Futuristický svět vzdálený v tak daleké budoucnosti, jak jen žádný z ostatních dílů série japonských RPG Final Fantasy nebyl. Rozdělený na hypertechnologickou a přírodní část. Na mocné a ty, kteří proti nim bojují. Po vizuální stránce extáze i pro nejvíce náročné. Přesto si zachovávající některé charakteristické FF prvky. Stroje, které vypadají jako bizarní létající netvoři a bojují pomocí čepelí. Palné zbraně, typické maximálně pro toto století. Meče. Vyvolávané netvory.
Tak to všechno a ještě mnohem více je Final Fantasy XIII, toužebně očekávaný titul pro každého, kdo propadl kouzlu japonských RPG tvořených šikovnými ručičkami zaměstnanými v kolosu Square Enix.
Tvorba Final Fantasy XIII – inspirace ze všech stran
Ačkoliv se Square Enix s Final Fantasy XIII postaral o největší rozruch oznámením, že hra vyjde vedle tradičního PlayStationu také na Xboxu 360, pravověrné fanoušky série zajímala úplně jiná skutečnost. Totiž jakou cestou se nejnovější díl vydá. Poslední v řadě, Final Fantasy XII totiž odbočila tak daleko od tradic série, jak jen to bylo vůbec možné. Náhodné souboje, speciální soubojové obrazovky, světová mapa či pohyb jedné postavy, ukrývající v sobě ostatní, nic z toho v ní nebylo. Zato tu byl volný pohyb po světě, viditelní protivníci, kterým bylo možné se vyhnout a zvláště pak geniální systém volně upravitelné umělé inteligence dalších postav ve skupině pomocí gambitů.
Poslední v řadě, Final Fantasy XII totiž odbočila tak daleko od tradic série, jak jen to bylo vůbec možné
Pro tradicionalisty byla hra důvodem k nesouhlasnému pokřiku o opouštění pravého FF stylu, ačkoliv právě elitní japonský videoherní magazín dal Final Fantasy XII nejvyšší hodnocení 40/40 jako jediné Final Fantasy hře vůbec a přijal ji tak do klubu osmi vyvolených, kde naposledy zabodoval MGS 4.
Dvanáctku však vedle obrovského komerčního úspěchu doprovázela i kritika právě zmíněných změn. Nikdo přesně netušil, kudy se tedy Square Enix nyní vydá. Teď je jasné, že pohádku o chytré horákyni, která přišla/přijela, nahá/oblečená, znají velmi dobře i v Zemi vycházejícího slunce. V praxi z toho plyne, že stejně jako ve dvanáctém díle se bude skupina hlavních hrdinů (různě početná) pohybovat po světě, který si budeme moci natáčením kamery okolo postavy podrobně prohlížet.
Pevně umístěná kamera zkrátka skončila s desátým dílem zdá se definitivně. Konec je i hře na schovávanou. Už nepoběžíte lokací, aby se zničehonic v určitých intervalech otevírala soubojová obrazovka, ačkoliv po nepřátelích není ani vidu ani slechu. Ty, se kterými se budete utkávat, pěkně postávají a čekají, buď je sami napadnete, nebo se jim vyhnete. Nebo po vás pochopitelně mohou sami vyrazit jako honicí psi. Tak jako tomu bylo ve Final Fantasy XII. Je fakt, že v demu byla situace obvykle řešená tak, abychom bojovat museli, ale několikrát jsme se opravdu vyhnuli, že by měli vojáci ostříží oči, to ani náhodou. Vyhýbali jsme se spíše ze zvědavosti, demem se dalo projet jako horký nůž máslem.
Ze dvanáctky byl tedy exktrakt toho chváleného vytažen a využit. Když se rozhodnete ve FF XIII pro boj, nebude se odehrávat realtime v lokaci, jak tomu bylo ve dvanáctém díle. Během sekundy se totiž přesune pohled kamery tak, aby bylo vidět dokonale místo, kde vzápětí bude probíhat bitka. Nedojde ani tak k vytvoření tradiční speciální soubojové obrazovky jako v starších dílech, okolí se nijak nezmění, ale přesto souboj bude bližší například FF X než FF XII. V okamžiku, kdy se změní pohled kamery, se zároveň objeví i známé lišty charakteristické pro ATB systém boje. Tedy zadávání povelů pro útočná a obranná komba či kouzla. Ale minimálně v demu tu máme prvek z dvanáctého dílu.
Řídíte vždy jednu postavu, zbytek vašeho týmu bude prý ovládat umělá inteligence. Tipneme si, že podobně jako ve FF XII budeme určovat její schopnosti. Zda se vrátí gambity, zatím není jasné. Square Enix touto volbou jednoznačně předběhl otce série Final Fantasy Hironobu Sakaguchiho, který ve své Lost Odyssei vsadil na kompletní zachování starého bojového systému včetně náhodných soubojů. Z hratelných postav v demu jsme zkoušeli sexy Lightning, která zvládá efektní skoky, útoky mečem a zvládala vedle uzdravování také útočná kouzla fire a fira. Snow se spoléhal na pěsti. Co zůstalo zablokované, je pohyb postav při souboji. Kamera se natočí, naběhnou lišty a můžete už jen mačkat.
