli pracovat s CD. Vyměnit 650MB volného místa, kterým disponuje Saturn a PS, za hodnotu téměř pětkrát nižší nebylo nikomu pochuti. A kapacita nebyla jediný problém. Pak je tu rychlost výroby, cena média a konkurenční prostředí pro výrobu. Čtenáři, kteří o N64 vědí víc, tuší k čemu se dostáváme. Square a Enix opouští Nintendo a vyvíjí hry pro Playstation. Final Fantasy VII si definitivně nezahraje nikdo jiný než majitel PS a později PC. Nintendo64 stojí těsně před svým vypuštěním osamocené a pouze se třemi hrami. Tou třetí jsou navíc jen šachy. Rok 1995 nebyl pro Nintendo zdaleka tak růžový, jak měl být. Navíc kdyby mělo N64 CD-ROM jednotku, kdo ví, jak by všechno dopadlo.

V minulém odstavci to s N64 nevypadalo nijak nadějně a přesto se z Nintenda64 stala druhá nejúspěšnější konzole své doby. Když o rok později Nintendo konečně vydává svou 64-bitovou konzoli v Japonsku, zaznamenává úspěch, i když zdaleka ne takových rozměrů jako se SNES. Zajímavé je, že přes neuvěřitelnou cenu 100 dolarů za jednu cartridge se Super Mario 64 prodává s konzolí v poměru jedna ku jedné. 3500,- Kč za hru, to není málo, že? Průlom šedivých dnů nastává na první E3. Nintendo představuje nejen hry Pilot Wings 64 a Super Mario 64 americké veřejnosti, fanoušek N64 se dočkává prvních nezávislých her Killer Instinct Gold a Cruis'n USA. Ovšem jasným hitem se stává ukázka z her Wave Race 64, Star Wars: Shadows of the Empire a téměř synonymum pro N64 - Turok: Dinosaur Hunter. Tyto hry konečně ukázaly, že N64 je pánem po technické stránce a k super konzoli znovu připoutaly masovou pozornost. Tohoto roku je již víc než jasné, že hlavním konkurentem bude pro Nintendo Sony a ne Sega s postupně slábnoucím Saturnem. Sega navíc nebyla schopna důstojné konverze pilotní hry Sonic; i série Sonic X-Treme se v tisku dočkala jen vlažné odezvy. Sony si naproti tomu pěstuje svého vlastního maskota, šíleného Crash Bandicoota. Přesto, že Sony měla situaci v podstatě pevně v rukou, start Nintenda64 v Americe byl nečekaně úspěšný. Nintendo se obávalo, že nedodá dost konzolí a ve frontách prý zůstanou stát tisíce nespokojených fanoušků, takže když nakonec konzolí bylo dostatek, strach z nedostatku uměle zvýšil poptávku. Jestli to bylo chytrým plánem Nintenda či nikoliv, to se asi nikdy nedozvíme. I přes úspěšný rozjezd v Americe japonská prodejní čísla postupně ochabují, jednak vlivem nedostatku nových her a také vlivem stále trvající podpory SNES hrami jako Zelda, F-Zero a Donkey Kong Country 3. V roce 1997 Nintendo vyvinulo poměrně účinný konkurenční plán na solidní softwarovou základnu Playstationa, která se každým týdnem rozšiřovala o nové hry. Ústředí firmy se rozhodlo, jak jinak, oprášit starší hry. A tak se objevují předělávky ostřílených veteránů z dob osmi a šestnácti bitů: Star Fox 64 a Mario Kart 64. Za zmínku stojí také jedna z nejúspěšnějších nezávislých her: GoldenEye 007. Koncem roku snižuje Sony cenu PS na 150 dolarů, podobně jako Nintendo u N64. O rok později začínají jak u Sony, tak u Segy prosakovat první matné zprávy o nových konzolích. Dochází k tomu právě v době, kdy se Nintendu konečně podařilo svého 64-bitového miláčka dostat tam, kde mělo být už o dva roky dřív. Slávu N64 pozvedla, krom narůstající pozornosti nezávislých firem, hra, která byla tiskem téměř jednohlasně označena za hru roku 1998. Legend Of Zelda: Ocarina Of Time. V období od 23. listopadu do konce roku se prodalo přes 2,5 milionu cartridgeí. Tento rok byl pro Nintendo jeden z těch hodně úspěšných: Firma vypouští po několika letech barevnou verzi oblíbeného Game Boye s výkonnějším procesorem. Game Boy Color si svůj úspěch zajistil mimo jiné zpětnou kompatibilitou se starším černobílým bratrem. Nicméně opravdová revoluce, která se nevyrovná snad ničemu co do této chvíle Nintedo dokázalo, bude příchod Pokémonů.

