Dojmy z Escape from Tarkov: Arena. Nejzábavnější gunplay na trhu kazí nevyváženost a technické nedostatky

Všeobecně známou pravdou je, že Escape from Tarkov má na trhu stříleček silnou pozici. I přes to, že je hra stále v betě, má denně okolo sta tisíc aktivních hráčů. Tím nejlepším, co může nabídnout, jsou zbraně. Jejich ovládání, modifikace a vše s nimi spojené. A přesně tento model se kromě modifikací přenesl i do Areny. Zbraně se ovládají stejně a je stejně skvělé s nimi střílet. Přenesl se také celý systém léčení a pohybu. Nestačí tedy pouze stisknout tlačítko, kde máte lékárničku, ale nejdřív například zastavit těžké či lehké krvácení, napravit zlomeninu nebo si lupnout prášek na bolest.

Vývojáři se ještě před spuštěním bety nechali slyšet, že Arenou míří na pole e-sportu. Ještě před tím, než měl kdokoli přístup, byl dokonce uspořádán i turnaj na DreamHack Hannover. S ničím se tedy neotálí. Hráči byli vpouštěni do bety ve vlnách, aby se zabránilo zhroucení serverů. Svým způsobem to fungovalo, ale na druhou stranu se většina lidí na hru podívala až po Vánocích, zatímco ti první už týden před nimi. V komunitě to mírně řečeno rezonovalo a mnoho fanoušků původního titulu se na sociálních sítích bouřilo proti vývojářům.

Systém presetů a hodnocených zápasů

K největšímu dopadu těchto vln se dostáváme nyní. Sice se jedná o kompetitivní střílečku s hodnoceným režimem, ale má to několik problémů. K způsobu získávání hodnocení se dostaneme později, teď se zaměříme na presety. Ve hře se nachází několik tříd. Assault, CQB, Scout a Marksman. Každá třída má jiné presety rozdělené do stromů o několika větvích. Na začátku máte nejslabší a postupně si odemykáte silnější, které mají lepší zbraně, náboje, vesty a medikaci. Nebudu lhát, je to zdlouhavé. Na prvních třídách presetů strávíte nehorázné množství času. Než se dostanete přes všechny presety ke zbrani, kterou jste si na začátku zvolili jako váš cílový bod, bude to trvat minimálně padesát hodin herního času.

Nejhorší na tom je, že musíte hrát sestavu, která předchází presetu, ke kterému se propracováváte, jinak se vám žádné zkušenostní body nepřičítají. Abych vysvětlil, po každém zápase dostanete zkušenostní body, které se připisují jak vaší postavě, tak i zvolené větvi vybavení. To téměř z pravidla vede k tomu, že některé části stromů (většinou to ani nejsou ty úplně první, ale spíše prostřední) jsou velmi frustrující a nezábavné. Nedivil bych se mnoha hráčům, kteří by u třetího presetu v pořadí, se kterým musíte strávit v průměru třicet zápasů, hru jednoduše opustili. Je to utrpení, které musíte snášet, abyste si po padesáti hodinách konečně mohli hraní začít užívat.

Presety jsou silně spjaty také s hodnocením vašich dovedností. V Areně za výhru v zápase dostáváte takzvané ARP body, což je obdoba ela. Ranků je hned několik a jsou označeny písmenem a jakoby armádním odznakem. Začínáme na písmenu D a končí se na S.  Problém je, že rank vůbec nereprezentuje vaše reálné dovednosti. Rozmezí jedné úrovně je tisíc bodů a za výhru je zhruba dvacet pět bodů. To znamená, že na stejném ranku, jako máte vy, můžete potkat někoho, kdo má o devět set bodů více a má rozhodně více zkušeností a dovedností, jako vy.

Abych se dostal k tomu, jak to souvisí s presety. Pokud si vezmete v pořadí druhý preset do zápasu můžete narazit na protivníky se zbraněmi až o dvě třídy vyšší, jednoduše si nezahrajete. Je totiž velmi dobře možné, že se vám ve vašich prvních zápasech dařilo a získali jste značný počet ARP. Teď vás ovšem systém začne dávat do zápasu proti hráčům, kteří mají podobné množství bodů, ale můžou mít nahráno daleko víc a mít k dispozici lepší vybavení. Stává se to velmi často. Málo kdy byl zápas v rámci presetů vyrovnaný. Vždy se na jedné či druhé straně objevil někdo, kdo byl značně pod nebo nad úrovní vybavení ostatních. To prostě do kompetitivní hry nepatří.