Lightning je nejen kočka, ale skvělá amazonka
Nedá se říct, že by Square Enix neměl rád rebelie. Takřka v každém díle se setkáváme s bojem skupinky proti nějakému druhu vlády nebo moci. Ať už uzurpátorům jako v sedmém, devátém a dvanáctém díle, nebo nadpřirozené moci v osmém a desátém. Tentokráte padla sázka na boj proti vládě v supertechnologickém, vznášejícím se světě Cocoon, zdá se že v zájmu ovládaného světa Pulse, no uvidíme, jak to všechno vlastně bude. Velmi dobře známe dějové kličky ve Final Fantasy hrách, takže zatím můžeme maximálně hodnotit představené postavy. A i to s rezervou. Největší charisma má zatím dívka Lightning, která dominuje všem trailerům a je i nejcharismatičtější ovladatelnou postavou ve vydaném demu.
Poprvé od doby FF 7 se objevuje ve hře černoch, ovšem proti Barretovi a jeho osobnosti se zdá Sazh Katzroy s chocobem v afru poněkud komickým. Ovšem opět nepředbíhat událostem. Nijak nevyčnívají Nora, Dia Vanilla ani Snow, poněkud zaskočí nedostatek invence v oblékání ženské části osazenstva, tedy s výjimkou Lightning. Inspirace FF X je zjevná. Pobavilo nás, jak Square Enix změnil vizáž nepřátelských vojáků a jejích bílá brnění, asociující vojáky ze Star Wars, přebarvil. Líbili se nám, tak jak jsme je viděli v prvním traileru, ale co se dá dělat.
Demo bohužel nevypovídá příliš o reálných možnostech bojového systému. Nebylo možné v něm měnit zbraň, nejsou vidět statistiky, které budou rozhodovat o možnostech rozvoje postavy a její výzbroje. Jisté je to, že velkou roli hrál čas, jak ostatně Square Enix avizoval. Rychle volit útoky, magii a sledovat ukazatel, který v případě dema nabízel tři úseky. Za každý bylo možné provést jednu akci, hodnocenou číslem 1, tedy buď tři jedničkové útoky, nebo jeden trojkový. To bylo kouzlo fira.
Boje sice byly hodnoceny hvězdičkami, ale opět význam není jasný. Sliby o tom, jak budou v bojích postavy létat vzduchem, inspirované filmem Final Fantasy VII: Advent Children se příliš zatím nepotvrdily. Což samozřejmě neznamená, že bychom byli nějak zklamaní v očekávání. Spíše je tu určité rozčarování z nepříliš chytře vybraného dema oproti například demům na FF 8 nebo FFX. Druhé rozčarování pak plyne právě z času. Jelikož záleží na vašich rychlých reakcích, příliš si z geniální vizuální podoby hry neužijete. Zíráte na lišty, překlikáváte mezi povely a okolí moc nevnímáte. Což je velká škoda.
Sliby o tom, jak budou v bojích postavy létat vzduchem, inspirované filmem Final Fantasy VII: Advent Children se příliš zatím nepotvrdily
Je ovšem fajn, že jsme se podívali na to, jak se opravdu sugestivně sbližují vizuální kvalita CGI animací a enginových, z prostředí jsme ale příliš neviděli. Celý pohyb byl v tuneloidních lokacích, kde se maximálně dalo odbočit po schodišti, ovšem jinak postava zůstává přibitá k podlaze a co není dovoleno, je zakázáno, takže pěkně i malou překážku oběhnete, pokud si vývojáři nepřejí jinak. Je to Final Fantasy, ne Tomb Raider, musíte si stále opakovat, ačkoliv jedna věc nás trochu dožrala. A to momenty, kdy cestu zatarasily překážky a u jejich úpatí zářilo kolečko.
Jak na něj Lightning vstoupila, okamžitě ji to vymrštilo nahoru a animace ji přenesla za překážku. Jasně, nechceme Laru Croft, ale tak nějak by se nám větší pohyblivost postav líbila. Jedno je ale už nyní jasné. Třináctý díl nepředstavuje revoluci, jak tomu bylo u dvanáctého. Pokusil se zřetelně zmixovat vše nejlepší, co v jednotlivých dílech bylo a vrhnout to do zajímavého prostředí, realizovaného v luxusní grafice. Pro fanoušky série velice slibná směsice. Teď jen vydržet ještě rok do vydání hry i u nás a doufat, že Square Enix mixování nepřežene. Znáte tu pohádku o kuchařském umění pejska a kočičky, že?