Šílenství okolo malých příšerek samozřejmě začalo v Japonsku, ale západní občan tomu ještě věnoval pramalou pozornost. Když v roce 1999 zasáhli Pokémoni USA a Evropu, pochopili jsme, že na tom žlutém nesmyslu asi něco bude. Všechny tři edice (Blue, Red a Yellow) Pokémonů se, i když s menším časovým odstupem, prodávaly jako o život. A objevovali se i další hry: Pokémon Snap, první Pokémon pro N64, kde se pobíhá v roli fotografa fotícího Pokémony. Pokémon Pinball byl pro Game Boy Color a název vysvětlovat ani nemusím. Ale Pokémoni nehráli svou roli jen ve videohrách. Nintendo se po víc jak třiceti letech vrací ke své původní činnosti a prodává Pokémon trička, komiksy, spacáky a plyšové hračky. A neskončíme jen u hraček: byly natočeny dva filmy a stovky dílů televizního seriálu. Když se to všechno sečte, dostaneme se podle odhadů k ziskům okolo padesáti milionů dolarů týdně! Navíc karetní (historie je uzavřený kruh) verze Pokémonů je údajně populární tak jako ta videoherní. V některých školách ve Spojených státech byla karetní hra dokonce zakázána pro rušivý dopad na žáky.

Ještě v roce 1999 muselo Nintendo reagovat na nástup Dreamcastu v Japonsku i západních teritoriích a jako Sony ohlásit novou konzoli. Projekt Dolphin sliboval (poučen) DVD technologii a 400 MHz procesor vyvíjený společně s IBM. Druhý slibný projekt se jmenoval Game Boy Advance a se svým 32-bitovým procesorem předpovídal pokračující dominanci Nintenda na trhu kapesních konzolí. Obě konzole se měly objevit koncem roku 2000. Konzole Dolphin, přejmenovaná na GameCube, se však neobjevila koncem tohoto roku, ale přesně o rok později a pouze v Japonsku. 14. září 2001 zaznamenalo Nintendo nejslabší start své konzole, pokud nepočítám katastrofického Virtual Boye. V obchodech bylo 300 000 konzolí a ani se všechny neprodaly. Nestály se fronty a žádné šílenství se nekonalo. Nintendo mělo co dohánět od dob, kdy N64 ztratilo většinu spřízněných firem. A na této čáře zaznamenalo Nintendo naštěstí nejeden úspěch. Většina důležitých firem slíbila podporu konzole a jedna dokonce překvapivě, po několika letech úzké spolupráce, opustila PS2 nadobro. Capcom odmítl pokračovat v sérii Resident Evil u Sony a emigroval k Nintendu. Dokonce se vynořily spekulace o návratu Square, ale ty se nakonec nevyplnily. Oproti tomu Game Boy Advance exceloval přesně tak, jak se očekávalo. Vypuštění GBA v Americe téměř konkurovalo vypuštění PS2 a kapesní konzole téměř nemá konkurenci. Budoucnost GameCube si zatím netroufám hodnotit, ale pokud vezmeme v úvahu, že Sony si drží pevně Japonsko a Evropu, nevidím to s GameCube jako s kandidátem na vítěze 128-bitů růžově. V USA dochází právě v této chvíli k souboji titánů takových rozměrů, že se obávám, aby tam pro Nintendo s GC zůstalo vůbec místo. Přece jen Sony a Microsoft nejsou drobečci a mnohamiliardové investice si jen tak nenechají vyletět komínem. Ale to jsou zatím spekulace, všechno ukáže čas.