Arena velmi málo bere v potaz dosaženou úroveň ve stromech vybavení a více sází na ARP. To vede k frustrujícím momentům pro všechny zúčastněné. Dokud se plně nezaimplementuje systém, který bude hráče řadit do zápasů, jak podle jejich ARP, tak i podle úrovně presetu, nikdy z Areny populární kompetitivní titul nebude.

Jak se hraje

Po zdlouhavém nadávání se na chvíli zaměřím na hratelnost, která je bezkonkurenční. Jak jsem již zmínil, gunplay je podle mého názoru ten nejlepší na trhu. Zbraně se chovají realisticky a přirozeně. Na rozdíl od jiných her si tady musíte dávat pozor i na náboje, které máte nabité. Každá kulka má jiné hodnoty poškození a průraznosti brnění. Doporučuji si tedy poctivě přečíst tyto hodnoty a podle toho se rozhodnout o vašem herním plánu. Pokud máte dostatek penetrace, střílejte si do jaké části těla je libo. Pokud ale ne, je potřeba protivníkům ustřílet nohy nebo jakoukoli jinou nechráněnou část jejich těla.

Další věc, která je odlišná od většiny stříleček, je pohyb. Ten zde funguje na principu setrvačnosti. To znamená, že čím déle jste v pohybu, tím rychleji se pohybujete. To mi upřímně v začátcích dělalo velký problém. Ale když si zvyknete a máte to stále na paměti, může to váš pohyb po mapě značně usnadnit, a dokonce i poskytnout výhodu oproti hráčům, kteří s tím nekalkulují. Pozor je si také potřeba dávat na sprintování. Pokud se naplno rozběhnete vaší postavě bude nějakou chvíli trvat, než dokáže zbraň dostat do vzpřímené pozice připravené ke střelbě.

Arena nabízí prozatím dva herní mody - Teamfight a Shootout. Teamfight je klasický kompetitivní mod, který se již ukázal jako ten hlavní na již zmíněném turnaji. Dva týmy po pěti hráčích se utkají na jedné z pěti map. Pro vítězství je potřeba získat pět bodů, čehož docílíte tím, že buď zabijete celý nepřátelský tým nebo po vypršení časového limitu zaberete bod na mapě. Shootout je v podstatě to samé, akorát se hraje v týmu buď po dvou nebo po třech hráčích. Je také více týmů a celý tento mód má takový svůj vlastní mini turnaj, nestačí tedy vyhrát pouze nad jedním týmem, ale nad veškerou konkurencí.

Zajímavé je, že ARP získané jak v TeamFightu, tak i v Shootoutu, jsou sdílené. Je tedy jedno, co budete hrát, rank se vám zvedá nebo snižuje nezávisle na herním režimu. V budoucnu by měl být také dostupný PvE režim, kde v týmu půjdete proti bossům z hlavní hry. Přibýt by měl i nehodnocený režim. Vývojáři plánují obě jejich hry propojit, a to pomocí vaší postavy, kterou si vytvoříte při prvním spuštění. Bude se přenášet vaše úroveň, peníze a v podstatě vše, co lze.

Escape from Tarkov, ať už Arena nebo původní hra, nejsou v příliš dobrém technickém stavu. Ano, stále se jedná o předběžný přístup, ale hra je natolik neoptimalizovaná, že slabší sestavy nemají vůbec šanci nějakým rozumným způsobem hru rozběhnout. Fyzikální anomálie a různé glitche jsou také na denním pořádku, nemluvě o v podstatě nefungujícím audiu, kdy kroky nepřátel v určitých situacích jednoduše chybí.

Co očekávat

Je vidět, že studio do tohoto projektu vkládá velké naděje a chce z něj udělat zpopulární esportový titul. V budoucnu můžeme očekávat přepracované hitboxy po vzoru hlavní hry i přechod na novější verzi enginu Unity, což by mělo pomoci s optimalizací.  Dočkáme se také již zmíněného propojení obou her.

Můžeme se spolehnout, že presety i systém dovednostní úrovně budou v budoucnu vyladěny, aby podporovali kompetitivní náturu hry. Přibydou i nové mapy, herní režimy a podle slov vývojářů i možnost založit vlastní hru, kde si budete moci upravit, co je libo.

Je zřejmé, že největším současným problémem je nepříliš zábavný požitek z hraní. Presety jsou zdlouhavé na odemykání a nepříliš dobrý systém úrovně dovednosti vás nasadí proti papírově silnějším soupeřům se silnějšími zbraněmi, jako by se nechumelilo, což frustruje a vede k odinstalaci. Nicméně je to hra s obrovským potenciálem, jedinečnými mechanikami a nejrealističtějšími zbraněmi, které kde najdete. I přes všechny neduhy doporučuji po očku sledovat, s čím vývojáři přijdou v budoucnu. Stále se přeci jen jedná o předběžný přístup.